Total War Saga: Thrones of Britannia Recenze Total War Saga: Thrones of Britannia

Total War Saga: Thrones of Britannia

Adam Zámečník

Adam Zámečník

15. 5. 2018 11:20 2
Reklama

Po dvou dílech ve velkolepém fantasy světě Warhammeru se série Total War vrací zpátky k dějinám. Poprvé v sérii se však Creative Assembly zaměřují na mnohem užší etapu a zasazení, jak je ostatně naznačeno přidáním výrazu „Saga“ do samotného názvu. Zatímco Total War: Rome II  dal hráči možnost dobytí antického světa, Total War Saga: Thrones of Britannia se celý odehrává na Britských ostrovech v druhé polovině devátého století. Vzhledem k recyklaci mnoha prvků posledního historického dílu Total War: Attila se ale Thrones of Britannia může zdát jako pouhý pokus o extra výdělek za méně práce. Je tomu tak?

ROK 878

S přesunem do Británie roku 878 se přirozeně změnilo mnoho věcí. Namísto příchozích hord Chaosu se hráč může obávat přinejhorším nájezdů Vikingů a rozpuku uvnitř vlastní dynastie. Návrat do historie ale vůbec není na škodu, druhá polovina devátého století Britských dějin je totiž obdobím plného válek a ambiciozních vládců. Zhruba sto let od prvního Vikingského nájezdu v Británii, Thrones of Britannia hráče vrhnou do konfliktu mezi anglo-saskými vládci, již usedlými Vikingy a přetrvávajícími kelty. Když si do toho člověk přidá nepřetržité nájezdy Vikingských otrokářů a častá povstání uvnitř rodů, tak se ze zasazení Thrones of Britannia velmi rychle stává přímo ideální období pro hru ze série Total War.

Narozdíl od předešlých dílů, kde i sebemenší osada mělo obvykle tři až čtyři budovy a vlastní posádku, jsou osady v Thrones of Britannia zprvu takřka bezbranné.

Omezení mapy na Britské ostrovy ve výsledku přineslo jednu z nejpropracovanějších map v celé sérii. Přidalo se na různorodosti terénu, který konečně ve hře hraje výraznější roli. Zatímco v takovém Total War: Attila si hráč nepovšiml jakéhokoli rozdílu mezi jednotlivými regiony, omezená rozloha a větší detailnost hráče přímo nutí k využití terénu, ať už se jedná o hornaté Wales či říčnatý Norfolk. Zdaleka největší změnou však prodělal systém měst v jednotlivých provincích, které se nyní dělí na jedno hlavní město s více budovami a malé vísky. Narozdíl od předešlých dílů, kde i sebemenší osada mělo obvykle tři až čtyři budovy a vlastní posádku, jsou osady v Thrones of Britannia zprvu takřka bezbranné. Tato změna z jednotlivých válek dělá mnohem dynamičtější a strategičtější zážitek, kde se vlastnictví jedné osady dokáže během několika tahů vystřídat hned několikrát.

ZMĚNY

Změny v Thrones of Britannia však nejsou omezeny pouze na mapu a historické období. Ostatně, Thrones of Britannia přináší možná tu nejdrastičtější změnu v hratelnosti celé série, a to sice v systému verbování jednotek. Zatímco dříve hráč při takovém verbování musel utratit určitý obnost a počkat jeden či více tahů, v Thrones of Britannia stačí pouze peníze. Přestože se tato změna může nejprve zdát jako krok stranou od tahového základu kampaně, tak tomu tak není. Pořízení jednotky totiž hráči nedává do rukou po zuby ozbrojenou četu Vikingů připravenou k rabovaní, nýbrž pouhý zlomek celkového počtu vojáků. Ze zdánlivého urychlení verbovacího systému se tudíž stává mnohem důležitější prvek, kde hraje prim především čas a čekání na naverbování dostatečného počtu vojáků k boji. Ztráta plně vybavených jednotek tak o to více zabolí, a občas také rozhodně o průběhu celé války. S novým verbovacím systémem zároveň přichází nutnost zásobování armád jídlem, ze kterého se v Thrones of Britannia stává klíčová surovina. Na vyšší obtížnosti se netřeba bát jednoduchého průchodu kampaní, o jídlo a peníze tu je totiž celkem často nouze, ozvláště, když lze nyní přijít o osady mnohem rychleji.

Návrat do historického zázemí série bohužel také přináší obavy z nedostatku dostatečně odlišných jednotek každé z frakcí. V případě Thrones of Britannia jsou tyto obavy bohužel namístě. Vyjma drobných detailů, kde kupříkladu Vikingové mají silnější pěchotu se sekerami a Velšané zase lepší lučištníky, se tu hráči nějaké rozdílnosti opravdu nedočkají. Creative Assembly tento omezený výběř naštěstí nahrazují mnohem propracovanějším systémem formací a schopností jednotek. Pokud někoho tedy frustrovala nemožnost utvoření pořádné štítové hradby v dílech ze světa Warhammeru, tak tady se podobných formací dočká až až. Dějinami daný omezený počet jízdy zároveň jednotlivé boje lehce zpomaluje, což je v porovnání se zkratovitostí bitev v Rome II vítaná změna. Stejně tomu tak je i u umělé inteligence, která, leč ne úžasná, už netropí tolik brikulí a občas dokonce překvapí, což příliš nepotěšilo mé nebohé kopiníky, když na ně ze stráně naběhla banda rozzuřených Vikingů.

CIT PRO DETAIL

S větším důrazem na strategii se pojí i detailnější zpracování mapy, kde se hráč konečně nestřetává na té stejné pláni pořád dokola a také je nucen k využití terénu. Strategické využití terénu je obzvlášť znatelné v případě multiplayerových kampaní, kde více než kdy jindy záleží na vhodném umístění a osvojení vlastních vojsk. Dlouhodobé fanoušky série rovněž potěší návrat propracovaněšího oblehání, kde se hráč často musí probojovat hned několika řadami opevnění. Po silně zjednodušeném systému obléhání v dílech ze světa Warhammeru je toto opravdu vítaný návrat.

Total War Saga: Thrones of Britannia
i Zdroj: Hrej.cz

Thrones of Britannia ale využívá mnohé ze změn, které přinesl přechod do fantasy světa Warhammeru. I zde se Creative Assembly pokoušejí o vyprávění rámcového příběhu jednotlivých frakcí pomocí speciálních questů a motivací. I když si jsou jednotky těchto stran podobně jako vejce vejci, příběhy samotné hráče uvedou do dosti odlišných situací. Zatímco kampaň krále Wessexu Alfreda Velikého se celá točí okolo sjednocení roztříštěných anglických králoství a vyhnání Vikingů z východní Anglie, hra za Vikingskou říši Northymbre na dnešním severu Anglie je především o pomstě za zabitého hrdinu Ragnara Lodbroka proradnými Angličany. Přestože jde spíše o občasná rozhodnutí nežli o košatý příběh, tyto historické střípky dodávají na atmosféře hry a alespoň nějak usměrňují hráčův směr. Toto usměrnění se obzvláště ze začátku hry dosti hodí, protože mapa samotná a rychlý vývoj události může mnohé spíše zmátnout a odradit. Ostatně, o usměrnění může být řeč i v samotném endgamu hry, který hráče postaví před příjezd flotil po zuby ozbrojených flotil Vikingů a Normanů. Přestože má hráč v dané chvíli téměř vyhráno, invaze flotily představuje vcelku výraznou výzvu na vyšší obtížnosti.

NĚČEHO PŘÍLIŠ, NEČEHO ZASE MÁLE

Chvílemi si ale při hraní kampaně Thrones of Britannia nelze nepomyslit, že se vývojáři z Creative Assembly pokoušeli hráče zalhtit přehršlí prvků, aniž by je dotáhli do konce a vybalancovali. Systém loajálnosti generálů a guvernérů se sice může zprvu zdát jako možná vnitřní hrozba říše, stačí ale najít způsob, jak nahnat body loajálnosti. Namísto obav z povstání po chvilce hráč automaticky dává každé postavě do družiny kněze, který zvedá body loajálnost a hotovo. Podobně tomu ostatně je i v případě takzvané „war fervour“, prvku který byl v trochu jiné podobě poprvé využitý v DLC k Total War: Attila jménem Age of Charlemagne. Podobně jako právě v Age of Charlemagne je i zde „war fervour“ po chvíli v podstatě nedůležitá kolonka o kterou se není třeba vůbec starat, boj a války se o ni totiž rychle postarají. V porovnání s triviálním systémem výzkumu je však systém loajálnosti a „war fervouru“ ješte zářným příkladem dodatečných prvků, až na odemknutí lepších jednotekt totiž výzkum nepřináší dostatek výrazných změn. V případě kampaně za Alfreda Velikého je přítomnost těchto prvků o to zbytečnější, vzhledem k tomu, že kampaní na střední obtížnosti prosvištíte jako nůž máslem. Pokud si tudíž Thrones of Britannia chcete vychutnat v dostatečně bolestném duchu, tak osobně doporučuji vyšší obtížnost a hru za menší království. V takových chvílích tyto prvky dávají smysl.

Chápu, doba byla zlá a pestrobarevná estetika Warhammeru by Británii devátého století opravdu nesedla, chvílemi je ale až podežrele lehké ztratit pojem o dění na světové mapě.

Rovněž zamrzí, že si Thrones of Britannia vzal příliš z posledního historického dílu Atilla a zase méně z Warhammeru, alespoň v případě podivně upatlaného grafického zpracovaní, které využívá engine z dílu Total War: Attila. Chápu, doba byla zlá a pestrobarevná estetika Warhammeru by Británii devátého století opravdu nesedla, chvílemi je ale až podežrele lehké ztratit pojem o dění na světové mapě. Rozporoplným dojmům z technického zpracovaní nepomáhají ani občasné bugy, které sice zážitek úplně nekazí, ale rozhodně mu nepomáhají. Čestnou výjimkou tudíž zůstávají krásně zpracované karty jednotek a portréty postav, které připomínají historické dřevěné rytiny. Stejně tomu tak je i v případě krátkých animovaných sekvencí, které rozhodně nepostrádají na osobnosti. Neméně čestnou zmínku si zasluhuje i hudební doprovod, jež ani tentokrát nezklamal.

TAK PŘÍŠTĚ?

Spíše než skvělou hrou je Total War Saga: Thrones of Britannia nadějným příslibem do budoucnosti, kde se Creative Assembly budou moci soustředit na podobně fascinující historická období v menších titulech. Při hraní Thrones of Britannia si však hráč častěji všimne časté recyklace grafiky a prvků ze starších dílů, nežli samotné historie. A to je škoda.

Total War Saga: Thrones of Britannia
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac

Verdikt

Total War Saga: Thrones of Britannia rozhodně není špatnou hrou. Zároveň ale také není plnohodnotným titulem, spíše se jedná o rozšířené DLC s několika výraznými změnami a haldou zrecyklovaných prvků.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama