Tomb Raider: Legend
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Jelikož teprve před několika hodinami jsme na Hrej! publikovali text Michala Jonáše, věnující se PS2 verzi Tomb Raider: Legend, budu mít v následujících odstavcích trochu ulehčenou práci. Předem upozorňuji, že k záležitostem, které jsou pro obě platformy společné, se v této recenzi nebudu vracet, určitě proto věnujte pár minut čtení článku skrytým pod tímto linkem. Možná by se dalo říct, že souhrnná recenze pro všechny platformy by u hry typu Tomb Raider: Legend mohla stačit, nicméně není tomu tak. Přestože hra vychází na PS2 i PC ve stejný den, odlišnosti jsou poměrně velké a přestože se nedotýkají přímo herního obsahu, mají vliv na výsledné hodnocení hry. Ale ještě než začneme, musím vás upozornit ještě na jednu zvláštnost této recenze. Tady je:
Nic? Dobrá... PC verze Tomb Raider: Legend nabízí speciální nastavení pro tzv. next-gen grafiku. Pokud chcete vidět, jak hra po zapnutí této funkce vypadá, stačí přejet kurzorem myši (váš prohlížeč musí podporovat javascript)na obrázek výše a porovnávat s klasickým nastavením, které je zobrazováno primárně, jak ve hře, tak mezi odstavci této recenze. A když už jsme u grafiky, začněme rovnou s ní. Legend je totiž na PC hrou dvou tváří, přičemž ta ošklivější bude zřejmě nastavena většině z nás. Nová Lara je sice na hardware poměrně nenáročná a hýbe se velmi slušně i na hodně starých strojích, jakmile se ovšem odvážíte zapnou next-gen efekty, s největší pravděpodobností spláčete nad výdělkem. I na nejnabušenějším redakčním počítači (CPU 3 GHz, 2 GB RAM, GeForce 7900GTX-256), kde Oblivion běžel jako po másle, se next-gen Lara velmi nepříjemně cuká, což pochopitelně představuje v akčních momentech fatální problém. Zatímco v interiérech bylo ještě možné na uvedené konfiguraci jakž-takž hrát, exteriéry by zřejmě vyžadovaly SLI zapojení dvou grafických karet. Efekty next-gen módu ale vypadají skutečně úžasně a v pohybu bezesporu vyniknou ještě více, než na obrázcích. Nicméně, i tak se nemohu ubránit pocitu, že bez jakékoliv ztráty kvality mohla být hra optimalizována mnohem, mnohem lépe, a že grafiku nové generace si mohlo užít mnohem větší procento hráčů. Takto je třeba se spokojit s tím, že i „this-gen“ grafika vypadá celkem k světu, i když zde je nutno uznat, že oproti Angel of Darkness jsme se příliš výrazného pokroku nedočkali...
Další velký rozdíl mezi PC a PS2 verzí je přirozeně v ovládání. Zde autoři nepřicházejí s ničím revolučním, klávesnice a myš jsou již ostatně dostatečně odzkoušené komponenty. Přestože ale ovládání není tak zpackané jako u neblaze proslulého Angel of Darkness, lze k němu vznést spoustu výhrad. V prvé řadě jde o počet kláves, který je na v podstatě obyčejnou akční adventuru až neúměrně vysoký a defaultní nastavení je navíc totálně nepoužitelné. Klasickou bolestí všech tombraiderovek je pak kamera. V Legend nastanou potíže zejména při přeskakování z plošiny na plošinu v nepřehledných lokacích a především při plavání. Ve vodě si zažijete skutečné martýrium a podplavat z jednoho místa na druhé, chce opravdu slušnou dávku nervů a hodně cviku. A konečně, nelze se nepozastavit nad zaměřováním nepřátel při střelbě. To je vyřešeno podobně jako třeba nedávno u Godfathera, nicméně i spoustou hráčů kritizovaný styl herního Kmotra, mě osobně vyhovoval mnohem více, než střelba v Tomb Raiderovi. Přepínání cílů je poměrně neintuitivní a ve chvíli, kdy už konečně dosáhnete svého, stačí jen držet tlačítko pro střelbu – žádné další míření a podobně. I díky tomu se poté z přestřelek stává to, čím byly v podstatě v celé Lařině sérii – nutným zlem. Frustraci pak ještě umocní styl házení granátů, i něhož zaměřování z pochopitelných důvodů nefunguje a Lara má velké problémy přehodit granát přes jakoukoliv vyšší překážku. Co tento fakt v praxi znamená, snad ani nemusím zdůrazňovat....
I přes nedostatky v ovládání ale dokáže být Tomb Raider: Legend velmi zábavnou hrou, kterou si užije každý milovník odpočinkového a rychlého hraní. Hardcore hráče pak zřejmě zarazí obtížnost a délka hry. Zatímco na třetí díl série se dodnes vzpomíná kvůli jeho předimenzované obtížnosti a šílené délce, Legend se do herních análů zapíše jako nejkratší a nejlehčí hra Tomb Raider ságy. Celým základním dobrodružstvím projde zkušený hráč za nějakých deset hodin a během své cesty se prakticky nedočká žádného z obtížných architektonických puzzlů, kterými byly předchozí díly tak proslaveny. V Legend jsou hádanky jednoduché a každou z nich rozřešíte po několika minutách bez větších problémů. Přestřelky a různé akční mezihry na vozidlech jsou pak trochu devalvovány tím, že Lara vydrží velké množství zásahů, navíc lékárniček není ve hře nedostatek. Zkrátka a dobře – vřele doporučuji hrát Legend na nejvyšší obtížnost.
Desetileté výročí virtuálního zrození nakonec oslavila Lara Croft celkem důstojně a dokázala, že na smetiště herních dějin se jen tak odeslat nenechá. Všechna pozitiva, které ve své PS2 recenzi zmiňoval Michal Jonáš, platí i pro PC verzi – Legend je dynamická hra s kvalitním designem většiny úrovní, slušnou atmosférou a hratelností. Jestli jste navíc nešetřili na upgradu vašeho počítače, užijete si její dobrodružství v ucházejícím technickém provedení. Co k tomu dodat? Snad jen, doufáme, že příště to bude ještě o chlup lepší...
Verdikt
Laře to i po deseti letech sluší a při hraní Legend jí bezesporu zapomenete i několik klopýtnutí, kterých se dopouští. Chybělo ale málo, a mohlo to být ještě lepší.
