Tokyo Mirage Sessions #FE Encore Recenze Tokyo Mirage Sessions #FE Encore

Tokyo Mirage Sessions #FE Encore

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

18. 2. 2020 10:30 2
Reklama

Nevypadá to, že by Atlus své fantastické JRPG Persona 5 pustil na Switch, a tak Nintendo dělá tu druhou nejlepší věc - na svoji hybridní konzoli přináší mírně vylepšený port jistého stylového JRPG z Wii U. A právě fanoušci žánru JRPG by měli zbystřit, protože Tokyo Mirage Sessions je jedním z nejlepších JRPG v poslední době. Míchá v sobě prvky Persony (nebo přesněji její mateřské série Shin Megami Tensei) a Fire Emblemu do líbivé a kouzelně podmanivé atmosféry J-popového videoklipu. Jestli vám alespoň něco říká Kyary Pamyu Pamyu, Hatsune Miku nebo jste už někdy podupávali nohou do rozverného rytmu japonského popu, tak nevěřím, že by vás Tokyo Mirage Sessions nechytlo za srdce.

Je vlastně zvláštní, že se magickému realismu Persony (a potažmo SMT) nesnaží přiblížit víc jiných her. Že se nevybodnou na ty deriváty fantasy světů a nevyužijou neotřelé současnosti s mobily, sociálními sítěmi a vším, co k životu v moderní metropoli patří. I proto je Tokyo Mirage Sessions tak zajímavé. Ve hře se stáváme vůdcem party teenagerů, kteří řeší invazi nebezpečných přeludů z jiné dimenze do současného Tokia. Že to zní povědomě? Paralel mezi Personou a TMS lze najít více. Obě hry srší energií a stylem, ale zatímco Persona 5 šla do punkového boje proti zkorumpovanému systému dospěláků, TMS je spíše veselé hledání motivace k osobnímu růstu zabalené do j-popového kabátku.

VÍTEJTE MEZI VIP

Zdejší teenageři nejsou žádní delikventni, ale parta hvězdiček na vzestupu. Tyhle začínající zpěvačky, herci a modelky se vydávají na výpravy do dimenze nazvané Idolasphere, odkud pocházejí přeludy Mirages, které z našeho světa kradou energii a někdy i samotné lidi. V Idolasphere se umělci a umělkyně stávají Mirage Mastery díky jejich vnitřní síle - nazvané Performa - která jim umožňuje svým darem energizovat, inspirovat či jen rozveselit obyčejné lidi. Společně se spřáteleným Mirage parťákem - přízračnou verzí hrdinů z Fire Emblem: Awakening - se stávají dvojkou, která může zlé Mirages porazit a unesené lidi zachránit.

Tokyo Mirage Sessions je totiž velmi tradiční JRPG. Žádné mimoškolní aktivity, žádné social links, dokonce ani žádné minihry.

Klasicky komplikovanou nomenklaturu ale oživuje j-popová stylizace, která je vetkána snad do každého prvku hry. Hrdinové jsou ve hře vedeni jako umělci, instancované bitvy se odehrávají na kruhovém pódiu, přičemž publikum kolem něj skanduje při každém kritickém zásahu nebo výměně bojovníka a nejsilnější útoky doprovází (přeskočitelná) taneční choreografie nebo pěvecké či herecké vystoupení. Mezi výpravami řešíte v příběhových epizodkách kariérní růst vašich kamarádů a nakonec i ty dungeony vypadají jako takové přízračné maskérny, fotografická studia a filmové ateliéry.

JRPG JAKO ŘEMEN

Je strašně sympatické, jak se Tokyo Mirage Session daří být, navzdory své rozjuchanosti a lehkosti, vlastně dost solidním JRPG s komplexními mechanismy. Jasně, hra se točí kolem zpěvaček a hereček a za dosažení příběhového milníku vás odmění tanečním vystoupením vašich hrdinů a novým kostýmkem, ale v místech, kde se to skutečně počítá, odvedl Atlus prvotřídní práci.

Tokyo Mirage Sessions je totiž velmi tradiční JRPG. Na rozdíl od Persony tu nejsou žádné mimoškolní aktivity, žádné social links, dokonce ani žádné minihry. Připravte se na klasické výpravy do dungeonů, chvíle volna strávené v obchodech a bistrech současného Tokia a vedlejší příběhové epizodky založené na konverzacích nebo porážení nepovinných bossů. I tahový bojový systém se drží pravidel žánru - každá příšera, ale i hrdina, má několik elementálních slabin a v bojích se snažíte zjistit, na koho třeba platí bleskový útok, na koho ohnivý, na koho útok mečem, sekerou nebo šípem. Podaří-li se vám slabinu odhalit a zaútočit správně, spustí se takzvaná Session, řetězový útok vašich parťáků, v níž nepříteli uštědříte bonusové zranění. Delší řetězce a nové skilly si postavy odemykají při používání nových zbraní, které vždy nabízejí několik dovedností k osvojení a když se je naučíte všechny, je čas buď zbraň upgradovat a naučit se třeba silný útok mečem +1, nebo sehnat novou zbraň a naučit hrdinu něco nového. Hrdinové mají samozřejmě své role v týmu a výběrem schopností, pasivních bonusů a později i upgradem jejich Mirage parťáka se dají specializovat do kategorií, které jdou dál než tradiční schéma tank-healer-debuffer-melee-mág.

TRADICE VS. POKROK

Absolutně bez zdráhání bych TMS postavil vedle současných špiček žánru kvůli modernímu přístupu ke klasickým JRPG neduhům. Například k potlačení grindu nabízí trojici speciálních dungeonů, ve kterých z nepřátel padají předměty rozdávající zkušenostní a dovednostní body. Během jednoho runu se tak můžete s celou skupinkou rychle dostat na úroveň potřebnou k poražení vykutáleného bosse s obligátním trumfem v rukávu. Nebo přichází s nápaditým designem dungeonů, které vždy obsahují nějaký svůj zajímavý gimmick nebo puzzle element, a tak jednou budete v roli asistenta režie plnit přání přízračných herců a jindy natáčet manekýny, a tím vytvářet schodiště mezi různými patry dungeonu. Díky tomu výpravy do dungeonů rychle utíkají a končí dřív, než byste se stihli začít nudit.

Některé věci se prostě nemění a vy si budete muset zvyknout čas od času hru uložit ručně. 

Ne všude ale TMS svůj žánr modernizuje, a tak hra například postrádá autosave a čas od času hráče atakuje nepřáteli, kteří jsou schopni partu rozmést během jednoho kola. Některé věci se prostě nemění a vy si budete muset zvyknout čas od času hru uložit ručně. Podobně je trochu neohrabané, že rychlé cestování vás sice může zavést přímo před samošku, kde se kupují léčivé předměty, nebo před obchod s novými kostýmy, ale k mnohem častěji navštěvované asistentce, která odemyká nové schopnosti a vyrábí nové zbraně, je třeba vždy jít přes dvě lokace a jednu načítací obrazovku. Tohle cestování zbytečně nabourává tempo, zvlášť když kvůli nové zbrani musíte opustit dungeon, do kterého se pak zase vracíte přes pár načítacích obrazovek.

MOŽNÁ AŽ MOC KAWAII

A vůbec, hře chvíli trvá, než si všechno sedne a rozkvete do své plné krásy. Herní mechanismy se odkrývají postupně a v prvních pár hodinách se hra tváří jako béčková odvozenina slavnější Persony. Ale jakmile přistoupíte na to, že klasické JRPG melodrama se bude odehrávat leda v rovině “Jak se mohu zlepšit, abych mohla vykonávat své poslání lépe a inspirovat tak ostatní,” užijete si barevnou stylizaci, rychlé tempo, lehkost vyprávění i teatrální bojový systém a ani ta sociální rovina z Persony vám tolik chybět nebude.

Také nelze pominout ten... japonsky specifický přístup k sexualizaci mladých žen. Port vychází ze západní verze původní hry, která zvedla protagonistkám věk na 18 a výše a údajně odstranila nějaké problematické scény. Ve hře toho spoustu zůstalo - od boob physics a boob armor, po záběry na digitální křivky, červenání holek při konverzacích a samozřejmě odhalující kawaii kostýmky. To všechno je v nejhorším případě na hraně, ale pořád je to v podstatě OK. Problém jsem ale měl s postavou 14leté Mamori, která v jednom výstupu v tradičním (a pravděpodobně fetišizovaném) kimonu melancholicky zpívá o tom, jak ji schází milencova vůně, a mezi její největší a nejfanatičtější fanoušky patří dospělý otaku Barry. Možná je to komentář na celý fenomén japonských idolů, možná ne, ale při hraní jsem měl zkrátka dojem, že to není správné.

PŘÍDAVEK! PŘÍDAVEK!

Co se týče novinek Encore portu, tak tu najdeme veškerý DLC obsah původní hry, nové kostýmy pro hrdiny (včetně školní uniformy z FE: Three Houses a kostýmu Jokera z Persony 5), nový příběh a duet dvou hlavních zpěvaček a také zapojení i podpůrných postav do bojů v rámci Session komb. Bez změny zůstalo kompletní japonské ozvučení hry, takže anglické hlasy v nastavení nenajdete. Anglické titulky jsou ale v pořádku a při písničkách dokonce sedí do rytmu hudby. Jen v bojích nejsou hlášky hrdinů přeložené, ale o nic skutečně důležitého v nich nepřicházíme.

Tokyo Mirage Sessions #FE Encore
i Zdroj: Hrej.cz

Tokyo Mirage Sessions si napodruhé zaslouží dostat víc pozornosti než před lety na Wii U. Snad tato značka nezůstane u jediné hry, neboť se Atlusu se podařilo z kombinace dvou nesourodých sérií vykouzlit působivé a moderní RPG, které se stylem může rovnat páté Personě (navíc původní hra vyšla ještě před ní) a bojovým systémem těm ostatním špičkám žánru. Tenhle j-popový bonbón možná není tak vrstevnatý jako jeho nejbližší konkurence, ale originální zasazení a zábavné souboje z něj dělají jeden z nejlepších JRPG kousků současnosti.

Tokyo Mirage Sessions #FE Encore
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Rozvernému Tokyo Mirage Sessions chvíli trvá, než ukáže své přednosti, ale pod barevnou j-popovou rouškou se skrývá JRPG jako řemen.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama