TimeShift
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
, že motor hry běží na sto procent a je až s podivem, jak málo výpočetního výkonu mu k takovému běhu stačí. Hra kvačí tam i pozpátku, přepínání času je zcela plynulé, zastavený svět vypadá zvlášť v hustém dešti líp, než devadesát procent F.E.A.R.u a dynamiku akce rozhodně nepostrádá. Kulomety metají kule, exploze explodují, stěny sténají a hráč se možná dloube v nose, ale nudou to není. TimeShift má ve vínku příhodně vlastnost přesýpacích hodin: odsejpá.
Časoprostor, hezké slovo. Zní mi jako příslib. Bylo by krásné, kdyby TimeShift vyváděl s časem, co Portal vyvádí s prostorem. Jenže to by TimeShift nesměla být v jádru prachobyčejná střílečka a Portal svébytná revoluce. Revoluční se TimeShift sice tváří být, stačí letmo potkat některé z reklamních kydů o neuvěřitelném využívání času, ale k čemu neuvěřitelné využívání času, když nejde o nic víc, než lineární postup třistapadesátou variací na Doom nebo Quake. Když ale píšu prachobyčejná, není tím myšleno prachobyčejně špatná. Už v případě své prvotiny Will Rock prokázali Saber Interactive jistou schopnost poskládat dohromady fungující, ba dokonce v mezích průměru zábavnou hru. Už tehdy hrdina cestoval časem a nejinak je tomu o čtyři roky později
Pouhopouhé prozatím
Něco z parního konceptu ve hře zůstalo: obří kráčející stroje, děj situovaný do alternativní historie, jenže od náznaků orwellovského světa se příběh neodpíchne nikam dál, vede vás dávno prochozenými cestičkami béčkových herních scénářů a těch pár poutavějších momentů krade z kuchyně Valve. Zase jen pobíháte s rebely ve válce proti diktátorovi, co se vrátil v čase, aby mohl přejmenovat stanice metra. Zlobivý, zlobivý diktátor. Přepisování historie nebylo nikdy takhle fádní. Vývojářům alespoň nelze upřít řemeslnou zručnost, je vidět
dokuP etetčeřp otnet sipán, etám šilířp ohénlov usač
Je obtížné takovouhle hru znechuceně odpálkovat a je stejně obtížné z ní být nějak zvlášť nadšený. Kombinuje povedenou akční hratelnost a nápady, které vás přestanou bavit ještě dřív, než je poprvé vyzkoušíte (mluvil tu někdo o časových paradoxech?). Něco života dyndá z odemykatelných bonusů a hry více hráčů, kde ovšem času poroučet nelze.
a opakují. Dobře, dobře, prachobyčejná střílečka, to už jsme si vyjasnili v prvním odstavci, tak co si povíme v tom posledním? Před chvílí jsem ho tu někde viděl...
Verdikt
Poctivá a moderně vypadající střílečka, ze které si ale neodnesete jedinou zajímavější vzpomínku.