This War of Mine: The Little Ones

V posledních letech zažíváme vzestup polské herní scény, která v Evropě patří mezi nejviditelnější a také nejúspěšnější. Nemám však na mysli pouze velké herní projekty jako Zaklínač či Dead Island/Dying Light od renomovaných studií. Polská indie vlna přivedla k mezinárodní pozornosti i tituly Superhot, Hatred, The Vanishing of Ethan Carter, Hard West či v poslední době Layers of Fear. Schopnost našich slovanských bratrů pojmout herní trendy trochu jiným způsobem se projevila i ke konci roku 2014, kdy vyšla nenápadná černobílá hra This War of Mine, ve které hráči měli možnost okusit moderní válku z pohledu obyčejných civilistů ukrývajících se v ruinách východoevropského města. Snad ani samotní tvůrci nečekali takový úspěch a This War of Mine na sebe vydělalo během pouhých dvou dnů na trhu. Strategická hra s prvky přežívání a managementu skupiny a zdrojů si velice rychle získala reputaci zážitku, který hry tradičně nenabízejí. Hráči pociťovali smutek, ztrátu, zoufalství, a přesto se ke hře opakovaně vraceli a snažili se zajistit přežití několika nešťastlivců během krušných týdnů válečného konfliktu.

VÁLKA SE ZMĚNILA

Po PC a dotykových zařízeních nyní This War of Mine dobývá konzole rozšířenou verzí The Little Ones. Staří i noví hráči tak mají možnost s ovladačem v ruce vést a sledovat několik příběhů větších i menších skupin, které nalézají útočiště v jedné z hrstky obyvatelných polozřícenin ve městě Pogoren. Jedná se o lidi, kteří z města nestačili utéct, když vypukla občanská válka, když začaly padat bomby a do ulic vtrhli ozbrojenci. Setkáte se tak s bývalým fotbalistou Pavlem, který umí rychle běhat, pouliční zlodějkou s dobrým srdcem Aricou, optimistickou hudebnicí Zlatou, která udržuje ostatní v dobré náladě, nebo třeba s Christem a jeho dcerkou Iskrou, která si nejraději hraje s pavouky a kreslí po stěnách.

Hnáni nedostatkem toho či onoho se postupně stále častěji přikláníte k extrémnějším rozhodnutím.

Nikdo z nich neprošel výcvikem na přežití v extrémních situacích, přesto má každá postava svoji jedinečnou dovednost, která může přijít ve válkou rozbořeném městě vhod. Společně s identifikovatelnou tváří a osobním, často velice syrovým příběhem se vám postavy během hry dostanou pod kůži, některé si určitě oblíbíte a budete s nimi prožívat každodenní boj o život, bát se o jejich zdraví a oslavovat každé malé vítězství. This War of Mine je totiž v první řadě hra o lidech. Podobně jako v The Sims máte na starost své svěřence a uspokojování jejich potřeb, ale na rozdíl od sociálního simulátoru od studia Maxis se v This War of Mine nikdy necítíte, jako byste měli situaci pod kontrolou.

VÁLKA MÝMA OČIMA

Hra nabízí několik scénářů, které určují skladbu hratelných postav, délku konfliktu, náročnost počasí a dostupné lokace. Pokud vás omrzí těch devět nabízených, máte možnost si vytvořit vlastní, dokonce i s vlastními postavami. Každý ze scénářů se odehrává zpravidla v rámci několika desítek dnů, během kterých se musíte vypořádat s rostoucí krizovou situací ve městě, ubývajícími zásobami jídla i přicházející zimou. Každý den je rozdělen do dvou fází, přičemž v té první můžete ovládat všechny členy skupinky a ve svém úkrytu vyrábět nábytek, nástroje, užitečné předměty, vařit jídlo, léčit zranění, pomáhat sousedům a podobně. Přes den zůstávají všichni doma, neboť ulice mají pod dozorem odstřelovači a vycházet ven je nebezpečné. Proto až po západu slunce může jeden z party vyrazit do okolních oblastí na výpravy za materiálem a surovinami. Některá NPC, která v těchto lokacích potkáte, si budou chtít jen promluvit, s jinými lze obchodovat, někteří potřebují pomoci, další jsou však nebezpeční a mohou vás zranit či zabít.

Je zvláštní, že vlastně stačí jen trocha předepsaného scénáře a hráč s virtuálními postavami rozehrává naturalisticky drsné, věrohodné příběhy, kterých se stává součástí a je jim blíže než pouhý režisér dění na obrazovce. Otázky morálky, dobrého a zlého chování, hra stírá pomalu, ale znatelně narůstající potřebou jídla, bezpečí, léčiva, tepla a zásob. Málokdy se setkáte s nadbytkem zdrojů, často se spíše musíte rozhodnout, které akutní potřebě se budete věnovat okamžitě a které až příště. Hnáni nedostatkem toho či onoho se postupně stále častěji přikláníte k extrémnějším rozhodnutím. Zpočátku se můžete snažit hledat zbytky jídla v ruinách činžáků a vyměňovat vlastnoručně ubalené cigarety nebo pálenku za cenné obvazy a konzervy, ale s ubývajícími zdroji či s náhlým zraněním nebo onemocněním někoho z vaší skupiny dojde dříve či později na rozhodnutí, zda okradete staré manžele schovávající se před válkou ve svém domku nebo se zkusíte vplížit do hotelu, který obsadili ozbrojení partyzáni a naplníte si kapsy jejich léky a jídlem.

ZACHOVAT SI ZBYTKY LIDSKOSTI

PC, NEBO KONZOLE?

i Zdroj: Hrej.cz

Třetí iterace hry se neobešla bez menších změn v ovládání.

Myš na PC nabízí přesnější ovládání pohybu postav než ovladač, ale není to jediný rozdíl mezi platformami.

Více se dozvíte ve videoboxu.

Populární mechanismus morálních voleb je v This War of Mine vlastně zpracován mnohem lépe, tedy alespoň co se kauzality týče, než ve vysokorozpočtových RPG od BioWare a adventurách od Telltale. Hra před vás nestaví volbu A a volbu B - vaše akce mají vliv na lidi ve vaší partě i vztah k NPC. Okradete, či snad zabijete-li nevinného člověka, nenastane žádné “Bruno si tohle bude pamatovat.” Vaši svěřenci se mohou v reakci na takové jednání propadnout do hlubokých depresí, ti citlivější přestanou reagovat úplně, a pokud se jim nedostane podpory od zbytku lidí či se jim jinak nezlepší nálada, mohou utéci či v horším případě spáchat sebevraždu. V pozdějších částech hry se však ocitnete v situacích, kdy zkrátka neexistuje dobré řešení. Například musíte pro svoji smrtelně nemocnou dceru získat léky a ty by se mohly nacházet jen v domě obsazeném násilnými únosci nebo bytě, ve kterém mladý syn ochraňuje své rodiče. Budete riskovat svůj život a zkusíte se proplížit mezi hlídkujícími grázly ve snaze dostat se k jejich zásobám? Nebo si zvolíte snazší cestu a okradete rodinu, která se pravděpodobně nachází v podobné situaci jako vy. Nebo snad půjdete vyloupit nemocnici, která navzdory bombovým útokům stále pečuje o zraněné civilisty?

Často na mě při hraní doléhal pocit bezmoci a emocionálního vyčerpání, když se situace stala natolik zoufalou, že jsem nebyl schopný snést další neúspěšnou noční výpravu. Obzvláště scénáře s dětmi jsou snad vytvořené pro emoční masochisty. Děti jsou novinkou v edici The Little Ones a fungují jako navýšení obtížnosti. Snědí toho méně než dospělý, ale pokud je brzy nenaučíte jednoduchou práci, tak vám během dne ani nejsou schopné vypomoci a vy se pouze musíte starat, aby našly v provizorním příbytku nějakou zábavu, třeba tím, že jim postavíte houpačku. V noci jsou pak děti bezbranné a zůstávají doma. Ve scénáři s již zmíněným Christem a jeho dcerou Iskrou, se tak v noci vydává na výpravy do okolí pouze otec, zatímco dcerka zůstává doma sama. Po dvou nocích, kdy dům s osamělou Iskrou opakovaně přepadli lupiči, okradli nás o jídlo a děvče vážně zranili, začala holčička trávit celý den v posteli nebo se schovávala v prázdných pokojích, kde o samotě brečela v klubíčku na podlaze. Bez obvazů, které by ji pomohly uzdravit se, mi v roli Christa zbývalo jen Iskru konejšit a hra spustila jeden z civilních rozhovorů mezi dcerkou a otcem, který se jí snaží svým vystupováním ochránit před vážností celé situace. Naposledy jsem takovou beznaděj pocítil při čtení Tisíce planoucích sluncí od Khaleida Hosseiniho, kdy jsem knihu odkládal a prostě nemohl pokračovat dál. V případě This War of Mine následovalo vypnutí aplikace a vnitřní otázka, proč si to vlastně nechávám hrou dělat.

S TĚŽKÝM SRDCEM

This War of Mine totiž není zábavná hra. Rozhodně ne tím způsobem, na jaký jsme u her zvyklí. Cíl hry je přežít, tedy překonat překážky, které hra před hráče staví, a skutečně, v otázce hratelnosti se jedná o poměrně standardní management skupiny a zdrojů a stavbu základny. V jednom je však This War of Mine zcela unikátní. Díky svému věrohodnému zobrazení té nehrdinské stránky války, kterou hollywoodské filmy a tříáčkové herní série zpravidla neukazují, díky tomu, že hra svému hráči moc nad situací nedává, ale vlastně spíše odebírá, se tato indie hra stává nejsnáze přístupným médiem k pochopení reálných situací, ke kterým stále ve světě dochází. This War of Mine naplňuje často zaklínaný potenciál her své hráče poučit. Nejedná se o simulátor přežití během občanské války, This War of Mine je stále hra postavená na abstrakci a zjednodušování, ale svým střízlivým přístupem k nesnadnému tématu dokáže ve svých hráčích vzbudit empatii vůči obětem vojenských konfliktů a přiblížit problémy, kterými se skuteční lidé někde na Zemi stále ještě zabývají. Zpráva This War of Mine je o to aktuálnější, když v současnosti Evropa představuje útočiště pro mnoho lidí utíkajících před živořením, které hra představuje.

i Zdroj: Hrej.cz

Nevím, jestli je možné hrát This War of Mine v dlouhých úsecích. Kromě citového vyčerpání hra většinou v druhé polovině příběhů dokáže přivodit únavu z opakovaného provádění stále těch samých úkonů - sehnat palivo, připravit pitnou vodu, uvařit jídlo, vytvořit nástroje a zbraně, atd. Řekl bych, že na tabletu to hře sluší nejlépe, ale konzolová verze zase nabízí exkluzivní obsah v podobě dětí a nových lokací, jež mají vynahradit absenci modů z PC a přenositelnost dotykových zařízení. Snad nejlepší vizitkou pro This War of Mine je, že i při opakovaném hraní zůstává návykovou strategickou hrou, kterou si se zájmem zahrajete, i když odhalíte její kosti a přijdete na ideální herní strategie. Vývojářům z 11bit Studios se povedlo vytvořit solidní hru, jež je stravitelná pro občasné i náročné hráče a svým vážně podaným poselstvím vám možná změní náhled na svět.