Thief Recenze Thief

Thief

Jiří Bigas

Jiří Bigas

1. 3. 2014 23:28 3
Reklama

Světlo pochodní se rozpíjí do deštivé černé noci. Město halí neproniknutelná temnota, jejímž původcem nejsou jen hustá oblaka, depresivně shlížející na zdejší ponurý svět. Tohle jsou neutěšené zlé časy, v nichž se může hrdinou stát i ten, jehož každodenním chlebem je porušování zákona. Garrett není žádný ideály popletený mysliveček v zelené kamizolce, který chce bohatým brát a chudým dávat. Před mistrem lupičem jsou si všichni rovni. Okrade boháče i chudáka, muže i ženu, živého i mrtvého. Thief nezná předsudky, jen zlato.

VÍTE, CO SE ŘÍKÁ O KANADSKÝCH FILMECH...

Začněme poklonou. Chce to velký kus odvahy a sebevědomí troufnout si na takovou legendu, jakou je právě Garret. Asi není náhodou, že si s ním zkusili potykat právě vývojáři z montrealského studia Eidos, kteří před třemi roky úspěšně resuscitovali jinou, kritiky i fanoušky vysoce ceněnou značku – Deus Ex. Jejich Human Revolution ale nakonec přesvědčil i drtivou většinu pochybovačů, že lze navázat novým pokračováním na legendu, kterou mnozí považovali za nedostižný a neopakovatelný unikát. Lze tedy říci, že se Garreta ujali ti nejpovolanější, přesto se ale znovu objevily stejné pochyby. Veteráni se obávali, že hra bude příliš jednoduchá, půjde na ruku nováčkům a všechny ty novinky, asistence a usnadnění z Thiefa udělají dětinskou akci. Tu stejnou písničku ostatně slýcháme pokaždé, když přijde na přetřes vývoj některého z titulů, jehož předchůdci si na vysoké obtížnosti a kreativní hratelnosti zakládali. Přibližně před rokem čelil podobné kritice Hitman: Absolution.

Abychom hned zkraje rozptýlili vaše obavy, musíme s potěšením konstatovat, že obtížnost, lépe řečeno jednoduchost, není ani zdaleka Achillovou patou netrpělivě a dlouho očekáváné stealth akce. Je jím naopak trochu překvapivě příběh o podlém baronovi, osvoboditeli z lidu, ztracené kamarádce, magických silách a revoluci, která se rozhoří na pozadí virtuálních událostí. Zápletka nového Thiefa je tak slabá, že se o ní nemá smysl rozepisovat a její nemastný neslaný začátek vygraduje katastrofálním závěrem, v němž není nouze o klišé, stereotyp a patos, jak nám jej videohry servírují se zarputilostí sobě vlastní už minimálně po dvě dekády.

Pokud příběh odepíšete hned zkraje, zbytek už na vás učiní o poznání lepší dojem. Garret musí s vaší pomocí zdolat celkem osm kapitol, jejichž pokoření vám zabere přibližně deset hodin. Mezi nimi můžete trávit čas přebíráním vašeho lupu v hodinové věži, kde je vaše útočiště, prozkoumávat město, investovat do nové výbavy i schopností, případně splnit některou z pětadvaceti vedlejších krátkých misí.

TO JE ALE TUČNÁ KOŘIST

Jak sami jistě uznáte, autoři rozhodně nebyli skoupí co do šíře nabízeného obsahu. Budete-li mise plnit ve volnějším tempu, hledat všechny ukryté drahocennosti a vyhýbat se nepřátelům, snadno se před závěrečnými titulky přehoupnete přes 15 hodin. Samotná hratelnost se přitom drží osvědčeného receptu a je průsečíkem předchozích dílů a titulů jako Dishonored a už zmíněného Hitmana. S Garretem se rychlým plížením přesouváte ze stínu do stínu a vyhýbáte se zdrojům světla, případně je stiskem vypínače nebo mávnutím ruky zhasnete. Musíte zůstat z dohledu všudypřítomných stráží a nikde se příliš dlouho nezdržovat, aby vám při pochůzce nečekaně nevpadli do zad, přitom ale co možná nejdůkladněji prohledat příborníky, stoly, skříně i truhly, které doslova přetékají blyštivými cetkami. Ty nejvzácnější poklady však naleznete v zakódovaných sejfech a nejrůznějších důmyslně chráněných schránkách, nebo třeba ukryté v tajné místnosti za falešnou knihovnou či rámem obrazu.

GARRETOVY HRAČKY A DOVEDNOSTI

UNIVERZÁLNÍ LUK umožňuje díky variabilnímu střelivu nejen brát životy, ale i zapalovat a zhasínat věci na dálku, ochromit nepřítele, vyšplhat se po připevněném provazu nebo aktivovat přepínače na dálku.

NEPŘÍTELE, kterému vpadnete do zad, lze omráčit palicí, kterou se bráníte i při nenadálé konfrontaci na blízko.

SPECIÁLNÍ HÁK vám umožní vyšplhat se na vyvýšená místa, anebo se s jeho pomocí můžete naopak spustit na zem.

POMOCÍ KLEŠTIČEK můžete přeštípnout dráty v ovládacím mechanismu připojeného zabezpečovacího zařízení nebo pasti.

ŠROUBOVÁKEM si odemknete cestu třeba skrz ventilační systém, který chrání přístupová mříž.

UMĚLECKÁ PLÁTNA představují jeden z vysoce ceněných lupů. Za pomoci břitvy je můžete vyříznout z rámu obrazů.

VOLITELNÝ FOCUS MÓD vám v prostředí barevně zdůrazní aktivní předměty, nepřátele, pasti, skrýše, cennosti k uloupení i veškeré interaktivní prvky.

Přehlížet vaši živnost by se vám rozhodně nevyplatilo. Za utržený peníz totiž Garret nakupuje nejen nové a lepší vybavení, ale i střelivo do svého luku. Třeba šíp, kterým uhasíte na dálku nepohodlnou pochodeň, anebo ten s uvázaným lanem, s pomocí nějž se můžete vyšplhat na střechu, po níž nepozorovaně proniknete za skupinku nepřátel pod vámi. Konfrontace totiž rozhodně není Garretovým stylem, anebo alespoň ne ta tváří v tvář. Pokud si troufáte, můžete se prokousat až na samý konec hry, aniž byste usmrtili jediného strážce. Když už se ale Thief přeci jen do souboje pustí, nejčastěji tak učiní z bezpečné vzdálenosti jediným dobře mířeným výstřelem z luku.

Pokud se vám už stane, že se dostanete do otevřené potyčky, jen stěží se ubráníte přesile. Jakmile vojáci zalarmují své kolegy, zbývá už jedině vzít nohy na ramena, anebo nahrát poslední uloženou pozici. Prozradit vás přitom může bezprostředně nejen světlo a upřený pohled nepřítele, ale i křupající střepy na podlaze, nezdařený pokus o vypáčení zámku, štěkající pes nebo vyplašený pták v kleci.

THIEF JE PŘÍSTUPNÝ I PŘÍSNÝ

Každý má pochopitelně právo hrát i tuto hru, jak je mu libo, a klidně se tedy prostřílet až na samý konec hry, v tomto konkrétním případě by to ale byla velká škoda. Připravili byste se totiž o to nejlepší – postupovat s Garretem potichu, což by mělo jít díky řadě interaktivních nápověd velice dobře i těm, kteří si na plížení příliš netroufají. Na druhou stranu to ale neznamená, že by Thief nepředstavoval výzvu. Je jen na vás, jakou obtížnost si zvolíte a zda-li se rozhodnete ji vyladit doslova nepřeberným množstvím nastavení. Můžete i nemusíte využívat Focus mód, čili jakýsi šestý smysl po vzoru toho, který se objevil v Hitmanovi. Aktivní předměty mohou vrhat třpytivé odlesky, ale nemusí. Páčení zámků a hledání skrytých přepínačů může, ale nemusí doplnit vizuální nápověda. Stejně tak si můžete nechat poradit, kde je nejlépe se ukrýt. Ale nemusíte. Nemusíte použít vůbec nic z toho a z Thiefa se rázem stává poměrně staromilská záležitost pro ostřílené pamětníky.

Většina kapitol při pohledu do mapy připomíná klikatící se uličku s několika menšími arénami.

Autoři se ale bohužel dopustili jiného přešlapu, který rozhodně nebude veteránům po chuti. Otevřené spletité úrovně jsou v novince spíše výjimkou. Ve většině kapitol vás vývojáři vedou skoro za ručičku v relativním koridoru a svoboda pohybu je tak spíše domnělá. Ke cti jim slouží, že i víceméně uzavřené úrovně nejsou lineární ve smyslu hratelnosti. Vždy existuje více cest k cíli, skoro pokaždé se vedle hlavní cesty nachází nějaká vedlejší stezka, tajná chodba, ventilace nebo lávka nad vaší hlavou. Existuje sice pár úrovní, jako je třeba opuštěná léčebna pro duševně choré s hororovou atmosférou, představující klasický spletenec chodeb, schodišť a pater, v nichž se můžete pohybovat svobodněji. Většina kapitol ale při pohledu do mapy připomíná spíše klikatící se uličku s několika menšími arénami. Jakkoli to může znít strašně, ve výsledku to dojem ze hry nepoškozuje tolik, jak byste si možná mysleli.

OTEVŘENÉ UZAVŘENÉ MĚSTO

Pokud by snad navíc měly velké otevřené úrovně dopadnout tak, jako samotné město, v němž se pohybujete mezi kapitolami, je snad raději dobře, že nám volnost pohybu autoři trochu omezili. Cestování z jednoho konce středověké metropole na druhý je totiž učiněné peklo kvůli četným nahrávacím obrazovkám, jimiž vývojáři město rozkouskovali na miniaturní čtvrti. Nebýt vedlejších misí, které zde můžete plnit ve volných chvílích, postrádala by existence sterilního světa mezi jednotlivými misemi zcela smysl. Takhle si tu alespoň beztrestně můžete trochu přilepšit do pokladnice, otestovat si nepřátele a nanečisto vyzkoušet parkour a několik málo akrobatických pasáží, kdy se kamera přepne do perspektivy třetí osoby. To všechno i po dohrání příběhové části, kdy zůstane město přístupné i se všemi bolestivými chybami.

Thief
i Zdroj: Hrej.cz

Na to vše je přitom docela pěkný pohled. Ačkoli Thiefa ještě pohání pomalu dosluhující Unreal Engine třetí generace a multiplatformní titul očividně brzdí v rozletu i staré konzole (my jsme recenzovali verzi pro PlayStation 4), autoři nemluvili do větru, když slibovali některá vlastní vylepšení. Grafika vám z technického hlediska sice dech nevyrazí, ale pochvalu si vývojáři zaslouží především za estetické ztvárnění tmy. Celá hra se odehrává v noci, zdejší čerň ale jako by měla tisíce odstínů a výsledkem je tak velice pestrá paleta tlumených barev. Úsměvně na druhou stranu působí, když už v hlavním menu narazíte na proslulý nešvar Unreal Enginu v podobě doskakování, respektive postupné zaostřování textur. To je ale spíše přátelské rýpnutí než výtka, jde o klasický symptom technologie, za nějž nemůžeme vinit vývojáře hry, která holt očividně stojí na pomezí dvou generací, což není úplně jednoduché. Výsledkem jejich snažení je i přesto titul, který sice není ani zdaleka bezchybný, ale budete se u něj po téměř celou dobu dobře bavit, což i s vědomím jeho omezení není úplně špatná investice.

Thief
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
HBO Film
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Thief je v mnoha směrech nadprůměrná hra, které se ale nepodařilo bezezbytku naplnit vysoká očekávání, a navázat tak na odkaz celé série. Pokud se smíříte s omezenou svobodou v rámci předem daných kulis, jde o zábavnou a solidně zvládnutou hru s pestrou hrou na kočku a na myš.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama