The World Ends With You

KONEČNĚ! volám z plných plic z věže svého sídla na vrcholku hory, až mě slyší poddaní daleko v údolí. Konečně, po drahné době, vyšla původní hra na DS, nezatížená licencemi, předešlými díly a klasickými nemocemi multiplatformních titulů, která svoji kvalitou dosahuje met nejvyšších. Sympatický je i fakt, že toto dílko má na svědomí firma jako Square – Enix, vysednuvší z tobogánu svých osvědčených trademarků.

The World Ends With You je RPG. Ovšem rychle zapomeňte na házení kostkou, hordy orků, meče a podobný fantasy marast. Splnil se mi sen (alespoň z části) a na scéně se objevuje „hraní role“ ze současnosti. Shibuya, městský obvod Tokia vyhlášený jako nákupní a módní centrum s charakteristickým diagonálním přechodem přes křižovatku je ideálním prostředím pro zajímavé dobrodružství. Město však není pouze barevnou kulisou, ale jedním z hlavních prvků hry jako takové, který vychází z moderního urbanistického životního stylu mladé generace, narozené po příchodu Pac-mana.

Hraj!

Neku, mladík se sluchátky a blonďatou hřívou se probouzí uprostřed ulice s výpadkem paměti. Když tu najednou drží v ruce podivný odznáček. A slyší myšlenky lidí kolem. Přichází email:

FROM: unknown
Doraž do 104. Máš 60 minut. Selži a budeš vymazán!
- The Reapers

Vtip? Spam? Nejspíš, ale proč to nejde smazat? A proč má najednou v dlani běžící časomíru odpočítávající 60 minut? Chudák Neku ještě netuší, co se vlastně děje, a je trochu mimo. Následný útok démonických žab na veselosti nepřidá. Naštěstí po chvíli přispěchá spřízněná duše a leccos objasní. Ve zkratce jde o jakousi hru, kterou ovládají hráči, kteří si říkají právě The Reapers. Ti zadávají lidem jako Neku úkoly s časovým limitem. Pokud se nedostaví úspěch, dojde k nemilosrdnému smazání jak ze hry, tak ze skutečného světa.
Malinko bláznivé, ale perfektně využité a funkční. Naši hrdinové se pohybují po městě ve své vlastní realitě a jsou pro ostatní neviditelní. Sami je ovšem vidí, jen s komunikací to není tak slavné. Jediný způsob je čtení myšlenek. Nemorální, ale velmi šikovná věc, dotvářející perfektní mozaiku celé hry. Skládat si z malých střípků příběhy cizích postav má své zvláštní kouzlo.

Nahoře i dole

Kdybych měl jmenovat prvek, kterým The World Ends With You vyniká nejvíce, byl by to soubojový systém. Designéři z Jupiteru si chvíli namáhali mozky a vymysleli parádní využití obou displejů. Jste li vystaveni útoku nepřátel, označovaných ve hře jako Noise, pořádně se zapotíte. Na touch screenu klasicky stylusem ovládáte Nekuovy pohyby a aktivujete odznáčky. K tomu navíc na horním displeji ovládáte druhou postavu, tentokráte pomocí tlačítek na D-padu. V duchu rytmických her mačkáním předem dané sekvence. A to najednou v ten stejný okamžik. Na první pohled i na první zahrání je tento systém malinko nepohodlný a nepřehledný. Rozhodně se ale nesmíte nechat odradit, neboť jde jen o zvyk a ti, co vytrvají, budou odměněni dynamickými souboji plnými efektních komb.
Stěžejním prvkem soubojů jsou odznaky, které postupně sbíráte. Každý, z bezmála 300 typů, propůjčuje jiné kouzlo či speciální schopnost, bez jejichž použití se neobejdete. Na první projití je ani zdaleka nesesbíráte všechny, což tvoří motivaci pro znovudohrávání.

Fashion district

Značkových obchodů vyhlášených streetwearových značek je v Shibuyu přehršel, není tedy divu, že nakupování oblečení je nedílnou součástí hry. Spousty obchodů s ještě větší spoustou různých druhů hadříků a doplňků udělá radost každému, nakupováním posedlému, jedinci. Za velký nedostatek považuji skutečnost, že se změna ošacení nijak neprojeví vizuálně na postavě, ač na statistiky to vliv má. Trochu zvláštní pocit, když po nakoupení hromady cool a trendy věcí máte na sobě stále stejnou modrou ohavnost.
Kromě módy jsou k dispozici potraviny, jejichž konzumací si také zvýšíte číslíčka v tabulkách. Díky propojení s vnitřními hodinami DS je pohlídáno přejídání postav, takže žádného obžerství se nedočkáte.

The World Ends With You je RPG. RPG pojaté trochu jinak. Důležitý fakt, který může být dvousečnou zbraní. Je totiž otázkou, kolik hráčů se dostane přes úvodní zdání komplikovanosti a užije si všech nabízených možností. Také by chtělo podotknout, že nejde o hru do autobusu, neboť vyžaduje přesné ovládání a vyšší míru soustředění, než lze v MHD vyvinout. Jinak si troufám tvrdit, že máme co dočinění s jednou z nejlepších her letošního roku.