The Walking Dead: The Final Season - Ep. 1: Done Running Recenze The Walking Dead: The Final Season - Ep. 1: Done Running

The Walking Dead: The Final Season - Ep. 1: Done Running

David Rozsíval

David Rozsíval

21. 8. 2018 10:00
Reklama

Šest let. Tolik času nás dělí od premiéry první řady videoherního seriálu The Walking Dead z dílny sanrafaelského studia Telltale Games. Přiznám se, že mi název tohoto vývojářského týmu vždycky motal s britskými Traveller’s Tales. Ostatně i osudy obou týmu jsou do značné míry podobné – vydali neočekávaný hit okolo kterého vybudovali manufakturu chrlící každý rok několik navzájem až příliš podobných titulů. Originalita vyvanula, nálepka inovátora se ošoupala, ale obě studia nadále vydávají své hry s kadencí samopalu AK-47. Přesto ale nelze říci, že by produkty zmíněných tvůrčích kolektivů trpěly nekvalitou. Jen se zkrátka zasekly v minulosti.

Podle vyjádření studiových hlavounů v poslední době Telltale tento problém reflektují, ale pokud čekáte nějaké posuny už v aktuální závěrečné sezóně The Walking Dead, nedočkáte se. Možná se však tvůrci rozloučí se zastaralou technologií a přežitým vývojovým mustrem právě ve chvíli, kdy řeknou spolu s námi poslední sbohem Clementine – a to by přece byla krásná symbolika!

OH MY DARLING, OH MY DARLING

Podtitul „Final Season“ napovídá jediné – po více jak šesti letech a čtyřech sériích se s Clementine a světem Živých mrtvých rozloučíme. Clem, kterou potkáváme na začátku poslední řady, však není tou ustrašenou holčičkou, jíž kdysi nalezl uprchlý trestanec Lee schovanou v domě na stromě. O Clementine už není třeba pečovat, naopak, ona sama se teď musí postarat o bezbranné dítě – Alvina Juniora.

Pětiletý Alvin je dítětem, které moc dobře ví, jak zacházet s pistolí, ale netuší, k čemu může být houpačka.

I když, bezbranné... První díl nové série věnuje mnoho úsilí na to, aby vykreslil, jaký vliv asi musí mít na dětskou psychiku vyrůstání v nepřátelském prostředí, neustálém nedostatku a strachu o život. A je třeba říct, že se mu to daří a jakkoli vám AJ nemusí být sympatický, jeho osobnost rozhodně zajímavá je. Pětiletý Alvin je dítětem, které moc dobře ví, jak zacházet s pistolí, ale netuší, k čemu může být houpačka. Chlapcem, který raději usne dobře ukrytý na tvrdé zemi, než aby dal přednost zrádnému pohodlí postele. A také člověkem, který za svůj krátký život viděl násobně víc lidí mrtvých než živých. Když se tak spolu s Clementine octnou ve skupině dětí, přežívajících v rozpadlé škole, nebude to lehké ani pro jednoho z nich.

OH MY DARLING, CLEMENTINE

Scénář prvního dílu nové řady si zaslouží pochvalu za řadu momentů. Byť skutečně prokreslené charaktery byste spočítali na prstech jedné ruky a ostatní (zatím) naplňují jen stereotypní role šprýmaře, drsňačky, šprta či podivína, scénáristům se podařilo ve většině případů vyvarovat nepochopitelných výkyvů v chování postav, tak příznačných pro předcházející řady. Kvituji také skutečnost, že se tvůrci nebáli nasadit v úvodní epizodě pomalejší tempo, což je oproti ubíjející kanonádě tragických událostí, v níž se zpravidla The Walking Dead velmi záhy měnila, velmi osvěžující. Potenciál na vybudování vztahu k novým postavám tu tedy do dalších dílů rozhodně je.

Pro mě osobně bylo zajímavé sledovat, že se v průběhu zmíněných čtyř řad změnila nejen povaha Clementine, ale i můj přístup jakožto hráče. Trvalo to dlouho, ale nakonec mě The Walking Dead naučilo, že nesmlouvavý svět postavy za zdánlivě milosrdná rozhodnutí vždycky nakonec potrestá. Z mojí Clementine tak sice není cituprostá mašina na zabíjení, ale slitování v ní za ta léta hodně ubylo. Zatímco dříve pro ni (mě) bylo násilí poslední možnost, když se ji nyní v novém díle pokusil okrást nepříjemný otrapa, nemilosrdně ho ve vhodnou chvíli strčila do davu zombií. To, že u svého hráčského přístupu pozoruji takovou změnu, je pro mě důkazem, že i přes všechny chyby, které vývojáři v průběhu let natropili, dokážou vyprávět příběh, který mě vtáhne a ovlivní způsob, jakým jej prožívám a jak o něm přemýšlím. A to jen tak nějaká hra neumí.

YOU ARE LOST AND GONE FOREVER

Na druhou stranu je potřeba přiznat, že tvůrci dokážou hráče vtáhnout spíše navzdory technickému zpracování hry než díky němu. Vizuální stránka hry se dočkala kosmetických úprav, z nichž je patrná jednoznačná snaha se více přiblížit stylu původního komiksu. O poznání lépe, než v předchozích řadách vypadá i voda, vegetace či postavy. Přesto však hra nezapře příslušnost k dosluhujícímu enginu, která se projevuje zejména topornými animacemi nebo chudším rozlišením řady textur. Svoji roli jistě hraje také nutnost přizpůsobit titul i pro mobilní platformy.

 Autoři se sice pokusili inovovat soubojové minihry, když vám nově dovolují se při boji více pohybovat, ale být to na mně, raději nechám vše při starém.

Již v minulé sezóně The Walking Dead opustily poslední torza hádanek a herní zážitek tak stojí na dialozích mezi postavami, proloženými občasným prohledáváním nevelkých lokací, zpravidla kvůli jednomu předmětu a několika sběratelským trofejím. Autoři se sice pokusili inovovat soubojové minihry, když vám nově dovolují se při boji více pohybovat, ale být to na mně, raději nechám vše při starém, poněvadž mám pocit, že je nyní mnohem těžší najít správný úhel kamery, při které vám hra nabídne možnost zasadit úder. A vzhledem k tomu, že QTE sekvence považuji ve hrách od Telltale spíše za nutné zlo, nejsem z jejich dalšího komplikování kdovíjak nadšený.

DREADFUL SORRY, CLEMENTINE

Přestože The Walking Dead už dávno kromě občasného záseku v QTE sekvencích nenabízí nic, co by mohlo jejího hráče zpomalovat, má první díl nové řady obstojnou, bezmála tříhodinovou délku. To tvůrcům umožňuje jednak zmíněné zmírnění tempa a potom samozřejmě také implementaci několika „zásadních rozhodnutí“. Ano, jak uvozovky naznačují, jsem si dobře vědom, že rozhodnutí v interaktivních seriálech, speciálně pak těch z dílny Telltale, jsou spíše iluzorní. Ale jak už jsem několikrát zdůraznil – nikdy jsem nepociťoval potřebu vyzkoušet hru znovu a volit jiná rozhodnutí než ta, která mi přišla nejlepší prve, proto mě tento neduh nikterak netrápí.

The Walking Dead: The Final Season - Ep. 1: Done Running
i Zdroj: Hrej.cz

Co mě naopak trápí často a hodně, jsou chvíle, kdy mi tvůrci nabídnou dvě pitomé volby, přičemž existuje nějaká třetí, která by byla více zjevná a logičtější. S uspokojením mohu prohlásit, že z tohoto pohledu jsem byl s epizodou Done Running navýsost spokojený. Ani jednou jsem tentokrát nezažil pocit, že mě tvůrci tlačí do nějakého nesmyslného rozhodnutí, nebo, že mi nabízí dvojici alternativ, z nichž ani na jednu rozumný člověk nemůže přistoupit. Za to si Telltale rozhodně zaslouží palec nahoru.

HOW I MISSED MY CLEMENTINE

Když se vše sečte, je první epizoda poslední řady The Walking Dead příjemnou vzpomínkou na zašlou slávou série. Postavy a dialogy zdařile připomínají, proč jsme si tvorbu Telltale oblíbili, a technické zpracování, spolu s některými otravnými herními mechanismy zase slouží jako upozornění, proč nás postupně omrzela. Pokud se ale bude pokračovat v duchu nastoleném první epizodou, pak se o důstojné rozloučení s Clementine nemusíme bát.

Poznámka: Vzhledem k tomu, že jednotlivé epizody od sebe navzájem odlišuje pouze jejich děj, ze kterého se navíc nehodí příliš prozrazovat, rozhodli jsme se v redakci, že nebudeme recenzovat každý díl zvlášť a na místo toho zhodnotíme celou sérii v prosinci, kdy ji tvůrci z Telltale plánují završit.

The Walking Dead: The Final Season - Ep. 1: Done Running
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

O moc víc se už asi ze stárnoucího enginu a zastydlého herního designu vyždímat nedalo. První díl nové série se zvládá soustředit na to podstatné – postavy a jejich charaktery, na noze má ale pořádně těžkou kouli dědictví minulosti.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama