The Void Recenze The Void

The Void

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

17. 12. 2009 23:38 15
Reklama

Barva je inspirace a lidé by neměli svými životy mrhat ve službách rutiny, mamonu a stereotypu. Měli by svou přítomnost "vybarvit" a nenechat se konvencemi stáhnout do všudypřítomné šedi. Žít nenaplněný život je smrt. Tak. Ať si Nikolaj Dybowskij říká co chce, on a jeho tým Ice-Pick Lodge velice dobře vědí, co se snažili skrze The Void sdělit. Zároveň ale takhle prozaický popis ani ve zlomku nevystihuje, jak své sdělení zpracovali a jak rezonuje s hráčem na monitoru jeho počítače.

The Void je umělecká hra se vším všudy — vrství metafory i nejednoznačné symboly, komunikuje formou — ale nezapomíná při tom, že hru by mělo jít hrát. Pokud kolem Voidu existuje nějaký zásadní problém, je jím skutečnost, že to samotné hraní je setsakra náročné. Pochopit (bytostně herní) mechanismy fantasmagorického světa chce několik pokusů a je na hráčově trpělivosti, jestli neodpadne hned při tom prvním. Co na tom, že ho prostředí svým osobitým kouzlem okamžitě upoutá; stačí se na chvíli někde zadumat, ztratit nit, a dorazí pravá smrt, konec, exit.

Stres

Co ostatně vypovídá o obtížnosti hry víc, než fakt, že vývojáři brzy po vydání uvolnili k dispozici cheaty? Ruská nátura velí s nikým se nemazlit a ve virtuální krajině to zjevně platí dvojnásob. Člověka by taková věc tolik netrápila u titulu, kde podobnou výzvu čeká a vítá (u válečné strategie, například), ale The Void překračuje žánry a očekávání. V jádru je simulací, postavenou na správě surovin. Simulací jakési pokroucené formy předpeklí nutno podotknout. No a těmi surovinami jsou v úvodu zmiňované barvy. Ještě dáváte pozor? Jako mlčenlivý avatar cestujete mezi jednotlivými síněmi celého Voidu (tedy Prázdnoty nebo Nicoty) a snažíte se jednak posbírat co možná nejvíc barvy, jednak komunikovat s postavami, které tu existují. V první řadě jde o takzvané Sestry, éterické fotomodelky v negližé, které po barvě lační a ovládají spojení mezi síněmi. Protiváhou Sester jsou pak nepřekvapivě Bratři, ohromné bytosti vesměs zrůdných, hypertrofovaných proporcí a zároveň velice podmanivých osobností.

A teď, Jungu, raď. Jako hráč jste vrženi mezi dva mlýnské kameny, jejichž vzájemný vztah není jednoduše čitelný: Sestry vám sice víceméně pomáhají, ale zároveň vás nabádají k činnosti, která rozčiluje Bratry. A Bratři, s těmi není ani za mák legrace. Někteří vás považují za benjamínka svého řádu, jiní by vás nejradši okamžitě rozšmelcovali na prvočinitele. Přežít v Nicotě tudíž znamená balancovat na hraně. A to rovnou nadvakrát.

Metabolismus

Do paměti nashromážděnou barvou plníte svá (četná) srdce, odkud se při pobytu na hlavní mapě permanentně přečerpává do jakéhosi "zásobníku". Z něj si pak barvu opět berete pro konkrétní akce uvnitř síní: pomocí kreslení jednoduchých znaků jich obstaráte celou řadu, od útočných a obraných "kouzel" k rafinovanějšímu ohmatávání a manipulaci světa kolem sebe. Krutý fór je v tom, že jak máte na mapě srdce prázdné, je po vás a hra končí. A věřte mi, že Nicota z vás barvu saje jako podvyživený moskyt.

Jste tudíž neustále zkoušeni dilematem, jestli si barvu šetřit v paměti, nebo ji nechat protékat srdcem, aby byla k dispozici pro čmarykání v síních. Aby toho náhodou nebylo málo, různé barvy navíc ovlivňují "statistiky" vašeho éterického těla. Když se například naplníte fialovou, stanete se rychlejšími, a když zlatou, budete pro ostatní důvěryhodnější. Co znamená důvěryhodnost v praxi? Spoustu věcí a souvislostí, na které si musíte přijít sami — jindy obšírná nápověda vás v tomhle nechá vlkům napospas. Barev je přitom skutečně málo, a i když je můžete vsadit do stromů, případně těžit v dolech, stromy velice rychle chřadnou, nebo rovnou přijde jeden z Bratrů a všechno rozdupe. Pak ať si někdo v tomhle nekonečném stresu zkusí plnit rozporuplné úkoly od jedné, či druhé strany, a nedejbože se u toho ještě kochat působivou krajinou a poslouchat komplementárně skvostné ozvučení (soundtrack je k dispozici v rámci bonusového torrentu).

Sekrece

I přes celkově ponurý přeliv je totiž Void všechno, jenom ne mrtvé místo (viz přiložené video). Každá síň má svůj specifický nádech, každá postava svou tvář, která ji spolehlivě odliší od ostatních. Rusové opět přišli se světem, jaký si nespletete, a tentokrát ho sevřeli do okovů jednolitého herního zážitku. Pryč je i stigma překlápění obsahu do cizího jazyka: anglický překlad byl evidentně v rukou povolaných lidí a hlasy dabérů nepostrádají ani osobnost, ani ukotvení v celku (i když úplně nejkrásnější by samozřejmě bylo mít tu možnost pustit si hru v ruském originále).

A to je na každý pád dobrá zpráva pro všechny, kdo se nespokojí s modelem interaktivní zábavy podle marketingových vzorců. Ice-Pick Lodge se zjevně mají k světu a jejich snaha prošlapat hrám nové, inspirativní cestičky (nebo spíš chodbičky; tohle je těžký underground), nejde minimálně na domácím trhu a v rámci blogosféry vniveč. Do cíle dotažené hry, která nás zbourá se vším všudy a zároveň k sobě pustí i neinformované kolemjdoucí, mají ještě poměrně daleko, ale důležité je, že na své cestě podnikají setsakra zajímavé kroky.

The Void
Windows PC

Verdikt

Pohlcující výlet do říše divů, kde bzučí baculaté světlušky a vrzají plechová žebra, ovšem udržet tam svou duši naživu... to chce sakra odvahu a spoustu trpělivosti navrch.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama