The Shield

Pokud jste nestrávili předešlé dva roky zrovna někde zavření, určitě vám neunikl fakt, že jsme každým dnem pilně zásobeni všemožnými seriály, se kterými se, ruku na srdce, prostě roztrhl pytel. Ačkoli by se mohlo zdát, že se v takovém kvantu mohou série začít utápět ve vlastní šťávě, opak je pravdou. Vedle všech Ztracených, Dexterů a Prison Breaků si dobře vede také ambiciózní počin The Shield, který tak trochu ční z řady. Ptáte se proč? Inu, možná právě proto, že si nehraje na žádnou mysteriózní záležitost a hlavní hrdina je více než kontroverzní týpek. Příběh policisty Vica Mackeye v podání cenou Emmy ověnčeného Michaela Chiklise je strhující podívanou a šokujícím odhalením současně. Přitom sám policista nemá daleko k falešné hře s drogami, nezdráhá se odstranit ze scény (natrvalo) některé ze svých kolegů a co víc, kuje pikle se samotnými drogovými dealery. To vše jen proto, aby zachoval pořádek ve svém okrsku a mohl se večer vrátit k rodině a dát si teplou večeři. Seriál je skutečně hodný doporučení, zpět ale do naší malé kruté herní reality.

Cože?

Vezmeme-li to pěkně od podlahy, The Shield je smutným příkladem toho, jak by se hry už dávno neměly dělat. Jde o naprosto nezábavný, zastaralý a zavrženíhodný titul, který vznikl snad jen na základě několika divokých snů o slávě, podtržených oficiální licencí. Na druhou stranu se není čemu divit, neboť tenhle omyl byl už jednou uložen vydavatelem k ledu a po dvou letech za pouhých šest měsíců společností Aspyr Media resuscitován. Což ovšem není omluva.

Příběh je zasazen mimo epizody seriálu a točí se kolem vlakové loupeže, odcizených zbraní a války gangů. Nepříjemné události se hromadí v policejní kanceláři jako lavina a úderná jednotka v čele s Vicem Mackeyem je na pokraji deprese. Šéf navíc hrozí rozpuštěním téhle speciálně fungující skupiny, což celou situaci jen vyhrocuje. I přesto je Vic nasazen do akce a s velkými ambicemi se pouští do práce. I přes vcelku povedenou zápletku je celý příběh bohužel prolezlý nudou a přestává bavit po několika misích.

Nuda, nuda a zase nuda!

Co se samotného hraní týká, ani zde žádná sláva. Vše ovlivňuje fakt, že jde o prachobyčejnou konverzi PS2 verze se zachováním snad všech myslitelných konzolových rysů. Postižení se projevuje na kameře, snímající scénu klasickým pohledem třetí osoby, dále na ovládání, jež je během akčních scén dynamickou gymnastikou pro vaše prsty, a konečně na grafickém zpracování, které jako by z oka vypadlo PS2 protějšku. Hraní za Vica Mackeye není o nic zábavnější než sledovat příběhovou linii. Zírat celou dobu na zadnici drsňáka v upnutých kalhotách zrovna našim snem nebude, ale bohužel není zbytí. Jelikož hra často nutí ke stealth postupu, budete se po značnou část hry pohybovat stylem bláto tlačkající kachny, tzn. v podřepu.

Jako každý správný polda i Vic umí prosmejčit kdejakou skříňku a nalézt v ní čas od času nějaké peníze, nebo drogy. Abyste si však hledání později využitelných artiklů skutečně užili, čeká vás dokonce i pátrací minihra! Když stisknete tlačítko dané akce, objeví se v pravém horním rohu policejní odznak s malým červeným kolečkem. Těžkým úkolem je pak zahýbat myší a posunout kolečko po odznaku tak, aby bylo co nejmenší. Úspěch je zaručen, neskutečné! Ne, teď vážně, mnohem zábavnější je vyslýchání svědků a zatknutých podezřelých. Hra má rating 18+, takže si Vic nebere vůbec žádné servítky a mlátí všechny kolem se zarputilou vervou. K dispozici je toho vcelku dost a musím přiznat, že alespoň malý úsměv na tváří ve mně vyvolala možnost strčit někomu hlavu do záchodu.

Boj o přežití… kolegů!

Kromě mlácení přijdou na řadu pochopitelně i zbraně. Jsou sice jen tři, ale svůj účel alespoň částečně plní. Můžete se krýt za různé překážky nebo vykopávat dveře, čímž získáte výhodu překvapení. Pokud jste na scéně sám, je všechno v pořádku, umělá inteligence protivníků zamrzla někde velmi hluboko a není sebemenší problém se vypořádat se situací. Trable nastávají až v momentě, kdy jdete do akce i se svými společníky. Dost často se stává, že se kolegové navzájem odpraví, což má za následek neúspěch mise a její opakování.

Během střelby nesmíte zapomínat ani na to, že stále nosíte odznak a jste především příslušníkem policejní složky. To znamená jediné, dávat si pozor na počet mrtvol a sledovat indikátor nepříčetnosti. Pokud stoupne na maximum, opět musíte opakovat misi. Pokud se vám podaří úkol splnit, vrátíte se na velitelství policie, kde můžete pronést několik duchaplných rozhovorů s kolegy, odevzdat ukradený materiál, čímž vám klesne měřítko podezření, nebo zajít do vlastního kanclíku a kradené věci uschovat pro další využití.

Ať už je proboha konec!

O technickém zpracování asi nemá smysl moc mluvit. Obrázek si můžete udělat z přiložených screenshotů, které se v mnohém doopravdy neliší od těch z PS2 verze. Na hlavním hrdinovi je vidět pokus o vytvoření alespoň trochu realistické textury obličeje, ale výsledek působí spíš jako pěst na oko. Ostatní textury jsou rozmazané, nebarevné a v tomhle ohledu hra silně zaostává za ještě přijatelným průměrem. Hudba, je-li vůbec postřehnutelná, nestojí za řeč a během hraní vás bude spíše tahat za uši. Vše výše napsané navíc plně koresponduje s celkovou prezentací hry, která vsadila na brutální násilí, jež ale působí zcela trapně.

Pokud tedy nespíte s podobiznou Vica Mackeye a nemáte zhlédnutý každý díl seriálu minimálně dvanáctkrát, dejte od téhle šílenosti ruce pryč. Venku sice není moc hezky, ale procházka na čerstvém vzduchu na vás nezanechá trvalé následky.