The Settlers II: 10th Anniversary Recenze The Settlers II: 10th Anniversary

The Settlers II: 10th Anniversary

Martin Strnad

Martin Strnad

27. 9. 2006 22:02 1
Reklama

Jako by to bylo včera. Naládoval jsem několik disket do počítače, který s rachocením přežvýkal data a nainstaloval tu novou hru, která je prý fakt dobrá, nějací osadníci. Zní to divně, tak uvidíme, říkal jsem si. To bylo ráno. Další paměťový výstup mého mozku se datuje na brzké ranní hodiny následujícího dne. Tak trochu jako sex, nebo Transport Tycoon. A právě toho dosáhne jenom málo her k nimž se první a druhý díl Settlers hrdě hlásí a má na to plné právo. Pánové z Blue Byte si toho jsou vědomi. Třetí, čtvrtí a pátí setleři přinesli společně s lepší grafikou a změnou fatálních herních mechanismů pomalou stagnaci do prodejů a obliby celé série. Tonoucí se stébla chytá a vydavatel ždímá trh, bylo tedy rozhodnuto, přání všech fanoušků byla vyslyšena a Settlers 2 opět ožívají, hurá! A jelikož se jedná o remake, pojďme nováčkům připomenout jak funguje neodolatelná strategická melanž. Ostatní nechť prominou a skočí zrovna na konec recenze.

Za sedmero horami a sedmero moři

Byla to krásná doba, vypráví dramatický hlas v intru, všeho byla hojnost, obilí rostlo mrknutím oka, dobytek se množil jako šílený a my jsme se radovali, jedli, pili, zpívali a užívali našich krásných žen. Tato slunce, kolem kterých obíhal náš život totiž přinášela největší radost do života, jejich krásu, kuchařské umění, a nejen to… Ale pak zmizely, přes noc, prostě byly fuč. Kam se poděly? Nikdo se ani nestihl rozkoukat a kraj našich budoucích římských osadníků zasáhla jedna přírodní katastrofa za druhou. Zoufalí a zničení připadli na potulného věštce, který jim předpověděl štěstí a radost, ale před tím, dlouhou cestu. Byla tedy zbudována flotila lodí a vyslána expedice. Kam až dopluje? To už je na vás.

Příběh věru není nijak složitý a můžete zapomenout na chrabrou obranu královské vlasti i vladařské sesle, nějakou božskou sázku nebo temný kmen z dílů minulých. Tady si totiž budou vyřizovat účty výhradně národy obyčejných smrtelníků, povolných lidiček shora nepřímo řízených vaší maličkostí, které žene jenom touha dosáhnout blahobytu a najít své ztracen ženy. Pozice to není nijak defenzivní, ba naopak útočná. Stanete totiž na začátku každé z deseti misí na velkém ostrově, případně jednom z menších v souostroví, s jedinou budovou, trochou surovin, hromadou lidiček a výhledem na portál předaleko za neprostupnou mlhou. Co teď, ptáte se? Budujte soudruzi! Dalo by se odlehčeně říct. A o tom taky celá tahle hra je. Vaším úkolem totiž je postupně expandovat vaše území, až obsáhne i onen vzdálený portál, který přenese osadníky na další ostrov. A půjdete i přes mrtvoly. Mezi vámi a portálem totiž bude vždy stát impérium jiného národa, které si až do nynějška spokojeně a mírumilovně žilo na svém území a že je tam nějaký portál, to je vůbec nezajímalo. A to vy teď musíte zadupat do prachu!

Prací za svetlými zítřky

Takže expanze. Samozřejmě její špičkou a vůbec poslední šprušlí celého žebříčku je armáda, která celou expanzi vašeho impéria zajišťuje. Ze všeho nejdřív je třeba zajistit její hospodářskou podporu a to je věc věru složitá. Principy hratelnosti se zde totiž skládají z několika stavebních, výrobních, spotřebních a transportních mechanismů, které minulé díly postupně, od toho posledního počínaje, vypouštěly nebo silně modifikovaly. Začínáte tedy takříkajíc na zelené louce s centrální budovou, několika prkny, trochou kamene a jiných základních surovin, které vám postačí tak akorát pro vystavění budov pro další dodávku těchto zdrojů fatálních pro výstavbu budov. Samozřejmě nesmíte zapomenout, že dřevorubec vám trámy z kmene stromu sám neudělá, proto je třeba vybudovat pilu, a to teprve začínáme. Jeden příklad za všechny – pro rekrutování obyčejného vojáka nejnižší marže potřebujete tři věci, meč, štít a sud piva. Pro výrobu mečů a štítů slouží kovář, ten ale potřebuje dodávat čisté železo a uhlí. Železo jde pochopitelně z železárny, kde se zpracovává ze surového, které pochází, stejně jako uhlí, z dolů, jejichž vybudování je omezeno jak hornatou krajinou, tak nalezištěm, které označí váš dvorní geolog. Jenomže chachaři nefárají jenom tak za nic, potřebují jídlo (jako jediní z vašich osadníků). Můžete je nakrmit rybami, chlebem nebo masem. Ryby jsou samozřejmě jednoduše získatelné pomocí rybáře, který je stejně jako lovec závislý na přítomnosti přírodních „zdrojů“ a jeho výtěžnost je dost proměnná a zdroje prostě časem dojdou, proto je třeba zbudovat potravinářský průmysl – řezníka a pekaře. Řezník ale potřebuje nějaký zdroj masa, tedy vepřín. Pekař pak zase mouku, tedy mlýn. Nezapomeňme na vodu, která je v tomto odvětví nepostradatelná, tu zajistí studna postavená na vhodném místě. Jenomže prasata potřebují něco žrát a mlýn zase něco mlít, aha, budeme potřeboval obilí, takže postavíme farmu. To už máme postavený i pivovar a sládek na nás křičí, že nemá z čeho udělat slad, z vody samotné to nejde. Už je na cestě, takže klid. Ale farma, která dodá obilí mlýnu, vepřínu a pivovaru vyžaduje pro svá pole úrodnou půdu a enormně velký prostor a už jsme zase zpátky u toho vojáka, bez kterého ten větší prostor nezískáme. Vskutku složitá ukázka, která je v praxi až nečekaně zábavná. Uff, to bylo dlouhé schodiště a tady ve sklepě je úplná tma, takže zpět nahoru.

Ten umí to a ten zas tohle

Bohužel budova samotná nezajistí přísun nutného zboží, je třeba obsadit ji patřičně vybaveným človíčkem. Ve hře je totiž několik povolání, vyjmenovávat je nebudu, podotknu pouze, že pro vykonávání každého je třeba určitý nástroj. Těch budete mít ze začátku zdánlivě dostatek. Ovšem jakmile přijde na rozsáhlou podporu vojenských akcí, budování těžebního průmyslu, k velkoplošné výstavbě farem atd., musíte vystavit v oblasti černého průmyslu výrobnu nástrojů a rychle doplnit stavy. Lidské zdroje jako takové naštěstí nedojdou nikdy, obyčejní osadníci vznikají samovolně, ačkoliv nemají žádné ženy… divné, že? Starověký Transport Tycoon.

Aby vám celý tenhle výrobní a spotřební průmysl dobře fungoval, potřebujete nějaký chytrý způsob přepravy zboží a materiálů. To je zde promyšleně zakomponováno v podobě chodníků, které budujete mezi jakýmisi záchytnými body v terénu, zobrazenými vlaječkami. Od dobře postavených chodníků se odvíjí jak možnosti a omezení umístění staveb, tak hlavně efektivita vaší ekonomiky. Tady přichází na řadu transportní mikromanagement. Takzvaní nosiči, ti nejobyčejnější lidičkové, totiž přenášejí jednotlivé předměty mezi vlaječkami, které ohraničují jejich část chodníčku a tvoří tak řetěz pomalu přesouvajícího se výrobního bohatství, který je třeba pečlivě rozplánovat a vyvarovat se tvorbě příliš vytížených uzlů nebo dlouhých úseků. Nelze tedy vzít obilný snop u farmy a přenést ho jediným človíčkem přímo do mlýna přes celou mapu, jak tomu bylo ve třetím a čtvrtém díle ságy. Další kapitolou je pak využívání skladů v případě, že vám rozsah říše už přerostl přes hlavu.

Překročit Rubikon

Zvládli jsme tedy průmyslovou i logistickou stránku hry a teď nastává krizová situace, jde se do boje! Vojenská složka hry slouží především k rozšiřování vašeho území, ke kterému dojde vždy, když vaši čerstvě postavenou strážní budku, kasárna, věž nebo pevnost obsadí alespoň jeden voják. Těch jsou tu čtyři hodnosti, čím vyšší, tím silnější je pak pajdrlák v boji. Přirozeně nemůžete vyrábět zrovna generály, je tedy třeba povýšit zelenáče. K tomu zase slouží žold v podobě zlatých mincí, které pro vás razí mincovna kde žádají surové zlato a uhlí a to už jsme opět u onoho surovinového a dopravního řetězce. Nicméně, vojáky máme a před námi se tyčí nepřátelské území a za ním portál! Obrovskou devizou Settlers 2 je jejich v podstatě nepřímá hratelnost. Ani v jediném okamžiku totiž neovládáte žádné jednotky přímo a neudáváte jim co mají dělat, kam jít, což platí i pro vojáky. Ti si v klidu sedí v kasárnách u hranic, popíjí pivo, berou žold a čekají co bude. Vy můžete nanejvýš určit jednu z nepřátelských budov k útoku, nastavit počet vojáků dostupných ve vašich nejbližších vojenských staveních a určit zda půjdou v přední linii generálové nebo zelenáči. Stejně tak funguje i nastavení obrany u každé strážní budovy. O to je pak každý „bitva“ intenzivnější a více ji prožíváte, protože nikdy nevíte kolik a jak silné vojáky má ten druhý v budce, kterou zrovna berete ztečí.

Když je jeden, chce portál, když jsou dva, musí jeden z nich padnout

Samozřejmě nemůžeme čekat, že všem hráčům, kteří si za poslední dobu zvykli na akčnější a svižnější zábavu, sedne naprosto přesný remake deset let staré hry jako ulitý. Ony hlavní cíle singleplayer kampaně nejsou příliš motivující a samotný proces hraní sežere spoustu času, který jde samozřejmě urychlit, ovšem to je hlavně pro hardcore fanoušky původní hry, ostatní se ve volných chvilkách můžou kochat, jak je to pěkné, když všechno funguje a každý osadník má co na práci. Nicméně, hra obsahuje i možnost freeplay a multiplayer. V prvním případě jde vlastně o skirmish, kde si můžete vybrat jednu z dvaceti map, navolit si počet nepřátelských říší, na výběr jsou jenom Římané, Japonci a Afričané v různých barevných kombinacích, a hrrr na ně. Což samozřejmě nevylučuje možnost stavět si jenom tak pro radost bez protivníka. Další daleko lákavější variantou je možnost multiplayeru jak po LAN síti, tak přes internet, což v původní hře opravdu silně chybělo a chabě nahrazoval splitscreen. Nyní si to můžete rozdat až s šesti živými oponenty na stejných dvaceti mapách jako skirmish.

Přišel, viděl, zvítězil

Césarův nejslavnější výrok v podtitulu původní hry přesně vystihuje, co napáchala v řadách hráčů. Tohle totiž není nějaká rychlotepá RTS dnešní doby, ale starobylá strategie, kde se musíte do podrobností postarat o každý aspekt vašeho úspěchu, pozorně sledovat co se děje nejen na hranicích, ale hlavně uvnitř vaší říše, uváženě a s rozmyslem budovat ohebnou výrobní a dopravní strukturu a posléze s ní šikovně manipulovat, když se situace vyhrotí. Pamětníci samozřejmě všechno výše popsané znají až moc dobře a doufám, že nová generace hráčů přijde Settlerům 2 také na chuť. Novinkou je líbivá 3D grafika, která opět s pověstnou německou pečlivostí vykresluje svět settlerů. Roztomile a směle se vyrovnává dvourozměrným hodům, které Bule Byte opustili společně se čtvrtým dílem. Všechno vrhá pěkné stíny, stromy se vlní ve větru, voda odráží okolní svět, kolem pobíhá vysoká a vaši nudící se osadníci si protahují končetiny při čekání na další náklad. Naštěstí nejde o nějak krvavé HW nároky a překousne to dnes každý průměrný stroj s několik let starou grafickou kartou podporující DirectX 9b. Díky trojrozměrnému zpracování je také možnost zoomovat bez ztráty kvality nebo natáčet kameru. Naštěstí si autoři uvědomili dvojsečnost třetího rozměru a umístili implicitní pohled, ke kterému se kamera vždy navrátí, do stejného úhlu jako v předloze, kde až na minimální výjimky výtečně fungoval. Hratelnost je, jak ti trpělivější z vás pochopili z celé recenze, naprosto stejná jako v předloze, naštěstí. Pokud bylo něco vylepšeno, pak je to ovládací interface a několik vychytávek týkajících se specifických budov. Můžete nyní určovat priority nejenom přenášení věcí, ale i prioritní jejich směřování. Stejně jako máte možnost přelévat zboží mezi sklady. Zrovna tak dosáhly drobných změn surovinové požadavky staveb některých budov, možnost rozšiřování již postavených vojenských pevností a pro snadný přehled log událostí typu dokončení budovy, obsazení území, nalezení minerálů a jiné. Takže vlastně jde o hru, která prodělala grafický facelift a natahuje po nás ruku ze záhrobí, je jenom otázkou vkusu a hlavně trpělivosti každého, jestli z pekla nebo z pařanského nebe. Já, jako fanoušek předlohy, neshledávám žádné chyby na její obnovené premiéře a rozhodně volím nebe.

The Settlers II: 10th Anniversary
Windows PC

Verdikt

Takřka stoprocentní předělávka starých dobrých Settlers 2 v tom nejlepší světle přenáší svou geniální hratelnost do hezčí grafiky s možností hry více hráčů. Strategie, která odpudí agresivní akční hráče a připoutá hračičky a ukáže jim krásu boje, který v Tycoonech chybí.

Co se nám líbí a nelíbí?

Naprosto stejná hra, která nás uchvátila před deseti lety, geniálně vybalancovaná hratelnost, nekonečná herní doba, editor map, opravdu pěkná grafika.
Na dnešní dobu asi až příliš pomalá hratelnost, grafika může občas působit přeplácaně.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama