Monkey Island 2: LeChuck's Revenge SE

Ministerstvo kultury ČR momentálně připravuje digitální přepis Zlatého fondu české kinematografie a prvními z kultovních filmů má být Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci. Jde zcela jistě o záslužnou práci. Péče o kulturní dědictví je důležitá, protože nám sděluje, z čeho vychází naše společnost i individuální hodnoty. V herním světe je situace složitější: máme své "zlaté fondy," přesto se do jejich rekonstrukce nikdo příliš nežene, protože jde o náročnou práci s velmi nejasnými podmínkami pro kandidáty. Společnost LucasArts se proto rozhodla, že si to se svými "panenkami" a "rodáky" udělá po svém.

Právě zaměstnanci LucasArts z přelomu osmdesátých a devadesátých let ukázali, kudy se budou ubírat adventury příštích desítek let, a pravidla žánru definovali několika skvostnými hrami. Pod současným rekonstruováním těchto starých her se skrývá půvabná myšlenka: jde o hry, které patří všem, nikoliv jen těm, kteří je kdysi hráli. První „obnovený“ Monkey Island byl v moderním zpracování a při zachování hratelnosti vydán vloni jako malý projekt, o jehož ziskovosti nebyl nikdo v LucasArts příliš přesvědčen. Retrofilové a nostalgici sice vzali překlopení do nové grafiky za své, ale hlavní otazník visel nad lidmi nezasaženými věhlasem her ze začátku devadesátých let. Budou to kupovat? Bude je to bavit? Nespoléháme jen na lidi, kteří cítí úctu a nostalgii k hrám dávno minulým?

Zásahy bez krvácení

Na otázky, zda firma vydá přepracovanou verzi Monkey Island 2: LeChuck's Revenge odpovídal producent Craig Derrick opatrně: na plánovacích poradách se o tom nemluví. Teprve, když bylo jasné, že divoké sny o úspěchu se nakonec manažerům LucasArts splnily, dostalo přepracování MI2 zelenou. Derrickův rekonstrukční tým se vrhnul do práce s novými nápady, aniž by poškodil jádro hry – veškeré dialogy, lokace a osobitost zůstávají zachovány, jak se sluší a patří. Výtvarníci vyšli z původních obrazovek a ručně črtaných skic, které obsahovaly víc grafického detailu než hra s rozlišením 320x200 (do té lze během hraní kdykoliv přepnout). Všechny dialogy byly znovu namluveny a ovládání se překlopilo z kontextového kurzoru na kruhové menu s příkazy. Po všech zkušenostech z minule byla pravděpodobnost selhání minimální – a skutečně, hraje se jedna báseň. Pro ty, kteří v adventurách tápají je připraven systém nápovědy a zvýrazňování interaktivních objektů (takže ten rýč na začátku hned vezmete).

Gilbertův majstrštyk

Ron Gilbert dal do LeChuck's Revenge mnohem víc, než do první hry, protože se cítil jistější v adventurových kramflecích a měl k ruce Tima Schafera (Day of the Tentacle) a Dava Grossmana (Sam and Max). Jejich úsilím byly charaktery lépe prokreslené, dialogy humornější a spletitá cesta Guybrushe Threepwooda za legendárním pokladem Big Whoop mnohem zábavnější. Již jednadvacetiletý Guybrush cestuje po několika ostrovech v Karibiku, proplétá se mezi podivuhodně šíleným obyvatelstvem a nakonec naráží i na svou nemesis, oživlého krutopiráta LeChucka. Kombinační hádanky a dialogové pasti dávají i v rámci absurdních výjevů smysl, jako v případě, kdy potkáte hyperaktivního prodejce Stana, který uprostřed Karibiku provozuje second hand s rakvemi a bez milosti ho do rakve zatlučete. „Ta hra je vlastně o tom, že ubližujete všem lidem, které potkáte,“ tvrdí Gilbert. A má pravdu: krátkozrakému zeměpisci seberete monokl, skvělého kuchaře připravíte o práci, papouška o zrcátko a řada dalších postav postižených setkáním s Guybrushem čeká ve frontě, aby vyplnila formulář na Ministerstvu ústrků.

Jak to tehdy bylo

Moudrá slova a zpětná reflexe hry od Gilberta je zásadním přínosem celého vydání. Společně se Schaferem a Grossmanem komentuje Gilbert jednotlivé obrazovky a hádanky ve volitelném komentáři, který se jen tak neoposlouchá. Podle tradice komentářů u filmových DVD se pánové vyjadřují vtipně a místy informovaně k ději a ti z vás, kteří neumí pořádně odposlouchávat angličtinu uvítají titulky. Jde o jeden z mála pokusů, jak prvek vlastní jinému médiu přenést do interaktivního prostředí, aniž by byl narušen průběh hry. Nutno podotknout, že integrace komentáře do hry proběhla na jedničku, jen samotný způsob komentování má kolísavou kvalitu. Trojlístek často moc netuší, co vlastně říkat a zejména Schafer je schopen urvat se ze řetězu a zabloudit do říše fantasmagorických (a notně znepokojivých) výjevů. Vhodnější by byla jasná moderovaná debata, která by z Gilberta a ostatních vytáhla i to, co už neříkají, protože to za posledních téměř dvacet let omílali neustále. Třeba, jaké je tajemství Opičího ostrova.

Drobně upravené ovládání, líbivá grafika, pedantské zachování trhané animace, humor a parádní výpravnost neunaví. Baví i dnes a kdo si hru zahraje, tak se podle služebního věku buď vrátí zpět do mládí, nebo zjistí, že ani dvě desítky stará adventura nemusí nutně znamenat zábavu z herní doby kamenné. A jestli vám to nestačí jako doporučující věta, tak vězte, že všichni recenzenti Hreje a Levelu, kteří se předělané LeChuck's Revenge dotkli, se po dlouhé době shodují v hodnocení: tohle je prostě hitovka.