The Last Remnant Remastered Recenze The Last Remnant Remastered

The Last Remnant Remastered

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

17. 7. 2019 10:28 6
Reklama

Čas od času si povzdechnu, že se JRPG už nedělají, ale ona to vlastně není úplná pravda. JRPG se dělají a dělají je jak velká studia, tak i ty menší. Často se však jedná o “poctu klasickým titulům” a na ty skutečně originální hry fanoušek nemůže čekat donekonečna. Možná proto i nyní Square Enix vydává remaster své 11 let staré hry The Last Remnant na Switchi, půl roku poté, co vyšel na PS4. Možná si japonský vydavatel řekl, že tento remaster postačí ke svlažení vyschlých hrdel hráčů lačnících po lahoudných doušcích výpravných a melodramatických RPG z východu. Možná ale hráči udělají lépe, když The Last Remnant minou a zahrajou si něco jiného.

Nemá smysl chodit okolo horké kaše. The Last Remnant nebyl ve své době žádný trhák a za ta léta jako víno rozhodně neuzrál. Jeho největší slabinou zůstává design vrávorající na hranici chytré revoluce a nevypočitatelné náhody. Ve stylu dalších remasterů od Square Enixu se tak The Last Remnant dočkal možnosti urychlení pohybu a soubojů a především grafického updatu, za který se hra na handheldu, ale ani na televizi rozhodně stydět nemusí.

NOVÁ DOBA SI ŽÁDÁ NOVÉ HRDINY

The Last Remnant vypráví příběh mladého Rushe Sykese, který se při záchraně své unesené sestry zaplete do politického a vojenského konfliktu několika státečků v post-středověkém multikulturním fantasy světě. Osud Rushe zavede do party taktéž mladého panovníka Davida a jeho generálů, kteří se snaží získat nezávislost svého malého území. Politická nezávislost jde však stranou, když se na mezinárodní scéně náhle objeví tajemný Dobyvatel s neslýchanou schopností ovládat Remnanty, magické zkameněliny, které propůjčují svým vlastníkům nadpřirozené schopnosti. Problémy brzy přesáhnou hranice politiky a to by bylo, kdyby v japonském RPG nakonec nešlo o záchranu celého světa.

Abych jen nebrblal, tak je třeba přiznat, že příběhově se The Last Remnant nakonec rozjede, ale trvá to zhruba 15 mdlých hodin.

Poměrně standardní JRPG příběhové schéma bohužel neoživují žádné zajímavé postavy. Otravně zbrklý a naivní Rush je archetypální protagonista-hezounek ve stylu Vaana z Final Fantasy XII, a bez podpory sympatických nebo alespoň zábavných vedlejších postav mi vlastně bylo jedno, jak pátrání po unesené sestře (zpočátku) nebo ambicích Dobyvatele (později) dopadne. Abych jen nebrblal, tak je třeba přiznat, že příběhově se The Last Remnant nakonec rozjede, ale trvá to zhruba 15 mdlých hodin. Hra totiž hreší na další nešvar JRPG a to, že všichni hlavně zpočátku mluví v nevysvětlených termínech, náznacích a nedořečených větách, takže z toho všechno máte v hlavě leda guláš. I v tomto ohledu je to tedy takový pozůstatek japonského game designu, ale lze to omluvit dobou, ve které The Last Remnant vznikal.

ZMĚNA ZA KAŽDOU CENU

Tou asi nejlákavější věcí na hře je originální soubojový systém, který na první pohled vypadá skvěle, ale čím víc hrajete, tím více se ukazují jeho slabiny. V soubojích proti sobě místo jednotlivých hrdinů bojují postavy sestavené do skupin. V každé skupině může být až 5 postav, přičemž se vyplatí shlukovat k sobě postavy podobných dovedností - kouzelníky ke kouzelníkům, bojovníky k bojovníkům, ale míchat můžete dle libosti. A nemusíte se bát, že vám bude někdo do skupiny scházet. Stačí zajít do města a najmout si pár žoldáků do vaší soukromé armádičky.

V tahových soubojích pak skupinám nedáváte konkrétní příkazy jako je útok, kouzlo nebo použití předmětu, ale na výběr bývá několik vágních možností jako Dejte do toho všechno!, Zaútočte magickými schopnostmi nebo Nebojte se zemřít. Zajímavý to nápad, kdyby ovšem i dobře fungoval. Často se stává, že kvůli nejasným pokynům skupiny neprovedou přesně to, co byste si přáli. Nabídku příkazů navíc ovlivňuje spousta faktorů jako je pozice skupiny na mapě, počet nepřátel v okolí či stav přátelských jednotek a někdy prostě například taková možnost vyléčení v nabídce není, byť by se sakra hodila.

Na informace o svých systémech je hra velmi skoupá a připomíná nejhorší vzpomínky na knižní herní průvodce.

Podobně zvláštně působí i další dva prvky bitev. Morálka armády ovlivňuje účinnost útoků nebo pravděpodobnost kritických zásahů. Stoupá kdykoliv se úspěšně povede útok na nepřítele a klesá, kdykoliv nepřítel zaútočí na vaši jednotku. Bohužel, ve výsledku to funguje tak, že čím více se vám nedaří, tím více se vám nedaří a stojí-li proti vám početná armáda nepřátel, vaše morálka jistojistě půjde dolů. Zadruhé, několik zásadních věcí záleží na pozici skupiny na mapě - od nabídky pokynů po možnosti obklíčení a obrany. Nad pohybem skupin ale nemáte přímou kontrolu! Hýbou tak nějak samy dle vlastního uvážení či vybraného příkazu a kvůli kameře, která nesnímá pohyb jednotek, ale vždy pouze momentální akci, nemáte ani o pozici skupin velký přehled.

INFORMAČNÍ ŠUM

The Last Remnant prostě z principu designu nedává ani dostatečné informace, ani možnosti kontroly, abychom si jeho hraní skutečně užili a za chyby byli zodpovědní sami. Skrývá spoustu chytáků, které vás mohou stát game over a následný load poslední automaticky uložené pozice (díky bohu za ní). Třeba nepřátelé v terénu jsou vždy zosobněni jednou jednotkou, ale v bojové instanci jich může být víc. V případě silných příšer tak někdy můžete stanout proti jedné, která se ještě dá udolat, anebo někdy taky proti dvěma, které si na vás smlsnou a dopředu nevíte, která varianta vás čeká.

The Last Remnant Remastered
i Zdroj: Hrej.cz

Na informace o svých systémech je hra velmi skoupá a připomíná nejhorší vzpomínky na knižní herní průvodce, až se kterými jste dokázali přijít na tajemství klasických JRPG. Tady však ona tajemství nejsou superzbraně ve skrytých dungeonech, ale třeba i normální ingredience na vylepšení výbavy. Poměrně originální přístup k vylepšování výzbroje vašich jednotek vyžaduje sbírat loot z padlých nepřátel a některé kousky přerozdělit svým hrdinům, když si o ně občas řeknou. Jen tak se zlepší jejich zbraně a výkonnost v bojích. Nicméně hra neříká, odkud můžete potřebné ingredience sehnat. A jelikož některé mají velmi nízké pravděpodobnosti dropu, může se stát, že na ně při hraní organicky nenarazíte a jste nuceni si informace dohledat na internetu.

NOVÝ SMĚR NENÍ LEPŠÍ SMĚR

Tak se také třeba dozvíte, že v The Last Remnant, navzdory zvyklostem JRPG, jsou boje s nepovinnými nepřáteli vlastně kontraproduktivní, neboť příšery levelují společně s vámi, což hra nevysvětluje. A že grindování v lokacích tedy k ničemu není, jen si tak připravujete trnitější cestu dál. A nebo až tak zjistíte triky, jak rozvíjet dovednosti svých jednotek směrem, kterým chcete vy a ne zdánlivě nahodile, jak se hra tváří.

The Last Remnant Remastered
i Zdroj: Hrej.cz

Přitom to, kde se Square Enix držel ve svých kramflecích, ve hře funguje dobře. Když si teda dohledáte, jak funguje systém levelování a rozvíjení postav, můžete si s ním hezky vyhrát. Mapa světa je obří a má krásná zákoutí a zajímavé lokace a spoustu měst s ještě větší spoustou postav a jejich vedlejšími questy. Nakonec i herní soundtrack je plný chytlavých i emotivních melodií. Prostě tak, jak se na JRPG sluší a patří.

Žádná z novinek není na papíře vlastně špatná, ale jsou zásadně nedotažené.

Celkově The Last Remnant působí jako odvážný pokus, jak znovu vynalézt kolo. JRPG jsou mechanicky hodně konzervativní hry, ale ne všechno je třeba za každou cenu změnit a zkomplikovat. Ve Square Enix před 11 lety zkusili vytvořit japonskou hru pro západní publikum a nějak se v tom redesignování základních kamenů japonského RPG sami ztratili. Žádná z novinek není na papíře vlastně špatná, ale jsou zásadně nedotažené, nebo alespoň nejsou v takové podobě, aby s nimi byla hra zábavnější než s tradičními systémy. Nedejte na pěknou prezentaci, ke znovuoživení tohoto “posledního pozůstatku” by byl potřeba zásadní remake a ne pouhý remaster.

The Last Remnant Remastered
Nintendo Switch Switch

Verdikt

The Last Remnant se před 11 lety snažil o revoluci v žánru JRPG, ale násilným změnám zažitých systémů sám podlehl. Grafický remaster a možnost urychlení hry sice hře prospěly, ale k resuscitaci nešťastného titulu nestačí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama