The Last of Us - Left Behind

Očekávání byla v případě prvního a zároveň i posledního přídavku pro dost možná nejsilnější singleplayerový zážitek roku 2013 velmi vysoká. A právem. Otázku, jak chtějí autoři navázat na něco, co má pevný začátek, prostředek i konec, se totiž povedlo zodpovědět během prvních tří vteřin. A i když jste The Last of Us dohráli a nechali v sobě zrát ten neuvěřitelný zážitek jen několik dní po vydání, tyto tři vteřiny stačí, abyste byli zase lapeni. Ve světě, kterému vládne smrt, násilí a silné emoce v konfrontaci s tím vším okolním zmarem. Samotné DLC Left Behind má herní dobu lehce přes dvě hodiny, a pokud se během té doby podíváte byť jen jednou na hodinky, tak jste másla. Zcela určitě vám totiž uniknou střípky emocí, kterými je tento přídavek doslova nabitý, všechno ale pěkně popořádku…

STAŘÍ ZNÁMÍ

Příběh se skládá ze dvou částí. Podobně jako například ve filmu The Social Network od sebe ale nejsou odděleny nějakou jasnou linkou, nýbrž prožitky z jedné části přímo navazují na další, která se odehrává v jiném čase i místě. Pokud bychom chtěli být striktně pragmatičtí, prozradíme vám, že z poloviny sledujeme Ellie a její kamarádku Riley, kterak si ještě před událostmi v původní hře vyrazily na obhlídku opuštěného nákupního centra. Druhá část pak doplňuje jeden z mnoha příběhových střípků do skládačky s nápisem The Last of Us a ukazuje, co se vlastně stalo v jedné z pokročilých (a důležitých) pasáží původní hry, kterou jsme si doteď mohli pouze domýšlet. Ještě jednou však zdůrazňujeme, že obě části jsou navzájem propletené, byť trochu jiným způsobem, než si možná myslíte.

Cynik by mohl říct, že jde o nůžkami pečlivě vystřiženou část z původního celku.

Zároveň je třeba důrazně upozornit na fakt, že pro hraní tohoto DLC je třeba mít hru dohranou – nikoliv z technického hlediska (v hlavním menu se objeví nová ikona), ale hlavně toho příběhového, protože spoilerů je zde dost a navíc se tak nějak počítá i s citovou investicí, kterou jste do obou hlavních postav vložili během původního děje.

ROZVODNĚNÁ ŘEKA

Pojí se s tím i eventuální otázka, zda vás může něco překvapit, a to i ve známých scénách, které jste si v původní hře prožili, ale možná nebyly tak důležité. Jednoduchá odpověď – ano, může a to hodně. Nelze sice mluvit o detailech, ale představte si, jako by vám někdo vyprávěl ten nejlepší příběh na světě s tím, že uprostřed něco zamlčel a dořekl to až na konci? Stejně byste byli napjatí jak struny, co vlastně zamlčel, proč a jak to tedy celé dopadne. Ne snad, že byste se díky tomuto přídavku na The Last of Us najednou začali dívat úplně jinýma očima, ale dost možná vám některé situace začnou dávat nový smysl a zcela určitě si hru budete chtít projít ještě jednou.

i Zdroj: Hrej.cz

Podobně příjemným bonusem je i přítomnost profesionální české lokalizace ve formě titulků. Až na drobnou chybku ve skloňování jednoho slova se dá směle říci, že by se od zpracování mohli jiní „profi“ překladatelé učit, jak zachovat nejen smysl scény, ale rovněž dávkovat emoce, aby právě titulky nevhodným načasováním nic neprozradily. I za tu zhruba pětiminutovou scénu, kde museli překladatelé zapojit vlastní fantazii (a výsledek je lepší, než byste po zkušenostech s podobnými postupy v jiných hrách čekali), si tedy nezaslouží nic jiného než obrovské uznání.

NIC NOVÉHO POD SLUNCEM

FACEBOOK!

i Zdroj: Hrej.cz

Na samotném začátku se vás hra zeptá, zda chcete sdílet informace přes Facebook. Dáme vám radu zadarmo – klikněte na „ano.“ Ten okamžik, který vám hra automaticky uchová, si budete chtít minimálně ještě jednou prohlédnout.

Co se herních principů týče, nenaučí vás toto DLC nic, co už byste dávno nepoužívali v původní hře. Není zde dokonce ani žádný nový nepřítel, nová zbraň či prvek, snad jen trochu jinak vedený souboj kvůli tělesné konstituci obou hrdinek. Cynik by tedy mohl klidně říct, že jde o nůžkami pečlivě vystřiženou část, která měla být už v původním celku a dost možná tomu tak i je, avšak jako dvouhodinová kapitola, kterou hrajete s určitým časovým odstupem od závěrečných titulků, funguje jednoduše skvěle. Je nakonec pravděpodobné, že si ji užijete mnohem víc, než kdybyste tuto část hráli dříve, zavrtanou uprostřed možná silnějších, možná slabších, ale rozhodně stejně zapamatovatelných momentů.

Podobně laděná DLC většinou velebíme za to, že přidávají nové grafické prvky, nechávají nás nahlédnout pod pokličku chystaného dalšího dílu nebo zcela přepracují původní koncept a dají nám zažít něco nového, na co v původní hře nebyl čas a prostor. Left Behind nic z toho nepotřebuje a přesto se řadí do absolutní extratřídy, co se herních přídavků týče. Byť vám autoři dají „na hraní“ jen velmi omezený prostor, stejně ho budete chtít prošmejdit do posledního špinavého hadru v zaprášeném rohu. Když vás nechají na chvíli v opuštěném hračkářství, tak z něho nevyjdete do chvíle, než vyzkoušíte všechna jeho tajemství. Zatímco ostatní DLC si zahrajete, pobavíte se a jdete dál, na tohle možná nikdy nezapomenete.