The Haunted: Hell’s Reach

The Haunted: Hell’s Reach je hra, která začala svůj život jako mód pro Unreal Tournament 3. Přízeň hráčů ale utvrdila vývojáře ze studia KTX, že jejich počin má na víc. Nadějná hororová modifikace se tedy osamostatnila a stala se z ní plnohodnotná placená hra. Schéma hororové kooperativní akce možná nepatří mezi nejoriginálnější a vliv Left 4 Dead, Call of Duty Zombies a dalších je více než patrný. Hell’s Reach ale prezentuje několik unikátních aspektů hratelnosti, které ji od ostatních her žánru odlišují.

Proti všem

Jak jistě tušíte, singleplayer je nejslabším článkem hry. V nabídce pro jednoho hráče se pod atraktivním názvem Survivor skrývá obyčejný trenažér online hry pro více hráčů. V tomhle režimu stanete úplně sami proti hordám nemrtvých a jak už název napovídá, vaším hlavním úkolem bude přežít. Nic víc. Žádný příběh, mise, nebo nové úrovně. Octnete se na klasické multipayerové mapě, vypráskáte pár zombíků a nakonec vyskočí klasická skóre tabulka s informacemi o zápase. Vývojáři se zkrátka nepřítomnost příběhové kampaně nesnaží nijak maskovat. Samozřejmě pokud máte chuť, můžete se s klidem do singleplayeru pustit. Hra pro mód Survivor upraví obtížnost, takže je paradoxně mnohem jednodušší hrát sám, než s kamarády. Krom klasického kooperativního Inferno módu si můžete pustit Demonizer, což je vlastně variace na Last Man Standig, kdy se po smrti znovu objevíte jako nemrtvý. Tenhle mód je mimochodem jediný, který hru za démony nabízí. Odklonem od klasických multiplayerových her je takzvaný Battlemode, kde se hráč vžije do role jakéhosi Dungeon Mastera a z pohledu ptačí perspektivy umisťuje do prostředí herní mapy zombíky, démony a jiné potvory. Nejde o vyloženě špatný nápad a určitě je příjemné takhle jednou za čas rozbít stereotyp frenetické akce, přesto není Battlemode takovou zábavou jako ostatní multiplayerové hry. Problém je, že poměr sil není moc dobře vybalancovaný a vy jako pomyslný bůh máte k dispozici nepřeberné množství potvor, které umisťujete tak, aby tým lidí překvapil ze zálohy. Ve většina případů tedy svého protivníka bez větších problémů zneškodníte. Ani zbylé herní módy nejsou docela bez chyb. Kooperativní mód je příliš těžký a to i na lehké nastavení. Třešničkou na dortu je finální boss, který vás dokáže odpravit jedinou ranou. Hra samotná vám navíc nikdy pořádně nesdělí, co je vlastně hlavním úkolem. Teprve při hraní zjišťujete, že krom přežití musíte v časovém limitu ničit speciální kameny. Když tak neučiníte strhne se jakási meteorologická apokalypsa, jako například neprostupná mlha, která vám vybíjení nemrtvých pořádně ztíží. Svoje padlé soudruhy můžete oživovat stejným způsobem, naštěstí se na ně nevztahuje stejný časový limit. Nic z toho vám hra nesdělí a všechno musíte objevovat za chodu.

Finish him

The Haunted: Hell’s Reach se hraje jako každá jiná střílečka z pohledu třetí osoby. Střelba do potvor má tu správnou váhu a odezvu, takže palba do zombíků sama o sobě je velmi zábavná. Krom toho máte k dispozici překvapivě širokou paletu kopanců, úderů, úskoků a dalších chvatů, které přijdou vhod když vás obludy obklíčí. Za zabíjení potvor vás hra odmění upgrady jako je silnější munice, dvojité brokovnice, nebo smrtící bumerang, který při správném hodu vyřídí několik zombíků najednou. Ztracené zdraví získáte zpátky brutální popravou některé z potvor, než ale můžete samotnou popravu provést, musíte si vyhlídnutého ubožáka nejdřív rozdělat. Nejlépe nějakým efektním kopancem a teprve pak se můžete “vyléčit“. Hra vás tak nutí taktizovat a neustále být ve střehu. Musíte si totiž hlídat nejen ukazatel zdraví, ale i svoje okolí a vědět, kde se nachází potenciální oběti. Znovu připomínám, že žádný z těchto vnitřních mechanismů hra nevysvětlí a seznamovat se s nimi budete většinou úplnou náhodou. The Haunted: Hell’s Reach se i přesto hraje dobře a nebýt přílišné obtížnosti, užili bychom si hru o poznání víc.

Multiplayerový trapas

Je až s podivem, že hra primárně zaměřená multiplayer si nedokáže poradit s takovými banalitami, jako je síťové připojení. Někdy na spojení se serverem čekáte dlouhé minuty a kolikrát se ani nedočkáte. Když se vám to přece jen podaří, hra vás uzamkne v herním lobby dokud se hráči nevypořádají s aktuální vlnou potvor. V ideální případě tak čekáte patnáct minut na spojení a pak dalších patnáct minut v lobby. To je půl hodiny, kdy jen čekáte na start hry a to je u multiplayerového titulu naprosto neomluvitelné. Grafika, ačkoliv poháněná populárním Unreal enginem, nikoho neohromí. Osm multiplayerových map je vcelku rozmanitých a to jak z hlediska vzhledu tak level designu. Modely nepřátel se ale recyklují a čtyři hrdinové, z kterých si hráč vybírá, jsou jeden jako druhý.

Je veliká škoda že kvalitní hratelnost a vcelku chytlavý multiplayer zůstaly pohřbeny hluboko pod technickými problémy a nevyváženou obtížností. Samotná akce je totiž neuvěřitelně dynamická a chytlavá, když tedy všechno funguje správně, je The Haunted: Hell’s Reach opravdu zábavnou hrou. Tyhle případy jsou ale tak vyjímečné, že hru v současné podobě nemůžeme doporučit. Nezbývá než doufat v nějaký opravný balíček, který zmíněné nedostatky opraví.