The First Templar

Tak jako má každá mince dvě strany, i všechna vyprávění mohou mít minimálně dvě různé verze. Série Assassin's Creed nám představila templářské rytíře jako úkladnou sektu, která se neštítí ani těch nejodpornějších podlostí. Akční adventura The First Templar naopak templáře staví do role ústředních hrdinů. Navzdory tomuto dramatickému rozdílu, ale obě zmíněné hry sdílejí mnohem více styčných bodů, než by se mohlo na první pohled zdát.

Za Kristovým kalichem

Hráč se zhostí postavy templářského rytíře Celiana, jehož putování nevede za ničím menším, než je Svatý grál. Tak náročnému úkolu naštěstí nemusí čelit sám. Na cestě jej nejprve doprovází jeho druh Roland, jehož později vystřídá mladá šlechtična Marie, kterou ušetříte od jisté oprátky poté, co ji fanatický inkvizitor obviní z čarodějnictví. Ačkoli výchozí zápletka nezní bůhvíjak důmyslně, určitě není tím, co by vám hru kazilo a postupem času začne narůstat i vaše zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. O mnoho zajímavější je ale fakt, že celou kampaň můžete absolvovat v páru s dalším hráčem, což je v tomto žánru docela nezvyklé zpestření. Navíc je třeba zdůraznit, že druhý hráč není v pozici přebytečného side-kicka, ale je ústřední postavě rovnocenným partnerem a oba si hru užijí stejnou měrou.

Pokud nicméně dáváte přednost sólové hře, nic vám nebrání probojovat se až na samý konec jen vlastními silami. Mezi oběma postavami pak můžete, respektive v některých místech i musíte průběžně přepínat. Parťáka také lze lehce navigovat skrze pár nejzákladnějších povelů, ale zpravidla jej řídí vlastní AI. Ta na jednu stranu dokáže příjemně překvapit v nejednom vypjatém souboji, kdy vám váš druh kryje záda, ale vybere si i své slabší chvilky třeba v labyrintech plných pastí, kde bez vašeho dozoru počítačem řízená postava snadno bídně zhyne i v tom nejméně záludném místě. The First Templar vás totiž postaví nejen proti desítkám nepřátel, ale v několika momentech zaměstná i váš mozek. Zdejší logické hádanky sice kopírují vesměs zaběhlé principy tahání za páky a vyhýbání se nástrahám v podobě ohňů a bodců, které jako by si sem odskočily pro změnu ze série Prince of Persia, na druhou stranu ale díky nutnosti spolupráce obou postav mají v několika momentech docela zajímavé zpracování a určitě nejsou na obtíž.

Vyzývám vás na souboj, pane

Po většinu hry ale budete stínat jednoho nepřítele za druhým. Souboje jsou zpočátku poměrně pestré a příjemně překvapí i počtem oponentů, kteří se v jednu chvíli točí kolem vás. Útoky lze pochopitelně řetězit do poměrně jednoduchých, ale efektivních komb a záhy tak přijdete i na to, která finta platí na kterého soupeře. Potěší i fakt, že Celian a Marie mají svůj vlastní styl boje. Zatímco francouzský rytíř se ohání mohutným mečem a brání štítem, něžnější polovička družiny zápolí s dýkami. Vývojáři navíc do hry zapojili i poměrně jednoduchý levelovací systém, který vám dovolí schopnosti obou postav dále rozvíjet. Celou plejádu aktivních a pasivních bonusů, které zlepšují vaše dovednosti v boji, ale i odolnost skupujete za zkušenosti nabité v jednotlivých soubojích. Podobně časem můžete vaše svěřence odít do slušivějšího hávu a pořídit jim pohlednější výbavu.

Jestli se k ní ale dopracujete, bude záležet především na tom, jak usilovně budete plnit vedlejší úkoly. Těch je přitom poměrně dost a i když zpravidla končí jen další bitkou, výsledný dojem ze hry dokáží citelně vylepšit. I když se tak povětšinou The First Templar příliš neliší od řady podobných akčních adventur, vývojáři se hratelnost pokusili osvěžit alespoň několika prvky, které přijdou nejčastěji ke slovu právě ve chvílích, kdy sejdete z hlavní příběhové cesty. Okamžiky plížení, kdy se můžete vyhnout nebezpečné potyčce, případně zlikvidovat stráž potají, ještě většinu hráčů nijak nepřekvapí. Zajímavější už je stopování, které vás mnohdy dovede za nějakým tím bonusem. Jindy si zase vyzkoušíte, jaké to je ovládat středověký trebuchet při obléhání města. Zpravidla ale jen jdete rovnou za nosem k nejbližšímu úkolu či pokladnici. Titulu totiž chybí větší volnost a jen výjimečně se dostanete na širší prostranství nebo do uliček, které vám dovolí vydat se k cíli víc jak jednou cestou.

Za trochu nesmrtelnosti šel bych světa kraj

To, že nám autoři nedopřáli více svobody, zamrzí tím spíš, že řada lokací se tváří poměrně atraktivně. Vedle rodné Francie či Kypru se totiž naše družina podívá i do Svaté země a především do města Akra, které by mělo být hráčům prvního Assassin's Creedu důvěrně známé. O realistickém pojetí a rozlehlosti jeho světa si pochopitelně můžeme nechat v tomto případě jen zdát, i tak se ale nezbavíte pocitu, že v tomto směru vývojáři na konkurenci trochu zbytečně rezignují. Exkurze do Svaté země je o to zajímavější, že se celý příběh odehrává na sklonku 13. století a vy tak můžete zjistit, jak se vlastně křesťanům o pár století později v této saracény ovládané části světa daří, nebo spíše nedaří. Když na vás navíc za branami Akry zpoza palmy vyskočí první hašašín, přistihnete se s lehce připitomělým úsměvem na tváři ve stylu: „Jen počkej Altaire, já ti dám.“

I přes statečný přístup autorů nicméně působí výsledný titul trochu rozpačitě. Po technické stránce sice The First Templar vyloženě neurazí, měřit se s těmi nejlepšími ale zdaleka nemůže. Ačkoli před vámi vývojáři čas od času vykouzlí temný středovek jako z historického velkofilmu, jindy působí prostředí nudně až sterilně. V dnešní době nemile překvapí i některé zjednodušené animace, kdy se třeba při ovládání mechanického přepínače postaví hrdina jen před něj a máchne rukou kamsi do prázdna, jako by ovládala telekinezi. Hudební doprovod evokující pro změnu ústřední melodii z městské akce Crackdown není vůbec špatný, ale chybí mu zase větší pestrost. A postěžovat by si právem šlo i na občas frackovité dialogy, jež kazí hutnou realistickou atmosféru.