The Evil Within: The Consequence Recenze The Evil Within: The Consequence

The Evil Within: The Consequence

Jiří Bigas

Jiří Bigas

5. 5. 2015 09:50 2
Reklama

Tokijští vývojáři ze studia Tango Gameworks pokračují ve své spanilé jízdě a jejich druhé rozšíření ze tří, uzavírající dvoudílný příběh Juli Kidman, nade vší pochybnost dokazuje, že survival horory nepatří do starého železa. A už vůbec ne ty klasické japonské. První DLC si nás omotalo svými fantastickými kvalitami kolem prstu, a neměli jsme tak zdánlivě důvod o pokračování pochybovat. Skutečně jsme se těšili. Na druhou stranu, trailer ze hry trochu zchladil naše nadšení, když podstatná jeho část se věnovala akčním pasážím, jejichž absence byla zřejmě jedním z hlavních důvodů, proč na nás udělalo The Assignment takový dojem.

BÁLI JSTE SE S BATERKOU? A CO TEPRVE BEZ NÍ

Nebudeme vás dlouho napínat. Pokračování neztratilo nic ze svého osobitého kouzla a navzdory ukázce ze hry nesahá Juli po střelné zbrani ani zdaleka tak často, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti hlavní hrdinka prvně tasí až přibližně po 90 minutách hry. To není vůbec špatné. Do té doby se podobně jako v prvním díle ohání jen baterkou a někdy dokonce ani to ne. Na čas totiž o svou hlavní “zbraň” přijde a místo ní si musí vystačit s bledým světlem glow sticků, které jen matně ozařují nejbližší okolí. A běda vám, pokud svítící tyčkou hozenou poslepu do tmy trefíte nepřítele do hlavy… Nemusíme snad dvakrát zdůrazňovat, že v těchto pasážích už tak strašidelná atmosféra ještě zhoustne a vývojáři přitom s děsivým zaujetím střídají jedno prostředí za druhým, různě ohýbají realitu a celkově vás udržují v neustálém napětí.

Když už konečně začnete střílet, zpravidla jde o krátké akční úseky s omezeným počtem nepřátel a hlavně munice.

To, co bychom v jiném hororu označili za strašidelný moment nebo v lepším případě pasáž, je v The Consequence víceméně permanentní stav bez hluchých míst a chvil oddechu, který trvá přinejmenším do okamžiku, než se chopíte první střelné zbraně. Ale ani ta vám nevydrží věčně, natož pak aby byla zárukou vašeho přežití ve zdejším zdeformovaném světě. Většinu hry bude vaším spojencem opět plížení a pozvolný postup. A když už konečně začnete střílet, zpravidla jde o krátké akční úseky s omezeným počtem nepřátel a hlavně munice. S náboji musíte šetřit, využívat výbušné sudy v okolí a protivníků se zbavit pokud možno co nejúspornějším a nejefektivnějším způsobem. Třeba i tak, že vezmete nohy na ramena. Anebo jim namísto úderu sekyrou uštědříte kopanec do zad a shodíte je z římsy.

CHCE TO POKRAČOVÁNÍ JAKO ŘEMEN

Společně s Juli znovu navštívíme řadu nových lokací, ale vrátíme se i na místa z původní hry a prvního rozšíření. Nejednou tak máme možnost sledovat tytéž události z odlišné perspektivy nebo být svědky toho, jak si počíná detektiv Sebastian Castellanos. “Hele, tam pod námi jde Seb, přesně jako já v původní hře a musí udělat tohle a tamto,” řeknete si. DLC nám ale především pomáhá hledat odpovědi na otázky, které zůstaly v původní hře nezodpovězeny. I když během tohoto procesu si začneme klást mnoho dalších, které zřejmě může uspokojivě vysvětlit až případné pokračování.

Naneštěstí na rozdíl od prvního rozšíření se tentokrát nemůžeme ubránit i určité kritice. Ačkoli je chvályhodné, že se vývojáři nebáli hru obohatit o nové prvky, z nichž několik už jsme zmínili a dalším je třeba pálení obrazů s podobiznou Ruvika, které ovládají Leslieho, jeden podstatný nechali trestuhodně bez větší pozornosti. A tím je samotná akce. Akční pasáže a ovládání postavy v nich bylo v The Evil Within vždy trochu kostrbaté a takříkajíc zastaralé až archaické. Jenže po famózní premiérové epizodě nyní o to výrazněji vyplul na povrch kontrast mezi plíživými a střílecími úseky. Ba co víc, hlavní problém akce spočívá v nerovných soubojích s bossy.

NEMEHLO VERSUS NEMESIS

Pokud jsme minule tvrdili, že jsou nemilosrdné až nespravedlivé, ale nikoli zbytečně frustrující, o pokračování už to neplatí. V momentě, kdy se chopíte zbraně, se překonání jednoho konkrétního souboje s obří oživlou baterkou díky neohrabanému ovládání stává malou noční můrou. Už víme, že Juli nic nevydrží a při těchto konfrontacích zpravidla podléhá jedinému útoku. Navrch neumí běhat a sprintem překoná vzdálenost asi tak deseti metrů. Že by si třeba zula ty lodičky na jehlách? Když ji nepřátelská pochodující baterka spatří, nedokáže ani popoběhnout, jen si kryje obličej a musí se dostat z jejího zorného pole, což není vůbec sranda. Zvlášť v úplné tmě, kde se neustále o něco zasekává. A teď máte za úkol tohle nemehlo donutit, aby zabilo svou nemesis. Útočit nemůžete zpříma, protože jas baterky Juli oslní a nedokáže vystřelit. Dostat se nepříteli na kobylku je práce na několik minut a trpělivého hledání cesty metodou pokus omyl. Korunu nešikovnému ovládání nasazuje “geniální” rozhodnutí, aby postava přebíjela zbraň stiskem stejného tlačítka, kterým zavolá na zmíněného bosse a přiláká jeho pozornost. Jak to často v praxi dopadá, si asi dokážete sami dovodit.

The Evil Within: The Consequence
i Zdroj: Hrej.cz

Jenže i přes tento přešlap je pořád The Consequence fantastické rozšíření, které vás zabaví minimálně na tři další hodiny, a pokud se zrovna nebudete vztekat u nějakého souboje, budete vrnět blahem jako kočička v Juliině náručí. Vývojáři si umetli cestičku k pokračování, které bychom si jednoznačně zasloužili, a my teď budeme jen tiše doufat, že stejnou radost nám udělá i poslední DLC, v němž se pro změnu chopíme nemilosrdného Keepera.

The Evil Within: The Consequence
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Příběh a hra za Juli Kidman jsou tak dobré, že by docela dobře stačily pomalu na samostatné pokračování. Pokud chcete obě poloviny příběhu skutečně důkladně prozkoumat, dohromady vás zabaví přinejmenším na sedm hodin.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama