The Evil Within 2 Recenze The Evil Within 2

The Evil Within 2

Jiří Bigas

Jiří Bigas

27. 10. 2017 09:20 11
Reklama

Rozhodně se netajím tím, že se mi první díl survival hororu The Evil Within od Šindži Mikamiho velmi líbil. Svou náturou se mi přesně trefil do vkusu a považuji ho za neprávem opomíjený klenot na poli strašidelných her. Šlo o vysokorozpočtový horor ze staré školy, který musel svými staromódními až archaickými prvky zabrnkat na nostalgickou strunu všem fanouškům, kterým se stýská po časech, kdy děsivé hry patřily mezi to nejlepší, co se každoročně na konzolích urodilo. S velkými nadějemi a současně napětím jsem proto vyhlížel oficiální oznámení druhého dílu, jehož vznik jsem považoval za věc zcela nezbytnou. Ostatně Mikamiho tokijské studio Tango Gameworks po dokončení DLC pro svůj debut oficiálně žádné další plány nenastínilo, ale po komerčním úspěchu nové IP bylo nasnadě, že v japonských kancelářích se nemůže rodit nic jiného než právě pokračování jejich prvotiny.

MRTVÁ DCERA JE NAŽIVU

Na vývoj The Evil Within 2 už Mikami dohlížel z pozice producenta a vedení projektu přenechal na starost Johnu Johanasovi. Jistá ruka otce Resident Evilu je ale na hře stále více než patrná, stejně jako skutečnost, že jádro týmu tvoří Japonci, díky čemuž novinka nevypadá jako něco, co se snaží jen napodobit klasické horory ze země vycházejícího slunce, ale je zcela přesvědčivá a autentická. Jednička vyšla v říjnu 2014, tedy přesně před třemi lety. Tři roky také uplynuly v životě bývalého detektiva a hrdiny prvního dílu. Sebastian Castellanos po událostech z nechvalně proslulé Beacon Mental Hospital opustil řady policejního sboru, zatímco se snaží vypátrat více o tajemné organizaci Mobius, která stvořila zařízení jménem STEM. Současně je ale pronásledován prožitými traumaty, smrtí dcery a zmizením manželky, a tak pravdu nejčastěji hledá na dně sklenice s alkoholem. V tu chvíli mu znovu zkříží cestu bývalá parťačka Juli Kidman, která pracuje pro Mobius. Sebastian se tak dozvídá, že jeho dcera Lily, o níž se domníval, že zemřela při požáru rodinného domu, je stále naživu. Mobius fingoval její smrt, ale přesto se nyní ocitla ve smrtelném nebezpečí.

První krůčky ve městečku Union jsou povědomé a současně docela cizí. Na první pohled tento svět nijak nepřipomíná hru z roku 2014.

Sebastian se musí znovu pustit do útrob zařízení STEM, aby zachránil svou holčičku, kterou Mobius využívá coby klíčovou “součást” své technologie. Cílem bylo vytvořit zdánlivě idylické městečko jménem Union, ale jak už to tak v podobných případech obvykle bývá, něco se zvrtlo a tahle utopická vize míří rovnou do pekel. Mobius ztratil nad projektem kontrolu, nemá kontakt se svými lidmi a nedokáže komunikovat ani s Lily. Sebastian proto souhlasí, že organizaci pomůže výměnou za život dcery. Jakmile se však ocitne uvnitř, záhy si uvědomí, jak velký úkol před ním stojí. První krůčky ve městečku Union jsou povědomé a současně docela cizí. Na první pohled tento svět nijak nepřipomíná hru z roku 2014. Je mnohem otevřenější, má výrazně civilnější pojetí a není zdaleka tak groteskní a pokroucený. Alespoň zpočátku. To ovšem rozhodně neznamená, že by tu bylo vše v pořádku, žádná idylka. A v lecčems vám pravděpodobně úvodní lokace připomenou žánrově příbuzné hry. Rozervané ulice nechávají například hráče vzpomenout na sérii Silent Hill, jíž Mikami skládal poctu už v prvním dílu. Atmosféra předměstí či maloměsta zase evokuje Bright Falls z Alana Wakea.

OPISUJE OD NEJLEPŠÍCH

Nicméně novinka neopisuje jen od sobě nejpodobnějších her, ale vypůjčuje si rovněž řadu dalších nápadů od titulů, u nichž byste to zřejmě nečekali. V každém případě ale co do pestrosti a inovací udělala velký krok kupředu. Zatímco tak první díl jednoznačně odkazoval především k Resident Evilu 4 a Mikami nejčastěji citoval sám sebe - aniž by se však jen opakoval nebo “sprostě” vykrádal - The Evil Within 2 se na sebe snaží nabalit a skloubit prvky z několika populárních, nicméně hodně nesourodých hororů naráz. A kupodivu se vývojářům tento záměr docela daří. Někdy hra připomene The Last of Us, například designem monster nebo připomínkou, že bát se můžeme i ve dne. Její groteskní (anti)hrdinové a další bizarní postavy zase dají vzpomenout na neprávem opomíjenou strašidelnou akci Shadows of the Damned z roku 2011 od Grasshopper Manufacture, na které Mikami pracoval společně s excentrickým designérem Goičim Sudou. Dream team tohoto projektu tehdy mimochodem doplnil i Akira Jamaoka, dvorní skladatel série Silent Hill. Není bez zajímavosti, že Shadows of the Damned vznikalo v době, kdy Mikami založil po odchodu z Capcomu studio Tango Gameworks, respektive Tango K.K. a svým způsobem šlo o předvoj aktuální produkce. Ostatně když už padla zmínka o Grasshopper Manufacture a Sudovi, bizarní stylizací a designem vám může TEW2 připomenout i další hry z portfolia tohoto týmu, namátkou Killer Is Dead nebo loňský Let It Die.

Ale hurá zpátky do žhavé současnosti. The Evil Within 2 se mnohem více otevřel mainstreamovému publiku a občas je to bohužel na úkor jeho někdejší výstřednosti a jedinečnosti. První krůčky mě tak trochu zaskočily hratelností ve stylu nových dílů ze série Dead Rising. Když jsem ale akceptoval skutečnost, že se autoři rozhodli s pojetím trochu experimentovat a z titulu pro relativně úzkou skupinu fanoušků vytvořit větší masovku, nakonec jsem musel uznat, že nevsadili na špatnou kartu. Jakkoli tak dvojka na jedničku přímo navazuje a stojí za ní stejný autorským tým, jedná se o dvě dosti odlišné hry. Přesto bych vám vřele doporučoval se před novinkou pustit do originálu (včetně DLC), pokud jste se mu z jakéhokoli důvodu dosud vyhýbali. Do příběhu se sice dokážete nakonec určitě zakousnout i bez znalosti předchozích událostí, ale není to ono. V každém případě zápletku jsem si užil, jakkoli je scénář trochu šablonovitý a dialogy nikterak zvlášť objevné. Přesvědčivosti přidává zejména relativně intimní a emotivní rodinná linka, jejíž tíži bych přirovnal kupříkladu k survival hororu Silent Hill: Homecoming z roku 2008 od studia Double Helix Games. Bez mučení ale přiznávám, že abstraktnější povaha vyprávění v prvnímu dílu se mi líbila více. I pro jeho nejednoznačnost, kterou jsem však nepovažoval za samoúčelnou. V případě novinky samotní autoři zdůraznili, že se rozhodli učinit scénář jednodušší a přehlednější. Údajně k tomuto závěru došli po kritice originálu, kterému prý hráči nedokázali dobře porozumět.

HOROR, KTERÝ NEVYSTRAŠÍ

A když už jsme u těch vzkazů od vývojářů, sluší se připomenout i Mikamiho výzvu, aby se hráči poprvé pustili do akce s obtížností pojmenovanou casual. Stejně jako v případě prvního dílu. Nicméně jakkoli u jedničky rozhodně nebyla ostuda hrát hru ani na nejnižší obtížnost a i dvojka vás dokáže slušně potrápit, její náročnost není tak dramatická a i pokud jde o výzvu se titul více přiblížil běžnému hráči. Neznamená to, že si vůbec nemusíte hledět nábojů, ignorovat výrobu, prohledávání a sběr materiálu, ale nestávalo se mi, že bych se dostával do tak nouzových situací jako posledně. S tím přímo souvisí, že jakkoli hra znovu obsahuje nepříliš důmyslné stealth mechanismy, crafting, vylepšování zbraní, výrobu munice i levelování postavy, survival prvky jsou podle mě trochu upozaděné. A zdá se, že i záměrně. TEW2 tak není survival horor v pravém slova smyslu, ale spíš akcí, která naneštěstí není bohužel ani tak strašidelná, jak byste asi čekali. A to je pochopitelně u hororu poměrně zásadní výtka. Ovšem záleží na každém individuálně, co považuje za děsivé a co nikoli. Na mě prostě tohle tolik nefungovalo. To ovšem neznamená, že bych si hru neužíval. Akce je svižná a zábavná, oblíbil jsem si semi-open world lokace, mezi nimiž cestujete za pomoci jakéhosi technického zázemí, a radost mi udělala i přítomnost vedlejších questů.

Kreativitu návrhářů oceníte kromě podoby prostředí zejména při pohledu na design jednotlivých monster.

Když se navíc hra pořádně rozjede, přidá i na bizarnosti a v poslední třetině už si co do šíleností nijak nezadá s prvním dílem. Do této směsi ale přidává trochu prvků psychologického hororu, tak jak je známe z moderních hororů jako Soma, Layers of Fear nebo Observer. Ačkoli ani TEW2 není cizí transformace prostředí, zmíněnými tituly se inspiruje hra jen zčásti a stále jde o relativně tradiční horor, který se nepokouší nad rámec výpravy o žádné velké umění. Kreativitu návrhářů oceníte kromě podoby prostředí zejména při pohledu na design jednotlivých monster. Ten je skutečně brilantní a nikterak překvapivě to platí především pro bossy. Naneštěstí základních nepřátel potkáte jen pár a nechyběla by větší pestrost. Radost mi neudělala ani umělá inteligence protivníků. A tím nenarážím na skutečnost, že bych od příšer očekával nějaké propracované taktické manévry. Ale aby se i bossové při soubojích opakovaně někde zasekávali a glitchovali, to je podle mě na pováženou.

VÍC NEZNAMENÁ LÍP

Jak už bylo řečeno, vrací se mnohé prvky z prvního dílu. Novinka se snaží být pestřejší a větší ve všech ohledech. Ale větší neznamená automaticky lepší. Člověk občas preferuje určitou jednoduchost nad zbytečnou přeplácaností. TEW2 jí vyloženě netrpí, ale některé vlastnosti by snesly upravit, anebo se jich jednoduše zbavit. Mechanismy jsou víceméně stejné jako v prvním díle, crafting i upgady jsem si užil, stejně jako možnost nalézt větší kapsy pro svou munici, ale plížící pasáže podle mě skoro postrádají smysl a navíc nefungují moc dobře. Nikterak zvlášť povedený není ani krycí systém. Jen stěží tyto dílčí výtky ale něco změní na tom, že se mi Mikamiho novinka velmi líbila. Pobavily mě narážky na ostatní hry od Bethesdy, nadchla mě situace, kdy musí Sebastian znovu na krátký okamžik čelit nejhorším nočním můrám z prvního dílu, a rozesmálo mě, když jsem po dohrání obdržel bonus v podobě volitelného superširokoúhlého obrazového módu, který sklidil v případě debutu takovou kritiku. Coby fanoušek sci-fi musím ocenit i mytologii hry, která není typickou duchařinou, ale vlastně vědeckofantastickou dystopií. Výsledný dojem ze hry navíc umocňuje povedené technické zpracování a především úžasné ozvučení. Efekty jsou výjimečně povedené, hudba skoro nezapomenutelná.

The Evil Within 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

TEW2 není tak archaický horor jako jednička. Není to ani typický survival horor. Je akčnější a emotivnější. Navzdory tomu, že nepřichází s plejádou originálních nápadů, rezonují v něm přesvědčivě ozvěny dalších skvělých hororů. Pojetí prvního dílu bylo odvážnější, ale dvojka může oslovit více lidí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama