To nejlepší na konec. Třešnička na dortu. Satan zvoní poslední… mnoho pořekadel a anekdot může charakterizovat pátý díl ságy The Elder Scrolls s podtitulem Skyrim, který je vlajkovou lodí dobrodružných RPG her s otevřeným světem. Nic z toho, co dokáže lidský jazyk vyřknout a pevná končetina zvěčnit, ovšem nedokáže vystihnout podstatu a krásu světa Skyrimu včetně stvoření, která jej obývají. Zapomeňte na vše, co jste o hře doposud četli a viděli. Zážitek z hraní je totiž natolik silný, že vše, co se nejmenuje The Elder Scrolls V: Skyrim, hodíte zaručeně za hlavu.
- Videa (11)
-
ScreenshotyScreenshoty
The Elder Scrolls V: Skyrim - trailer #2 - CZ
The Elder Scrolls V: Skyrim - hotel Figueroa
The Elder Scrolls V: Skyrim - dungeony
The Elder Scrolls V: Skyrim - města a NPC
The Elder Scrolls V: Skyrim - venkovní pyromancie
The Elder Scrolls V: Skyrim - gameplay demo #1
The Elder Scrolls V: Skyrim - gameplay demo #2
The Elder Scrolls V: Skyrim - gameplay demo #3
The Elder Scrolls V: Skyrim - hraný trailer
The Elder Scrolls V: Skyrim - Blue Sky
The Elder Scrolls V: Skyrim - setkání s drakem
Kultivovaný chaos
Na provincii Skyrimu dopadl stín legendy a politické krize, projevující se zbrojením a vzpourami napříč celým regionem. Místní vládce byl zabit a zjevili se i bájní draci, kteří až nápadně zapadají do proroctví. Hra ovšem začíná pohledem na popravčí blok, kterému v několika vteřinách říkáte pane i vy. Tadá! O několik minut později už stojíte na prahu Skyrimu a před sebou máte jen stovky kilometrů úžasných scenérií, nehostinných instancí, živoucích měst a nebezpečných plání. Od samého počátku je to jen mezi vámi, herním světem a interakcí s ním.
The Elder Scrolls si jako série nikdy nepotrpěla na příliš detailní vyprávění hlavní příběhové linky, která byla často v pozadí a i přes slušný skript trpěla velkou otevřeností a benevolencí k rozhodnutím hráče. Nyní se ovšem nacházíte uvnitř víru politických střetů s mytologií, a nutno uznat, že i navzdory otevřenému konceptu hry vyprávění nestrádá na napínavosti a epických scénách. Už při prvním souboji s drakem si uvědomíte, že se leccos změnilo a ačkoliv vás hra příběhem netáhne až tak pedantně jako jiné tituly, řešení záhady dračích bohů a politické konspirace si užijete s blaženým výrazem ve tváři. Každá událost ve hře, ať už má na příběh vliv nebo ne, zároveň obsahuje i určité pozadí a je jenom na vás, jestli se vrhnete do hledání pravdy nebo ji necháte ležet ladem.
Příběhová linka je ovšem relativně krátká, a pokud byste hráli čistě jen ji, tak… si hru ani nepořizujte, její největší krása totiž leží v přirozenosti světa, který si žije svým vlastním životem a kde se můžete uplatit jako hrdina, řemeslník, obchodník i nadšený hrdlořez. Jeho geografie navíc striktně útočí na ženskou strunu v každém z nás, jelikož příroda a obecně návrh světa Skyrimu představuje to nejlepší, s čím se v podobných hrách můžete v současnosti setkat. Už první krůčky ve sněhu vás ubezpečí v tom, že ztratíte spoustu času prostým kocháním se a objevováním krás místní fauny a flóry.
Zápisky z deníku cestovatele #1: První krůčky na svobodě a taky první závany vlastních rozhodnutí. Když jsem vypadl ze zdecimovanýho Helgenu, nevěděl jsem, co mám dělat. Tak jako tak jsem se ale dopotácel až do díry jménem Riverwood, který vévodí pila, parta povalečů a šumící řeka. Vzhledem k nedostatku všeho si přivyděláváme několik zlaťáků štípáním dříví a večer kotvím v místní krčmě, kde mě včera večer vyhledal mladej elf s neobvyklou žádostí o vyřešení záhady milostnýho trojúhelníku, jehož se stal součástí. Nešťastník. Majitel místního obchodu má ovšem, zdá se, mnohem lákavější nabídku…
Naturální opojení
Jakmile totiž procestujete alespoň část obří mapy, poznáte prakticky celý svět, jelikož narazíte i na celou řadu ekosystémů s vlastním životem, který jde pochopitelně zabít, sníst nebo uvařit. Pohled na obří kaňon, jehož středem protéká řeka, je zkrátka nevídaný a hra vás velmi snadno uchlácholí už jen pílí, kterou museli tvůrci vynaložit ke stvoření takto pohádkově harmonického prostředí. Což logicky nabádá k temným myšlenkám o kvalitě grafiky, která je jednoduše fenomenální. Pravda, ve hře možná neuvidíte tak zaoblené a vyhlazené objekty jako v aktuálních koridorovkách, o to více vás ale v téměř jakékoliv situaci nadchnou jednotlivé detaily, s nimiž přijdete osobně do styku.
Efekty silného větru, hrajícího si se sněhem nepostrádají na přesvědčivosti, stejně tak souboje s obřími draky působí i přes jistou formu megalomanie vyrovnaně. Ačkoliv lze velkou část obyvatelstva Skyrimu ukecat, meč, luk nebo kouzla jsou vašimi největšími přáteli. Obtížnost hry je totiž od počátku o něco výše, rozhodně ne ale natolik, aby se vám hra sama znechutila. Ovládání postavy působí hmotně, už nemáte pocit, že můžete donekonečna máchat rukou, aniž by vám upadla. Naopak, je potřeba přemýšlet a při bojích na blízko se pečlivě krýt. Pakliže totiž narazíte na schopnějšího nepřítele, jakože se tak stane mnohokrát, bez špetky opatrnosti skončíte s mordou v blátě.
Totéž platí o kouzlení, které je díky novému systému použití obou rukou současně mnohem využitelnější a v rámci zjednodušení i stravitelnější. Skyrim je v kontrastu s předešlými hrami mnohem jednodušší, a to výhradně po stránce organizace a rozhraní, spíše než ve faktoru funkčnosti. Nemusíte se přehrabovat v nepřehledných tabulkách, abyste našli to, co najít chcete. Nemusíte složitě porovnávat brnění, abyste přežili o vteřinku déle. Veškeré popisky a statistiky jsou natolik jasné, že neodradí nováčka, ale neurazí ani zkušeného hráče. Totéž platí i o ovládání. V žáru boje se pak dá doslova vykouzlit spousta taktických výhod díky možnosti mísit typické povolání mága a válečníka, právě díky možnosti použití obou rukou. V mžiku tak můžete levou rukou metat blesky a druhou pohodlně válcovat opozici palcátem. Nový systém je tak mnohem vitálnější a v praxi využitelnější.
Zápisky z deníku cestovatele #2: Zbloudilý vandrování přírodou mě dovedlo až do další vesničky, která si říká Ivarstead, obehnaná majestátníma horama se zasněženýma vrcholka, připomínajícíma pocukrovanej pudink, ze kterýho se mi včera udělalo tak zle. Při průzkumu okolí jsem čirou náhodou narazil na místního žebráka, kterej blábolil cosi o ztracený sestře. Hospodskej pak upustil, že tahle holčina kdysi dávno zmizela na jednom z místních ostrůvků. Při snaze se dobrat pravdě odkrývám část historie místního osazenstva a nevědomky kopu do živýho masa někdejší legendy. O co tady sakra jde?
Dračí migréna
Obtížnost soubojů je přijatelná, přesto si musíte dávat pozor a přilnout k takovému způsobu, u kterého vydržíte pokud možno co nejdéle. Zde ovšem trošku narážíme na jistá omezení umělé inteligence nepřátel i společníků, kteří se občas zaseknou i o titěrný objekt a odmítají jakýkoliv další pohyb. Zatímco mnohdy budete za tuto chvilku děkovat bohu, přemlouvat Frantu aby horu složitě neobíhal, už taková zábava není. A vězte, že toho na svých cestách potkáte opravdu mnoho. Typickou lesní zvěř střídají oživlá torza lidských těl, fantastické bytosti, lesní víly snídající polozkrvavené sušenky i banditi toužící po obsahu vašeho měšce. A ano, také draci.
Souboje s draky jsou ústřední prezentací hry, nutno dodat, že i přes počáteční skepsi představují jedny z těch nejlepších momentů ve hře a to bez jakýchkoliv pevných skriptů. Jakmile si totiž běžíte po mapě a náhle se ocitnete v obřím stínu, pohybujícím se jen o něco pomaleji než bezpilotní letadlo, zjistíte, že přichází moment podobný prvnímu sexu. Zpočátku se zapotíte, jakmile se ovšem vypracujete, kácení draků nebude ani zdaleka takové martýrium, jako když si vyšlápnete na místní obry nebo mamuty. Navzdory tomu jsou souboje s draky natolik důležitým prvkem, že se o něj opírá i velká část vývoje vaší postavy. Důkazem, že s jednoduchostí nejdál dojdeš, je ale i systém vylepšování postavy. Levelujete prostým používáním vašich schopností, přičemž na každé úrovni získáváte bodík, který lze investovat do pasivních vylepšení každé z vašich dovedností, jenž nejvýznamnějším způsob rozvíjí vaše zaměření.
Díky čemuž vám tedy vzniká nekomplikovaná a fungující procedura založená na dřině a následné odměně, která v praxi bezproblémově funguje v kombinaci s obtížností, unikátní výbavou a povedenými bojovými mechanismy. Největší motivací se ke hře vracet, a popravdě, spíše vůbec ji nevypínat, je ovšem porce úkolů a již několikrát zmíněných dungeonů s vlastní historií. Krom hlavní dějové linky se na vás obrátí spousta NPC postav se svými problémy, které jsou mnohdy zatraceně bizarní, přesto se jim budete s nadšením věnovat. Sekundární úkoly jsou totiž často ještě nápaditější a zábavnější, než ty hlavní, větším překvapením je ovšem fakt, že vám kompletní proces plnění potrvá zatraceně dlouho.
Zápisky z deníku cestovatele #3: Proboha! Sakra, doprdele, kde to jsem? Jako by nestačilo, že si Ivara podal drak a o veškerý prachy mě připravili banditi. Ten starej bastard mi bude chybět, ale nejspíš si za to mohl sám, díky tomu legračnímu dechu. Ale co mám dělat bez měšce? Teď tu klečim koutě, kolem se proháněj trollové a do hnízda si nosej něco, co až nápadně připomíná kusy lidských těl. Chvilku jsem je pozoroval před jeskyní, chovaj se jako jakákoliv jiná zvěř, ale na svoje oběti útočej až nezvykle bestiálně. Co hůř, magie nepomáhá, musel jsem si jednoho podat palcátem a pak se dát na útěk. Doufám, že si mě žádnej z nich nevšimne.
Trojboj schopností
Spolu s cestováním, rozhovory, dobýváním kobek a přímou konfrontací vám jeden takový quest zabere klidně i několik hodin a přesto vás nabudí jít dál. Nejde jen o generické „přines, dones, zabij,“, vzhledem k novým možnostem řemesel a klasických rozhovorů ala Fallout najdete uplatnění i mimo krvavé žně. Řešit budete například milostný trojúhelník trojice teenagerů, záhadu zkažené vody, rovněž si ale brutálně podáte skupinku banditů, podezřelých z únosu zámožné dcery. K tomu si připočtěte i menší zmínky ve vašem deníčku, které vás pouze navedou na další spoustu dobrodružství, a máte tu až strašidelně velký počet potenciálních výprav, které se zároveň jen tak neokoukají díky jejich bohatému podbarvení.
Tím nejkrásnějším prvkem na celé hře je její spontánnost. Tedy taková spontánnost, jakou jí vdechli vývojáři. I nepatrná zmínka na papíře uprostřed zasněženého lesa může vést k celé řadě nových questů a samozřejmě také potenciálních odměn. Touhu po objevování navíc umocňuje i fakt, že každé navštívené místo, je naprostým originálem. Velká města žijí svým životem, dokonce i ony desítky opuštěných kobek, obydlených ruin či zapomenutých jeskyní a přírodních úkazů vám pokaždé přinesou něco nového, ať je to pohled na jejich originální design, obsah, nebo nepřátelé.
Určité formě duplicity se samozřejmě nevyhnete, řadové postavy jako obchodníci a banditi používají několik frází dokola, v dungeonech občas poznáte podobnou část z jiné instance, ve výsledku je ovšem až dech beroucí, jak unikátní a originální se hra snaží v každé situaci být. Od rozhovorů, přes mytologii a třeba až po zmíněné lokace, které vás přímo vybízí a neuvěřitelným způsobem burcují k tomu, abyste objevovali jako o život. Výsledná prezentace totiž skutečně funguje, každou chvilku budete v něčem novém a po odehrání 50 hodin zjistíte, že nejste ani na půli cesty, a přesto toho chcete stihnout mnohem více. Bavíme se tu o filozofii, která pomalu vymírá, o to více potěší, když se naplno projeví a to ještě v takto ušlechtilé formě.
Zápisky z deníku cestovatele #4: Prej ve mně něco je! Řikal to chlápek s korunou, co vede to městečko v kopcích. Možná na tom něco bude, když po mě skočil ten drak, cejtil jsem se jako hrdina. Normálně bych utíkal tak rychle, že bych předběhnul vlastní boty, ale tohle bylo jiný. Rozuměl jsem mu, ale současně z toho neměl vůbec radost. Co naplat, rány se pomalu hojej a než se budu moct pomstít těm smradlavým opicím, můžu v klidu oddechovat v domku, co jsem si za pár šupů pořídil. Vaření obědů v krčmě a kování zbraní možná není ta toužebně vyhlížená vizitka pro údajnýho hrdinu mýho kalibru, ale z něčeho žít musim.
Tanec v náruči
Skyrim totiž jednoduše řečeno představuje symfonii originálního světa - kde se každé stvoření prezentuje sadou vlastních rutin a možností - a audiovizuálního zpracování, které dokonale nahrává nevšednímu zážitku při hraní počítačových her. Spousta momentů a pohledů na herní svět je přímo památných a blahodárných, přesto narazíte na chvilky, kdy faktor harmonie kolísá. I přesto, že TES V od počátku obsahuje mnohem méně chyb než starší sourozenci, a až na výjimky jede prakticky neustále plynule, komplexnost a robustnost herního enginu vám připraví několik momentů srandy. Kolize objektů je stále ožehavým tématem, jelikož předměty a postavy mají zkrátka tendenci se prolínat a často se pohybovat více než záludně.
Viděli jsme, jak mnohatunový mamut leze po zádech jiného, jako by se nechumelilo, navzdory tomu, že jsme zrovna byli v husté vánici, viděli jsme meče visící ve vzduchu a mnoho dalšího. V námi testované verzi se díky bohu nestalo nic tak zvláštního, abychom například nemohli dokončit úkol, ačkoliv několik hráčů již podobné kopance hlásí. Přípravy na podobné momenty, jako jsou 3 separátní pozice na automatické ukládání a právě systém Radiant Story, který v nouzi kontext příběhu přesouvá na další postavy, jen umocňují o něco hladší chod hry. Vpravdě ovšem nejde o nic, co by vás jako hráče, který je pohlcen tokem hry, mělo vyhodit z míry. Ačkoliv je jasné, že každé hraní s sebou může přinést několik odlišných potíží. Historie tomu nasvědčuje.
TES V: Skyrim je čirým ztělesněním důvodu, proč hrajeme hry. Jako myslící stvoření toužíme po zábavě, poznávání i učení ať už je v jakékoliv formě. Zde dostanete od všeho kus a ještě obří porci delikátní omáčky kolem. Hra má své mouchy, zejména pak v enginu samotném, pakliže si je ale dáte do poměru se všemi pozitivy hry, která pramení z životnosti fungujícího světa a až morbidní velikosti herního obsahu, zjistíte, že nejde prakticky o nic. Ve vší úctě k letošní konkurenci… Skyrim je zkrátka to nejlepší a nejvěrnější, co vás může tento rok potkat. Nechte se obejmout čarovným Skyrimem, nebudete litovat!
Zápisky z deníku cestovatele #5: Je to sotva tejden, co jsem se domů doplazil zničenej partičkou drsných upírů, o kterých jsem si přečetl v knížce. Prej báchorky, pfff. Už nikdy nebudu brát knihy na lehkou váhu. A teď? Stojim před jeskyní, která ještě před hodinou žila vlastním, leč lehce nahnilým životem. Jako mág vim, že to kouzelníci nemaj lehký, ale už chápu, proč se nekromanceři schovávaj, jak to jenom jde. Už na první křižovatce jsem měl co dělat, abych nevrhnul z pronikavýho zápachu shnilých těl. Ještě že pán mág ani nevěděl, odkud to přišlo. Jak mi ale říkal fotr, po tvrdý práci následuje odměna. Ten náhrdelník, co se válel na zakrváceným oltáři pod párem lidských rukou, za to stál!
Verdikt
„Nic než čarovná krása otevřeného, komplexního a pulzujícího světa vlastní kultury. Skyrim je právoplatným hitem letošního roku. “
Hodnocení redakce
10
Kam dál?
12. srpna 2012
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
orphanage napsal 27. 11. 2011 v 02.05
Pánové tak já hraju na konzoli a osobně mi opravdu také chybí hotspoty a neustálé přepínání a pauzování mezi palcátem a následným léčením se mě dvakrát nezamlouvá.I v Oblivionu šlo našipkovat osm ptákovin a hned je použít bez menu, nebo pauzy. A statistiky jsou opravdu celkem osekané, ale je fajn, že ve výhledu vám nic nevadí-žádné kolonky se zbraněmi, mega lahvičky s manou a životem a další ptákoviny. Jen kompas a čumíte a čumíte. Beru stížnosti některých na grafiku i okolní věci. Já mám xkrabicu na hry a občas to i pustím, notebook mi funguje na net, office, zálohování dat a jiné ptákoviny, proto jsem vděčný za pěknou hru a osobně se těším na Zaklínače-tedy pokud se k tomu dokopou. Každý má jiné nároky na hry a pokud vlastníte PC s nejnovější graf. kartou a všelicčím tak byste dozajista byli rádi za její plné využití. Mě jako občasnému hráči HER mi konzole zcela vyhovují.
Mitsurugi napsal 26. 11. 2011 v 15.25
YcemaN: Nikdy jsem neviděl že by tady nějaká hra dostala 9,5/10. A když s tebou někdo náhodou nesouhlasí tak je to hned fanboy? Prostě se shodneme že se neshodneme, já s recenzí souhlasím. A když ti vadí i normální diskuze, tak to je potom těžký, nevšimnul jsem si že bych o někom říkal že je slepý resepektive bezpáteřní nebo fanboy(což ty až na to poslední taky ne, narážím na Legoldose). A nikdy jsem netvrdil že ta hra nemá chyby, jenom jsem tvrdil že ji nepotápí, a hádat se o číslech je zbytečný. Recenze souhlas o číselném hodnocení se dá polemizovat, asi tak. :)
Editováno: 26. 11. 2011 v 15.26
YcemaN napsal 26. 11. 2011 v 11.42
Mitsurugi: Ty máš velký problém víš to ? :)
10/10 může být 95% ? A kolik procet je potom 9,5/10 :)))
Nejsi fanboy ? Jo to fanboyvé nedělají, že hned reaguji hned na jakokoliv kritiku, a obhajují zuby nehty jejich oblíbenou hru.
Ano TES přinesl přesně to co jsem čekal.To stejné co předtím, ale to neznamená, že to nemůžu kritizovat.Kdokoliv tady.
Hodnocení 10/10 tomu dal recenzet, ale já a spousta dalších podle jejich názoru ne.
To, že se ti nelíbí, že si někdo dovolil nedát tvé oblíbené hře tady absolutní hodnocení je čistě tvůj problém. :)
A k těm argumentům.Nevím o jakých arguemntech je tu řeč.Od tebe jsme se dozvědeli jak je ta hra super, jaká classa je dobrá nebo špatná a to, že se nepřátelé nejsou schopni dostat k hráči na kopec, protože se buď o něco zasekli nebo na to vývojaři nepomysleli je vlastně jeho chyba.
Ne nejsi fanboy.
Editováno: 26. 11. 2011 v 11.59
Mitsurugi napsal 26. 11. 2011 v 08.58
Legoldos (email.cz): YcemaN: Copak copak, došli argumenty? :) Nedokážu přesvědčit někoho že nemá pravdu, tak je to hned fanboy? Chlapi to je ale úroveň.
Tahle hra přinesla přesně to co se čeká od TES, jestli jste čekali něco jiného tak smůla.
Holt pro někoho není dost těžká, fajn, nevšimnul jsem si že by tě to někdo nutil hrát :D Každopádně mně i recenzentovi hra očividně sedla, už to hraju týden, několik hodin denně a pořád mně to neomrzelo, což rozhodně nemůžu říct o většině ostatních her, chyby to má a někdy jsou i celkem nepříjemný, ale jak bylo v recenzi, toho lepšího je tam mnohem mnohem víc.
Co si pamatuju tak nízká obtížnost byl "problém" i v Oblivionu a Skyrim je rozhodně těžší (za některé postavy :)).
Interface má svoje plusy i mínusy, to je čistě věc názoru, nevidím v tom takový problém jako většina zarytých PCčkářů (hraju taky na PC). Ale někoho to může štvát.
Prostě hra to není dokonalá, ale uvědomte si že 10/10 nemusí znamenat jenom 100% ale i 95% :D A to podle mě sedí.
orphanage napsal 26. 11. 2011 v 02.21
Já sem vždy u TES hledal pohodu a to se mi vždy splnilo. III,IV byla prostě oddech, rezignuji na hlavní dějovou linii a bloumám po světě a plním úkoly, proto mi tato série vyhovuje. Ťápu se od questu ke questu, občas jen pročítám knihy, zvyšuju Smithing, nebo jen se tak kochám. Má to své chyby, ale já sem vždy spokojen. Na hry nešáhnu i půl roku a pak se k něčemu vrátím a na vyplnění času před spaním je tato hra ideální. Dotáhnu nějaký ůkol a jdu spát. Pravda než to celé prolezu tak je výsledný čas hry hrůzostrašný a tak s tím opět na chvíli švihnu do police a nechám zapadat prachem.
YcemaN napsal 26. 11. 2011 v 01.20
Zezačátku to je zábava, ale postupně začne nudit.Změna obtížnosti v podstatě nic nevyřeší, protože jako v každé hře se změní nepřátelům jen počet životů.
Potěší questové linie u guild, které dobře udělané.Zklame konzoloidní UI a nepřehledné statistiky.V Oblivionu bylo vše detailně popsáno.
Pro fanouška TES a hráče, u kterého hraje příběh v RPG vedlejší ne-li žadnou roli je to jasná volba.Pokud hledáte RPG s příběhem tak tohle neberte.
Legoldos (email.cz): Podle reakcí na jakokoliv kritiku TES je docela dost možné, že je více než zarytý fanoušek :))
Editováno: 26. 11. 2011 v 01.21
Legoldos (email.cz) napsal 26. 11. 2011 v 01.03
Mitsurugi: no koukam ze z meho prvniho prispevku sis vzal jen to ze buguju je ti jedno jestli sem bugoval 1 nebo milionkrat kazdopadne ani za mak neverim tomu ze tys nebugoval byt jen neumyslne bo hra ma bugu furu ale to je jedno jsi ocividne zaryty fanousek to ti neberu, ale je skoda ze jsi tak slepy
Mitsurugi napsal 25. 11. 2011 v 22.37
Legoldos (email.cz): Abych si hru užil tak nemusí být těžká, a já sám sebe neomezuju, zkoušel jsem mága, lukostřelce i bojovníka a mág se mi líbí nejvíc. Ještě jsem nehrál RPG kde by mi vyhovovali všechny classy. A když to hraješ za nejvíc overpowered classu a ještě buguješ tak se nediv že to není těžký. To je jako si dát cheaty na nesmrtelnost a pak si stěžovat že tě nedokážou zabít. A teď už jsem stejně ve fázi kdy kouzlím zadarmo a nikdo se ke mně nedostane, akorát mně to prostě baví víc než plížení a střílení lukem.
Legoldos (email.cz) napsal 25. 11. 2011 v 21.59
Mitsurugi: aha takze ty aby sis uzil tu hru tezsi tak si ohnul hrbet a hral si za povolani ktere to ma tezsi...aha hmm to je fajn ze sam sebe omezujes aby hra byla lepsi nemelo by to spis byt naopak?
ne vsichni jsou tak bezpaterni to by sis mel uvedomit
Mitsurugi napsal 25. 11. 2011 v 19.12
Legoldos (email.cz): No nevim já když přímo naběhnu na obra nebo mamuta tak mi celkem ubere, samozřejmě že když mám level 30+ a Daedric Armor tak mi nikdo moc neubere, ale to už je zase o něčem jiným :) Prostě ty a tvoji známý jste největší borci co kdy svět viděl :D A nikdy jsem neříkal že můžeš za bugy, já říkal že je zneužíváš :) Mně ta obtížnost přijde docela dobře vybalancovaná.
Editováno: 25. 11. 2011 v 19.13
Legoldos (email.cz) napsal 25. 11. 2011 v 18.35
Mitsurugi: aha ja vlastne muzu za ty bugy ze vylezu na kopec i kdyz tam vede jasna cesta tak blba AI neumi za mnou vylezt, no a kdyz jdu proti nim na primo tak je to taky jednoduchy az k placi nevim mozna nevis jak na to ale ja uz slysel stejny nazory od svych znamych takze to tak asi fakt bude...Skyrim byl moc velky sousto vyvojari to proste nezvladli (respektive zvladli ale mohlo to byt o hodne lepsi) konec tecka 8/10
Mitsurugi napsal 25. 11. 2011 v 18.17
Legoldos (email.cz): Právě že ty využíváš při zabíjení bugů v AI jako že za tebou nevylezou a zaseknou se. Zkus chvíli nebugovat. A pak tady nebreč že sis vlatním bugováním zkazil hru. A nevim já jsem musel vynaložit sakra úsilí, třeba když jsem zabíjel za mága Spriggany na malým levelu.
tom.ynrokop napsal 25. 11. 2011 v 17.52
pida.la (seznam.cz): S levelem na tebe postupně bude útočit několik druhů draků. Zatímco toho základního na levelu 50 dám na 3 rány lukem, tak boj s ancient dragonem, kterej mě usmaží na jeden nádech (to na sobě mám odolnost proti ohni na 50%) je úplně jiná káva.
Editováno: 25. 11. 2011 v 17.54
Legoldos (email.cz) napsal 25. 11. 2011 v 17.11
a to ma bejt nejakej challenge? proste vyuziju teren a sejmu toho chcipaka i kdyz to bude trvat 10 minut ale stejne ho nakonec sejmu a pidala ma pravdu taky nechapu proc jsou obri ze zacatku silnejsi nez draci, a btw co nechapes na tom ze se zlobime ze se neda kryt 2 zbranema? to je snad logicke ze dvema zbranema se da kryt dokonce i v realnym zivote -.- a ze by to bylo moc silny? tak at to nejak vybalancujou od toho jsou vyvojari ne? takhle to akorat nema logiku a frustruje to...a ne opravdu nejsem super mega skill tohle by projelo i decko prave pro to me to tak stve ze me hra nenuti vynalozit temer zadne usili abych ji projel
Pidalin napsal 25. 11. 2011 v 16.20
No Obr je celkem silnej ale překvapuje mě jaký srágory jsou draci, ty jsem dával bez problém už od začátku hry a strašidelnost = 0. Prostě přiletí drak a já si řeknu, ježiš zase drak, to se s nim budu muset zase otravovat.
Mitsurugi napsal 25. 11. 2011 v 15.04
Legoldos (email.cz): Dvěma zbraněma se nedá krýt záměrně. Dokonce to tam i píšou při načítání. Bylo by to totiž moc silný. Stejně tak nemůžeš krýt z dvěma kouzly nebo ze zbraní a kouzlem. Akorát dost dobře nechápu proč to spousta lidí nedokáže pochopit :) A nejspíš si super mega skill když nemáš s žádnou potvorou problémy, zkus třeba jít na 5. levelu na obra :) uvidíme jak ho dáš bez problémů :)
Legoldos (email.cz) napsal 25. 11. 2011 v 13.58
nemuzu nez souhlasit s Fueranem, Skyrim si 10 opravdu nezaslouzi, prijde mi ze tu recenzi psal zaryty fanousek Elder Scrolls a tudiz nebyla objektivni, jeste neco dodam co Fueran neuvedl, hrozne mi vadi ze hra je hrozne jenoducha, s zadnou nestvurou sem nemel problem a to na jakoukoli optiznost, a kdyz uz nahodou sem nejaky mensi problem mel ,tak sem se proste nadopoval lahvickama nebo sem vyuzil teren a bylo. Dalsi vec je animace boje a pohybu (hlavne skakani), to je jak z doby 5 let zpatky, dalsi vec je teren, vzdyt sem mohl vyskakat po strmy skale jako spiderman...dalsi vec, pridal sem se k Ulfricovi a dovedl sem rebelii k vitezstvi, pak mi ulfric rekl ze kdybych narazil na nejaky imperialy tak je mam vyhladit, no narazil sem na ne ale co cert nechtel hra mi nedovolila zabit jejich velitele (tak sakra kde je ta svoboda sveta, samozrejme podobnych nelogicnosti je tam ve hre vic, ale tahle me bila do oci nejvic), dalsi vec udelal sem mraky questu a zadny si nedokazu vybavit, ze by byl nejak zajimavy, proste styl bez sesbirej zabij a prines (pripadne koukej, nasleduj), to je asi vsechno co jsem chtel pridat k Fueranovu komentari...Skyrim bych nazval Epickou pohadkou
jo a jeste jedna vec, sem blbej nebo se fakt se 2 zbranemi neda blokovat, protoze to me fakt dost stve a za to bych hre jeste srazil jeden bod hodnoceni
Mitsurugi napsal 25. 11. 2011 v 09.08
fueran: No tak je jasný že v RPG typu zaklínač to bude fungovat líp, když je to uzavřený a soustředěný na příběh, ale krása TES byla vždycky v otevřenosti, a ve hře takovýhle rozměrů se prostě bugům nevyhneš. Pro někoho je lepší Zaklínač nebo Dragon Age, ale podle mně se Zaklínač a Skyrim nedají moc srovnávat, protože jsou víceménně jiný žánr :) A dohadovat se jestli má hra mít 10 nebo 9, prostě je to nejlepší free form RPG. A je to jedna z mála her která má doopravdy velkou výdrž.
Editováno: 25. 11. 2011 v 09.09
fueran napsal 24. 11. 2011 v 19.36
Můj názor je, že Zaklínač je sice omezenej rozsahem, ale to co tam je, to funguje téměř na 100%. Ve skyrimu máš sice volnost, ale na úkor toho, že některý věci moc nefungujou. Jako je pěkný, že máš miliardu dungeonů a snad ke každýmu se váže nějakej úkol, jenže potenciál tý hry je dost nevyužitej, snad ani jednou jsem nenarazil na nic, co by mě skutečně překvapilo, nebo pobavilo (ale možná jsem to prostě v tom obřím světě nenašel - třeba toho dvouhlavýho psa, o kterym někdo psal). A ještě mi vadí, jak moc se to podobá Falloutu 3.
Ale jinak, když přimhouříte očko nad tím, co se vám moc nelíbí, se to hraje celkem příjemně. Jen si to podle mě nezaslouží 10/10:)
Mitsurugi napsal 24. 11. 2011 v 12.26
Natar: Vážně se v grafice moc nezměnilo? Nejsi náhodou slepec? :) V oblíbenejch si můžeš nabindovat věci na čísla 1-8 takže ti to přepínání dost zrychlí. A kouzlit s mečem a štítem nemůžeš protože by to bylo moc ultimátní. A ty chyby jsou už klasika, ale jsou tak nevýrazné že si jich ani moc nevšímám.
Přiložený obrázek: bez jména
Natar napsal 24. 11. 2011 v 09.21
No – oproti Oblivionu nic moc posun v grafice ani v interakci s prostředím. A ty chyby – jako že jdu místy částečně ve vzduchu nebo naopak pod zemí apod. A vážně musím pro seslání kouzla přepnout ze zbraně na magii přes oblíbené? Nebo jsem něco v ovládání přehlédl? V Oblivionu jsem nemusel odkládat zbraň, abych seslal kouzlo – tady se bojový systém spíš zhoršil a ztěžkopádněl. Na moderní hru málo - rozhodně ne za 10 – jsem na začátku a zatím tak za 7.
Mitsurugi napsal 23. 11. 2011 v 22.45
fueran: Nesouhlas. Zaklínač je zase ve spoustě věcí o dost horší než Skyrim. Třeba už jenom v otevřenosti světa a v herních možnostech. Skyrim vydrří neuvěřitelně dlouho, pokud se ho snažíš prozkoumat. A to že NPC jenom čumí, no to asi ani jinak udělat nejde :) A udělat fantasy bez klišé už dneska snad ani nejde. Zaklínač už je ta profláknutej že už je to vlastně taky klišé :)
fueran napsal 23. 11. 2011 v 22.10
Recenzi ani komentáře jsem celé nepřečetl, na to nějak nemám náladu, tak nevím, jestli už to tady někdo srovnával se Zaklínačem 2 - když je to taky mega RPG poslední doby. Pro mě vítězí Zaklínač, to je určitě 10/10 a Skyrim bych hodnotil maximálně za 8. Podle mě je pro epický příběh potřeba udělat nějaké mantinely a udělat ze hry trochu koridorovku - když se koukáte třeba na Pána prstenů tak nevíte, co dělají postavy ve chvíli kdy nejsou na plátně, zatímco ve Skyrimu je můžete celý den sledovat. A zjistíte, že třeba jarlové furt jen seděj a čuměj... nebo stojej a čuměj. A nedělají nic. Podle mě si prostě autoři ukousli moc velký krajíc. Sice nám udělali mega velký svět, ale plochý a málo uvěřitelný. Nebo aspoň pro mě, já jsem na tyhle věci docela náročnej. Taky mě vadí to klasický fantasy klišé, kdy hlavní hrdina celý život nic netuší o svojí vyjímečnosti a pak najednou přiletí drak, Šedí vousové mu řeknou, že je Drakorozený a že jedině on může zachránit svět... Kam přídete, tam se všcihni posaděj na prdel, ve zlodějským cechu mmýmu 25lv bojovníkovi řeknou, že nadějnějšího zloděje ještě neviděli a tak...
Prostě, já mám rád hry, které nejsou samej curk, ale někdy i bič. Třeba v Záklínačovi jste zvolili špatnou odpově'd v dialogu a stálo vás to život.
á nevím. Prostě 10/10 je pro tuhle hru moc. Jo, ona se podbízí, vysloveně po desítce volá, ale zas tak dobrá neni. Třeba systém craftění je úplně k prdu. Získávání zkušeností u některých profesí je hodně podezřelé. Konzolovej inventář, málo statistik, minimum animací... Ne, deset ne!
mmacek12 (seznam.cz) napsal 22. 11. 2011 v 21.33
Skyrim- to je ta nejnašlapanější hra kterou sem kdy hrál :) Mám hry stylu RPG ale hry jako Oblivion nebo Elder scrollale tento díl je opravdu něco neskutečného :) Co se týče grafiky nemám co dodat je naprosto úžasná a hratelnost je taky skvělá jediné co bych vytknul je zdlouhavé přemistování při úkolech ale to je vedlejší v porovnání se všemi faktory :) Doporučuju si to zahrát :)
Silesian napsal 21. 11. 2011 v 10.13
pida.la (seznam.cz): Mno, takový sneak attack s dýkou zezadu za 15x vyšší poškození taky stojí za to, i efektní animačka k tomu je.
Pidalin napsal 21. 11. 2011 v 10.02
Jo já to hraju přesně jak řiká Silesian. Lukem sejmu na jednu ránu skoro každýho a s drakem jinak ani bojovat nejde, nevim proč bych vubec měl vytahovat meč nebo něco na blízko, když každýho člověka dam jednou ranou lukem a i ty největěší potvory dam na několik výstřelů.
Promo16 napsal 27. 11. 2011 v 13.57
konzolovy inventar a absence listy do ktere bych si mohl vkladat lektvary a kouzla, to jsou veci ktere mi vadily v oblivionu a vadi mi i ve skrymu
dalsi takovy maly detail, kdyz se napr. stanete velmistrem v cechu zlodeju, proc na vas ten bezmozek u vrat pokazde kdyz kolem nej projdete jeci jako kdyby jste byl nejaka spina? a proc si mam jako velmistr nechat davat ukoly, typu "vycoruj nekomu barak" od nejakych nymandu co se cely den poflakuji u baru? nemel bych to byt nahodou ja kdo budu jecet po lidech a rozdavat jim prikazy?