To nejlepší na konec. Třešnička na dortu. Satan zvoní poslední… mnoho pořekadel a anekdot může charakterizovat pátý díl ságy The Elder Scrolls s podtitulem Skyrim, který je vlajkovou lodí dobrodružných RPG her s otevřeným světem. Nic z toho, co dokáže lidský jazyk vyřknout a pevná končetina zvěčnit, ovšem nedokáže vystihnout podstatu a krásu světa Skyrimu včetně stvoření, která jej obývají. Zapomeňte na vše, co jste o hře doposud četli a viděli. Zážitek z hraní je totiž natolik silný, že vše, co se nejmenuje The Elder Scrolls V: Skyrim, hodíte zaručeně za hlavu.

• Videa (11)
• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

The Elder Scrolls V: Skyrim - trailer #2 - CZThe Elder Scrolls V: Skyrim - hotel FigueroaThe Elder Scrolls V: Skyrim - dungeonyThe Elder Scrolls V: Skyrim - města a NPCThe Elder Scrolls V: Skyrim - venkovní pyromancieThe Elder Scrolls V: Skyrim - gameplay demo #1The Elder Scrolls V: Skyrim - gameplay demo #2The Elder Scrolls V: Skyrim - gameplay demo #3The Elder Scrolls V: Skyrim - hraný trailerThe Elder Scrolls V: Skyrim - Blue SkyThe Elder Scrolls V: Skyrim - setkání s drakem

Další

Předchozí

Kultivovaný chaos

Na provincii Skyrimu dopadl stín legendy a politické krize, projevující se zbrojením a vzpourami napříč celým regionem. Místní vládce byl zabit a zjevili se i bájní draci, kteří až nápadně zapadají do proroctví. Hra ovšem začíná pohledem na popravčí blok, kterému v několika vteřinách říkáte pane i vy. Tadá! O několik minut později už stojíte na prahu Skyrimu a před sebou máte jen stovky kilometrů úžasných scenérií, nehostinných instancí, živoucích měst a nebezpečných plání. Od samého počátku je to jen mezi vámi, herním světem a interakcí s ním.

The Elder Scrolls si jako série nikdy nepotrpěla na příliš detailní vyprávění hlavní příběhové linky, která byla často v pozadí a i přes slušný skript trpěla velkou otevřeností a benevolencí k rozhodnutím hráče. Nyní se ovšem nacházíte uvnitř víru politických střetů s mytologií, a nutno uznat, že i navzdory otevřenému konceptu hry vyprávění nestrádá na napínavosti a epických scénách. Už při prvním souboji s drakem si uvědomíte, že se leccos změnilo a ačkoliv vás hra příběhem netáhne až tak pedantně jako jiné tituly, řešení záhady dračích bohů a politické konspirace si užijete s blaženým výrazem ve tváři. Každá událost ve hře, ať už má na příběh vliv nebo ne, zároveň obsahuje i určité pozadí a je jenom na vás, jestli se vrhnete do hledání pravdy nebo ji necháte ležet ladem.

Draci se budou ve hře objevovat pořád i po dokončení příběhové linky a to zcela náhodně. Pozor, v bezpečí nejste ani ve městech, tyto létající pevnosti se nebojí udeřit ani tam, kde to nejméně čekáte.

Příběhová linka je ovšem relativně krátká, a pokud byste hráli čistě jen ji, tak… si hru ani nepořizujte, její největší krása totiž leží v přirozenosti světa, který si žije svým vlastním životem a kde se můžete uplatit jako hrdina, řemeslník, obchodník i nadšený hrdlořez. Jeho geografie navíc striktně útočí na ženskou strunu v každém z nás, jelikož příroda a obecně návrh světa Skyrimu představuje to nejlepší, s čím se v podobných hrách můžete v současnosti setkat. Už první krůčky ve sněhu vás ubezpečí v tom, že ztratíte spoustu času prostým kocháním se a objevováním krás místní fauny a flóry.

Zápisky z deníku cestovatele #1: První krůčky na svobodě a taky první závany vlastních rozhodnutí. Když jsem vypadl ze zdecimovanýho Helgenu, nevěděl jsem, co mám dělat. Tak jako tak jsem se ale dopotácel až do díry jménem Riverwood, který vévodí pila, parta povalečů a šumící řeka. Vzhledem k nedostatku všeho si přivyděláváme několik zlaťáků štípáním dříví a večer kotvím v místní krčmě, kde mě včera večer vyhledal mladej elf s neobvyklou žádostí o vyřešení záhady milostnýho trojúhelníku, jehož se stal součástí. Nešťastník. Majitel místního obchodu má ovšem, zdá se, mnohem lákavější nabídku…

Naturální opojení

Prakticky každá lokace nabízí mnohem více, než se na první pohled může zdát. Pakliže odmítáte orgastické výhledy na místní přírodu, zkuste bádat "pod povrchem."

Jakmile totiž procestujete alespoň část obří mapy, poznáte prakticky celý svět, jelikož narazíte i na celou řadu ekosystémů s vlastním životem, který jde pochopitelně zabít, sníst nebo uvařit. Pohled na obří kaňon, jehož středem protéká řeka, je zkrátka nevídaný a hra vás velmi snadno uchlácholí už jen pílí, kterou museli tvůrci vynaložit ke stvoření takto pohádkově harmonického prostředí. Což logicky nabádá k temným myšlenkám o kvalitě grafiky, která je jednoduše fenomenální. Pravda, ve hře možná neuvidíte tak zaoblené a vyhlazené objekty jako v aktuálních koridorovkách, o to více vás ale v téměř jakékoliv situaci nadchnou jednotlivé detaily, s nimiž přijdete osobně do styku.

Efekty silného větru, hrajícího si se sněhem nepostrádají na přesvědčivosti, stejně tak souboje s obřími draky působí i přes jistou formu megalomanie vyrovnaně. Ačkoliv lze velkou část obyvatelstva Skyrimu ukecat, meč, luk nebo kouzla jsou vašimi největšími přáteli. Obtížnost hry je totiž od počátku o něco výše, rozhodně ne ale natolik, aby se vám hra sama znechutila. Ovládání postavy působí hmotně, už nemáte pocit, že můžete donekonečna máchat rukou, aniž by vám upadla. Naopak, je potřeba přemýšlet a při bojích na blízko se pečlivě krýt. Pakliže totiž narazíte na schopnějšího nepřítele, jakože se tak stane mnohokrát, bez špetky opatrnosti skončíte s mordou v blátě.

Totéž platí o kouzlení, které je díky novému systému použití obou rukou současně mnohem využitelnější a v rámci zjednodušení i stravitelnější. Skyrim je v kontrastu s předešlými hrami mnohem jednodušší, a to výhradně po stránce organizace a rozhraní, spíše než ve faktoru funkčnosti. Nemusíte se přehrabovat v nepřehledných tabulkách, abyste našli to, co najít chcete. Nemusíte složitě porovnávat brnění, abyste přežili o vteřinku déle. Veškeré popisky a statistiky jsou natolik jasné, že neodradí nováčka, ale neurazí ani zkušeného hráče. Totéž platí i o ovládání. V žáru boje se pak dá doslova vykouzlit spousta taktických výhod díky možnosti mísit typické povolání mága a válečníka, právě díky možnosti použití obou rukou. V mžiku tak můžete levou rukou metat blesky a druhou pohodlně válcovat opozici palcátem. Nový systém je tak mnohem vitálnější a v praxi využitelnější.

Zápisky z deníku cestovatele #2: Zbloudilý vandrování přírodou mě dovedlo až do další vesničky, která si říká Ivarstead, obehnaná majestátníma horama se zasněženýma vrcholka, připomínajícíma pocukrovanej pudink, ze kterýho se mi včera udělalo tak zle. Při průzkumu okolí jsem čirou náhodou narazil na místního žebráka, kterej blábolil cosi o ztracený sestře. Hospodskej pak upustil, že tahle holčina kdysi dávno zmizela na jednom z místních ostrůvků. Při snaze se dobrat pravdě odkrývám část historie místního osazenstva a nevědomky kopu do živýho masa někdejší legendy. O co tady sakra jde?

Dračí migréna

Krom alchymie se hráč může vrhnout i na dráhu horníka, kuchaře, kožešináře nebo třeba kováře.

Obtížnost soubojů je přijatelná, přesto si musíte dávat pozor a přilnout k takovému způsobu, u kterého vydržíte pokud možno co nejdéle. Zde ovšem trošku narážíme na jistá omezení umělé inteligence nepřátel i společníků, kteří se občas zaseknou i o titěrný objekt a odmítají jakýkoliv další pohyb. Zatímco mnohdy budete za tuto chvilku děkovat bohu, přemlouvat Frantu aby horu složitě neobíhal, už taková zábava není. A vězte, že toho na svých cestách potkáte opravdu mnoho. Typickou lesní zvěř střídají oživlá torza lidských těl, fantastické bytosti, lesní víly snídající polozkrvavené sušenky i banditi toužící po obsahu vašeho měšce. A ano, také draci.

Souboje s draky jsou ústřední prezentací hry, nutno dodat, že i přes počáteční skepsi představují jedny z těch nejlepších momentů ve hře a to bez jakýchkoliv pevných skriptů. Jakmile si totiž běžíte po mapě a náhle se ocitnete v obřím stínu, pohybujícím se jen o něco pomaleji než bezpilotní letadlo, zjistíte, že přichází moment podobný prvnímu sexu. Zpočátku se zapotíte, jakmile se ovšem vypracujete, kácení draků nebude ani zdaleka takové martýrium, jako když si vyšlápnete na místní obry nebo mamuty. Navzdory tomu jsou souboje s draky natolik důležitým prvkem, že se o něj opírá i velká část vývoje vaší postavy. Důkazem, že s jednoduchostí nejdál dojdeš, je ale i systém vylepšování postavy. Levelujete prostým používáním vašich schopností, přičemž na každé úrovni získáváte bodík, který lze investovat do pasivních vylepšení každé z vašich dovedností, jenž nejvýznamnějším způsob rozvíjí vaše zaměření.

Díky čemuž vám tedy vzniká nekomplikovaná a fungující procedura založená na dřině a následné odměně, která v praxi bezproblémově funguje v kombinaci s obtížností, unikátní výbavou a povedenými bojovými mechanismy. Největší motivací se ke hře vracet, a popravdě, spíše vůbec ji nevypínat, je ovšem porce úkolů a již několikrát zmíněných dungeonů s vlastní historií. Krom hlavní dějové linky se na vás obrátí spousta NPC postav se svými problémy, které jsou mnohdy zatraceně bizarní, přesto se jim budete s nadšením věnovat. Sekundární úkoly jsou totiž často ještě nápaditější a zábavnější, než ty hlavní, větším překvapením je ovšem fakt, že vám kompletní proces plnění potrvá zatraceně dlouho.

Zápisky z deníku cestovatele #3: Proboha! Sakra, doprdele, kde to jsem? Jako by nestačilo, že si Ivara podal drak a o veškerý prachy mě připravili banditi. Ten starej bastard mi bude chybět, ale nejspíš si za to mohl sám, díky tomu legračnímu dechu. Ale co mám dělat bez měšce? Teď tu klečim koutě, kolem se proháněj trollové a do hnízda si nosej něco, co až nápadně připomíná kusy lidských těl. Chvilku jsem je pozoroval před jeskyní, chovaj se jako jakákoliv jiná zvěř, ale na svoje oběti útočej až nezvykle bestiálně. Co hůř, magie nepomáhá, musel jsem si jednoho podat palcátem a pak se dát na útěk. Doufám, že si mě žádnej z nich nevšimne.

Trojboj schopností

Mágové ve Skyrimu najdou mnohem širší uplatnění, jak v případě Oblivionu. Hraní za mága je navíc mnohem přístupnější a mnohdy účinnější.

Spolu s cestováním, rozhovory, dobýváním kobek a přímou konfrontací vám jeden takový quest zabere klidně i několik hodin a přesto vás nabudí jít dál. Nejde jen o generické „přines, dones, zabij,“, vzhledem k novým možnostem řemesel a klasických rozhovorů ala Fallout najdete uplatnění i mimo krvavé žně. Řešit budete například milostný trojúhelník trojice teenagerů, záhadu zkažené vody, rovněž si ale brutálně podáte skupinku banditů, podezřelých z únosu zámožné dcery. K tomu si připočtěte i menší zmínky ve vašem deníčku, které vás pouze navedou na další spoustu dobrodružství, a máte tu až strašidelně velký počet potenciálních výprav, které se zároveň jen tak neokoukají díky jejich bohatému podbarvení.

Tím nejkrásnějším prvkem na celé hře je její spontánnost. Tedy taková spontánnost, jakou jí vdechli vývojáři. I nepatrná zmínka na papíře uprostřed zasněženého lesa může vést k celé řadě nových questů a samozřejmě také potenciálních odměn. Touhu po objevování navíc umocňuje i fakt, že každé navštívené místo, je naprostým originálem. Velká města žijí svým životem, dokonce i ony desítky opuštěných kobek, obydlených ruin či zapomenutých jeskyní a přírodních úkazů vám pokaždé přinesou něco nového, ať je to pohled na jejich originální design, obsah, nebo nepřátelé.

Určité formě duplicity se samozřejmě nevyhnete, řadové postavy jako obchodníci a banditi používají několik frází dokola, v dungeonech občas poznáte podobnou část z jiné instance, ve výsledku je ovšem až dech beroucí, jak unikátní a originální se hra snaží v každé situaci být. Od rozhovorů, přes mytologii a třeba až po zmíněné lokace, které vás přímo vybízí a neuvěřitelným způsobem burcují k tomu, abyste objevovali jako o život. Výsledná prezentace totiž skutečně funguje, každou chvilku budete v něčem novém a po odehrání 50 hodin zjistíte, že nejste ani na půli cesty, a přesto toho chcete stihnout mnohem více. Bavíme se tu o filozofii, která pomalu vymírá, o to více potěší, když se naplno projeví a to ještě v takto ušlechtilé formě.

Zápisky z deníku cestovatele #4: Prej ve mně něco je! Řikal to chlápek s korunou, co vede to městečko v kopcích. Možná na tom něco bude, když po mě skočil ten drak, cejtil jsem se jako hrdina. Normálně bych utíkal tak rychle, že bych předběhnul vlastní boty, ale tohle bylo jiný. Rozuměl jsem mu, ale současně z toho neměl vůbec radost. Co naplat, rány se pomalu hojej a než se budu moct pomstít těm smradlavým opicím, můžu v klidu oddechovat v domku, co jsem si za pár šupů pořídil. Vaření obědů v krčmě a kování zbraní možná není ta toužebně vyhlížená vizitka pro údajnýho hrdinu mýho kalibru, ale z něčeho žít musim.

Tanec v náruči

Skyrim totiž jednoduše řečeno představuje symfonii originálního světa - kde se každé stvoření prezentuje sadou vlastních rutin a možností -  a audiovizuálního zpracování, které dokonale nahrává nevšednímu zážitku při hraní počítačových her. Spousta momentů a pohledů na herní svět je přímo památných a blahodárných, přesto narazíte na chvilky, kdy faktor harmonie kolísá. I přesto, že TES V od počátku obsahuje mnohem méně chyb než starší sourozenci, a až na výjimky jede prakticky neustále plynule, komplexnost a robustnost herního enginu vám připraví několik momentů srandy. Kolize objektů je stále ožehavým tématem, jelikož předměty a postavy mají zkrátka tendenci se prolínat a často se pohybovat více než záludně.

Viděli jsme, jak mnohatunový mamut leze po zádech jiného, jako by se nechumelilo, navzdory tomu, že jsme zrovna byli v husté vánici, viděli jsme meče visící ve vzduchu a mnoho dalšího. V námi testované verzi se díky bohu nestalo nic tak zvláštního, abychom například nemohli dokončit úkol, ačkoliv několik hráčů již podobné kopance hlásí. Přípravy na podobné momenty, jako jsou 3 separátní pozice na automatické ukládání a právě systém Radiant Story, který v nouzi kontext příběhu přesouvá na další postavy, jen umocňují o něco hladší chod hry. Vpravdě ovšem nejde o nic, co by vás jako hráče, který je pohlcen tokem hry, mělo vyhodit z míry. Ačkoliv je jasné, že každé hraní s sebou může přinést několik odlišných potíží. Historie tomu nasvědčuje.

TES V: Skyrim je čirým ztělesněním důvodu, proč hrajeme hry. Jako myslící stvoření toužíme po zábavě, poznávání i učení ať už je v jakékoliv formě. Zde dostanete od všeho kus a ještě obří porci delikátní omáčky kolem. Hra má své mouchy, zejména pak v enginu samotném, pakliže si je ale dáte do poměru se všemi pozitivy hry, která pramení z životnosti fungujícího světa a až morbidní velikosti herního obsahu, zjistíte, že nejde prakticky o nic. Ve vší úctě k letošní konkurenci… Skyrim je zkrátka to nejlepší a nejvěrnější, co vás může tento rok potkat. Nechte se obejmout čarovným Skyrimem, nebudete litovat!

Zápisky z deníku cestovatele #5: Je to sotva tejden, co jsem se domů doplazil zničenej partičkou drsných upírů, o kterých jsem si přečetl v knížce. Prej báchorky, pfff. Už nikdy nebudu brát knihy na lehkou váhu. A teď? Stojim před jeskyní, která ještě před hodinou žila vlastním, leč lehce nahnilým životem. Jako mág vim, že to kouzelníci nemaj lehký, ale už chápu, proč se nekromanceři schovávaj, jak to jenom jde. Už na první křižovatce jsem měl co dělat, abych nevrhnul z pronikavýho zápachu shnilých těl. Ještě že pán mág ani nevěděl, odkud to přišlo. Jak mi ale říkal fotr, po tvrdý práci následuje odměna. Ten náhrdelník, co se válel na zakrváceným oltáři pod párem lidských rukou, za to stál!

Kam dál?

19. december 2012

DLC mix: S dračí maskou ve vesmíru

Téma pro PC a konzole

Tak nám to teda rozšířte

Petr Strecker4

11. november 2012

Sychravý DLC mix: dobýváme Skyrim

Téma pro PC a konzole

Krve se v nás dořeže

Petr Strecker3

12. august 2012

Tenkrát na západě: Gamescom 2011

Téma pro PC, handheldy a konzole

Ohlédnutí za minulým ročníkem

Honza Konfršt0