Man of Medan Recenze The Dark Pictures Anthology: Man of Medan

The Dark Pictures Anthology: Man of Medan

David Plecháček

David Plecháček

28. 8. 2019 14:00 7
Reklama

Alfou a omegou této recenze nebude Man of Medan, ale Until Dawn. Nejen, že se srovnání nabízí, ale ono je přímo nevyhnutelné. Obě hry spojuje vývojářské studio Supermassive Games, obě spojuje též žánr a snaha vyprávět hororový příběh co nejfilmovější formou. Obě hry jsou si až děsivě podobné, takže se vyloženě nabízí poznámka, že Man of Medan by měl zajímat jen hráče, které zajímalo Until Dawn. I přes společné rysy se toho ale od roku 2015 změnilo poměrně dost. Doba pokročila, Supermassive už nekolaborují se Sony, ale namísto toho se upsali Namcu a společnými silami chtějí nabídnout stejný zážitek i majitelům dalších platforem, nejen té modré. Snaha se cení, ale...

DVAKRÁT DO STEJNÉ ŘEKY

Until Dawn bylo možná až nečekaně dobré. Pohodový slasher, jehož smyslem vám nebylo přivodit infarkt, se sice rodil složitě, nakonec se ale narodil a ani nejevil přílišné známky přenošení. Vyprávěl příběh osmi kamarádů, kteří tragicky přišli o dva členy party, dvě sestry, které se jednoho pozdního večera zdánlivě ztratily v horách. Že věci nejsou tak jednoduché, jak se zpočátku zdály, bylo jasné už po několika minutách, když se skupinka po letech vrátila na místo činu a začalo jí jít doslova o holý život. Často záleželo na maličkostech, na drobných volbách, které vás mohly přivést do spáru smrti, stejně jako jste jí díky nim mohli o vlásek uniknout. Alespoň pro danou chvíli. Právě v tom bylo vyprávění Until Dawn tak lákavé. Zatímco vás jiné hry utvrzují o důležitosti voleb, tehdejší novinka konečně ukázala, jak se lze s danou situací popasovat bez příkras. Na samotný konec, ke kýženému úsvitu, mohla dorazit celá osmičlenná skupina, ale velice snadno také nikdo.

Střih

Man of Medan už zdaleka tak nečekané není. Těžko tentokrát hororový příběh označit za čistokrevný slasher, ale i tentokrát vám půjde o život. Ani o vývoji nemůžeme říct, že by byl obdobně složitý, novinka rozhodně původně nevznikala jako hra pro Move ovladače. Naopak, soudím, že vývoj byl velice přímočarý – vývojáři z anglického Guildfordu tentokrát moc dobře věděli, čeho chtějí dosáhnout. Koncept zůstal nezměněný, osm přátel nahradila poněkud nesourodější pětice, sice též propojená vzájemnými vazbami, ale mnohem volněji, než tomu bylo v případě Until Dawn. Potápění v Jižním Pacifiku se účastní především pár Alex a Julia, ale protože se jedná o zajímavou dovolenou, každý pozve i své sourozence – Alex Brada, Julia Conrada. Ti se však vzájemně neznají. Společně si najmou Fliss, kapitánku lodi Duke of Milan, jejíž úkolem je dopravit je na místo, připravit ponor a vrátit se zpět – a přežit zbohatlické manýry některých jedinců.

Příběh Man of Medan je mnohem nepopsanější, než tomu bylo v případě Until Dawn. Neznámost by měla hrát ve prospěch příběhu, protože si lze vzájemné vztahy mezi posádkou upravit ku obrazu svému. Ve výsledku tomu tak sice úplně není, ale to zatím ponechme stranou. Po vzájemném seznámení konečně dochází k samotnému ponoru a k dramatickým okolnostem, které změní všem pěti život, přesně tak, jako se to stalo před lety na hoře Blackwood Joshovi, Mikovi, Mattovi, Chrisovi i čtyřem jejich kamarádkám. Jenže tentokrát to má háček. Nejenže je příběh Man of Medan mohem nepopsanější, on je také mnohem kratší, takže se pořádně ani nerozepíše. Ale to už je úděl antologie.

OPĚT AŽ DO ÚSVITU?

Shrnul bych to asi tak, že pokud máte s Until Dawn zkušenost, víte po stránce hratelnosti na sto procent, do čeho jdete. Čeká vás hromada rozhodování, při němž můžete převzít iniciativu, podpořit někoho, děsit jej, ale můžete taktéž nově snad v každém případě nereagovat a prostě mlčet. Někdy je to ta nejlepší varianta, jindy ale svou neaktivitou můžete i někoho popudit. Čekají vás ale i oblíbené quick-time eventy (QTE), jejichž správné zvládnutí je naprosto klíčové pro to, abyste splnili vše, tak, jak chcete. Jedno nezvládnuté kliknutí může vyústit ve škobrtnutí, které vám teoreticky může zachránit život, ale také vám jej stejně snadno může vzít. Ani tentokrát totiž není jisté, zda přežijete noc na širém moři, a právě ve špatných rozhodnutích a reflexech může čnít kámen úrazu (doslova). Pokud již zmíněnou zkušenost máte, víte také, že se bude Man of Medan stejně toporně ovládat. Protože se většinu času pohybujete na lodi, procházíte velice stísněnými prostory, které v kombinaci se statickou kamerou mohou působit drobné obtíže. Hra si často hraje s pohledem kamery a nutí vás sledovat právě to místo, které sama chce, tudíž se s tímto konceptem asi nic moc lepšího vymyslet nedá, ale nebyl bezchybný ani tehdy, a není ani teď.

Nic, co byste neznali.

Většina neduhů hry vychází jednoduše z původního rozhodnutí vytvořit krátké hororové příběhy a spojit je označením The Dark Pictures.

To všechno dělají autoři proto, že vás chtějí děsit. Man of Medan je v prvé řadě horor, který má ve vás vyvolat napětí, trému, sevřený žaludek i nutkání zavřít oči. Ale opět se musíme vrátit k původní hře, abyste pochopili, proč se to Man of Medan daří jen na půl – ani Until Dawn neděsilo až do morku kostí. Koncept osamělé skupiny a jednoho lovce vyvolává napětí, přičemž šok snad jen ve chvíli relativně laciných, ale efektních a efektivních lekaček. Jestli se na svazích hory Blackwood dařilo něco vystihnout, byla to atmosféra hraničící mnohdy až s absolutní depresí a zoufalostí z nemožnosti zvrátit běh dějin. Man of Medan dokáže odehrát i člověk, který horory nesnáší – tedy já. Bál jsem se, jestli Supermassive nepřitlačí a nevytvoří hru, kterou vlastně budu hrát jen se sebezapřením a svým způsobem i s odporem, ale to se po většinu herní doby nestalo. Takové momenty nastaly, ale až nečekaně rychle jsem vystřízlivěl, což je, bohužel, při délce hry obrovský problém. Svým způsobem tomu nepomáhá ani grafické zpracování, které by se za roky mělo posunout, ale ne stagnovat a už rozhodně ne vracet se proti proudu času. Na Man of Medan je vidět menší rozpočet, který kromě neostrosti vyvěrá i v podobě technických problémů, a když vám kvůli nim zemře postava, radost mít nebudete. Záseky v obrazu totiž nejsou jen nepříjemné na pohled, ale s konkrétním framem obrazu se spouští i QTE, a spustí-li se snímek o desetinu sekundy později na vaší obrazovce, o stejný čas přijdete i při testu vašich reflexů, na nichž závisí žití a nežití.

DO HLUBIN

Možná bych mohl zamířit trochu více do hloubky. Zatím kloužeme po povrchu, a naprosto nepokrytě přiznám, že cíleně, protože dohrát Man of Medan trvá všeho všudy přibližně pět až šest hodin. Ale pro pochopení problému se musíme odvážit pro trochu konkrétních informací, sice bez spoilerů, ale na hraně toho, co by mi bylo milé v takovém textu psát. Všechno podstatné už jsem ale zmínil. Většina neduhů hry vychází jednoduše z původního rozhodnutí vytvořit krátké hororové příběhy a spojit je označením The Dark Pictures. Z nějakého důvodu to vývojářskému týmu přišlo lepší na úkor komplexnějšího vyprávění. Tím důvodem, a teď pouze fabuluji, může být i obtížnost základního mechanismu „motýlích křídel“, kdy je potřeba vymyslet hned několik scénářů s variantami „coby-kdyby“. Man of Medan – stejně jako další hry z The Dark Pictures Anthology – tak může být poměrně snadno větvený do šířky a může tím omlouvat svou délku, která by stejně nebyla ve velké hře zase o tolik delší. Ani Until Dawn nebylo. Ale těch několik málo hodin dělá hodně.

Člověk si během nich dokáže vytvořit vztah k hrdinům. Čeká, kdy mu konečně dojde, co se to vlastně děje, a ideálně, jak z toho ven. Nejenže si pamatuji prakticky celou osmičlennou skupinu z víkendového dýchánku v sídle rodiny Washingtonů, ale záleželo mi na každém z nich (nebo záleželo poněkud zvráceně a podvědomě jsem někomu smrt přál), což se v Man of Medan neděje. Vzájemné absentující vztahy mohou být pro dynamiku a znovuhratelnost dobře, ale pokud dostanete krátkou stopáž, jednotlivé minipříběhy se nedokáží dostatečně rozvinout a ještě navíc pro vás budou osoby tak nějak zvláštně anonymní. Možná, že antologie nepřeje rozkvětu lidských osudů a musíte brát karty, které přijdou, ale v případě Man of Medan nefunguje ani hlavní dějová linka, na kterou byste se logicky soustředili vzápětí. Katarze v aktuálním projektu přichází až moc brzy, až přespříliš brzy na to, aby nastal uspokojivý Aha efekt. Zlo je navíc spíše uncharteovského střihu, což opět kontrastuje sice stále fantasknímu, přesto hmatatelnějšímu pojetí Until Dawn.

Man of Medan měl být předchůdce, klidně i jeden z předchůdců, po němž se vývojáři posunou k větší, lepší a ambicióznější hře. Tento regresivní přístup je ale nešťastný.

Bojíte se, bojíte se o každého z nich, protože si oprávněně říkáte, že vaše postavy mohou začít padat jako hrušky nečekaně brzy, když už se bude jednat o kratší záležitost. Možná že ano, možná že ne, řeknu to ale asi tak, že až do poslední scény se mi (nám) podařilo proplouvat bez jediné ztráty, přičemž konec silně ovlivnila technická stránka hry. A řeknu to asi tak, že nemám pocit, že šlo o štěstí a náhodu. Možná, že je na místě obvinit Man of Medan z jisté předvídavosti, na druhou stranu se jednalo jen o jednu z cest a nerad bych je generalizoval. Novinka se ale dá hrát hlavou, a při troše štěstí... budete mít i vy štěstí a svůj život pevně v rukou. Omlouvám se, že Until Dawn zmiňuji snad ještě častěji, než název Man of Medan, ale musím; však pamatujete si například, když v dolech slyšíte hlasy a přemýšlíte, jestli se vrátit, či nikoliv? Kdo vám tehdy mohl zaručit, která z variant je ta správná pro vaše přežití. Museli jste být velice, velice pečliví, abyste dostali byť alespoň nápovědu, ale v určitém ohledu šlo o intuici a snad ve větší míře o náhodu, která rozhodovala o příběhu na obrazovkách. A i když někdo může namítnout, že pak není hra fér, má ale dynamiku, nutí vás v okamžicích rozhodovat mezi věcmi, z nichž vám ani jedna není milejší, a to jsou momenty, které se vám vštípí pod kůži. Man of Medan je fér, ale je to špatně.

NENÍ VŠECHNO ZLATO...

Víc než cokoliv jiného je tato recenze milostný dopis hře jiné. Mnohem radši bych psal o ní, protože je lepší v každém jediném ohledu. Mělo by to být naopak, Man of Medan měl být předchůdce, klidně i jeden z předchůdců, po němž se vývojáři posunou k větší, lepší a ambicióznější hře. Tento regresivní přístup je ale nešťastný i vzhledem k očekávání hráčů, tedy nás všech. Jak bych jindy vyčítal absenci jakéhokoliv posunu, tentokrát bych byl rád klidně za to samé – čím ostatně Man of Medan je – jen vylepšené, za větší, rozvitější, barvitější, nervy drásající. Musíme ale přihlédnout k okolnostem, jednak (a především) se Man of Medan neprodává za plnou cenu, nýbrž za poloviční. Krom toho, o Until Dawn se mluvilo jako o ideální hře, kterou můžete projít se svými partnery a bavit se oba. Koncept Man of Medan tomu jde ještě více na ruku. Nabízí hru pro jednoho hráče, ničím nerušenou, tak, jak ji známe, ale také dva režimy, pokud nechcete hrát sami. Jeden coby Movie Night, kdy si na stejné pohovce hru zapne vícero hráčů, druhý sdílí příběh přes internet.

Oba dva ale sdílí stejný koncept, jednotliví hráči si vyberou, za jaké postavy chtějí hrát, a až jejich „loutky“ dostanou prostor i ve hře, hra je vyzve, aby se chopili ovládání. Zatímco na sedačce si jednoduše podáte gamepad, přes internet se pohodlně usadíte a budete sledovat, jakým směrem se váš vzdálený kamarád vydá. I to je zajímavý způsob sdílení zážitku, neboť na sedačce se můžete radit a bavit o nejlepších cestách (je-li na diskuzi čas), přes internet prostě můžete čekat, kam se příběh cizím přičiněním dostane. Pravdou ale je, že Movie Night se dalo udělat už v Until Dawn, jen jste si tuto nadstavbu museli vymyslet sami, a hra vám na konci kapitoly neřekla, kdo z vás hrdiny rozhádal, nebo kdo našel nejvíce sběratelných předmětů, které dokreslují události, které hlavnímu příběhu předcházely.

Stále ale platí, že minimálně ve dvou se hra hraje nejlépe. Automaticky jsem ji nehrál sám, protože i o Man of Medan platí to samé, co minule. Dokáže hráče přikovat k obrazovce, ať už to jsou hráči-hráči, nebo hráči-nehráči. Já, stejně jako v Until Dawn, příběh sledoval s mou přítelkyní, namísto toho, abychom se dívali na nějaký film. Ale i člověk nekovaný ve hraní videoher z Man of Medan usoudí, že čekal víc, hlubší myšlenku, více detailů, i větší pocit ohrožení,kterého je i kvůli krátké stopáži poskrovnu. Man of Medan tak ze všeho nejvíce zklamává v režisérkých a scénáristických dovednostech, což jsou ale atributy, které mu neodpustí vůbec nikdo. A i když může být na druhý/jiný průchod leccos jinak, je otázka, jestli na něj bude mít spolu s vámi náladu...

Man of Medan
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Man of Medan není vyloženě špatná hra, za svou cenu nabízí přiměřenou zábavu. Mohlo, ale především mělo, být líp. Supermassive Games měli ukázat, že Until Dawn nebyla náhoda, Man of Medan ale spíše ukazuje opak.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama