The Crew

Jen těžko můžeme vývojáře peskovat za to, že o svých hrách mluví v superlativech. O to trapnější ale je, když se výsledek ani vzdáleně nepodobá tomu, co nám bylo slibováno, a to i v případě, odečtete-li si od marketingových řečí povinných padesát procent přehánění. Bohužel, tohle je realita, do které se narodila závodní hra The Crew a výše uvedená slova do puntíku potvrdila. Chystáte se po Vánocích naskočit do zábavné hry, ve které můžete s kamarády jezdit křížem krážem po USA a nic neřešit? Pak jste pravděpodobně na špatné adrese.

KDYŽ NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ...

Možná není až tak úplně férové, pouštět se do The Crew zostra hned od začátku, ale jestli bychom vás měli někdy varovat před megalomanstvím, pak to bude v tomhle případě. Popravdě, tahle hra je velká - najdete zde maratónské závody, které vám zaberou klidně i několik hodin a jsou svým způsobem chytlavé - ale pokud namažete příliš málo másla na obří krajíc chleba, nepochutnáte si. Tohle rčení se odráží takřka ve všech aspektech hry a bez okolků můžeme začít třeba grafickým zpracováním, resp. technologiemi obecně.

Během vašeho putování tak narazíte na nevzhledné krabice reprezentující „nějaké“ domy, až příliš se opakující shluky stromů a spoustu dalšího balastu.

Nezřídka se totiž stává, že budete svědky nejrůznějších glitchů a chyb spojených i s fyzikálním systémem, u kterých budete doslova kroutit hlavou. Je libo auto otočené vzhůru nohama? Objevující se vozidla protivníků doslova pršících z oblohy? Anebo odhození protihráče v PvP závodu z útesu, aniž by, chudák, udělal cokoliv špatně? Ano, tohle všechno tu je a soudě podle přetrvávání těchto problémů i měsíc po vydání s tím asi vývojáři nejsou schopni cokoliv udělat. Do očí bijící je i celková rozplizlost hry do příliš velkého prostoru, a i když větší města vypadají poměrně věrně, byť ve zkondenzované podobě, na spojovací úseky už nezbylo vývojářům příliš času. Během vašeho putování tak narazíte na nevzhledné krabice reprezentující „nějaké“ domy, až příliš se opakující shluky stromů a spoustu dalšího balastu, podtrhující rozpaky, s nimiž je hra prezentována.

O NĚKOLIK LET ZPĚT

Není to však jen nedotažená technická stránka věci, zmiňované megalomanství se negativně projevuje také v herních módech, z nichž je doslova umění vybrat cokoliv zábavného. Ano, sjet si skokanský můstek v olympijském parku patří k tomu nejlepšímu, po zbytek hry ale budete konfrontováni spíše s nejrůznějšími úkoly typu - všechno rozbij, kličkuj jako šílenec na dálnici a odhaluj satelity. Bohužel, tyto výzvy se spouští zcela nezávisle na tom, chcete-li je v danou chvíli vůbec plnit a přidám-li k tomu fakt, že mnohé přichází s opravdu šílenou a velkou infografikou, zaplavující váš výhled, stanete se jejich otroky. A to ne jen z toho prostého důvodu, že se spuštění nelze vyhnout (stačí projet imaginární bránou roztaženou přes celou šíři silnice), ale jednoduše proto, že vás hra nutí grindovat, až to hezké není.

Abyste totiž měli šanci uspět v příběhových misích, potřebujete součástky a musíte mít auto na patřičné úrovni, a abyste měli auto na patřičné úrovni, musíte plnit vedlejší mise. Nebyl by to problém, tímhle způsobem fungují všechny hry s otevřeným světem, ale jak už bylo uvedeno výše, mise nejsou příliš zábavné. Navíc v nich často hrajete až tak druhé, třetí housle a musíte sledovat, jak zvýhodněná je umělá inteligence protivníků. Takové honičky s policií jsou dokonalou ukázkou, jak by se herní design neměl dělat, protože nic tak přeboostovaného jste v závodních hrách už pěknou řádku let nepotkali. I drobná zvýhodňování soupeřů v Driveclubu, na které jsem si během hraní stěžoval, jsou oproti super-silným policistům v The Crew jako ta největší prkotina na světě. A nemluvím jen o rychlosti, umělá inteligence se často nemusí potýkat s kolizemi - po nárazu prostě frčí dál, zatímco vy končíte v kotrmelcích.

A KDE JE MOJE KRŮ, HOUMÍ?

Pokud jste dočetli až sem, možná se ptáte, proč jsem ještě nepsal o žádném společném ježdění s přáteli, když se hra jmenuje The Crew? Možná proto, že i tento prvek hry není absolutně dotažen a nic vás k jeho využívání nenutí. Pokud se totiž přeci jen s kamarády dohodnete, společné ježdění nepřináší žádnou výhodu. Vaši spoluhráči nemohou nijak výrazněji pomoci při plnění konkrétní mise, neboť je její úroveň rovnoměrně zvyšována s přibývajícím počtem hráčů a naopak klasické soupeření trpí na technologické nedostatky. O nečekaném vzlétnutí soupeřova auta jsem už psal, během závodění ale také nastávají chvíle, kdy je závod z nepochopitelného důvodu restartován a musí se začít odznovu.

Ať už tedy chcete, nebo ne, z The Crew se stala singleplayerová hra napevno připojená k multiplayerovým serverům.

Jistě, přesně tohle je věc, která může být později odstraněna, ale hráči jsou už dosavadně tak znechucení, že ve hře jednoduše nejsou. Čekáte-li na připojení ostatních, můžete u hry sedět třeba patnáct minut a nestane se nic. To všechno, opět zdůrazňuji, měsíc po vydání. Ať už tedy chcete, nebo ne, z The Crew se stala singleplayerová hra napevno připojená k multiplayerovým serverům, bez kterých si skutečně ani neuprdnete. Navíc, vypadne-li PSN, XBL nebo Uplay, nespustíte ani příběhovou část.

MALÁ NADĚJE ŽIJE VŽDY

Není to veselé čtení, vím, ale The Crew si zaslouží i pochválit. Vracím se k rozlehlému světu, kterému by sice prospělo zkondenzování, ale jinak je všechno pěkně rozděleno do několika oblastí, lišících se od sebe povahou cest i celkovým prostředím. Začínáte v Detroitu, tedy na východě, a vaší pomyslnou metou je pobřeží západní. Mezi tím můžete jezdit v lepkavě vlhkých močálech kolem Miami, po zvlněných kopcích Apalačského pohoří, národních parcích a samozřejmě i po nesnesitelně rovných silnících na západě. V tomhle směru je variabilita rozhodně na místě a podtrhují ji i jednotlivé typy závodů.

i Zdroj: Hrej.cz

Kromě jízdy mezi městy si totiž užijete i off-roadové zápolení, uzavřené okruhové ježdění, klasické honičky v ulicích měst a další. Abyste do nich mohli vstoupit, stačí si změnit specifikaci vozu pro patřičnou třídu závodu, jak už ale bylo uvedeno výše, předchází tomu sáhodlouhé zvyšování úrovně. Z tohoto důvodu se tedy klidně může stát, že projedete celou hrou s jedním jediným vozem, a když už se přeci jen odhodláte ke změně, bude vás stát opravdu hodně peněz. Anebo můžete otevřít peněženku a pomoci si skutečnými penězi. Fakt! Z toho důvodu je nutné volit opravdu pečlivě, protože jízdní vlastnosti jednotlivých aut se od sebe nepatrně liší, byť obecně o nich nelze prohlásit, že by působily bůhvíjak dobře. Auta jsou těžkotonážní, drží přilepená na silnici i v hodně rychlých zatáčkách a nebýt doslova pitomých výzev, kdy si skutečně musíte začít hrát na slalomáře ve 250kilometrové rychlosti, nenarazíte na nějaký závažný problém, či nutnost něco se učit.

POMSTÍM TĚ, BRÁCHO!

Až na samotný závěr jsem si nechal pár slov k příběhové části, protože ta je v ranku závodních her celkem unikum. Nezdá se - od začátku působí jako to největší možné klišé - ale filmově laděné příběhové filmečky s neprávem obviněným bratrovrahem, snažícím se coby dvojitý agent FBI očistit své jméno, včetně různorodé náplně misí (nahánění soupeřů, pašování kontrabantu...), jsou nečekaným kořením této jinak vcelku nudné hry. Nechybí ani pomyslné boss-fighty, kdy musíte sejmout jednoho konkrétního protivníka za často až neskutečných podmínek a ano, laviny jsou tu obsaženy také!

Z výše napsaného už sami cítíte, že se The Crew řadí svoji kvalitou až za největší arkádové události roku 2014, tedy Forzu Horizon 2 a Driveclub. Proto vás před případnou koupí musíme varovat a doporučit počkat na pád ceny. O multiplayer se strachovat nemusíte, beztak ho příliš hráčů nehraje a zbytek hry už nejspíš lepší nebude. Za jedno ale Ubisoft uznání určitě získat musí - je to bezprecedentní přístup ke zcela novým žánrům, do kterých se spřátelená studia francouzského molochu pouští a dosahují výsledků, které by u jiných, menších firem byly na první pokus nemyslitelné. Bohužel, bez růžových brýlí je to v porovnání s přímou konkurencí stále málo.