The Club Recenze The Club

The Club

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

7. 2. 2008 23:57 1
Reklama

Studio Bizzare Creations je všem konzolistům dobře známo především pro svoji závodní sérii Project Gotham Racing, jež k dnešnímu datu čítá už čtyři díly. Na sedm let vývoje to jistě není špatná vizitka, ale přiznejme si, opakování stále stejné činnosti se po čase jednak zcela zautomatizuje a ihned posléze přestává bavit. Platí to i o vývoji her, a tak se ve zmiňovaném studiu rozhodli pro krok trochu odlišným směrem. Jak už víte, ten krůček se jmenuje The Club. Jde o přímočarou střílečku se spoustou „wow“ efektů, hodných současným hrám. Otázkou tedy zůstává, jestli je The Club skutečně tím, čím ho dělají vývojáři, nebo jde jen o dnes tak populární hype…

Není klub jako Club

Už příběh není ničím, co by nás mělo zvednout ze židle. Během dynamického intra se dozvíte něco o společnosti lidí, kteří platí horentní sumy za to, aby mohli v pohodlí svých drahých rezidencí sledovat ultimátní souboje v uzavřených arénách. Hlavní roli v tomhle krvavém sportu hraje jeden z osmičky drsňáků, vždy reprezentující nějakou větší oblast světa. Máme tu Rusa Dragova, který je samý sval a sotva leze, dále pak asiata Kura, který je Dragovův přesný opak, dojde i na obra z Afriky – Adja, nebo zástupce Ameriky – Finna. Samotný úkol je pak poměrně prostý – střílet všechno, co se hne a pokud možno nestát na místě. Kdo totiž zvládne u toho všeho ještě sprintovat, má body navíc a je král. Nic víc, nic míň.

Známe to, ale přeci jen…

Zpracováním je The Club klasickou konzolovou střílečkou, tedy viděnou pohledem třetí osoby. Vývojáři raději neexperimentovali s ovládáním, takže se dočkáte klasického modelu, počítající s analogovými páčkami pro pohyb a zaměřování, tlačítka pod ukazováčky využijete zase pro střelbu, nebo sprint. Jednoduše řečeno – pokud jste už měli s nějakou akční hrou na konzoli tu čest, ztrácet se v The Club nebudete. A to ani přesto, že hra nabízí osmici lokací, na nichž je přístupno hned několik turnajů, jejichž číslo se bez jedné vyšplhalo v celkovém součtu až k padesátce. Mapy jsou navrženy tak, aby sedly každému, takže se můžete těšit jak na rozlehlé dvory, tak úzké chodby a visuté můstky. Jejich zpracování je poměrně vyvážené a nenarazíte snad ani na žádnou nelogičnost v jejich stavbě.

Jak už jsme naznačili výše, není na místě představovat si pod jednotlivými úrovněmi klasickou singleplayerovou mapu, důmyslně osázenou nepřáteli. V případě The Club jde o rozsáhlé arény, na kterých vždy plníte zadaný úkol, spočívající například v ubránění dané pozice na mapě, klasickém Sprintu, při kterém kosíte nepřátele a hledáte východ, nebo holém přežití po předem stanovený čas. K tomu vám bude dopomáhat paletka zbraní, jejichž složení je všem hráčům akčních her známé již dopředu. Od pistolky, přes samopal, hrajeme si na Robocopa, nebo takhle nějak to je…

Střílej od boku, klidně i zaměřuj, ale hlavně nepřestávej!

Vstoupíte-li do módu turnaje, čekají vás všechny jednotlivé boje pěkně za sebou tak, jak je postupně odemykáte. Abyste v turnaji prošli dále, musíte skončit v tabulce před ostatními aktéry, o čemž rozhodují body. Ty tvoří alfu a omegu The Club a i když to nebude v počátcích tak patrné, později se budete soustředit výhradně na jejich co nejefektivnější získávání, zaručující umístění na bedně a odemknutí následujícího levelu. Body získáváte sestřelováním nepřátel, kde se navíc počítá i s tím, kam chudáka trefíte. Je tedy nad samopal jasné, že headshot přidá řádově o několik stovek bodů více, než urputné střílení kamsi do úrovně hrudi.

Zajímavě je řešen také systém komb, založený na zabíjení nepřátel v rychlém sledu za sebou. K tomu máte dispozici tzv. Killbar, tedy jednoduchý indikátor, odpočítávající čas od posledního zabití. Když stihnete do doby, než vyprší, připravit o život jiného člověka, započítá se vám kombo a takhle stále dál a dál. Nutno však podotknout, že vaši protivníci doslova nemají mozek. Jejich umístění je sice ve většině případů náhodné, ale vše je takový fofr, že se vlastně ani nestačí někam účinně přesunout, nebo sáhodlouze krýt a dostat vás pod křížnou palbu.

Zmáknuté rutinně, bez ducha

Vedle primárního singleplayerového módu nabízí The Club i multiplayer a to jak ve verzi offline, tak pochopitelně online. Pokud se u vás v obýváku sejdou čtyři bojechtiví, můžou si to společně rozdat ve splitscreenu, který však i při hře dvou osob působí s ohledem na značnou rychlost hry dost nepřehledně. Online varianta je tedy mnohem komfortnější záležitostí a v osmi lidech je to opravdu pořádný hukot. Dochází zde totiž i na trochu taktizování, které vám degenerovaní protivníci v singlu zkrátka nenabídnou.

Pokud v této části článku přecházíme k mírným negativům, je jedině dobře, že je na pořadu grafické zpracování. Podle obrázků můžete usoudit, že je na vysoké úrovni, nechybí klasický next-gen lesk, plynulý pohyb a vůbec všechno, co od her očekáváme. Na druhou stranu jsme se však u hraní nemohli ubránit pocitu, že je všechno jen jakoby nutným zlem, že si grafici odpracovali své, večer umyli hrnky od kafe a odešli za rodinami. Úroveň detailů hlavního hrdiny místy nekoresponduje s kvalitou ostatních objektů, ale opět, rychlost všechno rozmazává, doslova. Podobně nemastně je na tom i ozvučení, jež sice přichází v ty pravé okamžiky, jde mu vytknout jen pramálo, ale opět, necítíme z něj nějakou osobitost.

Hrajte, vážení, stojí to za to

I přes tento malý neduh se však The Club pasuje automaticky na post velmi ambiciózní hry, zpracováním vzdálené od všech ostatních stříleček. Doopravdy rychlá akce, u níž je nutné umět střílet i za běhu vás určitě chytne a je prakticky jedno, jestli na PS3, nebo Xboxu 360 nebo PC. Jako tečka za novoročním suchem budou borci z The Club fungovat zaručeně.

The Club
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

I přes nepřítomnost jakékoliv osobitosti si alespoň na nějaký čas The Club zamilujete. Pro svojí rychlost, pestrost hratelných postav, nebo zkrátka konceptu, jaký nabízí. Zábava je to hlavně v multiplayeru, tak jen houšť.

Co se nám líbí a nelíbí?

Nový, velmi rychlý koncept hry The Club padne, stejně jako počet lokací a různorodost hratelných hrdinů. Zajímavě je řešen systém komb a ani kvůli grafické stránce hry se nebudete stydět ji hrát.
Největším negativem je asi bezduchost, která z The Club doslova čiší. Pocítíte to jednak na tupých nepřátelích, tak na zpracování grafiky a ozvučení. Jde o řemeslně dobře odvedenou práci, za kterou někdo dostal dost peněz a odešel domů.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama