The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena Recenze The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

14. 5. 2009 22:33 4
Reklama

Zásadní zpráva dietologa: akční hry dělíme na těžké a lehké. A teď nemluvíme o obtížnosti – v tom případě by vedle většiny her vypadaly topmodelky jako Homer Simpson. Ne, jde o pohyb po levelu. U těch „lehkých“ si hrdina pohrává s gravitací, pobíhá po stěnách, nad souboji uznale kývají kotrbou baletní mistři, a vůbec hlavní borec kmitá po prostoru jako vystresovaný mol.

A pak jsou ty těžké, kde se hrdina dere hrou jako parní válec a sází buď na hrubou sílu... nebo na plížení a hrubou sílu. U těchhle her se žádného skákání nedočkáte. Postava se valí vpřed s loudavostí Mika Myerse a každé zabití je tvrdá fuška.

The Chronicles of Riddick patří do té druhé skupiny. Ostatně, když se podíváte na Vina Diesela, kterého máme v hlavní roli, tak je vám jasné, že od něho nějaký běh po tapetách čekat nemůžete – to nechává na Gyllenhaalovi. Zato exceluje v až terminátorské tvrdosti, syrových vraždách a ve vychrchlávaných tvrďáckých hlášek (moje oblíbená olympijská disciplína).

Trocha Riddicka

Riddick je postava stvořená Vinem Dieselem (a taky trochu režisérem a scenáristou Davidem Twohym), která se poprvé objevila v Černočerné tmě. Trestanec, vrah, nepříliš sympatický chápek – ale jediná šance trosečníků proti nočním běsům. Když se vrátil ve laciném pokusu o dunoidní sci-fi ságu Riddick: Kronika temna, byl už trochu vykrotlý – stejně jako v animované akčárně Riddick: Temná hrozba.

Ovšem ve hrách zůstal ten pravý Riddick. Tvrdý, brutální, starající se hlavně o sebe, s vlastním pojetím morálky. Zůstal takový, i když mezitím jeho herecký představitel podlehl neblaze proslulé chorobě zvané „herecká chřipka“, chorobě, která nutí akční hvězdy hrát ve stupidních dětských komediích. A tak aspoň hry dnes připomínají dobu, kdy měl Diesel našlápnuto na krále akce.

To, že, po Riddickovi jako postavě sáhly herní firmy, není žádná náhoda. Je cool, je charismatický, je snadno rozpoznatelný, má zajímavé bodné zbraně... a vidí ve tmě. Hlavní hrdina, co vidí ve tmě, to je postava jako stvořená pro stealthovou gamesu. Jenže dělat schovávačku s někým, kdo má svaly velikosti kosmické stanice? Není to tak trochu plýtvání? A tak to tvůrci rozdělili. Někdy je lepší držet se ve tmě... a někdy můžete popustit uzdu svým vášním a můžete pálit a kuchat. Ono, když jste za dobré připlížení k nepříteli odměněni pěknou krvavou vraždou, tak už se vyplatí schovávat se chvilku ve stínu.

Dvě za cenu jedné

Především, když si koupíte hru The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena, dostanete k ní ještě graficky vylepšený první díl The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay. Třikrát hurá - zvlášť, když v tomhle případě je bonus zajímavější než základní hra.

Butcher Bay zabodovala už v době svého vzniku. Lidi tehdy nebyli připraveni na to, že by hra podle filmu mohla být i dobrá. Nic dobrého netuše se do ní pustili, chystali se na odstřel - a najednou koukají, že jsou chycení atmosférickým mixem plížení a brutální akce, sci-fi antiutopie a monstrózního hororu.

Hra začíná ve chvíli, kdy se Riddick ocitá ve vězení – ve kterém ani náhodou nehodlá zůstat. Nemá to ale jednoduché. Nejenže mu jdou po krku nepříliš přátelští spoluvězni a bachaři, ale v podzemních prostorách nelítostného vězení žijí tvorové, které byste nechtěli potkat nejen v noci v temné uličce, ale ani uprostřed bílého dne na Václaváku.

K tomu si přihoďte ještě vizuální styl, ze kterého vám kovově brněl jazyk, pár krvavých vychytávek - i když se nezrodila legenda, tak rozhodně přišla na svět velmi slušná hra. A tak není divu, že po čase vznikla dvojka, a že ta jde ve stopách té první hry. A možná až moc přesně.

Znovu ve vězení

Dark Athena navazuje přímo na první díl. Zajatý Riddick je převážený kosmickou lodí vstříc dalšímu bídnému osudu, když je loď dobytá a posádka z části pozabíjená a z části uvězněná. Jen Riddickovi se povedlo zůstat na svobodě. Začíná jeho boj o život.

A dál už je to stejné, jako když se prchalo z vězení. Plížení, rvačky, nějaká ta přestřelka, plazení se skrz větrací šachty, občas ručkování přes propast - a jako příjemná pozornost tvůrců, i tolik oblíbené ovládání droidů na dálku. Jen hororu trochu ubylo a je větší důraz na akci než na stealthové pasáže.

Pokud jste hráli už Butcher Bay, tak vám možná okolí přijde už trochu stereotypní. Naštěstí se to časem změní a hra přijde s něčím novým... ale předtím si budete muset protrpět šablonovité kovové koridory. Na druhou stranu, děj se odehrává v kosmické lodi, takže člověk zase nemůže čekat nějakou zběsilou architekturu.

A stejně tak nemůže čekat haldy různých protivníků ani zbraní. Ale jelikož vám dají protivníci většinou zabrat a zbraně jsou přes svou malou různorodost poměrně účinné, není důvod psát hned stížnosti do novin. Stejně ze zbraní bude asi nejspíš používat Riddickovy oblíbené žabikuchy (které vypadají, jakoby si je udělal z přepůlené přehazovačky). Samozřejmě můžete používat i zbraně soupeřů. Někdy se k tomu vztahují i nějaké drobné nevýhody. Třeba ta, že soupeři mají zbraň přidělanou k ruce a tudíž, pokud z ní chcete pálit, musíte mrtvolu svého soka táhnout za sebou (je těžký jako kráva), v patřičnou chvíli pustit, chopit se kvéru a začít střílet. Hezké. Stejně jako několik způsobů boje. Můžete své protivníky vraždit zákeřně, ze zálohy, můžete po nich střílet... nebo si to můžete jít vyříkat vlastnoručně, pomocí chladné oceli.

Jinak většina věcí zůstala stejná jako v jedničce. Jak elegantní ukazatel počtu nábojů přímo na zbrani, tak zajímavá kombinace uzdravování a práce s lékárničkami. Pro ty, co první díl nehráli - Riddickova čára života je rozdělena do kratších úseků. Menší zranění v rámci jednoho úseku si Riddick ošetří sám a rychle se z nich probere, ale pokud utrpí větší rány, nebo se včas neuklidí do bezpečí, zmizí celý úsek a doplnit si ho můžete až u nejbližší lékárničky.

Zůstalo jako to pozitivní, tak to negativní. Tím negativním myslíme IQ protivníků. Na druhou stranu, k stealthovým hrám tak už nějak patří, že se strážci pohybují po jasně vyznačených trasách a po vašem spatření se na vás okamžitě radostně vrhnou.

Multi a jiné playery

Základní výtka ke hře Escape form Butcher Bay byla absence multiplayeru. Tady vám to tvůrci vynahradili. Patnáct různých map, spousta bojových módů – včetně toho, ve kterém se jede hráč vtělí do Riddicka a ostatní se ho snaží dostat. Dobrý nápad... ale je snad někdo, kdo by si troufnul jít proti Riddickovi? Který navíc vidí ve tmě, zatímco vy se musíte temnotou problikávat za pomocí baterek? Pokud byste si na tenhle mód netroufli (chápeme vás, věřte nám), tak je tu ještě simulátor vězeňské vzpoury, ve které se řežou hned tři skupiny lidí: vězni, stráže a žoldáci. Prostě, multiplayer nabízí hodiny masakrální zábavy.

Ale zpátky ke hře pro jednoho. Jaká je? Solidní a nijak převratná. Pokud začnete rovnou s Assault on Dark Athene, tak vás asi bude bavit víc... pokud ale nejdřív poctivě prošlapete vězeňské cely Butcher Bay, tak se vám bude opravdu zdát, že hrajete tu samou hru – jen s menším počtem překvapivých a originálních momentů. Ale přesto svůj účel splňuje. Akce je správně mohutná, plížení není jen zbytečná obezlička, ale v mnoha místech je naprosto nezbytné. A i když je hra lineární a adventurní prvky si vzaly neplacenou dovolenou (většinou to bude klasické „přines, zapni, rozbij“), tak tempo a tah se hře upřít nemůžou. Navíc, abyste si nepřipadali během hry úplně osamělí, narazíte na mnoho postav, se kterými budete moci pokecat (čti: cedit suché hlášky), a které vám můžou pomoct nebo uškodit. I když nestrávíte u obrazovky hodiny čtením titulků, tak většina postav je načrtnutá dost hezky. A nejen charakterově – i vzhledově jsou postavy pěkně vykreslené a už jen podle toho, jak vypadají, si dokážete odvodit jejich charaktery. A občas se stane i něco, co vás překvapí a trochu probere ze stereotypu.

Ano, dvojce se sice nepovedlo jedničku překonat... ale, co může překonat hru, odehrávající se na místě, které se jmenuje Zátoka Řezníků? Správně - nic. A přes všechny výtky je Dark Athena je pořád velmi solidní „stříleč prvních osob“ alias first person shooter. Kdybychom měli použít filmy na přirovnání, tak dvojka má k jedničce asi takový vztah, jako Kronika temna k Černočerné tmě. Prostě zázrak se neopakuje, ale na slušnou akčku to stačí. A navíc – je tam Vin Diesel.

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Těžko hře vyčítat, že nepřekonala jedničku... když je na placce i ta jednička a ještě ve vylepšené grafické podobě. Prostě si vyberte z dílů, který se vám líbí víc a užijte si ho. V obou najdete to nejdůležitější – vyholenou hlavu Vina Diesela.

Co se nám líbí a nelíbí?

Chytlavá kombinace plížení a stříleni a vůbec pěkná dřevní akce staré školy. Do toho ještě pěkná grafika a chraplák Vina Diesela. Jo... a taky multiplayer. A jako bonus přihozený první díl.
Jen další vývar z prvního dílu, který nic moc nového nepřináší – a víc sází na ryzí akci. A navíc dost slabá inteligence protivníků
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama