The Bridge

Už vám také leze krkem, že spousta dnešních her je jednodušší než příprava míchaných vajíček? I pro vás je tu další kus z nekonečné řady originálně pojatých logických "hopsaček", kde se ale vůbec neskáče. Kouzelné hrátky s gravitací nabízí The Bridge, která sice je celá pokrytá nevýraznými odstíny šedi, ale ani ve snu by nás nenapadlo, že by jen zapadla do přecpaného rybníčku her pro přemýšlivé, pokud ovšem máte dostatek času a trpělivosti.

Bezbarvé umění

Protože vizuální zpracování The Bridge je mnohonásobně výraznější než její hratelnost, stavíme ji i v recenzi na úplný vrchol. Už to, že si dvouhlavé studio The Quantum Astrophysics Guide trouflo na ryze šedivou stylizaci, je odvážným a do jisté míry chytrým tahem, ale až do očí bijící inspirace holandským malířem M. C. Escherem nás utvrdila v tom, že ti dva chlapíci fakt umí. Jejich kresby jsou plné naprosto nesourodých nesmyslů, ale na hráče – diváka dokáží působit velice silně. Efektivní malůvky bohužel nedoplňuje dostatečně kvalitní hudba, která sice neruší, ale zároveň hru nijak neobohacuje.

Druhou personou, která oba tvůrce silně ovlivnila, je lehce postarší fyzik Isaac Newton. O tom nám všem vyprávěli už na základkách a většina z nás by si určitě vzpomněla na jeho tři zákony síly, v případě The Bridge jde ale čistě o Newtonem popsanou a definovanou gravitaci. Vzpomínáte na oblíbenou newtonovskou historku? Tu, která vypráví o tom, jak pod jabloní dumajícímu Isaacovi spadl na hlavu stromův sladký plod? Je až dojemně symbolické, že The Bridge vás do světa fyzikáklna uvede pohledem právě na masivní jabloň.

Přemýšlením k bolehlavu

The Bridge je náročná. Pekelně. Ačkoliv první pětice puzzlů se vám bude snažit namluvit, že ne, že je velmi přátelská i ke hráčům – lenochům, hned následující úrovně už dávají jasně najevo, že pánem je hra, nikoliv ten bezvýznamný človíček, co má ruce na A, D a dvou směrových šipkách. Levá dvojice kláves vám umožní ovládnout hrdinovy dolní končetiny, zatímco ta pravá přísluší činnosti, která celou hru činí opravdu originálním kouskem.

To jest možnost stát se takovým částečným vládcem gravitace. Dle svého uvážení totiž můžete celou úroveň otáčet vlevo nebo vpravo, což pochopitelně zapříčiní i pohyb všech neupevněných objektů, včetně ovládané postavičky. Velice opatrní byste ale měli být v otevřených lokacích – klíček, hrdina nebo pro dokončení puzzlu potřebný objekt totiž nesmí za žádných okolností uletět "kamsi dopryč". Když už ale k podobně potupné situaci dojde, vše řeší zachránce mezerník, s jehož podržením se snadno vrátíte v čase do momentu, kdy vše ještě bylo v pořádku.

Gravitace ale ani zdaleka nebude vaší jedinou překážkou. Hlavu a tělo vám nejednou zamotají jakési anomálie, jež si se schránkou hlavního hrdiny pohrávají do chvíle, než se někdo uráči zalehnout to velké bílé tlačítko. Takto přátelsky se vaší vinou mohou zachovat hrůzostrašně vypadající koule, které však bezlítostně využijí každé hráčovy chybičky tak, že jej zkrátka zavalí. Ani smrt ale není věčná, a tak z bahna zase jednou vytáhne božský mezerník. V neposlední řadě sem tam utrousíte nějaké nepěkné slovo směrem k masivním zámkům na cílových dveřích – ne vždy je totiž cesta k jejich klíčům úplně jasná.

Příjemné sebetrýznění

The Bridge má v sobě cosi zvláštního. Přestože je tak náročná, že nás z ní při každé seanci pořádně rozbolela hlava, pokaždé byl návrat k ní nesmírně příjemný a přirozený. Tak trochu tušíme, že za to mohou především bezchybná stylizace a speciální atmosféra, ale herní obsah nikterak výrazně nezaostává za formou. O The Bridge se sice nemluví tolik jako o legendárních nezávislých titulech typu Braid, Limbo, Fez nebo Super Meat Boy a nejspíš v následujících týdnech zapadne do pomyslného šuplíčku nesmírně potenciálních projektů, ale najít jednoznačný důvod, proč tuhle osobitou záležitost nedoporučit, vám zkrátka neposkytneme. Možná mohla znít trochu lépe, možná by mohla být malinko rozmanitější a možná by mohla stát o pár "éček" méně, ale tentokrát s radostí přivřeme očko.