The Bigs

I jako zanícený fanda všech sportovních odvětví a disciplín jsem teprve před několika lety přišel na chuť dvěma americkým sportům, fotbalu a baseballu. Právě ty jsou pro většinu lidí, kteří s nimi přišli do styku, výjimečné naprostou jednoduchostí pravidel i trvanlivou a pokaždé trochu se obměňující zábavu. Není potom divu, že se víkend co víkend zaplňují baseballové stadiony napříč Amerikou až pod střechu a výsledky nedělních utkání stačí jako téma k diskuzi na celý dlouhý týden. Pokud jste však dosud neprocitli a nevíte, jak slastně chutná home-run v momentě, kdy máte obsazeny všechny mety a do konce zápasu zbývají dvě směny, je tu pro vás The Bigs. Společnost 2K Games totiž jasně demonstruje, jak málo stačí k tomu, aby se ze spojení arkády a zábavného sportu zrodil velice zajímavý titul.

Do třetice všeho dobrého

Živnou půdu pro úspěch třetího zpracování baseballu pro PSP připravily předchozí dva díly série MLB od Sony. I když byl MLB primárně určen pro PS2, handheldové verze dopadly obstojně a díky jednoduchému ovládání a arkádovějšímu pojetí sklidily převážně nadprůměrná hodnocení. S čistou hlavou se tak vývojáři z 2K Games mohli pustit do své vlastní vize, lišící se od konkurence ještě větším důrazem na typickou show. Smyslem hry tedy není a nebude snaha o co nejrealističtější ztvárnění odpalů & nadhozů, vyžívání se ve statistikách a podobně. Devizou hry se stává svižnost, přístupnost, stejně jako prostor pro efektní blbinky.

Hlavně ten soundtrack…

Po stránce herních režimů se The Bigs tváří jako klasický sportovní titul a nabídka rychlé hry, exhibičního zápasu, kariéry, home runové minihry a lokálního, ad-hoc multiplayeru se v tomto případě bere zcela rutinně. K módu kariéry je nutné zmínit, že jde o vcelku populární kombinaci s odlehčeným RPG prvkem, kdy si na za začátku vytvoříte vlastního hráče, v předsezónních zápasech zvýšíte jednotlivé skilly a snažíte se dosáhnout jak na kolektivní, tak individuální vrchol. Klasicky se jeví hra i v otázce licence, jenž zahrnuje nejvyšší americkou baseballovou soutěž (MLB) společně s ligovým a světovým výběrem. Co by vás však mělo hned v úvodním brouzdání dosti jednoduše navrženým menu zaujmout je vytříbený výběr skladeb hrajících na pozadí.

Trochu jiné hraní

The Bigs je podobně jako většina arkádových her opepřena několika bonusy a speciálními pohyby jednotlivých hráčů v poli. Co se zmíněných bonusů týče, jde o turbo a power-up funkci pro raketový odpal míčku, jež působí nejen efektně, ale mnohdy dokáže rozhodnout zápas ve váš prospěch. Turbo se načítá po každém povedeném míčku, ať už v nadhozu či na pálce, a je využitelné pro zrychlení vrženého míčku, nebo pro snadnější a tvrdší odpal. Power-upu se dočkáte až po naplnění celého status baru, což chvíli trvá, ovšem výsledek stojí za to. Aktivujete-li totiž tuto funkci před odpalem míčku a následně se trefíte, čeká vás jistý home run, doprovázený ničením výsledkové tabule, ohňostrojem po nárazu do nějakého ze sloupů stojících kolem a podobně. Možná jen škoda, že místa dopadu míčku se začnou po nějaké době opakovat a ztratí na svém vizuálním efektu.

Podstatnou roli v baseballu však hrají i hráči v poli, na které vývojáři mysleli v podobném duchu. K dispozici tak máme několik různých možností, jak běhat rychleji, skákat dál a výše a vůbec s nonšalancí kazit akci soupeře. Kamera se místy přepne i do jiného pohledu, sleduje všechno z větší blízkosti a ve zpomaleném záběru vidíte jaký kousek stačí k (ne)dosáhnutí na vytouženou metu. I přes arkádové pojetí hry to však vývojáři na můj vkus místy přehnali, takže sledovat chlapíka s rukavicí, jak skáče nad úroveň ohrady, jíž je obehnáno hřiště, už je trochu moc.

Solidní ovládání, ovšem ne bez chybek

Jako výstřely na prázdno by vyšly vypsané prvky The Bigs, kdyby se celá záležitost nedala kloudně ovládat. Díkybohu, lépe řečeno dobře odvedené práci vývojářů, si v zásadě vystačíte jen s čtyřmi tlačítky na odpalu a analogovým ovladačem plus stejným počtem tlačítek na nadhozu. Menších zádrhelů se dočkáte při pohybu hráčů v poli, neboť míčky létají velmi rychle a reakce, byť seberychlejší mnohdy zkrátka nestačí. Perných chvilek se dočkáte i v momentě, kdy jedním z hráčů nechytíte letící projektil a v kritickém momentě musíte přepnout na hráče za vámi a spurtovat k předpokládanému místu dopadu. S ohledem na tempo celé hry jde o úkol nadlidský. Celkem bez využití se to má i s možností krátkého zrychlení na ještě větší rychlost při přebíhání z mety na metu. Vše se odehrává tak rychle, že tuto funkci nestačíte mnohdy ani aktivovat.

Stylová grafika

Specifickým způsobem bylo zpracováno i vzezření hry, kde vývojáři slibovali grafiku s lehce komiksovým nádechem a pastelovými barvami všude kolem. Grafikům se tato vize podařila naplnit vcelku stylově a jsem přesvědčený, že se nenajde nikdo, koho by vizuální stránka The Bigs mohla urazit. Modely hráčů jsou obzvláště ve svalnatých partiích trochu více napumpované, vzezření obličejů působí, záměrně komicky a některé animace jakbysmet. Několikrát došlo i na spontánní výbuch smíchu při piruetě pálkaře a následném peprném komentáři. Bohužel, vcelku vyparáděna grafika občas trpí na ztrátu fps, což je znát v kritických momentech, kdy se soustředíte na dokonalý odpal, místo čehož rozhodčí zahlásí strike. Je zajímavé, že přesně na tu samou chybu trpěly i oba konkurenční tituly.

YEAH, IT’S HOOOOME RUN!

Pokud bych měl všechno shrnout na třetí metu, sluší se říct, že hře Bigs jde hned z úvodu o něco jiného, než konkurenci a vývojáři z 2K nám jen dokazují, že sporty umějí zkrátka po svém, což se zaručeně nevylučuje s výslednou kvalitou. Nebýt zmíněné ztráty plynulosti hry, ve výsledku by si hra odnesla ještě o bodík více. I tak ale přeji pevnou ruku a bystré oko!