Tennis World Tour Recenze Tennis World Tour

Tennis World Tour

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

4. 6. 2018 09:50 9
Reklama

Píše se rok  2011 a tenisoví fanoušci doslova mlaskají blahem. Vrcholí souboj dvou velkých sérií, arkádový Virtua Tennis útočí akčním a pompézním pinkáním, odměřenější Top Spin naopak přináší působivě nemilosrdný tenis. Čtvrté díly obou sérií jsou na dlouhou dobu i poslední. Od vydání obou tenisových titánů uplynulo sedm let a nástupce se dočkaly až letos. V roce 2018 vstoupily na trh dvě zbrusu nová jména, AO Tennis od protinožců a duchovní pokračování značky Top Spin nově vzniklého tělesa Breakpoint, z části tvořeného lidmi ze zaniklého 2K Czech. Zkušenosti s vývojem asi nejlepšího virtuálního tenisu by tu byly, progresivní vydavatel Bigben Interactive za zády taktéž, nadšení a zástup jmen profesionálních tenistů jakbysmet, tak by to snad mohlo zase vyjít ne? Inu, mohlo.

Ale nevyšlo.

HLUCHOSLEPÝ MEZI SLEPÝMI

Konkurenční AO Tennis k nám do redakce i přes žádosti nikdy nedoputoval. Můžeme se jen domnívat proč, faktem ale je, že po vydání originální verze, dostupné pouze v Austrálii a na Novém Zélandu, přicházely z tamních zpravodajských zdrojů nepříliš povzbudivé novinky a recenze. Popravdě, zdálo se, že byla tahle tenisová kratochvíle velkou katastrofou. Zraky fanoušků bílého sportu se tak otočily směrem k připravovanému Tennis World Tour. To na rozdíl od lehce mlčenlivého AO přicházelo se skutečně ambiciózními sliby, samozřejmostí měly být dokonalé a autentické animace, perfektní tenisová hratelnost i propracovaný systém taktiky a přípravy. Je až s podivem, jak silně tyto marketingové taháky dokázali tvůrci zabetonovat několik metrů pod zem.

Každý měsíc si může váš vytvořený borec podmanit nějaký (nelicencovaný) turnaj

Prakticky bez nadsázky lze říct, že ze všech bodů, které v popisech hry studio vypichuje, se jim povedlo dotáhnout pouze jeden jediný. A tím je smysluplná kariéra. Ta je jako již tradičně rozdělená na jednotlivé sezóny složené z měsíců. Každý měsíc si může váš vytvořený borec podmanit nějaký (nelicencovaný) turnaj, zahrát exhibiční zápas, přispět na charitu, zatrénovat si, vyrazit do hor nebo jen tak lelkovat a odpočívat. Přesuny po světě se pochopitelně citlivý profík unaví a občas je potřeba ho dostat zpátky do formy. Osvědčený systém stále funguje na jedničku a v rámci sportu zřejmě těžko a zbytečně hledat něco revolučního. Tím ovšem od kladů na dlouho upustíme.

NECHŤ VÁS PROVÁZÍ SÍLA

Zpozorníte totiž hned v prvních minutách hraní. Titul vás k tomu sice nijak nevybízí (proč taky, že?), ale sluší se a patří nejdříve trochu zahřát tělo v tenisové škole. Už při soubojích s dělem na míčky vytanou na povrch zásadní nedostatky celého herního systému. Váš svěřenec se pohybuje toporně, trhaně, jednotlivé údery jako by vůbec nedávaly smysl a hráč sám je jen těžko ovlivnil, animace jsou stále stejné a často hrajete míček, aniž by ho raketa vůbec dotýkala. No, říkáte si, tak vyrazíme o dům dál, a těšíte se, že to v akci celé bude vypadat lépe. Ale chyba lávky.

Samozřejmě aktivně ignoruji všechny možnosti exhibice a rovnou mířím do kariérního režimu. O jeho systému už jsme mluvili, nezmínil jsem však tvorbu postavy, která je obvykle stavebním kamenem režimu. Je příjemné vytvořit si postavu přesně podle svého gusta, vtisknout mu cool charakter a pak šikanovat tenisové legendy na centrkurtech. Vskutku příjemné, je tudíž škoda, že Tennis World Tour nic takového nenabízí. Po výběru jednoho z deseti předpřipravených šašků, jeden gumovější a nevzhlednější než druhý (aplikujte i na ženské verze) můžete nastavit výšku a muskularitu, lišící se pouze texturou kůže na nohou a rukou (hm). Následně přichází to správné rochnění se v editoru, na výběr jsou hned dvě možnosti silnější ruky (hmm), dva způsoby bekhendu, které z nějakého důvodu hra později nereflektuje (hmmm), tři typy servisu (hmmmm) a nakonec i druh a intenzita sténání (hmmmm!). Pak jen vybrat jméno a národnost a máte hotovo. Krása, pláču. A ne, nepláču štěstím. Podrobnější editor postav měly snad i předpotopní RPG, kde jste volili mezi rasou a povoláním. A tam to alespoň mělo smysl. Ve výsledku totiž zjistíte, že je jedno jak vysocí, osvalení nebo uřvaní jste.

TŘISTATŘICETTŘI RETURNŮ

Zřejmě by to dávalo smysl, kdyby jednotlivé atributy sportovců nějak ovlivňovaly výsledný výkon. Překopaný systém rozvoje jejich schopností, kde prosté přerozdělování bodíků nahradilo rozvíjení tří různých archetypů hráče, je bezvadný (bez ironie), jeho vliv na následný herní přednes lze ale spatřit jen velmi obtížně. Zoufale jsem svého řezníka tlačil do maximálního archetypu servismana, který svým podáním protrhne soupeřův výplet a omráčí čárového rozhodčího. Bohužel jsem se dočkal pouze lehce prudších podání a eso se mi povedlo jedině v případě, že umělá inteligence přestala reagovat a soupeř jen tupě zíral, co že se to na kurtu kolem něj děje. Naopak můj servis-volejista divoce poletoval po základní čáře a i přes úpěnlivou snahu o defenzivní tenis sypal soupeři zákařné returny křížem přes síť. Profík neprofík, všichni hráči dokáží vyčarovat naprosto omračující údery z naprosto ztracených pozic, načež následně nezareagují na úplně obyčejný míč za síť.

Hráč neposlouchá téměř nikdy. Díky naprosto zprasenému a nesmyslně navrženému ovládání ho máte pod kontrolou asi tolik, jako žaludek při kocovině.

To znamená, že se někdy fiftýny promění v divokou řež, kde po sobě se soupeřem vypálíte padesát returnů a čekáte, kdy konečně ten rozhodující přes celé hřiště nedoběhne. Díky bohu, že hra nenabízí čtyřhru, tam by i tenhle element vymizel a jedna výměna by zřejmě nikdy neskončila. Překvapivě počítač nezvládá hru na síti,  a je jedno jestli od vás nebo v podání jeho samého. Soupeře natlačeného na síť lze jednoduše řešit lobem, na který většinou ani nereaguje, naopak vy ve středu hřiště způsobíte počítači tiché zoufalství a body se jen sypou. Alespoň pokud stíhá vaše postava reagovat. Občas se prostě rozhodne, že hrát nebude, i kdyby na chleba nebylo a tvrdošíjně sebou škube na místě. To vás ale nepřekvapí, hráč neposlouchá téměř nikdy. Díky naprosto zprasenému a nesmyslně navrženému ovládání ho máte pod kontrolou asi tolik, jako žaludek při kocovině.

Asi nemusíte být kdovíjak pozorní abyste pochopili, že samotné hraní je utrpením, nikoliv zábavou.

OSTŘE SLEDOVANÝ PAŽIT

Ani na pohled není Tennis World Tour kdovíjaká hitparáda. Jednotlivá kolbiště jsou detailní a hezky zpracovaná, bohužel chybí jakékoliv licence nebo kreativita, a je jich žalostně málo. Stadiony hyzdí naprosto odporní a jednolití diváci. Grafická prezentace je zhruba nulová, vyjma předělových cutscén mezi výměnami se žádného představení hráčů nedočkáte. Samotní panáci jsou docela detailně zpracovaní, jejich obličeje, včetně třicítky reálných hráčů, ale patří zpracováním někam na počátek minulé generace konzolí. Fiktivnímu výplňovému davu žebříčku chybí větší pestrost obličejů, vystačí si s těmi zmíněnými deseti a vy tak občas hrajete celý turnaj proti svým klonům. V kombinaci s naprosto otřesnými a repetetivními animacemi tím vzniká vražedný koktejl.

Zvuk na tom není o nic lépe. Chybí klasické tenisové ambientní zvuky, obecenstvo je spíše smutné. Ještě během recenzování přišel patch, který napravil alespoň trapné ticho při spouštění zápasů, nesmyslné pořvávání fanoušků, které následně umlkne, jako když utne ale zůstalo. Všemu nasazuje korunu naprosto ukrutně otravný McEnroe v roli komentátora .Ten dostal do arzenálu zhruba čtyři fráze, které opakuje stále dokola a po dvou minutách mu posuvníkem v nastavení zavřete ústa nadobro.

REPETE

Chce se mi říct, že horší už to být nemohlo, ale budu realista. Mohlo. To na druhou stranu neznamená, že by nebyl Tennis World Tour totální katastrofou, fiaskem. A jsem z toho smutný. Po letech přišli dva uchazeči o tenisový trůn a naprosto se znemožnili. Vyjma pár dobrých nápadů nebo zachovalých systémů je World Tour doslova ztělesněním špatné sportovní hry. Samozřejmě se aktivně hovoří o patchování, které by mělo novinku uvést do stavu alespoň trochu důstojného. Mám ale pocit, že tady hovoříme o problémech, které jen tak žádný patch nevyřeší. A v současnosti bych radši na přímém slunci sledoval zasychat čerstvě pokropenou antuku, než hrál jednu jedinou minutu tohohle paskvilu navíc.

Tennis World Tour
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Tennis World Tour je zoufalý pokus o návrat na vlnu tenisových her a svým způsobem sprosté znásilnění odkazu série Top Spin. Pokud máte tenis jen trochu rádi, vyhýbejte se obloukem. Pokud ne, tak ještě větším.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama