Tenchu – legenda konzolové stealth akce, nekorunovaná královna rozporuplných hodnocení, proklínána a milována, haněna a velebena, přesto stále žije a má se čile k světu. Je to hra, kterou buď milujete, nebo nenávidíte, nic mezi neexistuje, protože zachovat si k ní neutrální postoj, to je jako pokrčit rameny nad filmem Eda Wooda. Když v roce 1998 poprvé polechtala břitkým ostřím katany nervová zakončení milovníků přemýšlivých stealth akcí, byl to příslib dlouhých let hašašínských orgií, zlatý věk stínů a foukacích trubiček s šipkami máčenými v kurare. Jenže doba pokročila. Na scénu vtrhli chuligáni z Metal Gearu, futurističtí agenti ze Splinter Cellu, lysohlaví tvrďasové z Hitmana a na konzervativní vyznavače dlouhých ostří nezbylo ve všem tom shonu kolem místo. Série stagnovala. Potom pozvolna devalvovala. Následně chvátavě upadala, až dnes – říkáme to s těžkým srdcem – dopadla na samé dno. A nebo taky ne, záleží na úhlu pohledu. Jak rozporuplně se Tenchu rodilo, tak rozporuplně umírá. Qualis vita, finis ita.
Úmrtní list
iZdroj: Hrej.cz
Z pohledu moderního, současnými standardy zmlsaného hráče je Tenchu Z jednoznačný propadák, stačí jen vystavit úmrtní list a vyjádřit vývojářům z japonského K2 upřímnou soustrast. Vizuální zpracování k smíchu, umělá inteligence se ve hře snad ani nenachází, ucházející level design sráží na kolena prefabrikované stavby a často se opakující lokace, ovládání (věčné to prokletí série) jedním slovem příšerné. Zkrátka, hledat po pár minutách na prvním next-gen Tenchu něco, kvůli čemu by stálo za to přetrpět počáteční šok, jeví se jako boj s větrnými mlýny za silné vichřice. Poskládány dohromady, tvoří tyto dílčí nedostatky celek neuvěřitelně naivní a zoufale zastaralý. Celek, který se v rukou zkušenějšího hráče promění ve vraždící festival bez špetky jakéhokoliv uspokojení. Vždyť až na výjimky se dá každá z pěti desítek misí dokončit v rozmezí dvaceti vteřin! Stačí prostě vyskočit na nejbližší střechu, přeskákat nerušeně až k cíli a následně ho dobře mířeným výpadem vykuchat dřív, než stačí říct „Co mě to šimrá mezi ledvinama“.
Co je špatně?
iZdroj: Hrej.cz
Hlavním viníkem je bez nejmenších pohyb slabá, slaboučká až rachiticky nedomrlá umělá inteligence. Stráže, alfa a omega každé stealth akce, bezmyšlenkovitě korzují předem vytyčené trasy a neuhnou z nich ani s shurikenem mezi plotýnkami. Když vás čirou náhodou zahlédnou, uslyší, či nově taky ucítí, reagují pouze a jenom v nejbližším sousedství svého rajónu, a to vždy se zpožděním několika dlouhých vteřin. V praxi pak stačí schovat se za nejbližší roh a i ten nejelitnější ronin okamžitě ztrácí chuť do dalšího pronásledování, přestože jste mu před chvílí nadělali z kolegy nudličky v pikantní omáčce. Stráž urychleně na celý incident zapomíná a vrací se ke své přednastavené trase, třebaže to obnáší projít každých pár vteřin kolem těla svého rozsekaného kámoše. Jediným postihem za prozrazení jsou tak pro hráče body stržené z celkového hodnocení mise – na jednu stranu trest exemplární, protože bez bodů nelze nakupovat vybavení, útočná komba, nové schopnosti či slušivé hadříky a masky, na stranu druhou trest zcela zanedbatelný, protože s umělou demencí nepřátel není jakýchkoliv pomůcek (jako jsou léčivé nápoje, dýmovnice, shurikeny, otrávené dorty, explozivní šipky, atd.) a nových, účinnějších útoků absolutně třeba. K těmto vroubkům přidejte opakující se mise, jejichž monotónnost čas od času prořízne snad jen nějaká ta sledovačka a vloupačka, stále stejné nudně-šedé-japonsky-hranaté kulisy a nepřehledné ovládání plné těch nejnesmyslnějších tlačítkových kombinací a výsledkem je titul, který zaspal dobu o dobrých deset let.
Trpělivost achievementy přináší
iZdroj: Hrej.cz
Jenomže je tady i druhá strana mince. Možná ne tak vyhlazená, pořád však pro mnohé ultrakonzervativní hráče podstatná – Tenchu dokáže být tak dobré, jak dobré si ho sami uděláte. Není třeba hned podléhat všem jeho nedokonalostem, zneužívat všech jeho chyb a hledat díry (jako vrata) v herních mechanismech. Když hráč přistoupí na to, že musí s hrou pracovat, že se jí musí přizpůsobit a v mnoha ohledech velmi podstatně slevit z nároků, které už dnes chápeme jako samozřejmost, pak se mu Tenchu odmění překvapivě solidní a relativně trvanlivou porcí zábavy. Tento přístup samozřejmě znamená automatický přechod na nejtěžší obtížnost, maximální snahu vyhýbat se střechám (případně jejich užití pouze ve stavu největší nouze), dávku asertivní sebekontroly při setkáních s tupými strážemi a v neposlední řadě také vysoké nároky na vlastní výkony – člověk se zkrátka nemůže a nesmí spokojit s jednoduchým řešením, musí sám sobě vytvářet to, na co bohužel autoři hry trestuhodně zapomněli – výzvy! Nespokojíte se s pouhou krádeží plánů nového modelu pistole, vy je ukradnete, aniž byste zkřivili byť jen vlas na hlavě desítek okolo hlídkujících stráží. Nestačí vám prostý mord chlípného mnicha, vy spolu s ním pošlete po samurajsku do věčných lovišť všech dvacet jeho bodyguardů. Klíčová je snaha hledat a najít napětí i tam, kde by ho méně trpělivý a snad i zmlsanější hráč snadno přehlédl. Kromě jistého pocitu zadostiučinění, že jste snad ty peníze přeci jenom nevyhodili oknem, dostane se vám také relativně snadného přístupu ke štědrým dávkách Xbox achievementů (20 stealth zabití odměněných 20 body lze dosáhnout v rozmezí dvou misí). A to už se vyplatí… snad. Svou pozitivní roli může sehrát také multiplayer, zde však velice záleží na dobrých spoluhráčích a opravdu špičkové znalosti angličtiny.
Přesto, hledat či snad nedejbože vytvářet si vlastní zábavu v jinak nudné a až úsměvně zastaralé hře, to se snad ani jako plus v celkovém hodnocení brát nedá. Tenchu Z je ve všech měřitelných kategoriích hra špatná – grafikou počínaje, prehistorickými herními principy konče. Chybí jí výzva, chybí jí napětí a to orientální kouzlo, kterým si hra získávala příznivce před lety, v ní naleznou už jen ti nejpravověrnější z pravověrných.
Ninja, který se nedokáže adaptovat, je mrtvý ninja. Tenchu se nemění už deset let a zachovalo si všechny své stařičké neduhy, všechny naivní herní mechanismy, které dnes v konkurenci chytrých stealth akcí neobstojí. Tudy cesta nevede.
Uspokojení a plusy najdou ve hře pouze hráči z nejtrpělivějších. Sleví-li z nároků, otevírá se jim cesta ke snadným achievementům, širokým možnostem úprav vlastní postavy, bohatému výběru zbraní a konečně také k poměrně zajímavému multiplayeru.
Grafika na úrovni průměru PS2, absence jakékoliv umělé inteligence, dokola se opakující mise, překombinované ovládání.
Reklama
Reklama
Komentáře
Nejsi přihlášený(á)
Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.
