Tekken 7 Recenze Tekken 7

Tekken 7

Pavel Makal

Pavel Makal

7. 6. 2017 10:30 25
Reklama

Mám rád bojovky. Tedy, nechápejte mě špatně, ne že bych v jejich hraní byl kdovíjaký přeborník, na trénování složitých komb a trávení moře času v tréninkovém režimu se mi trpělivosti nikdy nedostávalo. Obdivuji ale zcela jednoduchý žánrový koncept, na který následně různí vývojáři navěšují různé herní principy. A samozřejmě neskrývaně obdivuji i hráče, kteří s hrdiny na obrazovce neohroženě vrhají rozličné kozelce, řetězí zdánlivě nekonečné útoky a každé kolo je hra ocení uznalým „Perfect!“ za to, že jim protivník nedokázal ani zkřivit vlásek. Moje okouzlení začalo jednoho slunného dne před více než dvaceti lety, když jsem jako malý chlapec v místní samoobsluze prvně spatřil arkádový automat s tajemným nápisem Street Fighter II. Ta pravá láska se ale rozjela až v okamžiku, kdy jsem do jisté šedé krabičky vložil blyštivou placku s nápisem Tekken 3.

ZKUŠENOSTÍ NA ROZDÁVÁNÍ

Série Tekken letos slaví už 23. narozeniny, prvně se na arkádových automatech v Japonsku objevila už v roce 1994, aby o rok později vzala útokem i domácí konzoli PlayStation. Za ta léta nám pěkně nakynula a momentálně čítá sedm číslovaných dílů, řadu vedlejších odboček, několik animovaných i hraných filmů a samozřejmě komiksy. Filmy jsem viděl, hry hrál v různém obsahu prakticky všechny a za ty roky jsem se nemohl ubránit dojmu, že série si svůj vrchol odbyla právě v roce 1998, kdy na PlayStation dorazil již zmiňovaný třetí díl. Na dnes recenzovanou sedmičku jsem se ale přesto těšil, nebo jsem alespoň byl zvědavý. Hra si svůj debut odbyla již před dvěma lety na arkádových automatech, o rok později pak přišla vylepšená verze s podtitulem Fated Retribution. A právě tu si nyní můžeme zahrát i z pohodlí domova na PlayStation 4, Xboxu One a v rámci série vůbec poprvé i na PC. Tekken, to je pojem, a nepochybuji o tom, že pro celou řadu hráčů, zejména v naší domovině, kde první PlayStation slavil značný úspěch, je také do jisté míry synonymem pro celý žánr bojovek. Konkurence ale nespí, na moderních systémech už je docela na výběr a je tedy třeba zhodnotit, zda má Železná pěst ještě co nabídnout.

Položka Customization pod sebou skrývá bohaté možnosti úprav vzhledu jednotlivých postav, s trochou fantazie tak i z drsného Paula Phoenixe můžete udělat zrůdu k pohledání.

Po spuštění a zhlédnutí intra, které sestává ze sestříhaných událostí příběhového režimu, vás přivítá poměrně bohaté hlavní menu. Můžete se jednak pustit do zmíněného příběhu, který na ploše zhruba tří hodin mapuje rodinná pouta a vztahy rodu Mischimů, postupně si také odemykáte kratičké příběhy jednotlivých postav. Ke Story módu se ještě vrátím, hra samozřejmě obsahuje i arkádový režim, který však sestává z pouhých pěti zápasů, přičemž dva poslední jsou vyhrazeny bossům. Treasure Battle vám zas umožní odemykat si nejrůznější kosmetické úpravy pro své bijce a také získávat herní měnu, takzvané Fight Money. Za ty si následně můžete buď taktéž nakupovat nové kostýmy a účesy, nebo je investovat v Galerii. Ta ostatně mému nostalgickému srdéčku značně zalahodila, obsahuje totiž filmečky a artworky ze všech předchozích dílů. Pokud si tedy chcete například zavzpomínat na to, jak Yoshimitsu vyrobil děsivou obří krysu, nebo jak musel Heihachi v potupném kostýmu nosit drinky Lee Chaolanovi, máte jedinečnou příležitost. Kromě Galerie je tu také Jukebox, který rovněž obsahuje hudbu ze starých her. Lze ji poslouchat při hraní sedmičky namísto nového soundtracku. Položka Customization pod sebou skrývá bohaté možnosti úprav vzhledu jednotlivých postav, s trochou fantazie tak i z drsného Paula Phoenixe můžete udělat zrůdu k pohledání. Samozřejmostí je režim Versus, díky němuž si můžete dát po kebuli s kamarádem na jednom gauči. A pokud už vám kamarád na sparring přestal stačit, je tu pořád celý zbytek světa pod položkou Online.

PŘÍBĚH SPÍŠE NA ŠKODU

Ještě než se pustíme do popisu toho, jak se to vlastně celé hraje, pojďme se v rychlosti podívat na onen příběhový režim. Ten je totiž popravdě řečeno asi tím nejhorším, co hra nabízí. Díky reklamní kampani jste si asi všimli, že na vás z propagačních materiálů sveřepě civí duo Heihachi a Kazuya Mishimovi. Příběh se skutečně točí kolem těchto dvou nezbedů, rodinné kletby, démonického genu a boje o nadvládu nad světem. To, že je celý příběh dost přitažený za vlasy, bych hře s radostí odpustil. Asi bych překousl i to, že je celá věc vyprávěna z pohledu unylého reportéra, který do situace neustále vnáší svůj vlastní Hluboký Lidský Příběh o ztrátě rodiny a touze po pomstě. Fanoušci série si při rozličných vzpomínkových sekvencích budou blaženě pochrochtávat a kupodivu se do příběhu podařilo poměrně smysluplně zapojit i hostujícího Akumu ze série Street Fighter. Problém je ale v samotném provedení. Drtivou většinu totiž příběh budete jen sledovat, ke hraní se dostanete velice zřídka. Ještě horší ale je, že za tento fakt začnete brzy být poměrně vděčni. Herní pasáže totiž skutečně nejsou zábavné, hra na vás buď v rychlém sledu pošle několik slabších minionů ve stylu staršího režimu Tekken Force, nebo si střihnete jeden klasický zápas. Souboje v příběhovém režimu jsou ale obtížnostně značně nevyvážené, často zcela zbytečně frustrující a musím bohužel přiznat, že jsem se po chvíli chápal ovladače se značnou nechutí, těše se na okamžik, kdy se zas budu moci pohodlně uvelebit a sledovat další část bizarního divadélka.

Můžete namítnout, že příběhy v bojovkách jsou podružnou záležitostí, studio NetherRealm nás ale opakovaně přesvědčilo, že to jde.

Hra se vám průchod snaží ulehčit berličkou v podobě tlačítka, díky němuž pak jediným stisknutím můžete provádět jeden ze čtyř speciálních úderů. Systém mě moc nenadchl, příběhový režim pak totiž nefunguje ani jako tutorial, v němž byste si osahali základy a připravili se na pozdější ostrá klání. Celé to naštěstí skutečně netrvá dlouho a konec přijde nebývale náhle.Můžete namítnout, že příběhy v bojovkách jsou podružnou záležitostí, studio NetherRealm nás ale opakovaně přesvědčilo, že to jde. Už Mortal Kombat 9 dokázal alespoň představit jednotlivé postavy a osahat si jejich schopnosti, ještě čerstvá Injustice 2 pak tento koncept dotáhla téměř k dokonalosti. Ano, Injustice sice může počítat s širokou plejádou slavných komiksových hrdinů, z nichž příběhový potenciál jen teče, ani hrdinové Tekkenu však už nejsou žádní mlíčňáci a jejich příběhové pozadí a motivace by si pořádné zpracování zasloužily. Nemluvě o tom, že se v příběhu rodiny Mishimů objeví jen maličký zlomek hratelných postav. Ty ostatní si musí vystačit s kratičkými sólo epizodami, které sestávají z jediného zápasu. Po jeho absolvování si můžete vychutnat zpravidla humorné video, jenže i s tímhle budete hotovi tak za hodinu. Jako příjemné osvěžení možná, kvůli příběhu si však Tekken 7 rozhodně nekupujte.

Naštěstí je možné říct, že samotné hra je pořád stejně zábavná, jako tomu bylo v minulosti. Od první chvíle, co jsem vzal do ruky gamepad, jsem se cítil jako doma. Tekken patří k bojovkám, které si i jako nováčci můžete slušně užít a docela snadno uchopit jeho ovládání. Každou končetinu ovládá jedno tlačítko, nemusíte si dělat velké starosti s přílišnými nuancemi a po chvíli už bude na souboje i docela hezký pohled. Veteráni se pak nad předchozí větou mohou spokojeně ušklíbnout a být ujištěni, že léty nasbírané zkušenosti platí i v sedmém díle. Dokonce pokud jste naposledy hráli opakovaně skloňovaný třetí díl, budete tu jako doma. I tak přináší sedmička několik novinek v soubojovém systému. Předně je to takzvaný Rage Art, tedy schopnost, která vám může na poslední chvíli zachránit kůži. Pokud vaše zdraví klesne na kritickou úroveň, můžete stiskem jediného tlačítka vyvolat brutální kombo, které nepříteli ukousne nemalou porci zdraví. Svůj hněv ale můžete také díky funkci Rage Drive obětovat a posílit si konkrétní speciální útoky. Mechanismus Power Crush zas umožňuje pokračovat v kombu i tehdy, když vás nepřítel úspěšně zasáhl. K novinkám patří i Screw Attack, po němž se nepřátelé zasažení ve vzduchu přetočí na stranu, takže je po dopadu můžete zahrnou přidanou porcí lásky. Soubojový systém funguje na jedničku, vše je hezky plynulé, detekce zásahů je zcela bez problémů. Občas dochází ke zpomaleným záběrům, vývojáři rozhodně nešetřili s různými efekty, hra kvůli nim ale často působí dost přeplácaně a někdy si kvůli všem těm světelným kotoučům ani nemůžete pořádně vychutnat rozhodující úder.

KOMU DÁME NA KOKOS TENTOKRÁT?

Vývojáři nám k dispozici dali 36 postav, další přibydou v DLC. Kromě starých známých borců se představuje i desítka nováčků, mimo již zmíněného hostujícího Akumy je to například přidrzlá Katarina nebo exorcista Claudio. Obecně jsem s výběrem postav spokojen, vyloženě chybí snad jen veterán Lei Wulong nebo Anna Williams. Eddy Gordo, Paul Phoenix, Ling Xiaoyu i Yoshimitsu jsou ale na svém místě, byť ten poslední jmenovaný to v tomhle díle od designerů pořádně schytal. Své schopnosti budete moci měřit ve dvacítce arén rozličných tvarů s některými dynamickými prvky. Na nedostatek variability jsem si při hraní nemohl stěžovat.

Výrazně mě také potěšila absence mikrotransakcí nebo obskurního počtu DLC, kterým se často „pyšní“ žánrová konkurence.

Horší už je to s technickým zpracováním. Hru pohání Unreal Engine 4, po dobu testování jsem nenarazil na zásadní problém či bug, nedá se ale říct, že by byl Tekken 7 nějak zvlášť půvabnou hrou. Vypadá zkrátka „dostatečně“, umí vykouzlit docela hezké scény, v porovnání s konkurenční Injustice 2 se ale propadá do úplně jiné ligy. Často jsem měl při hraní pocit, že hraji titul z minulé generace konzolí. To je možná dáno růžovými brýlemi a kdybych si pustil třeba takového Tekkena 6, asi bych se divil, přesto zkrátka sedmý díl svou grafikou dlí přinejlepším v aktuálním průměru. Při hraní mě to ale kupodivu nijak zvlášť nerušilo. Testoval jsem ale na PlayStation 4 Pro a zvěsti praví, že na běžné PS4 a Xboxu One se hra potýká s technickými nedostatky, běží v nižším rozlišení, v případě Xboxu dokonce jen v 720p. PC verze se naopak zjevně povedla, fanoušci si na Steamu pochvalují optimalizaci, s radostí tedy můžeme děkovat bohům, že to tentokrát Japonci zvládli. Výrazně mě také potěšila absence mikrotransakcí nebo obskurního počtu DLC, kterým se často „pyšní“ žánrová konkurence. Ano, dívám se na tebe, Dead or Alive.

Tekken 7
i Zdroj: Hrej.cz

Pokud bych se měl tady a teď okamžitě rozhodnout, kterou aktuální bojovku vám spíš doporučit ke koupi, musel bych se chtě nechtě nakonec přiklonit k Injustice 2. Ta je totiž po obsahové stránce přeci jen o stupeň výš a svou nadřazenost korunuje celkovou vyladěností a uhlazeností. Tekken 7 z tohoto srovnání však ani náhodou neodchází jako zpráskaný pes. Pořád se jedná o skvělou hru s vynikajícím soubojovým systémem pro nováčky i ostřílené matadory, která dobře zúročila roky zkušeností. Škoda nepodařeného příběhového režimu a slabší grafiky, ty pravé kvality ale pořád spočívají na podlaze arény. A na tom záleží nejvíc.

Tekken 7
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Sedmý Tekken dokázal, že léta zaběhlé principy mají i v roce 2017 co nabídnout. Hratelnosti je jen těžko co vytknout, to však bohužel neplatí pro celkový obsah. Fanouškové série váhat nemusí, ostatním radím investovat spíše do superhrdinské konkurence.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama