Tales from the Borderlands #2 - Atlas Mugged

Když se loni na sklonku podzimu objevila první epizoda série Tales from the Borderlands, málokdo asi tušil, že si na pokračování příběhu budeme muset počkat téměř pět měsíců. Kromě toho, že většina z vás už dost možná stihla úspěšně zapomenout vše, co se odehrálo v minulém dílu, se do vašeho vnímání dvojky bude pravděpodobně velmi silně vkrádat prvek očekávání. Po tak dlouhé pauze si přeci zasloužíme něco spektakulárního, co zcela zatluče do země argumenty o rozplizlosti práce vývojářského studia Telltale. Realita je však o dost složitější.

NO REST FOR THE WICKED

Po krátkém intru, které připomene některé z důležitějších událostí minulé epizody, jste okamžitě vrženi tam, kde to všechno minule skončilo. I právě kvůli tomuto rozhodnutí navázat jen několik vteřin po závěrečných titulcích prvního dílu je složitější se vcítit do atmosféry hry a naplno ji podlehnout. Může se dokonce zdát, že úvodní pasáž byla z jedničky násilím odstřižena, autoři si s ní nevěděli rady, tak ji pro jistotu šoupli sem, aby tím uměle prodloužili herní dobu. Po jejím dokončení však poznáte, že šlo o podobný typ scény, kterou známe například z filmů o Jamesi Bondovi. Tedy něco na rozehřátí, než se naplno vrhneme do akce. To ovšem její kvality nijak nezvedá a těžko vás někdo bude vinit z toho, že se pak s lehkým despektem budete dívat i na zbytek epizody.

Jedná se o slušnou výplň s několika dobře vypointovanými vtipy.

Byla by to ovšem škoda, neboť jde o kvalitní herní zážitek, který sice není ani náhodou tak odzbrojující jako premiéra této adventurní série, ale i díky netradičnímu zasazení vás dovede dostat do příjemného Border-rytmu. Děj se opět točí kolem ústřední čtveřice dvou hrdinů a dvou hrdinek, jejichž osudy se vzájemně proplétají, ale většinu z klasických dvou hodin herní doby stráví řešením svých vlastních problémů. Nikoliv však stylem, na nějž jsme si zvykli z předchozích projektů studia Telltale. To znamená, že by se už v druhé epizodě uzavřely některé příběhové linky, ale zase by vyvstala spousta otázek, mířících vstříc dalším pokračováním.

BORDEL NA ZEMI

Trochu tím pádem zamrzí fakt, že po dohrání, pokud nepočítáme závěrečnou pasáž, nebudete mít pocit, že byste bůhvíco ovlivnili. Vyloženě herních situací je zde minimum a omezují se na prozkoumání všech předmětů v dané lokaci, případně následování příkazů, které se postupně objevují na obrazovce. I rozhovorů zde není tolik, kolik slibuje vcelku zajímavá premisa částečného (a hodně digitálního) zmrtvýchvstání Handsome Jacka, což skutečně není spoiler.

O dvouhodinovém zážitku se toho bez přímého popisu nedá napsat mnoho. Grafika je stále stejná, nevyloupnou se zde žádné nové důležité postavy, nepřekvapí vás žádné použití nového herního mechanismu, zkrátka standardně odvedená práce. Z druhé epizody je nicméně na sto honů cítit, že pokud ji budete hrát v rámci kompletní série, rozhodně vás její neduhy nebudou pálit tak, jako když na ni čekáte několik dlouhých měsíců. Jedná se zkrátka o slušnou výplň s několika dobře vypointovanými vtipy, jedním šťastným shledáním a slušným závěrečným cliffhangerem, který slibuje přesun do zcela jiných lokací. Ani náhodou byste si ale po jejím zahrání neřekli, že je nejvyšší čas si koupit season pass a vyčkávat do příchodu trojky, neboť si samým napětím div neukousnete desku pracovního stolu.