Tacoma Recenze Tacoma

Tacoma

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

7. 9. 2017 12:45
Reklama

Žánr takzvaných walking simulátorů, tedy her, v nichž je primární náplní průzkum prostředí, nemusí vyhovovat každému. Tacoma je simulace procházení takřka mrtvým prostředím vesmírné stanice. To by vám mohlo dát hned na začátku dostatek indícií pro to, zda vás bude zajímat, nebo už teď hledáte tlačítko k zavření této recenze. Nebylo by to překvapivé. Tacoma žánr nijak neposouvá, nesnaží se ho ohýbat, nemá ambice být něčím víc – ať už to je na škodu, či nikoliv. Jedná se o uzavřený, v podstatě komorní příběh z ne úplně vzdálené budoucnosti roku 2088, v níž je zcela normální, že existují vesmírné stanice s umělou gravitací, na nichž nevědečtí pracovníci tráví delší dobu. Na stanici Tacoma se před několika dny odehrál poměrně dramatický souběh událostí a její šestičlenná posádka se na ní vyskytuje pouze prostřednictvím hologramů ze záznamu lodního počítače. Vy se ocitáte v roli vyšetřovatelky, která má za úkol zarchivovat všechny dostupné záznamy a při té příležitosti zjistit, co se vlastně na stanici stalo.

PŘÍBĚH OBYČEJNÝCH LIDÍ

Samotné hraní sestává z procházení zhruba osmi větších částí stanice, které vždy vypráví svůj vlastní příběh, rozdělený vždy mezi přítomné členy posádky. Souběžně tak můžete sledovat více lidských příběhů najednou, přičemž pokud vás zajímá, co v době záznamu prováděla daná postava, stačí si záznam jednoduše převinout. Jako bonus „lezete“ členům posádky do jejich komunikátorů, osobních počítačů a pozvolna si dáváte dohromady střípky skládačky, z nichž ne každý má stejnou váhu.

Tacoma nechce být senzacechtivá. Autoři se nesnažili nabouchat každou jednotlivou scénu akcí a důležitým odhalením.

Někdy vás sled hologramů, které mimochodem velmi pěkně dotváří pocit zabydlenosti celého prostoru (ačkoliv během celé hry nepotkáte jediného živého člověka), dovede jen k osobní tragédii jednoho z nich. Jindy si tím posunete příběh o kus dále. A občas narazíte na několik měsíců staré záznamy, kdy si jeden z nich jednoduše drnká na kytaru a...nic dalšího. Tacoma nechce být senzacechtivá. Autoři se nesnažili nabouchat každou jednotlivou scénu akcí a důležitým odhalením. Stejně jako životní situace každého z nás často nemají pointu, nemají je mnohdy ani osudy posádky vesmírné stanice.

Herecké výkony, na kterých vše v podstatě stojí a padá, jsou velmi uvěřitelné a ačkoliv s šestičlennou posádkou strávíte jen něco kolem dvou hodin reálného času, přirostou vám velmi snadno k srdci. Příjemné je, že si o nich můžete přečíst i poměrně obsáhlé dodatečné informace, skryté v útržcích chatovacích konverzací, profilů na tamějších sociálních sítích a třeba oblíbených písniček, které si pouští ve svých kabinách. Samozřejmě si o nich nic zjišťovat nemusíte a celou hrou lze projít i bez toho, abyste si prohlédli i příběhové záznamy. Sice vám to bude trvat několik hodin strávených civěním na nahrávací obrazovky, ale jde to. Pochopitelně tím půjdete zcela proti smyslu celé hry, která je o pomalém prozkoumávání prostoru stanice, jejích obyvatel a vazeb, které jeden na druhého (ne)měli. Nic vás nehoní, není zde žádný časový limit, do všech prostor se můžete někonečněkrát vracet a jakmile odhalíte i finální kousek skládačky, je jen na vás, zda okamžitě odletíte, či se ještě zdržíte a v poklidu vyzobete i zbylých cirka deset procent informací.

PROCHÁZKA NENÍ BEZ CHYB

To, co Tacomu shazuje z nejvyšších příček v žánru walking simulátorů i her obecně, jsou dvě věci. Jednak je to technická stránka. Minimálně ve verzi pro Xbox One se objevovaly na mnoha místech jemné záseky, kolísavý framerate a ve dvou případech hra spadla už v hlavním menu. Vzhledem k ne úplně komplikované grafické prezentaci nedává z laického hlediska příliš smysl, aby měla takto vypadající hra takto odbytou technickou stránku. Bohužel, výše jmenované chyby nebyly opraveny ani v prvním patchi, tudíž je s nimi potřeba počítat i teď, pár týdnů po vydání. Nutno ovšem podotknout, že se nejedná o kritické chyby, které by vám zcela znemožňovaly hraní – jen si jich zkrátka budete všímat a citlivějším jedincům mohou nepříjemně ovlivnit celý zážitek.

Druhá chyba je poměrně diskutabilní a bude záležet na interpretaci každého hráče. Posledních cca 10 minut hry mi přišlo až zbytečně odbytých a jakkoliv se tvůrcům daří budovat poměrně tíživou atmosféru opuštěné vesmírné stanice, na konci zatáhnou za záchrannou brzdu a spadnou do klišé, které asi všem nebude úplně vonět. Nebudu vám prozrazovat podrobnosti, ale kontrast mezi prakticky celou hrou a její závěrečnou částí mi velmi dobrý zážitek dovedl poměrně spolehlivě otrávit.

Kvůli tomu, že vámi následně celá hra tolik nerezonuje, se jen těžko dá doporučit někomu, kdo s tímto žánrem nemá žádné předchozí zkušenosti

Oproti závěru předchozí hry studia Fullbright – Gone Home – se rozhodně nedá mluvit o jakési pointě na druhou. I kvůli tomu, že vámi následně celá (ne nutně následkem finále) tolik nerezonuje, se jen těžko dá doporučit někomu, kdo s tímto žánrem nemá žádné předchozí zkušenosti. A pokud mezi vaše nejoblíbenější hry nepatří tituly jako Dear Esther, Gone Home nebo Everybody’s Gone to the Rapture, pak bych možná s tím doporučením váhal také.

Tacoma
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

I bez ne úplně šťastného finále by se nejednalo o nějaký průlom v počítačových hrách. Jde „jen“ o zajímavý dvouhodinový zážitek, který vám zprostředkuje několik neobvyklých lidských příběhů a možná vás donutí přemýšlet i nad rámec svých možností. Nic dalšího od Tacomy však nečekejte.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama