Table Tennis

Je úžasné, jakým způsobem dokázala konzole Wii změnit způsob, jakým lidé hrají hry. Nintendo nebojácně a přímočaře vnutilo hráčům i nehráčům úplně jiné pojetí her a oni to s povděkem přijali. Bez remcání začali skupovat Wii po celém světě, přizpůsobili se na dnešní poměry zastaralé grafice, ale hlavně - kupují Wii i přesto, že většina her naprosto nedokáže využít obrovského potenciálu, který se ve wiimote a celé konzoli ukrývá. To platí zejména pro hry od third-party studií a výjimkou bohužel není ani Rockstar.

Přitom Table Tennis jako by byl stvořen pro Wii. Už při vydání pro Xbox 360 se všichni podivovali, proč vlastně zároveň (anebo namísto ní) nevychází také Wii verze. Trvalo celý rok, než se dostala do obchodů. A vzhledem ke svým kvalitám potvrzuje nejen aktuální žalostný stav third-party her pro Wii, ale i skutečnost, že Rockstar si nejspíš Table Tennis udělali opravdu čistě jako vedlejší testovací produkt.

Už původní verze hry se vyznačovala dvěma zásadními kiksy: předně to byl nedostatek obsahu. Ten se opakuje také u Wii verze, která je - až na ovládání - zcela totožná s původní Xbox 360 verzí. Nabízí tedy opět jedenáct fiktivních hráčů, 19 různých prostředí a čtyři herní módy. Žádná změna se nekoná ani v oblasti tvorby vlastních hráčů, která jednoduše neexistuje. Wii verze byla navíc ještě okleštěna o online podporu, takže si zahrajete maximálně dvouhru s jednou konzolí.

Druhý kiks: ovládání. U Xboxu 360 to ještě nebylo tak patrné, Table Tennis byl primárně vyroben právě pro tuto konzoli, takže ovládací schéma plně odpovídalo Xbox 360 ovladači. Navíc byla dostupná tři různá ovládací schémata, každý si mohl vybrat podle svých preferencí (ta najdeme i u Wii verze). Kiksem, který zůstal zachován, je prodleva mezi hráčovou akcí a reakcí hry. Kiksem úplně novým je pak samotné pojetí ovládání ve verzi pro Wii, které je prakticky totožné jako Xbox 360 verze! Barevná tlačítka Xbox ovladače jsou namapována na horní D-pad, ostatní funkce na další tlačítka Wiimote. Ovládání je tak neintuitivní, jak jen může být.

Je sice moc pěkné, že hráči dokáží máchat pálkami sem a tam a provádět nejrůznější speciální údery, ale co je vám to platné, když a) nechápete, jak na to, b) po tom, co to pochopíte, půjde to stejně jen těžko? Po půlhodině hraní kdy jsem stále ještě netušil, co vlastně jak dělám, jsem se rozhodl zkusit jiné schéma, které využívá připojeného nunchuku, ale tady už jsem byl ztracen naprosto. Pokorně jsem se vrátil k prvnímu schématu, tutoriálu a začal znovu pilovat alespoň ovládání základním schématem. Po čase mi jeho základy přece jen přešly do ruky, ale u hry jako je ping-pong, která je de facto předurčena stát se na Wii hitem, bych tak složité ovládání skutečně nečekal. To už mnohem lepším dojmem působí Ping Pong ve Wii Play.

Zatímco na Xboxu 360 Table Tennis zaujmul svou nesmírně detailní grafikou postav i herního prostředí, zejména nasvícením, na Wii - pochopitelně - ničím takovým zaumout nemůže. Hra tak ztrácí další cenné bodíky, stává se z ní neatraktivní, obtížně hratelná záležitost pro fanatické nadšence do stolního tenisu. Vývojáři se nejspíš rok dloubali v nose, než aby ovládání pořádně přizpůsobili pro Wii a ukázali tak nejen skutečný potenciál své hry, ale i samotné konzole. Rockstar se postavil do dlouhé řady neúspěšných third-party vývojářů, kteří z nejasných důvodů nedokáží nebo nechtějí přijít na kloub novému stylu ovládání. Škoda promarněné příležitosti.