Switchfire

Myslíte, že dnes se úspěšná hra neobejde bez propleteného příběhu, detailní 3D grafiky, použití nejnovějších vizuálních efektů a alespoň špetky originality? Na to by vám jistě něco pěkného řekli členové vývojářského studia Eclypse, kteří před nedávnem dodělali svůj nový počin Switchfire. Nevsadili totiž ani na jeden z výše jmenovaných atributů, jejich výtvor by se dal dokonce označit jako sprostá kopie starších her. I přesto jim to málokdo bude vyčítat a mnoho lidí se bude u Switchfire výborně bavit. Jak dopadla klasická akční arkáda, která nabízí čistou zábavu bez komplikací na úkor všech moderních postupů?  

Příběh? Ale prosím vás, nenechte se vysmát...

Kdo by si myslel, že ve Switchfire vůbec nějaký příběh najde, byl by asi stejně naivní, jako autor tvrzení, že nepřetržitě zmáčknutý mezerník (pro střelbu) a občasné stisknutí čtyř šipek (pro pohyb) procvičuje mozkové buňky. Switchfire staví na všem jiném, jen ne na ději, a tak se není čemu divit, že se vždy před misí dočkáte jen asi dvou příběhových vět ve stylu „Napadli nás, znič je“ nebo „Musíš dobýt základnu a po cestě si vyřídit účty s tím vlakem, co ti minulý týden přejel zahradu“. Tady veškerá spojitost misí končí a začíná nemilosrdná akce. Před každou úrovní se ještě zobrazí informace o kolikátý svět a misi jde (v každém světě je misí pět) a vaše aktuální jednotky. Jednotkami se rozumí helikoptéra, džíp a člun, přičemž auto se s lodí střídá podle aktuální lokace. Logicky tedy pokud se mise odehrává na vodní hladině, auto ve výběru určitě mít nebudete. V této nabídce si ještě vyberete způsob ovládání a pak už hurá na bojiště.

Switchfire je primárně vyvíjen pro dva hráče, dělící se o jeden počítač a klávesnici. To znamená, že na začátku hry se vám po stisknutí příslušného tlačítka objeví vybraná jednotka. Pokud zmáčknete startovací klávesu i pro druhý stroj, objeví se vašemu kamarádovi. Teoreticky by mohla hrát jediná osoba, která by druhou jednotku neaktivovala. Takto jsem ke hře přistupoval také, dokud jsem nedostal pořádnou ránu pod pás. Misi sice tímto způsobem projít lze (i když někdy s obtížemi), ale pokud se na konci objeví jako závěrečný boss například tank a vy právě sedíte v kokpitu helikoptéry, máte problém. Veliký problém. Pozemní jednotky totiž můžete ze vzduchu trefovat pouze speciálními bombami či raketami, a pokud je nenajdete, máte smůlu a mezerník pro střelbu můžete držet klidně i půl dne. Bossovi (stejně jako jakékoliv jiné pozemní jednotce) neublížíte. Možnost počítačem ovládaného druhého stroje bohužel chybí. Ovládání kombinuje klávesnici a myš, přičemž si můžete vybrat, jestli budete chtít danou jednotku vést pomocí tlačítek myši a šipek nebo WSAD a mezerníku. Méně povedeným způsobem je ovládání čistě myší, které je příliš citlivé a nepřesné. Poslední možností je připojení gamepadu, což je logicky pro tento druh her nejlepší volba, avšak na druhou stranu, Switchfire asi nebude zrovna důvodem pro jeho koupi.

Jak se hraje?

Princip hry je zcela jednoduchý a objevil se ve spoustě titulů v minulosti. Prostředí je snímáno kombinací 2D a 3D zobrazení, přičemž svůj stroj ovládáte pouze ve dvourozměrné hladině, tudíž například výšku helikoptéry ovlivňovat nemůžete. Obrazovka se plynule pohybuje vpřed, a tak je třeba zároveň s jejím pohybem ničit vše v okolí. Nejrůznější pojízdné tanky, hbité letouny, stejně jako statické bunkry a protiletadlové rakety. Cílem hráčova snažení je dostat se na konec mise, kde čeká závěrečný boss. Za veškeré zničené nepřátele získáváte body, které však bohužel neslouží ke konkrétnímu vylepšování stroje. Motivace k ničení protivníků je proto téměř na bodu mrazu a nezachrání ji ani automatické vylepšování vaší jednotky. Později tak například máte hned od začátku nevyčerpatelné množství střel, které pálí do všech stran. Tyto bonusy (silnější střely, lasery, rakety, bomby, ale i zdraví, rychlost, životy navíc a podobně) jinak získáváte rozstřelením určitého objektu na obrazovce.

Kdo doteď stále cítil ve vzduchu nějaké „ale“, měl pravdu. I když se Switchfire může pochlubit velmi sympatickou akční zábavou, nic to nemění na tom, že hra velice brzo omrzí. Nemile navíc překvapí několik nepochopitelných prvků zhoršujících celkový zážitek z hraní. Několikrát za hru se mi stalo, že jsem ztratil život pouze kvůli zadrhnutí o vrak zničeného tanku, kde průjezd byl příliš malý, takže mě „pohltila“ posunující se obrazovka. V misích odehrávajících se na širokém rozbořeném mostě jsem narazil na místa, kde se nedá s buginkou přejet. Čeká tedy jediná možnost, nezvratný pád do hlubin oceánů a následné zjevení na druhé straně (opět však za cenu ztráty života). Dále stojí za výtku opravdu malá různorodost nepřátelských jednotek, které se omezují pouze na několik druhů tanků, obrněných vozidel, nákladních aut s raketovými hlavicemi a pár typů helikoptér, letounů a vzducholodí ve vzduchu. Prostředí se také nikterak nevyznamenalo a autoři určitě mohli více popustit uzdu fantazie a kromě městských ulic, pouštních městeček, zarostlých plání a širokých vodních hladin vymyslet něco originálnějšího. Různorodostí určitě nijak nevynikají ani závěreční bossové, kteří se skládají z několika typů vznášedel, tanků a obrněných základen. A jen výjimečně budete muset na bosse vymyslet něco jiného než zběsilou střelbu. Maximem je nutnost trefit určitý bod na stroji, což je na dnešní dobu opravdu málo. 

Jak z toho ven

Graficky je na tom Switchfire velmi slušně a i když vás jistě neposadí na zadek, dočkáte se povedených stínů, odlesků světla a hýbajících se stromů ve větru. Hudba je klasicky arkádová, což je bohužel i synonymem pro protivnou. Zvuky se naopak velmi povedly a troufal bych si říci, že v mnoha situacích jsou autentické a dokáží navodit atmosféru pořádné bojové vřavy.

Pokud máte kamaráda nebo bratra a oba toužíte zahrát si společně hru, máte první a nejdůležitější předpoklad pro koupi Switchfire. Pokud navíc patříte k vyznavačům starých Amiga her a nevadí vám přímočarost ve všech ohledech, je už prakticky vašim favoritem. Nejdříve si ale přečtěte odstavec „Jak se hraje“ až do konce, abyste neříkali, že jsem vás nevaroval. Switchfire totiž určitě není bez chyby.