Supreme Commander: Forged Alliance

Necelý rok po vydání diskutované a podle některých snad i žánr redefinující hry na poli real-time strategií, přichází „posel z nebes“ opravit chyby a přidat něco nového. Máme tu standalone datadisk Supreme Commander: Forged Alliance. Na úvod musím upozornit, že ačkoli se datadisk tváří, že by snad mohl být hratelný i pro novice ve světě Supreme Commander, není tomu tak. Tohle je job pro zkušené ACU velitele, kteří už svými lasery roztavili minimálně milion tun nepřátelského železa. Pokud si opravdu chcete něco začít s touto hard-core RTS, poohlédněte se raději po základní verzi Supremme Commanderu.

Hard-core datadisk?

Tak, oddělili jsme zrno od plev, zůstali zkušení a (nebo) chroničtí hráči. Konečně se dostaneme k tomu, co je nového. V prvé řadě je tu singleplayerová kampaň v podobě šesti levelů, kterou můžeme hrát za všechny tři známé strany (UEF, Cybran a Aeon). Bohužel ne za novou rasu Serafinů – ta je dostupná jedině až ve skirmish módu a multiplayeru. Dále autoři přibalili nové jednotky a mapy. Na to, že se jedná pouze o datadisk, je zajímavá změna interface, který se celkově zmenšil a zpřehlednil. Důležitější ovšem je, že Taylor skutečně udělal, co sliboval – změnil do jisté míry hratelnost. Ale pojďme pěkně od začátku...

Hard-core kam se podíváš

Kampaň pouhých šesti levelů se může zdát velmi krátká, ale není tomu tak. Sice jsou levely designované úplně stejně pro každou rasu, takže nemůžeme čekat žádné rozdílné příběhy, ale díky velikosti a principu postupného odkrývání mapy s dosaženým hlavním cílem, se hraní jednoho levelu natáhne minimálně ke dvěma hodinám a více. Záleží na vás, jak si s nepřítelem pohrajete (nebo on s vámi). Hard-core doba hraní to není, ale zdaleka nepatří u datadisků k nejkratším.

Horší už je to s příběhem, který sice nikdy v RTS nepatřil k hlavním stimulům hraní, nicméně trocha invence by potěšila. Základní zápletka zní následovně. Minulí nepřátelé na život a na smrt se spojili do koalice proti „tiužmajíbýtsakramrtví“ Serafimům a zavedli společnou politiku totální anihilace. Ale nic netrvá věčně, natož v politice, a tak se nám objevují první zrádci a ... raději dost, ať aspoň tu trochu, co zbývá, se dozvíte ve hře. Za hard-core nuda příběh půlbod dolů.

Do hry vás autoři hodí pěkně zprudka. Přímo do rozjeté bitvy o záchranu báze. Než zjistíte co a jak, už jste pod palbou. Pěkné pro znalce. Okamžitě můžete využít možností všech jednotek, které znáte ze základní verze. S postupem hry (rozuměj od druhém levelu) se otevřou cesty ke všem jednotkám, včetně nových experimentálních. S nimi začíná pořádná zábava a částečně i slibovaná změna herního stylu. Jelikož jsou zhusta to nejsilnější, co budete moci produkovat, rychle si zvyknete k nim směřovat ekonomický vývoj základny. Přes samozřejmě citelné náklady vám většinou přinesou možnost přemýšlet o vítězství. Ano, obtížnost zůstává stále pekelná, snad jenom ještě blíže peklu. Tak jak to mají zkušení ACU velitelé rádi.

Bavíme-li se o jednotkách, je naprosto zbytečné spekulovat, která ze čtyř stran disponuje silnějším arzenálem. Každá má svoje a rozdíly poznáte s rostoucím Techem jednotek vedoucí k jedinečnosti v podobě experimentálních kolosů. Mým oblíbencem se stala mobilní pozemní továrna UEF vybavená luxusními zbraněmi a osobním energetickým štítem, která tak smazala rozdíl mezi budovou a jednotkou. Za zmínku stojí ještě vylepšení AI, která více reaguje na vaše agresivní podněty. Když se jednou bez problému vylodíte na nepřátelském břehu, můžete vzít jed na to, že příště už na vás bude čekat přivítací delegace. Příkladů by mohla být spousta. AI funguje bezvadně, navíc potěší možnost její volby ve skirmisch módu nebo kooperaci s kamarádem proti ní. Multiplayer nepřináší nic moc nového, ostatně není ani důvod. Samozřejmostí jsou nové mapy. Zlepšil se také systém komunikace on-line hráčů.

Hard-core hard-ware

Jelikož mapy zůstávají obrovské, stejně jako počet jednotek, není divu, že jsou hardwarové nároky stále brutální. Ba co víc, ještě se díky grafickým novotám (lesk jednotek, lepší výbuchy) zvedly. Má chuděrka Molly (Core2Duo, 2GB RAM, ATI X1950 Pro 256MB) poprvé v životě kapitulovala, a to zvládla i grafickou modlu současnosti Crysis. Ne, takhle ne pane Taylore, žijeme dnes a ne až za rok (hlavně, hra už je vlastně skoro rok stará!). Naprosto absurdní mi připadá důraz na detail jednotek na zhruba 40 polygonech, když stejně přibližně 80% herního času trávím na oběžné dráze, kde sleduji malinké ikony mihotající se po zemi.

Že by hard-core hra?

Celkově se herní styl zrychlil a směřuje k ještě rychlejšímu boji. Ovšem podchycená ekonomika báze zůstává stále předpokladem úspěchu. Nicméně díky výborně fungující automatizaci výrobního procesu a transportu jednotek není problém hrát takřka pořád v roli generála a jen výjimečně Bořka Stavitele. Tak jako minule, rozhodovat bude především start a potom koordinace jednotek s experimentálními kolosy podle postavení nepřítele.

Tak jak? Je to opravdu hard-core hra? Jistě, v několika ohledech. Forged Alliance je slušný hard-core datadisk pro složitou hard-core-real-time strategii, hratelný pouze na hard-core hardwaru hard-core hráčů. Jenom se mi zdá, jestli toho hard-coru není už trochu moc. Raději počkám na klasický realtimový StarCraft 2.