Superhot

Čas. Někdy plyne pomalu, takříkajíc se vleče, věci trvají téměř věčnost, až se nám skoro zdá, že neubíhají vůbec. Jindy zase chvátá. Rychle a neúprosně. Nikdy ho není dost. Vymezený čas sotva započne a je ten tam. Uplynul. Je pryč. Nenávratně. Vrátit ho sice nedokážeme, ale ono by možná stačilo, kdyby plynul jenom tehdy, kdybychom sami chtěli.

Podobné teorie patří spíše do oblasti experimentální fyziky. Naším teoretikem experimentátorem ale nebude žádný věhlasný vědec, nýbrž nevelké společenství tvůrců ze Superhot team, které k vám bude promlouvat prostřednictvím pokusného králíka - v případě hry skrze hlavního protagonistu, v případě recenze skrze mě. Rovnou v úvodu za sebe i za něj prozradím, že nám zastavený čas několikrát zachránil holou kůži a je to tak to nejlepší, s čím Superhot přichází.

PRÁCE KVAPNÁ, MÁLO PLATNÁ

Samotný herní mechanismus funguje velice jednoduše. Jakmile se pohneme, i čas se nekompromisně rozběhne. Naopak, naše strnulost znamená přestávku. Inu, přestávku zaslouženou, neboť stačí jedna rána, a je s námi ámen. Hra neřeší, zda jsme dostali střelou přímo do čela nebo drobnou střepinkou z brokovnice někam do palce u nohy. Zásah jako zásah, a jako takový znamená konečnou. Pauza opravdu přijde vhod, ale prosím, nenabuďte dojmu, že se zastavíte, v klidu se podíváte, kde co kolem lítá, takticky naplánujete další postup a pak si vyrazíte za úspěchem. Kdepak! I rozhlížení znamená pohyb a může vás tváří v tvář střele stát život. Ten zlomek zastavené vteřiny navíc uvítáte zejména při rozhodování, zda se letícímu projektilu vyhnete úskokem vlevo nebo vpravo, schováním se do zádveří, nebo prostě risknete, že vás zpomalená kulka těsně mine. Zpočátku budete řešit podobný problém, neboť samotná střelba (rozumějte rychlost letící kulky) je oproti realitě nezvykle pomalejší, a než člověku přijde do ruky ten grif na předsazování mušky, nějaký ten čas uplyne. Čas je nejlepší soudce a trpělivost nejlepší mistr, jak říká jedno přísloví. Ach, ten čas, věčné to téma…

Na tomto místě kvituji nejen kvalitu příběhu jako takového, ale i jeho pojetí, ztvárnění, a způsob, jakým autoři navazují interakci mezi vámi a hrou samotnou.

Polská reminiscence

Již několikrát jsme se rozplývali nad polským úsvitem v herním průmyslu. Polská orlice může svou hlavu držet zase o něco výš, neboť Superhot team přidal do portfolia další skvělý počin z této země. A pak že to ve střední Evropě nejde!

Nikdy ho není dost. Vymezený čas sotva započne a je ten tam. Samotná příběhová kampaň vám podle vaší šikovnosti zabere dvě, dvě a půl hodinky, což je žalostně málo. Pravdou je, že poměrně záhy nastolí zápletku natolik poutavou, že vás bude zajímat, o co že vlastně jde a jaké to bude mít vyústění. I proto si troufám rezolutně prohlásit, že nejde o nějakou sekundární záležitost, jen aby se neřeklo, ale jedná se o plnohodnotnou součást hry, která se povedla na výbornou. Vzhledem k tomu, že je příběhová kampaň tak žalostně krátká, bude vám muset stačit pouze hrubý nástřel: nejmenovaný hráč (vy) se na Internetu od známého dozví o hře jménem Superhot. Inu, zalíbí se mu hlavní námět, jednoduché herní mechanismy, vizuální ztvárnění, a tak hraje. Hraje dál. Až moc. Nezdravě moc. Chuť odhalit, co stojí za podivným chováním hry, vám vystačí na celou hru. Na tomto místě kvituji nejen kvalitu příběhu jako takového, ale i jeho pojetí, ztvárnění, a způsob, jakým autoři navazují interakci mezi vámi a hrou samotnou, nebo spíše interakci mezi vámi a samotným hráčem ve hře. Příběh tu spolu se stěžejním mechanismem hry hraje prim v každém ohledu. A pokud se hra opravu dočká podpory VR zařízení, tak větší grády dostane nejen samotná hratelnost, ale i příběh jako takový. A to jen tak ledajaká hra říct nemůže. 

KDO POZDĚ CHODÍ, SÁM SOBĚ ŠKODÍ

Po grafické stránce je titul stylizovaný do prostého bílého světa, ve kterém najdeme uchopitelné černé fragmenty (zbraně a nejrůznější pomůcky) a hlavně rudě žhnoucí nepřátele. Víc barev opravdu nehledejte, ale celková grafická strohost dává vyniknout umělému světu ve virtuální realitě. Přijde mi, že se autoři notně inspirovali (kromě Matrixu a Maxe Payna, jak sami říkají) světem Mirror’s Edge - nejen, že svět působí přesně oním strohým futuristickým dojmem, ale i soubojový systém vychází z podobného modelu. Jakmile někomu vezmete zbraň, máte jediný zásobník a po jeho vystřílení zbraň musíte zahodit. Rudoši jsou naštěstí v případě Superhot pěkné netykavky, a jakmile po nich cokoliv hodíte (od kufříku, klávesnice, brokovnice až po katanu), svou zbraň z rukou upustí a vy si jí můžete uzurpovat pro sebe. Záhy přijdete na to, že taková volně ležící kulečníková koule může vykonat stejně užitečnou práci, jako pistole.

Když už jsme nakousli zbraňový arzenál, pojďme se podívat, s čím vším lze nadělat paseku. V podstatě čímkoliv můžete kohokoliv umlátit, počínaje onou kulečníkovou koulí, prázdnou láhví, nebo vlastníma rukama. Z chladných zbraní se vám později do rukou dostane praktičtější obušek a ultimátní vražedný nástroj, samurajský meč. Ze střelných jako první přijdete do styku s obyčejnou pistolí, posléze se repertoár rozroste o brokovnici a útočnou pušku, která vystřelí několik ran v krátkém sledu. A to je vlastně vše. Ale jak se říká - i s malým kašpárkem lze zahrát velké divadlo a v případě Superhot platí toto rčení bezezbytku. Na nedostatek a nízkou diverzitu dostupných zbraní si stěžovat nebudete. Upřímně na to nebude ani čas. Ach, zase ten čas, jak jen chvátá, rychle, neúprosně…

ŠIŘTE OSVĚTU DÁL

Jakmile po dvou hodinkách hlavní příběhovou linku dokončíte, je v podstatě vymalováno. Vedlejších aktivit zde není tolik, aby vás při hře udrželi nějakou delší dobu: Nekonečný mód, ve kterém je vaším úkolem - světe div se - přežít co nejdéle, je sice super zábavou na dlouho chvíli, ale kdo má s podobnou činností v podobě překonávání sebe sama nějakou zkušenost, dá mi asi za pravdu, že po delší době přichází spíše frustrace, než-li kýžená zábava. Výzvy jsou na tom o několik stupínků lépe, ale kvalitní příběh je prostě kvalitní příběh, a ten se nahradit nedá. Dovolím si ale trošičku zaspekulovat, když řeknu, že právě ta délka dělá ze hry onu jedinečnou záležitost. Nevím, zda by podobný, sice skvělý, ale stále se opakující mechanismus dokázal bavit i po dalších čtyřech, pěti hodinách, a proto ji neberu jako nutný zápor.

Za stejnou cenu můžete s partnerem či s partnerkou zajít na celovečerní film o stejné délce.

Co ale člověk musí brát v potaz, je cenová politika, která je nastavená poměrně nekompromisně. Nechci říct, že za přibližných pět set korun nedostanete adekvátní porci zábavy, ale v kontrastu s tím, že za stejnou cenu můžete s partnerem či s partnerkou zajít na celovečerní film o stejné délce, a k tomu si přikoupíte pořádnou porci popcornu, bude nejeden hráč jistě vážit, zda do Superhot jít nebo ne. Za mě ale ano, a když ne teď, tak určitě později. Tvůrci svou práci odvedli poctivě, po technické stránce se jedná takřka o bezchybné dílo, které spustíte v podstatě na jakémkoliv počítači, a ty dvě hodiny si na hru snad taky najdete. A abych si vůči vývojářům splnil jeden drobný vroubek, tak: „Je to ta nejinovativnější střílečka, kterou jsem za poslední roky hrál!“