Super Mario Galaxy 2 Recenze Super Mario Galaxy 2

Super Mario Galaxy 2

Blixa

Blixa

8. 6. 2010 22:20 5
Reklama

„Život je jako bonboniéra“, říkával Forrest Gump, „nikdy nevíte, co ochutnáte.“ Pokud bychom jeho slavnou větu vztáhli na svět počítačových her, první díl Super Mario Galaxy musíme přirovnat k obrovskému bonbónu ve zlatém pozlátku. Čeká na vás pěkně uprostřed bonboniéry, vyzývavě se třpytí a jakmile jej ochutnáte, napadne vás jediné: „Chci ještě!“. Vývojáři z Nintenda nyní toto zoufalé, dlouhé tři roky trvající volání vyslyšeli. A ačkoliv jsme moc rádi, musíme se mít na pozoru – už mockrát jsme totiž zažili zklamání z toho, že autoři ve snaze vylepšit první takřka dokonalý díl sklouznou do megalomanství, díky kterému se původně dokonalá cukrovinka změní v nechutný blevajz.

Druhý poločas

Super Mario Galaxy 2 ale mají na svědomí lidé ostřílení letitými zkušenostmi a na výsledku je to vidět. Namísto toho, aby se nám snažili nabízet typické pokračování ve stylu „větší, propracovanější, barevnější“, rozhodli se navázat přesně tam, kde skončili s prvním dílem a přidávat jenom tam, kde to má jasně opodstatněný smysl. SMG2 se tedy má k jedničce spíše tak jako druhý fotbalový poločas k prvnímu, než jako dva díky klasických herních sérií. Pokud jste hráli první díl, budete po usednutí k SMG2 okamžitě doma. A pokud ne, tak vlastně také. Princip hry, ovládání i grafika, to vše zůstává prakticky k nerozeznání od jedničky. Výhodou je, že už napoprvé se vývojářům podařilo všechny tyto složky hry nastavit tak dokonale, že ve dvojce nemuseli vlastně vůbec nic upravovat. Vše je krásně plynulé, intuitivní a i s novými prvky v hratelnosti jste seznamováni tak bezelstně, že si ani neuvědomíte, jak dlouho jste už vytrženi z reality.

S Yoshim vpřed!

Přes všechno výše řečené není SMG2 jen pouhým datadiskem maskovaným za plnohodnotnou hru. Na starých základech totiž autoři zvládli vybudovat až neskutečnou nálož nového obsahu. Hned poté, co Bowser opět unese princeznu Peach, se Mario vydává na cestu po desítkách planet a planetek, které jsou doslova narvané nápady. Některé prvky sice recyklují jedničku, ale prostoru pro další ulítlé nápady vývojářů rozhodně neubírají. PR zprávy uváděly jako největší novinku hry přítomnost Yoshiho, pravdu měly ale jen z menší části. Díky Yoshiho jazyku je hra trochu akčnější a likvidace nepřátel snazší, ale žádné zásadně odlišné hratelnosti se díky oblíbenému dinosaurovi nedočkáte. Vyloženě zajímavé jsou snad jen chvilky následující poté, co Yoshi dostane od některého z nepřátel ránu. V takovém případě totiž shodí Maria ze zad a začne utíkat pryč, na což musíte hned reagovat a znovu naskočit „do sedla“, jinak vás Yoshi na následující část levelu opustí. Zní to jednoduše, ale vzhledem k tomu, že se do problémů dostanete většinou ve chvílích, kdy jste v obležení nepřátel, není následné chytání hysterického dinosaura zrovna snadnou záležitostí.

Důvodem, proč je přítomnost Yoshiho v SMG2 trochu v pozadí, je sbírka tří zbrusu nových bonusů, které po sebrání změní Mariův zevnějšek a s ním i jeho vlastnosti. Tyto bonusy totiž radikálně mění hratelnost a v okamžicích, kdy vám budou dány k dispozici, musíte ke hře začít přistupovat úplně jinak. Jednou se tak budete s Mariem provrtávat skrz naskrz celé planetky, jindy zas přijde na řadu třeba supersilný (ale špatně ovladatelný) hrdina, který se koulí po úrovni v podobě bleskurychlého kamenného projektilu, který drtí vše živé. Naprosto neodolatelný je ale i obláčkový Mario, který dokáže sám sobě vystavět až tři dočasné plošinky a je celkově lépe ovladatelný, než klasická „varianta“. Všem bonusům (objevují se zde i ty starší, známé z jedničky) je vždy perfektně přizpůsoben design příslušných úrovní. Vývojáři z Nintenda byli v tomto ohledu vždy mistři a dokazují to i zde. Původně jednoduché nápady jsou zde vytěženy a propracovány do těch nejmenších detailů. Ať už si budete hrát ve 2D úrovních s gravitací nebo vodou, nebo se vznášet v prázdnotě 3D vesmíru na nevyzpytatelných stavebnicích, vždy si můžete být jisti, že vás v následujících minutách autoři překvapí další a další variací. Na nudu nebo na přemýšlení nad nesmysly zde zkrátka není čas.

Odměnou je zábava

Na SMG2 je sympatické, že nehoní hráče za bezcennými virtuálními mrkvičkami. Za pečlivé hraní a prozkoumávání všech možností, nenabízí nic jiného, než další levely plné zábavy. Touha neohlížet se a neustále objevovat nová zákoutí se mariovskými hrami táhne dlouhodobě a SMG2 na tuto tradici navazuje vskutku příkladně. Zkušenější hráče navíc určitě potěší fakt, že autoři oproti jedničce trochu přitvrdili. Zvládnout některé, zejména pozdější a bonusové, úrovně bude určitě nad síly mnoha svátečních plošinovkářů, ale ani trénink z dob starých Turricanů vás neuchrání před zoufalými výkřiky a těžko kontrolovatelným vztekem. Když vám tedy po mnoha a mnoha neúspěšných pokusech hra sama nabídne, že se daný kousek odehraje „sama“, budete za tenhle kontroverzní Miyamotův nápad možná ještě vděční.

Nenechte se tedy mýlit „dětskou“ grafikou, která je mimochodem technicky na výborné úrovni. SMG2 dá zabrat hráčům všech věkových kategorií a dovedností. V porovnání s prvním dílem už svou kvalitou tolik nešokuje, a pokud jste jedničku hráli skutečně pečlivě, budete mít občas pocit nepříjemných déjà vu. Přesto ale veškeré konkurenci ve svém žánru ukazuje záda. A to z hodně velké dálky.

Super Mario Galaxy 2
Wii Wii

Verdikt

Na prakticky dokonalou hru nelze navázat jejím vylepšením, ale jen jeho rozvinutím a drobným obohacením. Autoři SMG2 to věděli a přesně podle toho se i zařídili. A i díky tomu jim stále náleží čestné místo na herním Olympu.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama