Sunset Overdrive

Když se dnes podíváte na úplně první video, doprovázející oznámení hry Sunset Overdrive, a zároveň už máte zkušenost z vlastního hraní, je to velmi překvapivý zážitek. Konkrétně v tom smyslu, že opravdu všechno, co v něm uvidíte, se do hry nejen skutečně dostalo, ale rovněž bylo zachováno i maniakální tempo, spousta fórů a hlavně plynulý pohyb postavy, když přechází od jedné činnosti ke druhé. Abyste se ale v Sunset City mohli laškovně pohupovat na drátech, skákat ze střechy na střechu a ještě u toho elegantně odpravovat desítky nepřátel, explodujících v nádherných oranžových gejzírech, musíte vytrpět neúměrné množství času. Jak dlouho? Až do doby, než se vám otevřou kýžené schopnosti. A taky při tom všem musíte být mimořádně obratní s gamepadem. Vaše postava je totiž ze začátku náchylná snad i na muší pšíknutí. Jakýkoliv kontakt s nepřáteli, a že je ho fakt hodně, vás vyvede z rovnováhy, ukončí kombo a ubere životní energii, které během prvních pěti hodin (tj. přibližně poloviny příběhu) vážně nemáte na rozdávání.

STARTUJEM S MEDVEDĚM

Ve chvíli, kdy vám ovládání přejde do krve a uvědomíte si, že z místa A do B se dostanete, aniž byste jen krátce šlápli na zem, otevře se před vámi zbrusu nový styl hratelnosti. Souběžně s tím, jak se budete snažit plnit mise, se tuhle protočíte na šikovně umístěném sloupu, tady se zavěsíte za hák a v efektním sledu vyčistíte park od OD‘d (zdejší energiťákem nabití nepřátelé) a agresivních robotů nebo posbíráte pár hůře dostupných předmětů. Zkrátka proto, že můžete a že je radost si jen tak blbnout. Škoda, že se tento pocit naplno dostaví až téměř před koncem, kdy už máte schopnosti z předchozích misí a po dokončení příběhu vám zbývají „jenom“ postranní úkoly. Jakkoliv se autoři snažili o variaci na zombie filmy a jediného hrdinu, který může vše zachránit, působí děj jenom jako nutný přívěsek. Něco, co ve hře očekáváte a ono to tam také je. Pamatovat si možná budete jednotlivé momenty, ale abyste z hlavy vysypali nejen kompletní zápletku, ale rovněž důvod, proč jste dělali zrovna „tohle“, už zřejmě bude nad vaše síly.

Vzhled je jedna věc, ale pro určování stylu, jakým budete hrát, jsou důležité takzvané ampy.

Možnosti úprav hlavního hrdiny jsou poměrně rozsáhlé – můžete hrát za muže, ženu i androgyna, navléct přitom na sebe všechny možné kusy oblečení, přičemž si postupně odemykáte nové a většinou o dost šílenější hadříky. Pokud ale máte zálusk na svalnatého černocha, stejně jako já (ehm...), tak se budete muset chtě, nechtě smířit se základním tónem hlasu. I ten největší nařachanec prostě bude zníte jako upper-class hezounek nebo kočička, což není vysloveně otravné a dá se na to v rámci možností zvyknout, ale přesto by alespoň nějaká modulace hlasu pro ještě lepší zážitek neuškodila. Vzhled je jedna věc, ale pro určování stylu, jakým budete hrát, jsou důležité takzvané ampy. Ty přiřazujete ke zbraním, ke své postavě a do celkem šesti dodatkových slotů, přičemž, hádáte správně, je jejich správné rozložení zcela klíčové. Získat je můžete tím, že si je jednoduše koupíte, anebo je postupně odemknete skrz body, jež získáte přes vršení určitých činností.

2 SPOOKY 4 ME

Příklad – často grindujete po zábradlí? Po pár minutách získáte samolepku za skvělé grindování! Až jich budete mít dostatek, stačí si odemknout příslušný amp, získat například bonus 5 % stylu za každý započatý grind a dále si tuto schopnost (automaticky) vylepšovat až na maximum. Na zbraně se zase hodí amp s náhodným generováním výbušných medvídků, které sem tam vypadnou ze zabitých nepřátel. Čím více budete danou „ampnutou“ zbraň používat, tím bude vzrůstat nejen její účinnost, ale také úroveň ampu. Vysvětlení se může zdát složité, realita je však snadno uchopitelná a hlavně zábavná. Při správném vrstvení zkušeností a stylových bodů, které získáváte za efektní pohyb po městě, se zvyšuje nejen účinnost zbraní, ale také míra legrace, kterou ve hře zažijete.

Sunset Overdrive je také nehorázně drzá hra. Od prvních minut vám předhazuje nejrůznější klišé, ať už z her, filmů nebo dokonce hudby, která se nebojí používat velmi rafinovanými způsoby a servírovat je v doslova kulometném tempu. Problém je, že pokud si nevystačíte s celkem vtipnými animacemi a komentáři ať už hlavního hrdiny či jeho občasných kolegů, vyznívá celá snaha autorů o prolomení čtvrté stěny do ztracena. Většina misí se skládá z monotónního pobíhání, ničení určených cílů, ochrany něčeho/někoho nebo donesení předmětu z místa A na místo B. Až na samotném konci vývojáři lehce popustí uzdu fantazii a nechají vás plnit skutečné zajímavé věci, ale to už bude pro mnoho z vás pozdě – zábava se zkrátka jaksi nedostavuje. Možná si říkáte, že podobnou náplň misí mají i žánrově příbuzné hry typu Crackdown nebo Infamous. Jenže v nich vás přímo hra sama rádoby vtipně neupozorňuje na klišé, jehož se následně sami aktivně účastníte. Je to podobné, jako by se autor recenze snažil za každou cenu vyvarovat recenzentských klišé a další odstavec začal slovy „grafický kabátek“, aby celou recenzi zakončil odstavcem „suma sumárum.“

SPOUSTU BARVIČEK

Grafický kabátek a vůbec vizuální stránka hry je doslova pastvou pro oči. Město, nepřátelé i přátelé hýří pastelovými barvami, vše běží bez jediného záškubu i při desítkách pohybujících, explodujících a jinak –ících objektech na scéně a vždy máte k dispozici dostatečně velký prostor na vyblbnutí i případný útěk se staženým ocasem mezi půlkami. Celé město je pro jistotu obklopené vodou, tudíž se veškerá akce soustředí do čtyř hlavních distriktů, z nichž každý má svou specifickou atmosféru a je ovládán trochu jiným gangem. Potěšitelné je, že i ta nejzapadlejší ulička zde nepůsobí odbytě a vždy skrývá buď nějaký sběratelský předmět, či alespoň pěkné pokoukání na vtipné plakáty.

Mezi to nejlepší, co může hra nabídnout, řadíme postupné objevování „co ta věc vlastně umí“ a rychlé střídání všech osmi aktuálně vlastněných kousků při bitvách s desítkami nabíhajících nepřátel.

I vzhledem k obrovskému množství objektů, s nimiž můžete nějakým způsobem interagovat, působí hra jako evoluce série Tony Hawk’s Pro Skater. Akorát místu skejtu máte nezničitelné botky a Method a Benihanu vystřídaly Zápalná Dickovnice Do Očí 360° a Mám Izolepou Přidělané Pistole Na Baloncích A Tím Tě Zabiju. Ano, pochopili jste, zbraňový arzenál je až na revolver a kalašnikov lehce nestandardní. Mezi to nejlepší, co může hra nabídnout, řadíme postupné objevování „co ta věc vlastně umí“ a rychlé střídání všech osmi aktuálně vlastněných kousků při bitvách s desítkami nabíhajících nepřátel, z nichž někteří jsou náchylní jen na konkrétní typ zbraně. Borderlands s jejich zpívajícími bleskomety a kulomety, které střílí meče, to sice nejsou, ale například šílenosti v sérii Dead Rising strčí zdejší přehlídka poměrně jasně do kapsy.

NIE, RADŠEJ SEMTEX

Oproti tomu poměrně velkým zklamáním je multiplayer. Sunset Overdrive přímo vybízí k tomu, abyste se vzájemně propojili v jednom městě a začali rozsévat zkázu alespoň ve dvou. To sice jde, ale pouze v omezené formě. Multiplayer je samostatný mód, do nějž se musíte přepnout skrz jednu z mnoha telefonních budek, rozmístěných po městě. Jakmile začnete matchmakingovat (veřejně, ale jde založit i privátní session), mohou se k vám vaši kamarádi připojit, načež se objevíte zpět ve městě spolu s nimi. Veškeré mayhemy a hlavní i vedlejší mise jsou ale zamčené – hrát můžete pouze předem určený set úkolů, mezi nimiž lze vybírat ze dvou variant a vše vykulminuje závěrečnou obranou klíčových bodů na menším území, jež si můžete navíc opevnit různými pastmi. Teoreticky je sice možné úkoly ignorovat (jsou aktivní pouze tehdy, kdy k nim jeden z hráčů přijde a spustí je) a například ve více lidech sbírat skryté předměty. Reálně vás ale tento způsob kooperace přestane poměrně brzy bavit, když tím nesledujete žádný vyšší cíl. Na druhou stranu, multiplayerové úkoly samotné jsou alespoň relativně zábavné, byť se poměrně brzy začnou opakovat a spíše než o spolupráci v nich jde o vaše soukromé skóre.

i Zdroj: Hrej.cz

Suma sumárum, Sunset Overdrive je bez diskuse povedená záležitost, která však zůstala stát někde na půli cesty mezi skutečně zábavnou hrou, ke které se budete s nadšením vracet a sbírkou nejrůznějších klišé. Kdyby se autoři nebáli nechat promluvit svoji fantazii naplno a přitom klidně zachovali nastolený styl, mohli bychom se dočkat skutečné pecky. Možná v ní naleznete zalíbení, možná dokonce vysbíráte všech 1434 collectiblů a dokončíte všechny postranní mise. Přesto ve vás ale zůstane nechvalně známý pocit, že tohle mohlo dopadnout ještě lépe. Situace, kdy se po smrti a následném respawnu vracíte jako mumie ze sarkofágu, případně vás do města vyhodí mimozemšťané ze svého talíře, se totiž neokoukají nikdy. Na rozdíl od všeho ostatního...