Sudden Strike 4

Jak praví Voskovec a Werich, život je jen náhoda. Roky nevyšla pomalu ani jedna real-time strategie z druhé světové války a potom se za jedno léto vrátí dvě známé série tohoto žánru. Po zmrtvýchvstání Blitzkriegu 3 se na herní scénu vrací i Sudden Strike, tentokrát s již čtvrtým dílem. Stejně jako v případě Blitzkriegu 3 i Sudden Strike dělí více než desetiletí od vydání posledního dílu. Mnoho se od té doby změnilo, změnila se však také samotná série? Pod taktovkou nového studia Kite Games a sliby o návratu klasického titulu zní Sudden Strike 4 jako pořádná strategie. Je tomu tak?

JEDNOTKOVÉ PUZZLE: DOPORUČENÝ VĚK 12+

Prvně je třeba si uvědomit, že Sudden Strike 4 opravdu není ničím inovativní hrou. Každý z prvků hratelnosti byl ke spatření buď v předešlých dílech či jiných real-time strategií zasazených v druhé světové válce. Tradicionalisté si rozhodně mohou oddychnout, žádné experimenty s asynchronním multiplayerem či sběrem karet se tu nekonají. Zprvu se Sudden Strike 4 může jevit jako splněný sen fanoušků série – celkem 20 misí v kampani za všechny tři strany, důraz na taktické využití bitevního pole a nulová výstavba základny, která je nahrazena přivoláváním posil či podpůrných náletů. A ano, tak se to i zprvu může zdát, příkladem ostatně je první mise za Sovětský svaz, kdy hráč brání vojenský konvoj před zuřivými nájezdy nacistických vojsk na zamrzlém jezeře Ladoga. Hráč musí hlídat oblaka před nálety Stuk pomocí flak kanónů, hlídat frontu před tanky a občas opravovat některá z vozidel konvoje. Zároveň si však musí dávat pozor na zamrzlý povrch jezera, na němž jedna dobrá trefa dokáže potopit i sebeodolnější tank. Přestože ne každá mise nabízí podobnou míru komplexnosti, většina legendárních bitev hráče určitě nezklame, ať už se jedná o pozvolný postup pastmi prolezlým Stalingradem či neúprosnou zteč během dne D.

Hráč si stále musí dávat pozor na tenčí zadní pancíř u tanků a popřípadě opravovat stržené pásy či znehybněné věže, stejně tak se musí dbát na pravidelné doplňování paliva a munice, bez kterých vozidla příliš škody nenadělají.

Znalci série si dozajista povšimnou změn v celkové obtížnosti hry a důrazu na taktiku, kterou do jisté míry nahradil arkádovitější model hratelnosti. Ze skutečně obtížných patových situací hráče pečlivá taktika nedostane - on se do nich totiž nedostane vůbec. Samozřejmě, na jednodušších bojích plných akce a efektních explozích nepochybně není nic špatného, zamrzí však v případě klasické série Sudden Strike, kde prim hrála právě taktika a pečlivé využití každé jednotky, která dokázala zvrátit boj. Určitě se ale není třeba obávat přeměny kdysi klasické série v triviální casual titul. Tím čtvrtý díl není. Hráč si stále musí dávat pozor na tenčí zadní pancíř u tanků a popřípadě opravovat stržené pásy či znehybněné věže, stejně tak se musí dbát na pravidelné doplňování paliva a munice, bez kterých vozidla příliš škody nenadělají.

Zároveň se do hry přidaly i nové detaily jako výše zmíněné prolamování ledu či efektně zpracované odrážení střel o pancíř tanku. Vývojáři omílaná volba a levelling velitelů tu v praxi žádnou velkou paráduneudělá. Jedná se o poměrně zanedbatelnou funkci, která příliš nezmění. Vzhledem k propracovanému systému ocenění za různorodé využití armády to vcelku zamrzí, protože nejste nikterak motivováni k heroickým výkonům a hladkým vítězstvím. I když ve hře není příliš opravdu těžkých misí, tak větší boje určitě dokáží zaskočit méně zkušené stratégy, kteří zvolí neopatrný přístup a ztratí většinu silných jednotek během několika minut. V té chvíli však vstupuje do hry zdaleka nejzábavnější malý detail, a to sice možnost ovládnutí cizích vozidel. Je jedno, zda-li se jedná o ruský tank, do kterého narvete tlupu z Wehrmachtu, nebo o opuštěný traktor, vozidla tu lze celkem často střídat. Vývojáři z Kite Games tento prvek občas zužitkují k dobru, což ve výsledku dodává misím na různorodosti – začnete jako komando a skončíte jako tankový prapor. A ano, přiznávám, občas jsem strávil příliš mnoho času na sběru opuštěných traktůrků, se kterými jsem útočil na osamělé skupinky vojáků. Jen pozor na tanky, setkání traktorů s Tygrem rozhodně není švanda.

ZA KONEC SI PŘIPLAŤTE

Vývojáři z Kite Games se tedy evidentně nepomátli a nenaservírovali nám casual mobilní strategii. I tak mám ale výhrady. V čem je tedy problém? Vzhledem ke kultovnímu statutu série se od čtvrtého dílu přirozeně očekávalo zachování původní hratelnosti v moderním hávu. Jenže Sudden Strike 4 není tím plnohodnotným následovníkem. Problém ani tak není v celkovém zjednodušení hratelnosti či přidání zanedbatelných prvků, to je v rámci mezí vcelku pochopitelné. On tkví někde jinde. Jednoduše řečeno, Sudden Strike trpí nešvarem strategií z posledních několika let, a to sice až zarážející nedokončeností. Klíč k popularitě této série byl vždy surový multiplayer a krátké “skirmish” šarvátky, které jsou však v Sudden Strike 4 zcela nedodělané. Čtyři mapy a hotovo. Užití starého jména se z pohledu Kite Games zdá spíše jako cynický tah, způsob jak obalamutit fanoušky série ke koupi poloprázdné hry za plnou cenu. A DLC je už na cestě, to se vsaďte.

Umělá intelligence protivníků netropí obří kiksy a většinu času se aktivně snaží zasáhnout slabá místa vašich tanků či odstranit nebezpečné houfnice.

Pokud bych měl hodnotit Sudden Strike jako čistě singleplayerový titul, tak na tom rozhodně není zas tak špatně. Kampaně většinu času baví a nenutí hráče k užívání nových prvků. Umělá intelligence protivníků netropí obří kiksy a většinu času se aktivně snaží zasáhnout slabá místa vašich tanků či odstranit nebezpečné houfnice. Mnohem větší problém tvoří pathfinding vašich vlastních jednotek, kdy je celkem běžné, aby se tanky začaly uprostřed lité vřavy otáčet všemi různými směry, jen ne tím dobrým. Občas mě až zarazilo, jak těžké je pro pěšáky upalovat rovně a né kolem dokola. Problémy s pathfindingem však nejsou v tomto žánru obecně neobvyklé, a nutno říct, že v případě Sudden Striku nejsou ani tak strašné.

Narozdíl od mnoha jiných her vyšel Sudden Strike 4 na PC bez výrazných chyb vyžadujících nutnou opravu. Hra neurazí ani po audiovizuální stránce, velké exploze vypadají opravdu efektně, tanky jsou detailně vymodelované a řev Stuk potěší lecjakého fanouška aviatiky. Najdou se i výjimky, poslouchat německého Oberleutnanta vydávat rozkazy až texanským přízvukem je přinejmenším podivuhodná zkušenost. Sudden Strike 4 ale není čistě singleplayerový titul a rozhodně taky není levnou strategickou jednohubkou. Zející prázdnota po dohrání kampaní je opravdu donebevolající. Za minimum multiplayerového obsahu by si studio Kite Games zasloužilo políček. 

Série Sudden Strike se prostřednictvím čtvrtého dílu vydává do neprobádaného teritoria konzolí vůbec poprvé. Před novými vývojáři ze studia Kite Games tak stál další nelehký úkol. Nejenže musí přesvědčivě navázat na své předchůdce z Fireglow Games, ale navíc se popasovat s atypickým ovládáním na gamepadu, na němž už si vylámali zuby nejedni veteráni. Nemá smysl si nic namlouvat. Pokud se XCOM hrdě tyčí na piedestalu her, kterým ovladač přirostl k srdci, a nedávná Aven Colony dokázala, že gamepad nemusí nutně znamenat hendikep, Sudden Strike 4 nás vrací zpátky na zem. Není to úplná katastrofa, ale ovládání hry jednoduše není pohodlné, natožpak intuitivní.

Při hře nebudete příliš efektivní a i když je znát, že se autoři snažili přijít s nějakou speciálně navrženou alternativou ke kombu myš + klávesnice, musel jsem si vzpomenout na útrapy s Command & Conquer 3: Tiberium Wars na Xboxu 360. Problém člověku dělá i výběr požadovaných jednotek, vytváření různých oddílů je dosti pracné, a nejčastěji tak nakonec označíte vše a převálcujete nepřítele hrubou silou. K dobrému uživatelskému zážitku z ovládání nepřispívá ani práce s kamerou a velice omezený zoom, který při největším přiblížení není dost blízko a největším oddálení zase není dost daleko. Otáčet kameru okolo osy je pak v praxi skoro nemožné, což jen prohlubuje vaši nelibost nad zhoršenými taktickými dovednostmi. Nereagujete jednoduše dost pohotově. Podobně pohyb po mapě na delší vzdálenosti není dvakrát přesný.

JDE TO, ALE DŘE TO

Abychom ale byli fér, je třeba říci, že Sudden Strike 4 na konzoli hrát můžete. Jen to není tak příjemný zážitek, jak bychom si přáli. Trochu to připomíná první bolestné pokusy s FPS na konzolích, které původně používaly mouselook na PC. Na druhou stranu o RTS na gamepadu se autoři pokoušejí už celé roky a zatím skoro nikdo nepřišel s ničím převratným. Pravdou také je, že převést real-time taktickou strategii tohoto typu je výrazně náročnější úkol, než přizpůsobit ovladači tahovou nebo budovatelskou strategii.

Pokud se XCOM hrdě tyčí na piedestalu her, kterým ovladač přirostl k srdci, a nedávná Aven Colony dokázala, že gamepad nemusí nutně znamenat hendikep, Sudden Strike 4 nás vrací zpátky na zem.

Co ale autorům odpustit nemohu, jsou poklesy frameratu na PS4 a viditelné záškuby, kdykoli se na obrazovce objeví více jednotek najednou. Nejde přitom o žádné davové scény, a přesto se obraz začne nepříjemně trhat. Podobně i ovládání se občas zatrhne a reaguje s drobným zpožděním. K dobrému dojmu ze hry nepřispívá ani velice slabá umělá inteligence, která se s největší pravděpodobností nijak neliší od PC verze, ale navigování vašich jednotek činí ještě obtížnější. Ani nepřátelé mnoho rozumu nepobrali, ale skutečnou trýzeň vám častěji působí svěřenci, kteří se zasekávají na těch nejneuvěřitelnějších místech, nepochopitelně opouštějí formaci a nechávají se odříznout nepřáteli, aby jen chvíli na to skonali.