Subnautica Recenze Subnautica

Subnautica

Kateřina Stuchlíková

Kateřina Stuchlíková

13. 3. 2018 16:10 10
Reklama

„Jaká to podívaná! Které pero by to umělo popsat! Kdo by dovedl vylíčit hru světla v průhledných vodách a jemnost jeho postupného zeslabování až k horním a dolním vrstvám oceánu! Víme, jak je mořská voda průhledná. Víme, že je průhlednější než horská voda. Nerostné i organické látky, kterou jsou v ní rozptýleny, její průhlednost ještě zvětšují. V některých částech oceánu lze ještě v hloubce sto čtyřiceti pěti metrů pozorovat s překvapující jasností písčité dno. Zdá se, že sluneční paprsky pronikají až do hloubky tří set metrů. … příroda přichystala obyvatelům moře zcela určitě jedno z nejúžasnějších divadel.“

Tento citát pochází z knihy Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem, a kdyby ten román nevyšel už v  roce 1869, skoro bych přísahala, že je Verne zarputilý pařan a právě se mnou vzletnými slovy sdílí dojmy ze sedánku u Subnauticy. Nepopírám, že je nesmírně povrchní začínat recenzi ódou na krásu hry, Subnautica si o to ale důrazně koleduje. Od první vteřiny vyráží dech nádherným otevřeným podmořským světem, od nejhlubších temnot až po hladinu napěchovaným stohlavými houfy okatých rybek, pestrobarevnými korály, podivuhodnými rostlinami a hrůzu nahánějícími živočichy.  A v noci? To pak všechno svítí, bliká a fosforeskuje, jako by tu každý den po setmění probíhala bujará podmořská diskotéka. A nejlepší na tom všem je, že Subnautica je nejen oku lahodící obal, jí totiž všechno bezvadně klape i zevnitř.

Ještě jednu věc musíte ale o Subnautice vědět hned. Jako každá crafting + survival + příběhová hra, je o něco zábavnější a napínavější, jestliže o ní nic moc dopředu nevíte a pěkně si její vlhké útroby se zatajeným dechem, vypoulenýma očima a staženými půlkami prozkoumáte sami. Ne, že bych plánovala v recenzi vyžvanit lecjaké příběhové i obsahové zákruty, nicméně několika malým odhalením se nejspíš úplně nevyhnu. Přesto by to (hlavně z příběhu) nemělo být víc, než byste si s trochou fantazie vydedukovali z oficiálních obrázků, a tak  pevně věřím, že vám tento nevšední zážitek nejen nijak neposkvrním, ale naopak vás k němu promptně nalákám.

PŘÍBĚHEM NEZARMOUTÍŠ

Jste stavebním technikem a jedním z pasažéru vesmírného raketoplánu Aurora, putujícího na druhou stranu galaxie, s cílem vybudovat zde intergalaktickou teleportační bránu. Vaši cestu však neočekávaně a násilně ukončí nehoda, která z vás učiní trosečníka na neprobádáné planetě pokryté z drtivé většiny jen nekonečnou masou vody. Samozřejmě s výjimkou nyní z oceánu impozantně trčící a hořící kostry vaší ex-rakety. Příběh je vyprávěn do hry přirozeně zakomponovanými událostmi (něco se stane, až někam vstoupíte), rádiovými zprávami, nalezenými hlasovými nahrávkami a v neposlední řadě prostřednictvím hubaté osobní PDA asistentky. Vůbec není špatný, postará se i o pár překvápek a určitě tak slouží nad rámec vratké berličky pro hráče, kteří bez něj v sandboxových hrách s otevřeným světem tápou a neví, co si počít. Zároveň nijak netlačí na pilu a netahá vás na sílu od čerta k ďáblu, pokud to sami nechcete a raději pomalu zkoumáte, stavíte a syslíte suroviny až do skonání světa.

Pokud se na začátku rozhodnete pro survival režim, bude vám navíc vrásky na čele přidělávat pomyšlení na to, je-li ta která podivná ryba či masivní blikající fialová brokolice k snědku.

Možná to tak nemusí na první pohled vypadat, ale rozhodnutí zasadit otevřenou craftovací survival hru pod mořskou hladinu je skutečně osvěžující nápad, což odtušíte hned z prvních okamžiků.  Zatímco v žánrové konkurenci po tisící trávíte první minuty pobíháním okolo a sbíráním klacků, trávy a šutrů, z nichž pak stavíte sekery, pak sekáte dřevo... zív... v Subnautice nijak netroškaříte a základním materiálem je titan získávaný z okolo se povalujících trosek Aurory, ale samozřejmě i víceméně klasickou rudu, jakož i mořské řasy, korály, mušle a jiné zdroje, jež byste asi tak nějak pod hladinou očekávali. Pokud se na začátku rozhodnete pro survival režim, bude vám navíc vrásky na čele přidělávat pomyšlení na to, je-li ta která podivná ryba či masivní blikající fialová brokolice k snědku, a kde asi tak seženete nějakou lahodnou neslanou nemastnou vodu. Naštěstí je systém hladu a žízně poměrně benevolentní a váš hrdina patří mezi střídmé jedlíky. Nemusíte se tak obávat, že budete celé dny i noci shánět, co byste posvačili.

UROB SI SÁM

Parádní je, jak celému systému craftování nechybí díky přiměřenému množství surovin i receptů přehlednost a do hry navíc velmi přirozeně zapadá. Na palubě vašeho záchranného modulu máte hned od začátku k dispozici fabrikátor, jakousi futuristickou 3D tiskárnu, která vám z nalezených surovin na počkání vytvoří, co si zamanete. Respektive to, na co máte či najdete recept mezi troskami Aurory rozesetými po dně. Rozhodně je to mnohem uvěřitelnější situace, než když jinde vyrábíte ze špalků jakýsi pofidérní pracovní stůl nebo svářecí pec. Obvláště vezmeme-li v potaz, že jsme cestovali na stavební lodi, kde se nějaké to tvořivě-stavební vybavení samo sebou očekává. Ve fabrikátoru vyrobíte užitečné pokročilé vybavení týkající se nejen základního přežití, ale i schopnosti vydržet déle pod vodou. A to je v současné situaci kruciální. Hra vám jistě nijak nebrání se hned po ztroskotání vydat klidně na druhý konec mapy a omezuje vás především vertikálně. S počáteční podvodní výdrží 45 sekund se prostě 1500 metrů pod hladinu neponoříte, i kdyby jste jinak byli nakrásno nejstatečnějším potápěčem na světě.

Zmíněné pídění se po poztrácených receptech do fabrikátoru je milým způsobem, jak hráče vyhnat zpoza pece a spolu se zábavnou příběhovou linkou největším hybatelem dění. Průzkum v Subnautice je mimořádně vzrušující a i ve chvíli, kdy už nemusíte zas tolik řešit tenčící se zásobu kyslíku, jste zdejším prostředím udržování v neustálém napětí a nadšení současně. Nad pohlednou tvářičkou Subnauticy už jsem se rozplývala, a to jsou úvodní lokace plné světlounkého písku a pestrobarevných rybek je tím nejklasičtějším, co nabídne. Pokročilejší oblasti, vám svou živostí a detailností bez rozpaků seberou řeč, ať už se jedná purpurový houbový les nebo podmořská luka karmínové trávy (nemluvě o tom, co se ukrývá v hlubinách). Své v tomto ohledu určitě dělá i skutečnost, že mapa není procedurálně generovaná a skoro každý kousek hry byl umístěn ručně. Náhodně vytvořeno je pouze zvrásnění terénu a do určité míry také rozmístění některých objektů, jako třeba vraků, materiálů a částí receptů.

Můžu vám garantovat, že na vaše první setkání se svým prvním leviatanem jen tak nezapomenete.

Prozkoumávání každého nového biomu je nervy drásající a přitom uchvacující. Oči i uši máte na štopkách, scanujete nalezené kousky vybavení a zkoumáte,  co je zač tenhle divný valounek a nedalo-li by se něco uštípnout z tamtoho podivného korálu. Zároveň si dáváte pozor na nové druhy fauny. Ať už té, co můžete snít, či té, co může sníst vás. A můžu vám garantovat, že na vaše první setkání se svým prvním leviatanem jen tak nezapomenete. Já si hleděla svého, pátrala u dna po surovinách a v tom jsem zaslechla krev tuhnoucí řev, ne nepodobný tomu velrybímu. Pak mi něco nad hlavou zatemnilo slunce. Podívala jsem tím směrem a … znečistila si neoprén. Později jsem zjistila že ta obrovská chapadlovitá a mechem obrostlá kreautura o rozměrech fotbalového hřiště není nebezpečná a je vlastně docela roztomilá. Tam dole v temnotách ale číhají i jiní kabrňáci, kteří si z vás už milerádi ždibec ukousnou.

ATMOSFÉRICKÝ NÁTŘESK

Možná si teď říkáte – tak já si vyrobím harpunu nebo nějaký pořádný podmořský kvér a nadělám si z leviatanů zásobu kalamárů až do důchodu. Cha, tak to máte smůlu, z důvodu jakéhosi blíže nespecifikovaného válečného incidentu, byly prý veškeré recepty na zbraně z fabrikátoru odstraněny, s jedinou výjimkou v podobě nevelké kudličky. Veškerý, tedy i ten nejpokročilejší arzenál, je defenzivní.  Maximem tak je elektrošoková terapie nainstalovaná do vašeho vozítka, nebo pulzní kanón, funkčně ne nepodobný gravity gun z Half-Life. Z toho důvodu zůstáváte po celou hru prakticky bezbranní, nuceni si hrát s ohromnými predátory na kočku a myš. Snad nemusím zmiňovat, jak pozitivní vliv na hutnost atmosféry to má.

Subnautica
i Zdroj: Hrej.cz

Neblahé následky na nervový systém poskytnou ale i příběhové průzkumné mise, třeba výprava do hořícího nestabilního vraku Aurory za účelem utěsnění prasklin, z nichž do vody uniká radioaktivní svinstvo. Ale on i ten obyčejný průzkum větších kusů potopených vraků sálá takovou atmosférou, až vám to nejednou sežehne obočí. Do zadních částí je často potřeba si laserovým řezákem vytvořit průlez nebo opravit dveře, dávat si pozor na probíjející elektřinu a zároveň neztratit orientaci v často podlahou vzhůru otočených místnostech plných všude plovoucího harampádí. Takové zamotání se v klikatících se chodbách vám může být snadno osudným, nestihnete-li se vrátit včas pro životadárný nádech na hladinu.

Stavba základny je sranda, nabízí navíc způsob jak si to své ztroskotání o něco zpříjemnit a ke všemu umí být i užitečná.

Až těch nervydrásajících žážitků budete mít po krk, můžete si vydechnout u stavby základny. Ta sice není přímo povinná, nicméně se prostor navíc určitě hodí a zvlášť v pokročilejších fázích hry už bývá objemné sbírce surovin záchranný modul těsný. Základnu si sice nemůžete sestavit dle libosti do posledního plátu a šroubku, tohle jednoduše není Minecraft, přesto se stavbou dá obstojně vyřádit. K dispozici máte omezenou sadu předvyrobených místností, kupř. víceúčelovou, scanovací nebo dobíjecí a parkovací místo pro plavidla. Základnu si můžete dále vyšperkovat řadou vnějších (okna, osvětlení, výztuhy trupu aj.) i vnitřních modulů a vybavení (rozličný nábytek, nebo třeba kávovar a jídelní automat). Všechno si ale budete muset nejdříve najít a nascanovat. Stavba základny je sranda, nabízí navíc způsob jak si to své ztroskotání o něco zpříjemnit a umí být i užitečná. Za předpokladu, že dostatečně vyřešíte napájení - ve vyšších polohách solární, dole třeba termální nebo jaderné - můžete si v základně dobíjet baterie, pěstovat jídlo, filtrovat vodu nebo ve speciálním akváriu  nechat  rozbujet jinak nebezpečnou faunu i flóru.

PROBLÉMY V RÁJI

Ne, Subnautica není dokonalá. Překousnu nepřítomnost mapy nebo k uzoufání pomalý pohyb vozítek, většinu z toho už stejně dávno řeší mody. Horší jsou problémy technického rázu, které navíc příliš nezredukovala ani první vyšlá velká záplata. Za svou více než pět desítek hodin trvající hrací dobu jsem sice, na rozdíl od některých jiných hráčů, nezažila žádný hru ničící bug, ani těch drobnějších otravných mušek ale málo nebylo. Tou možná nejzásadnější je špatná optimalizace. Věčné doskakování textur na poslední chvíli je spíše estetickým problémem, více vadí výkyvy v plynulosti běhu hry jako celku. Přiznávám, že mé PC není žádné dělo, ale ze začátku mi hra běžela naprosto hladce i na vysoké detaily. Teprve s postupujícím časem - více objevenými oblastmi, načtenými předměty a živočichy a hlavně rozrůstající se základnou - začalo stále častěji docházet ke značnému zpomalování a kolísání framerate. Podobnou zkušenost mají i další hráči a je tak rozhodně záhodno, aby se vaše PC přibližovalo spíš doporučeným požadavkům, než těm minimálním.

Nejednou se mi také při rychlejším pohybu postavy podařilo propadnout objektem úplně mimo herní plochu a nezbylo mi, než nahrát pozici. Situaci v podobných případech neulehčuje ani skutečnost, že se hra sama neukládá a k dispozici navíc máte jedinou ukládací pozici. V jednom případě jsem také přišla o materiálově nákladné vozítko, což ani tak nenaštve, jako přijde líto. Zvláště, když zmizelo, přestože jsem ho zaparkovala na pečlivě vybraném bezpečném místě a žádný predátor si z něj žvýkačku rozhodně udělat nemohl. Někteří hráči hlásí na první pohled kuriózní bug, kdy jim v jejich hře kompletně zmizel oceán a neméně nepříjemný bývá i problém se zmizením ponorky ve chvíli, kdy do ní ve špatném úhlu parkujete exo-oblek.    

Subnautica
i Zdroj: Hrej.cz

Asi to takhle sepsáno po hromadě zní docela strašlivě, ale nakonec to není nic, by se nedalo překousnout s dávkou benevolence a špetkou opatrnosti pod vlivem nadšení ze zbytku hry. A s trochou štěstí na většinu z toho během hraní ani nenarazíte. Ve všech ostatních ohledech je ale Subnautica jednoduše parádní hra (navíc s podporou VR a v češtině!), schopná i po mnoha odehraných hodinách přitáhnout, nadchnout, překvapit a pobavit. To když třeba zjistíte, že si můžete plácnout s chobotničkou. A co teprve, až si pochutnáte na bedně nalezených rybiček a následně zjistíte, že jste snědli zbožňované mazlíčky jiného hráče. Nebo budete dobíjet baterky v nabíječce umístěné do ponorky, nechápavě vypínat štíty i motory a zhasínat světla, než vám konečně dojde, proč ta zatracená ponorka z ničeho nic „žere“ tolik energie. A jindy se vás pokusí nějaká ryba zhypnotizovat... Ne, běžte si zahrát sami. Subnautica vnáší do svého žánru tolik svěžího větru, že by se dala přirovnat k malému tornádu.

Subnautica
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Máte-li alespoň malinko rádi svobodný průzkum, craftování a moře, budete se v Subnautice čvachtat tak dlouho, až budete mít po celém těle varhánky. Nebýt technických neučesaností, nemusela ta pětka v hodnocení být jen s odřenýma ušima.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama