Stuntman: Ignition
Je to tak. Nešálí vás zrak, ni žádný apríl se nechystá vybafnout ze zálohy. Stuntman je zpět. Ten Stuntman, který svého času přivedl celé generace hráčů na tišící léky, ten Stuntman, který před pěti lety představil nápad za milion, aby ho následně pohřbil pod nánosem frustračního bahna a rezignačního marasmu. Sliboval kariéru kaskadéra, filmové hvězdy. Sliboval triky, nebezpečí a výbušnou hratelnost. A dal nám co? Nekonečný loading, pekelnou obtížnost, restart, restart, restart a sklony k sebepoškozování. A teď má tu drzost připravit nás o nervy podruhé, úplně a dočista. Jen počkej, holomku…
Tak s takovýmto přístupem usedli jsme před pár dny k novotou vonící krabičce hrdě hlásající světu vůkol, že strejda Stuntman je zpátky, že je next-gen a že si k tomu pořídil nové, apartní příjmení – Ignition. Napravit pošramocenou reputaci kaskadérského fochu chystá se tentokrát pod shovívavým dohledem vydavatele z THQ, nás ale nějaká ta kosmetická rošáda neoblbne. Jestlipak jsi, Stuntmane, za těch pět let něco změnil? Jestlipak jsi na sobě pracoval? Letmý pohled na herní menu prvního pokračování vykouzlil na našich tvářích cynický úšklebek vítězství. Nepracoval! Šest filmů, každý z šesti scén – jako před lety. Nějaká ta práce bokem, reklamy, putovní automobilové show – to už tady bylo. Custom aréna pro vyblbnutí bez přísné ruky režisérovy – nic nového pod sluncem. Multiplayer až pro čtyři hráče – nu dobrá, přiznáváme neochotně, přece jen závan čerstvého vzduchu. Ale celkově vzato, je to pořád tentýž Stuntman. Nebo snad ne?
Pětkrát a dost
Inu… ne tak úplně. Účelem hry bylo a je projet bez kolize štábem připravenou trasu a plnit při tom pokyny režiséra. Tu smykem projet zatáčku, tady nabourat odstavené vozidlo, onde se projet co nejblíže pyrotechnikem připravené explozi. To vše často za plného provozu a v nestandardních podmínkách (třeba na zamrzlém jezeře). Takovýchto tras nebo, chcete-li, scén, je v každém filmu šest, liší se svou délkou, náročností a mnohdy i typem vozidla, které dostanete pro své psí kusy k dispozici. Někdy je to krosová motorka, jindy splašená hasičská stříkačka, dojde dokonce i na tahač s raketou SCUD na návěsu nebo bondovský speciál s raketomety místo světel. Primárním cílem je, jak už bylo řečeno, dokončit scénu v jednom kuse a nevynechat při tom ani jeden z požadavků režiséra. Zatímco však v původním Stuntmanovi rovnala se sebemenší chyba automatickému opakování celé scény (a dlouhým minutám čekání při loadingu), Ignition nově povoluje pět chyb bez nutnosti okamžitého restartu.
I když třeba netrefíte čtyři z požadovaných triků, rejža váš výkon stále, byť neochotně, přijme. Výsledek? Stuntman se nyní hraje mnohem plynuleji a přímočařeji, netlačí na hráče přes míru a celkově vzato je ten filuta mnohem zábavnější, než by jeden býval ještě před pár dny čekal. Svůj díl na tom má intuitivní a user-friendly ovládání vozidel, velmi přitažlivé a živé herní prostředí, ve kterém se stále něco zajímavého děje (láva tryskající z hydrantů, tramvaje v plamenech, paničtí chodci,…), nulové nahrávací časy (ANO!) a v neposlední řadě choreograficky plynulé a efektní filmové sekvence. Ignition boduje také na poli nečekaném, to když jednotlivé filmy servíruje s patřičnou dávkou nadsázky a ironie. Jednou je režisérem do sebe zahleděná filmová hvězda, jindy zase neschopný, věčně zlitý patlal – pokaždé však parodují skutečnou hollywoodskou star a prokládají natáčení vtipnými hláškami.
Frustrace na place
Že však není frustrace patrná na první a možná ani na druhý pohled neznamená, že se ze Stuntmana vytratila úplně. Je tu a je stejně zákeřná jako kdysi – tentokrát však v rovině čistého sebemrskačství a dobrovolnosti. Kdokoliv totiž bude chtít dosáhnout v každé jízdě absolutního hodnocení, musí se chtě nechtě vydat napospas hřejivému objetí tlačítka restart. K dosažení pětihvězdičkové, tedy nejlépe hodnocené, jízdy je totiž třeba projet záběr v jedné velké, nepřerušené řadě triků, a to vyžaduje nejenom dokonalou znalost celé scény, ale také pořádnou dávku vlastní invence. Režisérem vyžádané triky jsou mnohdy rozesety ve velkých vzdálenostech od sebe a protože k udržení trikové řady je třeba provést bodovaný manévr každé dvě vteřiny, musíte tuto mezeru vyplnit vlastní invencí. Výsledek? Mimořádně obtížné, mimořádně návykové a zcela podle očekávání mimořádně frustrující. Zvlášť když se právě v tyto vypjaté momenty v plné nahotě odhalí některé závažné chyby, které Stuntmana i přes zjevnou snahu vývojářů hyzdí.
Jedná se zejména o absenci zkušební jízdy, která by hráči umožnila naplánovat si svou trasu dopředu. Místo toho jste vhozeni přímo do víru akce a vhodná místa pro „vázání“ triků musíte postupně odhalovat zdlouhavou a bolestivou metodou pokus-omyl. Často také dochází ke zcela nesmyslným kolizím, to když selže detekce a přisoudí vám střet s překážkou, kterou jste podle kamery zcela zjevně bezpečně minuli. Podobného rázu je nepříjemně necitlivá detekce speciálních akcí (nitro, střelba, skluz na motorce a další), jež se provádějí pomocí tlačítka Y a mnohdy zcela nepochopitelně selžou, třebaže inkriminované tlačítko palcem doslova drtíte. Myšlenky na rozflákání konzole jsou v tu chvíli to nejmenší, co se vám honí hlavou. Opakovat jednu scénu i třicetkrát není vůbec nic neobvyklého a věřte tomu nebo ne, s třetím křížkem na krku vám najednou scéna v malebném zasněženém údolí nepřijde ani zdaleka tak kouzelně klidná jako napoprvé.
Restart je otázkou přežití
Právě v tu chvíli si člověk uvědomí, že mu to vlastně Stuntman dělá všechno naschvál. Nejprve prostřednictvím generálních pardonů povolí uzdu, dopřeje mu zdání plynulosti, aby následně apeloval na jeho smysl pro puntičkářství a donutil ho ve snaze dosáhnout co nejlepších výsledků trpět jako kůň. Neustále restarty už de facto nejsou chybou hry, ale vlastní touhy po dokonalosti. Opakování do zemdlení se tak stává spásou, neboť bez něj by hra zkušenému hráči zabrala sotva tři hodiny i s pauzou na oběd. Dá se na tak zákeřném předpokladu vystavět kvalitní titul? Dá, toho je Stuntman: Ignition živoucím důkazem, to musíme i přes neblahé zkušenosti s prvním dílem uznat. Otázkou ze zcela jiného soudku ale je, dokážete-li jí takto zákeřnou existenci odpustit. Pokud ano, čeká vás kvalitní a návyková adrenalinová jízda, kterou tu a tam zkalí nepříjemná chybka. Pokud ne, ušetříte své nervy desítek a stovek frustrujících restartů.
Hru zapůjčil herní obchod Surtep, který provozuje online shopy surtep.cz a xbox-360.cz
Verdikt
Stuntman: Ignition dopadl o tisíc procent lépe, než jeho předchůdce, svým konceptem však stále spočívá na poměrně zvrácené nutnosti opakovat jednotlivé scény až do úplného zemdlení. Pokud ale dokážete tento systémový nedostatek překousnout, odmění vás možná frustrující, přesto ve výsledku zábavnou a vysoce návykovou hratelností.
