Stronghold Legends

Hned v úvodu následujme matku moudrosti a zaměřme se na to, co společnost FireFly proslavilo. První díl série Stronghold přišel ve své době s něčím novým, dokázal pobavit, potrápit strategicky smýšlející mozky a zároveň nás všechny dokázal motivovat ke stále lepším výkonům na bojištích. K tomu všemu nám nabídl promyšlený systém stavby vlastní pevnosti se vším, co k tomu bezpochyby bylo zapotřebí i ve skutečném středověku. Tohle všechno se nám snažili zmiňovaní vývojáři předhodit i ve druhém dílu série, ovšem místo ovací se Stronghold 2 dočkal spíše krutého výsměchu. Přechod do 3D v tomto případě příliš nezafungoval a nepovedlo se ani naplnit zaběhnuté standarty nastavené prvním dílem, resp. stand-alone datadiskem Crusader. Nu, a když jsme u těch samostatně stojících datadisků, konečně se dostáváme k hlavnímu tématu tohoto článku – čeká nás rozbor expanze druhého dílu s příznačným podtitulem Legends!

Legendy středověku

Vždycky jsem si myslel, že FireFly platí za jednu z nejkonzervativnějších vývojářských firem, pohybující se na špici herního průmyslu. Po prvních minutách hry jsem byl však mile překvapen a zároveň i přesvědčen o opaku. Ve Stronghold Legends na vás totiž čekají doslova legendární postavy jako je král Artuš, hrabě Drákula, severský hrdina Siegfried, ale také už jednou zmiňovaní draci, vlkodlaci, kancodlaci… kolem toho všeho se pak bude točit pochopitelně i příběh všech třech kampaní, jež jsou obsaženy ve hře. Ačkoli byla dějová linie v sérii Stronghold vždycky až na druhém místě za výtečným multiplayerem, stále šlo o silný motivační prvek, jak dovést hráče zase o kousíček dál a nejinak tomu je i v tomto případě. Ještě než si probereme singleplayer, zastavme se na chvíli u hry pro více hráčů. Čeká nás zde totiž vedle klasického deathmatche také nový mód nazvaný King of the Hill, kde se snažíte po určitou dobu udržet posvátné místo na kopci uprostřed mapy. Právě zde se dočkáte nejtužších bitek, protože ani jedna ze stran nemá výhodu obrany v podobě pevnosti poblíž obelisku.

V kampani převezmete roli krále Artuše a jeho nejbližších oddaných. Úvodní mise sice působí na můj vkus až moc tutoriálově, ale do tuhého začne jít co nevidět. Chrabrému obránci Albionu však sekunduje schopný kouzelník Merlin, takže čistka rodné hroudy bude vcelku pěknou podívanou. Dále se přesuneme trochu severněji, a to do říše nordického hrdiny Siegfrieda, který se rozhodl ke svému úspěchu využít krásy ledu a sněhu. Tomu je pochopitelně podřízeno i vizuální zpracování pevnosti, takže se místy můžete doopravdy cítit jako v proslulém ledovém království, kde nechybí ani babky na košťatech, či úderní vlkodlaci. Zaběhnutý „polyvegetační“ systém uzavírá tvrdá vnitrozemská půda obhospodařovaná rumunským narcisem s bělostnou tváří. Upír Drákula disponuje solidním zástupem jednotek od všemožných čtyřnohých potvor až po mohutné soukmenovce, které kosí šiky nepřátel s mrazivou lehkostí.

Bacha na draka!

Novinkou ve Strongholdu je i nutné nasazení hrdinů do boje. Oni jmenovaní páni totiž disponují pokaždé různou schopností, jak například zbortit soupeřovy hradby, blesky uškvařit nepřátelskou armádu na uhel, nebo dokonce zmagořit protivníkovy jednotky a poslat je v šíleném boji proti vlastním. Další, věru podstatnou inovací je také soubor mýtických potvor a jejich ovlivnění boje. Máme zde obry, které posouvají bortění hradeb zase o kousek dál, vlkodlaky, jež můžete dokonce v pozdějších fázích hry metat za soupeřovy hradby a v neposlední řadě je tu drak. Tuhle „jednotku“ mohou vycvičit postupně všechny tři frakce, které zakusíte během kampaně, ovšem nečekejte, že jde o něco levného. Drak je totiž nejsilnější jednotkou ve hře a jeho plamen je jak efektní, tak neskutečně efektivní. Drak se navíc, jako například Merlin, dokáže sám léčit, což z něj činí ještě tvrdší oříšek k rozlousknutí.

Ostatní, nemagické jednotky se dočkaly lehkého vylepšení a až dvojnásobného nárůstu oproti původnímu druhému dílu. Po prosebných příspěvcích v diskuzi fanoušků došlo také k překopání nejrůznějších atributů, takže například takoví lučištníci, kteří byli prakticky nejsilnější jednotkou ve hře, už nesestřelují póvl před hradbami tak lehce a nedej bože, když se dostanou do boje tváří v tvář. Naproti tomu byla zvýšena obrana některým rychleji se pohybujícím pěším jednotkám, a naopak, trochu nepochopitelně, byla schopnost obrany lehce snížena jednotkám těžkooděným. S úsměvem otevírám i speciální skupinu jednotek Strongholdu, kterou není nikdo menší, než ledové čarodějky na košťatech, o kterých jsem se zmínil o pár řádek výše. Tyhle létající šikulky umí totiž zmrazit několik nepřátelských vojáků a darovat je věčnému ledu.

Konec chvály, realita je tvrdá jak šutr z hradního zdiva!

Abyste něčeho díky novým složkám armády dosáhli, potřebujete kvalitní boj. Toho jsme se však ve Stronghold Legends opět nedočkali. Nemohu sice říci, že by samotná potyčka vybočovala ze zaběhnutých rovin strategií, ale co boji předchází a co po něm následuje – to je doslova horor. Už první díl trpěl tím, že při přesunu jednotky se vojáci zařadí do husího zástupu a stávají se tak neskutečně lehkým cílem pro soupeře. Ve hrách, které se zaměřují na boj, jakožto na jeden z nejzásadnějších prvků bych také očekával širší uplatnění taktiky, rozestavení skupin atd. V alibistickém duchu je zde jakési rozestavení možné, ale platné je asi jako zmrzlina v zimě. Odkázáni tak zůstáváme pouze na obligátní nastavení povahy armády, kde se klasicky volí mezi agresivním, defenzivním, nebo neutrálním postavením.

Při samotném boji také pokulhává umělá inteligence, bohudík (nebo možná bohužel) však obou armád. Nechápu, proč lučištníci nastavení do agresivního postavení nezačnou ihned pálit po stejně vybavených protivnících stojících na protilehlé hradbě, i když je mají na dostřel. Ve větší bitvě takhle přijdete o sbor lučištníku, a nejen jich (věřte mi) prakticky ihned a bez sebemenší šance cokoliv udělat. Dost často se totiž stává, že při akutní změně směru chůze jednotky, nebo při snaze odvolat ji z bojiště, se někde zasekne a ať děláte co děláte, stále se ani nehne. Musíte tak složitě zastavovat útok a až poté se vojáci uráčí odkráčet, ovšem už ve značně prořídlé formě.

A co teď?

Osobně nevím, jak mám k technické stránce přistupovat. Grafika rozhodně nepůsobí zle, dalo by se říci, že působí o trochu lépe, než ve druhém díle, což je způsobeno především trojí změnou herního prostředí. Modely, ač dostatečně detailní však postrádají na můj vkus ostřejší textury, čehož si všimnete například u budov. Ke grafice patří také fyzika, ovšem nejsem sto vám sdělit, jestli nejde jen o pouhé skripty a fyzikální engine tak prakticky není přítomen. Nevšiml jsem si, že by se hradby bortili pokaždé jinak, těla létají po stále stejných trajektoriích a plameny pohlcují budovy i vojáky stejným tempem. Na druhou stranu to v takovéto strategii až příliš nevadí, neboť výbuchů a explozí zde mnoho není. Nakonec přichází na řadu hudba, kde se už naštěstí neopakuje faux-pas z druhého dílu, kdy jsme mohli slyšet ohrané melodie z původního Strongholdu. Současná muzika sice neobsahuje sáhodlouhé skladby, ale vždy dokáže údernými tóny spolehlivě navnadit na nadcházející akci. S radostí jsem přijal i skvěle odvedenou řemeslnou práci, která byla vykonána na infrastruktuře hradu. Stále můžeme těžit nejrůznější materiál od kamene po ocel, detailní animace ještě pořád zachycují upocené pekaře, jak se sklánějí nad čerstvě upečenými chleby a ve výsledku tenhle návrat ke kořenům mile potěšil.

Stronghold Legends tak stojí někde mezi kvalitou prvního dílu a nepovedeností dílu druhého. Nabízí čerstvý vítr v podobě kouzel, legend a draků, ale stále trpí stejnými bolestmi, jako jeho starší sourozenec. Hru si užijete, ale spolu se mnou doufejte, že příště to bude lepší.