Street Power Football Recenze Street Power Football

Street Power Football

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

7. 9. 2020 16:40
Reklama

Na pouliční fotbálek jsou potřeba dva základní předpoklady – musíte mít místo a dovednosti. První podmínka je v době, kdy nám Wuchanská „návštěva“ vyklidila všechna velká náměstí, bez problémů splněna. Při hraní fotbalu navíc dle dat naší ctěné vlády podstupujete pouze riziko 6/9, což je vzhledem k tomu, že některé osoby nemusí do karantény ani po podstoupení rizika 7/9, také dobrá zpráva.

Problém tedy přichází až ve chvíli, kdy dojde řeč na fotbalové dovednosti. Přihrát na pár metrů, nacentrovat nebo proměnit pokutový kop umí kdekdo, jádro street fotbálku však tkví hlavně v soubojích 1v1. Tam už člověk nemůže mít druhou nohu jen na opírání, mrštnost, vynalézavé kličky a technické střely jsou pak denním chlebem pouličního sportovce. No a kdo tohle neumí, tak buď čumí, nebo si pouliční football zahraje alespoň virtuálně. Třeba v brněnské novince Street Power Football.

ULIČNÍCI SE VRACÍ

Fotbalových her jsme tady za poslední dekády měli mnoho, ať už jde o dlouholeté realistické série nebo arkádové jednohubky. Čutání pouliční však vlastní hry už delší dobu nedostává – FIFA Street skončila v roce 2012 a nebýt režimu Volta v ročníku FIFA 2020, museli bychom při chuti na nějakou tu akci s mičudou do ulic sami. Zatímco se ale Volta snaží divadlo s kulatým nesmyslem držet na víceméně reálných kolejích, Street Power Football nemá problém s naprosto absurdními triky či až magickými schopnostmi.

Jisté arkádovitosti samozřejmě nahrává už samotná stylizace – kde se FIFA soustředí na realistické odkapávání potu z Mbappého nadočnicových oblouků, tam brněnské studio Games Gamajun prezentuje až komicky komiksové postavičky. To však neznamená, že by byly tváře anonymní, ba právě naopak. Obří svítivé tenisky tak můžete nazout na chodidla hned pětadvaceti licencovaných pouličních fotbalistů, mezi kterými najdete například Andrewa Hendersona nebo Melody Donchet. Pokud jména neznáte, tak vězte, že tihle kluci a holky si ve freestylu namažou na chleba i největší hvězdy klasického fotbalu, včetně proslulého technika Cristiana Ronalda. Herním kariérním režimem vás pak osobně provede Séan Garnier, který je kromě ceny za nejhorší účes na světě i držitelem nepřeberného množství freestylových ocenění.

KDYŽ ZELENÉ PLÁTNO ZASTÍNÍ ZELENÝ PAŽIT…

Jak již padlo výše, Garnier se stane vaším průvodcem asi 4-5 hodin dlouhého kariérním režimu, ve kterém si vyzkoušíte hned čtveřici herních módů. Než se však dostanu k jejich představení, nemohu nezmínit kouzelná videa se zeleným plátnem, na kterých Sean s nezapomenutelným francouzským přízvukem a naprosto rozbitým lipsyncem představuje, co vás na jednotlivých hřištích, rozmístěných po celém světě, čeká. A bez mučení přiznávám, že jsem díky kombinaci všech těchto aspektů chvílemi jen konsternovaně zíral na dění na obrazovce, a to bez sebemenšího zájmu o Garnierovo opravdové poselství. Představovací videa jsou prostě tak špatná, až se vlastně stávají dobrými. Něco jako Johan Djourou kličkující proti Readingu. Legendární.

Street Power Football
i Zdroj: Hrej.cz

Ale zpět k herním režimům. Tím hlavním je Street Power, tedy klasický fotbálek 2v2 nebo 3v3 (vyšší počet hráčů bohužel není možný), do kterého autoři přimíchali nějaké ty superschopnosti. Právě v tomto módu pravděpodobně strávíte nejvíce času, ale více než kvůli magickým trikům, které se jeví spíše trochu uměle naroubované, to bude kvůli neuvěřitelně plynulým kličkám. Ve Street Power Football totiž na rozdíl od realistických fotbalových bratříčků nepotřebujete k fintám patnáct prstů na každé ruce – stačí jedno tlačítko.

Nechci samozřejmě malému českému fotbálku nějak zásadně vyčítat nedokonalé animace, ve kterých není vždy stoprocentní ani vysokorozpočtová FIFA…

Velmi efektní kličky tak zvládne vlastně úplně každý, k čemuž se váže právě dobrý pocit z hraní. Jakýsi flow zápasu jako celku se však zdráhám vyloženě chválit – jakkoliv jsou finty opravdovou radostí, v jiných ohledech hra působí tak trochu pomalu a gumově, a to hlavně při přihrávání a obírání soupeře o míč. Animace pohybů jsou sice plynulé, ne vždy však navazují a často si všimnete i toho, že míč kvůli spuštění animace relativně podstatně změní trajektorii. Nechci samozřejmě malému českému fotbálku nějak zásadně vyčítat nedokonalé animace, ve kterých není vždy stoprocentní ani vysokorozpočtová FIFA, samotný zápas ale bohužel nepůsobí tak, jak bych si představoval. Díky poměrně nízké obtížnosti navíc v utkání režimu Street Power obvykle nestrávíte déle než dvě nebo tři minuty, a to ani na konci kariérního režimu, kde se obtížnost sice zvyšuje, ale stále ne dostatečně.

VÝZVA VÝZEV

Jako by si toho byli tvůrci vědomi, přidali do kariérního režimu i podmínky, jejichž splnění je nutné pro další postup. Nestačí tak jen vyhrát, ale v některých případech je nutné vyhrát alespoň o tři góly, udělat za zápas 15 kliček, použít tři superschopnosti nebo alespoň padesátkrát přihrát. Dostáváte se tak do bizarních situací, kdy sice během dvou minut deklasujete soupeře 5:0, ale jelikož vám chyběly dvě kličky do limitu, zápas je třeba opakovat. Úkol výzvy se dozvíte před zápasem, v jeho průběhu však nevidíte žádné počítadlo či připomenutí, což takové frustraci jen přidává. Efekt povinných výzev je pak vyloženě otravný v tom, že místo pěkné, jednoduché a zábavné akce, která se vám rýsuje na pravém křídle, musíte svou hru přizpůsobovat požadavkům tvůrců, akci zbrzdit a místo gólové oslavy si desetkrát míč ťuknout s obráncem. Variací na Street Power mód je i režim Elimination, ve kterém po gólu dojde k vyřazení hráče ze skórujícího týmu. V kariéře jej ale z mě nepochopitelných důvodu nenajdete, je dostupný jen v multiplayerových kláních.

Na základu největšího režimu pak staví i Panna, která, jak moudří vědí, nemá nic společného s tou plastovou nafukovací, která na vás čeká ve skříni. V malé aréně v souboji jeden na jednoho zde pro vítězství musíte nasbírat pět bodů – gól do maličké branky je za jeden, jesle za dva. Iniciace nejpotupnějšího aktu v historii fotbalu probíhá stiskem tlačítka, po kterém následuje quick time event – správné provedení znamená dva body pro vás či ubránění se soupeřovu pokusu, po prohraném QTE však musíte sami do obchodu pro zástěru. Panna utkání jsou poměrně zábavná, obvykle však trvají ještě kratší dobu než zápasy hlavního módu. I „ve hře na housle“ vás sice čekají úkoly nutné pro postup do dalšího kola, díky absenci přihrávek, čar a kouzel jsou však mnohem logičtější a hráče tak spíše motivují, než otravují.

DO SUDU, DO SUDU, TAM SI ASI NĚJAKÝ ČAS POBUDU

Příjemným překvapením se pro mě stal režim Trickshot, ve kterém vlastně nejde o nic jiného než trefování cílů míčem. Počítač se ujme automatického přebíhání virtuálního hráče mezi střeleckými stanovišti, na hráči za gamepadem je pak jen míření a natahování střel. Primitivní tutoriálové levely brzy vystřídají tužší výzvy, ve kterých je nutné židle, klimatizace nebo třeba vnitřky sudů trefovat nejen přímou střelou, ale i falší nebo dokonce odrazem. Zavařit zde dokážou limity v podobě ubíhajícího času, minimálního skóre i maximálního počtu pokusů, vždy se ale jedná o férovou výzvu.

Ke vzrušení spojenému s fotbalem jako takovým má Freestyle daleko...

Fanoušci pořádných fintiček pak jistě nepohrdnou Freestyle módem, ve kterém se za pomocí mačkání všeho možného pokoušíte o řetězení co nejzajímavějších triků, na jejichž základě jste potom náležitě hodnoceni. Až na několik vámi zvolených frajeřinek, jejichž kombinaci si můžete nechat zobrazenou na hlavní obrazovce, však samozřejmě všechny comba sypete zpaměti. Samotný gameplay pak trochu připomíná legendární tancování v GTA San Andreas nebo třeba Guitar Hero – pro fanoušky disciplíny asi poměrně zajímavý koncept, ale já sám jsem mnohem více ocenil jednoduché parádičky v klasičtějších zápasech a s kombinacemi se spíše trápil, než bavil.

Street Power Football
i Zdroj: Hrej.cz

Manévry vypadají hezky a vývojáři mysleli i na jejich provázání (pokud máte míč na noze, hra vám nedovolí navázat trik s hlavičkou), ale ke vzrušení spojenému s fotbalem jako takovým má Freestyle samozřejmě daleko. Všechny výše zmiňované módy je možné vyzkoušet také v multiplayeru, tvůrci navíc dostávají pochvalu za neopomenutí lokálního co-op i versus módu. Na oficiálních stránkách navíc visí zmínka o postupném přidávání dalších herních režimů, nechejme se tedy překvapit, co Games Gamajun v budoucnu vymyslí.

THIS IS THE RHYTHM OF THE NIGHT

Ačkoliv je herních módů poměrně dost, nelze si nevšimnout, že celkově Street Power Football působí tak trochu jako slepenec různých miniher. Ačkoliv je většina aktivit poměrně zábavná, kromě klasických zápasů nespočívají v ničem objevném a brzy se přejí. U hry za 15 nebo 20 EUR nad tím člověk mávne rukou, protože jej v každém případě čeká několik hodin nenáročné zábavy. Hra se však prodává za trochu přepálených 50 EUR, což jí bohužel už předem láme vaz. A nic na tom nemění ani skvělý soundtrack, čítající 14 licencovaných písní od méně známých autorů i světových hvězd (Black Eyed Peas, DJ Snake, Snap!). Žánrově osciluje mezi hip-hopem a dancem, přičemž vždy velmi dobře doplňuje atmosféru na hřišti – nezávisle na tom, zdali hrajete v Japonsku nebo v Brazílii. Je však trochu škoda, že se autoři nerozhodli hudbu přehrávat i během načítacích obrazovek. Takhle bezmála každou minutu přeskakujete od písničky k písničce a už během úvodní půlhodiny vám přijde, že jste navzdory poměrně bohatému playlistu každou písničku slyšeli už minimálně dvakrát.

Hrát fotbalovou hru na klávesnici je něco jako nechat Limberského řídit auto – v teorii možné, ale v praxi to prostě bolí…

Lehké výtky bych pak měl i k technickému stavu hry. Oceňuji příkladnou plynulost bez padající snímkovací frekvence, hlavně v režimu Street Power ale občas poměrně dramaticky nestíhá kamera, což samozřejmě ubližuje výslednému zážitku. Naprosto zbytečnou chybu pak spatřuji i v ovládacích schématech – krkolomné ovládání na klávesnici bohužel nejde přemapovat a při připojení gamepadu se dokonce hra tváří, že gamepad nevidí a ovládací schéma nepřepne. Normální hráč v takové situaci hru vypíná, protože hrát fotbalovou hru na klávesnici je něco jako nechat Limberského řídit auto – v teorii možné, ale v praxi to prostě bolí. Nenechte se však zmýlit, navzdory naštvaným diskusním příspěvkům Street Power Football gamepad skutečně podporuje. Na aktivaci si ale musíte sami přijít – schéma je totiž nutné manuálně zapnout v menu „Pokročilé nastavení“. Při každém spuštění hry…

Street Power Football je spíše zajímavou jednohubkou než plnohodnotným fotbalovým zážitkem. Principiálně na ní není mnoho špatně, těch několik přešlapů se vzhledem k velikosti a zkušenostem studia s velkým vývojem dá odpustit. Dovedu si ostatně představit, že na Switchi, kde hra také vychází, udělá na cestách větší parádu než na „velkých“ platformách. Délce a kvalitě zážitku však bohužel ani na jedné platformě neodpovídá cena, kterou autoři nakonec nejvíc škodí právě sobě a vlastním prodejům.

Street Power Football
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Street Power Football je vcelku dobrý, ale momentálně příliš drahý kandidát na letní oddychovku.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama