Street Fighter V

Je cosi shnilého v království videoherní zábavy. Jak jinak vysvětlit holý fakt, že hra, kterou si můžete koupit v únoru, je pouhý polotovar, jenž na své dovaření bude čekat následující půlrok? Bylo by snadné a do jisté míry i zcela legitimní přeskočit následující řádky a říct, že s tímhle se tedy rozhodně smiřovat nehodláme a poslat vývojáře i s jejich nedodělkem do pekel. Možná bude ale přece jen přínosnější, když na chvíli pozdržím dštění síry a podíváme se na dnešního pacienta pěkně z gruntu.

HADOKEN!

Street Fighter, to je panečku pojem. Když jsem asi v osmi letech viděl u nás v sámošce poprvé automat s barevným potiskem a tajuplným nápisem Street Fighter II, netrvalo dlouho a veškeré kapesné putovalo do jeho hlubin. Ryu, Sagat, Bison nebo Zangief mi učarovali natolik, že jsem hltal i z dnešní optiky šílený film Street Fighter: Poslední Boj. Pokud jej neznáte, přistupujte pouze na vlastní nebezpečí. Setkání s počmáraným automatem vybudovalo mou lásku k bojovkám a kdykoli se nějaká solidní přiblíží, nervózně šátrám rukou v kapse, abych nahmatal drobáky. Za nového Tekkena bych dal ledvinu a kdyby si u Warnerů vzali příklad z Ubisoftu a chrlili na nás nový Mortal Kombat každý rok, vůbec bych se nezlobil. Street Fighter je ale jen jeden.

Tam, kde vás minulé díly nemilosrdně vzaly za flígr a vytřely s vámi podlahu arény, tam přichází nové pokračování s trpělivým a shovívavým úsměvem starého mistra.

Od posledního číslovaného dílu uplynulo bratru osm let. To už je moře času na řádnou evoluci žánru a je třeba přiznat zásluhy. Street Fighter V je určitě nejpřístupnější a tím pádem nejzábavnější díl série. Tam, kde vás minulé díly nemilosrdně vzaly za flígr a vytřely s vámi podlahu arény, tam přichází nové pokračování s trpělivým a shovívavým úsměvem starého mistra. Počáteční velice dobře zvládnutý tutorial nováčky rychle seznámí se základy ovládání a po jeho dokončení se můžete okamžitě pustit do akce.

SHORYUKEN!

S nadšením jsem se okamžitě začal shánět po arkádovém režimu, kde budu moci zúročit letité zkušenosti a konečně si po letech nadšeně zařvat „Shoryuken!“. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že po arkádovém režimu se slehla zem. Můj milovaný Street Fighter, k němuž jsem jako děcko přišel přes arkádový automat, ten etalon arkádového hraní, prostě nemá arkádový režim. Přejděme prosím přílišné skloňování slova „arkádový“ v minulé větě, ale fakt mě to uzemnilo. Nuže, alespoň lze zvolit Story mode. A tady mě málem omyli podruhé. Story mode sestává v drtivé většině případů ze TŘÍ bitek. Ne z deseti. ZE TŘÍ. NA JEDNO VÍTĚZSTVÍ! Aby byl hněv dovršen, dostanete na výběr ze směšných šestnácti bojovníků. Ubohý žebříček navíc postrádá takové evergreeny, jako je Blanka (ne, to nebyl zamýšlený vtip) nebo Guile. Přítomni jsou Ryu, Ken, Chun-Li, Cammy, Nash, Bison, Vega, Birdie, Karin, Rainbow Mika, Zangief a Dhalsim. Kromě těchto starých známých nám jsou představeny čtyři další postavy. Podivný F.A.N.G. s oblibou v jedech a dlouhých rukávech, mistryně Ju-Jitsu Laura, která by mezi stehny mohla rozmačkávat melouny, indiánský válečník Necalli a potom Arab Rashid, který umí ovládat větry. Tedy tornáda. Taková malá, posílá je na protivníky z dlaní, víme?

Jak je vidno, soupiska hratelných postav je opravdu nemastná neslaná. A je mi jedno, že teď určitě přispěchá někdo z Capcomu s argumentem, že nové postavy budou postupně přibývat a zástup hrdinů se naplní. Houbelec, pánové, tyhle móresy už prostě nebudeme tolerovat. Hry se vydávají v celku. Že si máme na příběhový přídavek počkat do června? Ale to už bude spoustu nových her a tímhle stylem po vašem Street Fighteru ani pes neštěkne. S výčtem problémů ale nejsme ještě zdaleka na konci.

TATSUMAKI SENPUKYAKU!

Pokud jste hráč sólista, moc možností vám hra nedá. Kromě již zkritizovaného mrzáčka s honosným názvem Story Mode je tu ještě Survival. Tahle disciplína je hráčům bojovek dobře známá a spočívá v tom, že podstupujete sérii soubojů, mezi kterými se vám nedoplňuje zdraví. Kolik vydržíte, tolik vydržíte. Koncept je ozvláštněn možností nakupovat mezi souboji rozličné power-upy. Na zvolené obtížnosti pak záleží počet soubojů, které musíte úspěšně absolvovat. Zatímco na Easy je to relativně snadných deset potyček, na nejtěžší Hell je to neuvěřitelných sto. A musíte je projet v kuse, nelze si uložit pozici a k rozehrané sérii se znovu vrátit. Nemusím vám asi zdůrazňovat, že hrát sto zápasů v kuse se stále stejnou postavou je definicí antizábavy. A to ani přesto, že samotná hratelnost je krystalicky čistá, plynulá a po všech stránkách vynikající. Tak fajn, budeme se chvíli bavit o ní, ať si spravíme chuť.

V-Skill můžete použít kdykoli během boje, spouští se snadným stiknutím obou tlačítek pro střední útok a jeho účinek je unikátní pro každou postavu.

Street Fighter V přichází s kompletně novými systémy V-Skill a V-Trigger. Ty nahradily Focus Attack z předchozího dílu a přinášejí mnohem přístupnější a uchopitelnější přístup ke složitějším technikám boje. V-Skill můžete použít kdykoli během boje, spouští se snadným stisknutím obou tlačítek pro střední útok a jeho účinek je unikátní pro každou postavu. Například takový Ryu díky němu získá schopnost lépe odrážet útoky. Pokud se vám v průběhu zápasu podaří naplnit V-Gauge, můžete použít daleko zajímavější V-Trigger. Ten pak buďto spustí pořádně devastující útok, nebo přidá vašemu zápasníkovi dočasně sílu. V-Trigger dokáže změnit zdánlivě marné snažení ve slavné vítězství, ale i tak je tato mechanika dobře vybalancovaná protože se silnější schopnosti nabíjejí pomaleji.

SONIC BOOM!

Pokud si nováčci osvojí používání těchto technik, nebude jim nic překážet na cestě si užít hraní a postupně se zlepšovat. Daleko méně je zde akcentovaná nutnost memorování krkolomných kombinací tlačítek. Tam, kde jsem u minulého dílu házel gamepad do kouta a plánoval koupi arkádového ovladače, je tady pohodové hraní, kdy si po krůčkách zvykáte na další a další principy. Pořád platí, že tohle je ve své plné, komplexní kráse mnohem komplikovanější hra, než je třeba Tekken, ale nyní už není důvod se tohoto faktu obávat.

i Zdroj: Hrej.cz

Čeho se však obávat musíte, je další chyba, která Street Fighteru V zbytečně podráží nohy. Pokud podobně jako já procházíte životem s nedostatkem kamarádů, kteří by byli ochotni s vámi trávit čas před obrazovkou v lokálním kompetitivním režimu, nezbývá vám než se spolehnout na online zápolení. Bohužel spíše než se živým protivníkem budete zápolit s tím, aby se hra vůbec připojila a nějakého toho soka vám našla. I přesto, nebo možná právě proto, že multiplayer je společný pro PC i PS4 verzi hry, jsem měl během recenzování velký problém nalézt někoho, s kým bych mohl změřit virtuální sílu. V době před vydáním hry bylo možné připisovat tuto skutečnost srabáctví ostatních recenzentů, kteří se radši krčili u svých konzolí s vypnutým připojením, aby nemuseli čelit mému Rudému Tornádu Zangiefovi, ani po začátku prodeje se však situace znatelně nezlepšila. Je pravda, že když už se nějaký ten troufalec našel, probíhalo vše plynule a bez problémů, počet spojených zápasů bych ale spočetl na prstech obou rukou.

TIGER UPPERCUT!

Grafické zpracování je fantastické. Hra je naprosto ladně plynulá, hýří všemi barvami a snoubí v sobě až nostalgické původní elementy s moderním, přehnaným pojetím. To jí velmi sluší a skvěle podtrhuje fakt, že se Street Fighter nikdy nebral tak vážně jako třeba Mortal Kombat. Krátké komiksové prostřihy ve Story Modu jsou patřičně bizarní, stejně jako motivace jednotlivých hrdinů. Někteří z nich prošli od minule i nějakými těmi změnami. M. Bison znatelně zestárl, Dhalsim si nechal narůst plnovous a nosí teď fešný turban. Pohyby postav jsou skvělé, stejně jako bojové arény originální a zábavné. Arén je mimochodem jedenáct, což opět není nijak závratné číslo.

Ve všem tom hněvu nad propáleným startem lze nalézt útěchu alespoň v oznámení, že tentokrát není třeba čekat na nějakou Super Ultra Alpha Turbo edici, jak bylo zvykem v minulosti.

Vidíte? Nakonec není tak snadné Street Fighter V šmahem odsoudit. V jádru se ukrývá skvělá bojovka, taková, jakých je opravdu málo. Byla ale vydaná příliš brzy, uspěchaně, a to i přes tu několikaletou pauzu. Ve všem tom hněvu nad propáleným startem lze nalézt útěchu alespoň v oznámení, že tentokrát není třeba čekat na nějakou Super Ultra Alpha Turbo edici, jak bylo zvykem v minulosti. Pokud můžeme věřit slovům autorů, žádná taková se nechystá. Namísto toho budou Street Fighter V stabilně zásobovat obsahem, který navíc dokonce nebudete muset platit reálnými penězi. Stačit by na to měla virtuální měna, kterou si vyděláte prostým hraním. Nákupy za opravdové koruny pak budou sloužit těm z vás, kteří nechtějí čekat a chtějí všechno hned.

PSYCHO CRUSHER!

Všechno hned chci i já. Bylo by moc hezké spolehnout se na sliby vývojářů, jak za pár měsíců do hry zdarma přibude to či ono. Já bych jim to snad i uvěřil, jenže přede mnou teď leží hra v úplně jiném stavu. V takovém, v jakém si ji i vy dnes můžete koupit v obchodě za nemalý peníz. V tuto chvíli ji lze s klidným srdcem doporučit jen těm z vás, kteří mají kamaráda ochotného trávit s vámi čas v gaučových bitkách jeden na jednoho, jakkoli perverzně to teď mohlo vyznít. Pokud navíc dojde k vyladění síťového kódu, nemám o budoucnost Street Fighteru V žádnou starost. Jestliže jste ale spíše vlk samotář a hledáte vyžití v sólových režimech, momentálně mi nezbývá než vás důrazně odradit. Tady své štěstí nenajdete.