Stick it to The Man

Zná to každý z nás – přečteme si knihu, zhlédneme film, zahrajeme hru a chceme konkrétní dílo doporučit někomu známému. Nedokážeme však odpovědět na otázky týkající se obsahu, a tak nazpět pouze zakroutíme hlavou se slovy: „Tohle prostě musíš zažít!“ Stick it to The Man je přesně ten případ, kdy suchý popis herních prvků a výčet kladů i záporů nemá sebemenší šanci vyrovnat se zážitku, jež na vás čeká v tomto psychedelickém výletu za hranice naší představivosti. Holt, je to prostě jízda.

SVÍTÍCÍ ŠPAGETA JMÉNEM TED

Stick it to The Man je příběhem chlapíka jménem Ray Doewood. Ten dosud vedl klidný život, doma na něj čekala přítelkyně, nikdy neměl problém se zákonem a byl zaměstnán v perspektivní fabrice na testování přileb. Ray neměl žádné starosti, nechal si na hlavu pouštět předměty a nestrachoval se o nic, ani o připojištění úrazu hlavy. A to se mu stalo osudným, když na jeho hlavu dopadl předmět experimentálně-vojensko-vetřelecký a v mozkovně se mu uhnízdil naprosto božsky nadabovaný vetřelec jménem Ted.

Potkáte Spider-mana v ženské podobě, beat-boxující kousek sýra nebo chlápka, který si vysnil imaginárního kamaráda.

Díky vetřelci v hlavě nasedá Ray na kolotoč událostí, které nedávají sebemenší smysl a postrádají hlavu i patu. Ray dostane dosud netušené možnosti – za pomocí špagety trčící z hlavy může lidem i zvířatům číst myšlenky (včetně mrtvol, zombií, duchů a dalších bizarností), přičemž každé přečtení myšlenek může a nemusí mít za následek vytvoření mentálního obrazu. Za příklad vám dáme jeden páreček milenců – on – úspěšný taxikář, ona – vášnivá tanečnice vysazená na zdravý chrup. Tahle dvojice se navzájem zbožňuje až do té doby, než ona narazí na hnusného, smrdutého a tlustého mafiána s… překrásným chrupem. Pravá láska jde rázem do kytek a přečtení myšlenek nově vzniklého spojení krásky a zvířete má za následek myšlenku na zdravý chrup. Ta se rázem ocitá v Rayově inventáři, odkud ji stačí pouze vnuknout nešťastnému nápadníkovi, který si již mezitím opodál motal oprátku okolo lampy, a láska je zachráněna.

Ve zkratce jde o podstatu celkové hratelnosti, kde budete brázdit světem, číst myšlenky a plnit úkoly jen proto, abyste se dostali dál a snad i dokázali odvrátit na začátku příběhu vyřčený hořký konec. K tomu se v pozdějších fázích hry přidá snaha odvrátit nebezpečí v podobě nepojmenované vládní organizace, která vám jde po krku, a samozřejmě nesmí chybět ani záchrana vaší drahé polovičky.

RADOST Z OPAKOVÁNÍ? JO!

Hratelnost sice velmi záhy chytne dojem stále se opakujícího receptu (přečti, ukradni myšlenku nebo vymyšlenou věc a přiděl ji někomu či něčemu jinému), ale to nakonec vůbec ničemu nevadí. Úkoly jsou totiž vždy originální a vy tak budete jen s otevřenou pusou zírat na to, co si na vás autoři vymysleli. Jako například, když už si myslíte, že vás hra nedokáže ničím překvapit, dostaví se psycho-trip do vlastní mysli, ne nepodobný těm z Psychonauts. Ve vlastním mozku objevíte hodně špíny, a jelikož jste v doprovodu na hlavu velmi nemocného doktora, nemine vás ani doporučení na pobyt v blázinci, kde celá šílenost dostává další obrátky.

Potkáte tam Spider-Mana v ženské podobě, beat-boxující kousek sýra nebo chlápka, který si vysnil imaginárního kamaráda. Neviditelný kámoš je ale jako na potvoru super zlý a z celého srdce nesnáší svého majitele… Potkáte ale taky Elvise, sešívanou velrybu nebo vesmírnou loď s nedořešenými osobními problémy marně se pokoušející o sebedestrukci. Výčet pamětihodných momentů by vydal na samotný článek a beztak bychom nemohli zvládnout popsat vše – hra je doslova prošpikovaná multikulturními odkazy, nalezneme zde Plants vs Zombies, pozornější si povšimnou Přeletu nad kukaččím hnízdem či Světa podle Prota a ani fanoušci Descarta nezůstanou opomenuti. Každý si jednoduše nalezne své, a byť celá ta sranda trvá jen šest hodin, autoři zasluhují potlesk.

Skoro to vypadá, že tu máme sic náležitě ujetou, ale snad i bezchybnou hru, takže se klidně zeptejte – nepovedlo se něco? Odpověď zní – ano, nepovedlo. Negativum v podobě opakujících se principů přebíjí pestrá náplň, horší to už ale je s ovládáním a často velmi špatně definovatelným úkolem jednotlivých misí. Každá analogová páčka dělá něco jiného – jednou ovládáme Raye, tou druhou pak z hlavy trčící špagetu, a právě ve špagetě tkví problém. Míření s ní není jednoduché a více předmětů (čti: mozků) u sebe může znamenat frustrující momenty. Druhým přestupkem vůči plynulé hratelnosti je fakt, že ne vždy je zcela jasné, co přesně udělat. Ray se sice snaží popisem objektů v jeho inventáři radit a mapa také umí dost pomoci, ne vždy to však stačí. Rovněž jsme byli svědky nepovedených startů hry a v jeden moment i nefunkčního čtení myšlenek.

Jenže to jsou jen maličkosti! Stick it to The Man je výjimečnou hrou a její koupí byste neměli sáhnout vedle. Přes drobné nedostatky nemůžeme nic jiného, než doporučit a těšit se, s čím se na nás autoři ze Zoink Games vytasí příště. Tahle „Schafferovka“ trefila cíl.