Stellaris Recenze Stellaris

Stellaris

Vilém Koubek

Vilém Koubek

7. 6. 2016 12:00 5
Reklama

Pro příznivce „deskových“ a extrémně rozmáchlých strategií představuje studio Paradox Interactive jednu z nejuznávanějších model, která zuby nehty udržuje při životě žánr, jenž je dospělý a velmi náročný. Ať už se bavíme o sériích Europa Universalis, Hearts of Iron nebo Crusader Kings, vždy nelze než konstatovat, že Paradox tenhle druh her prostě umí. Takže asi nikoho nezaskočí, když řeknu, že jeho nejčerstvější příspěvek do škatulky „vesmírná strategie“ baví a v mnoha ohledech překvapí svou propracovaností. Zároveň ale musím hned dodat, že se nad ním vznáší také řada vykřičníků a otazníků.

VESMÍR PRO KAŽDÉHO

Než se ale pustím do toho kontroverzního, odstartuju stejně jako hra – skvělými zážitky. Stellaris vás nechá vybrat si jednu z mnoha ras (nebo si namíchat vlastní), kterou pak umístí do hvězdného systému v čerstvě vygenerované galaxii. Přihodí k vám hromadu sousedů, kterým navolí vzhled, chování i světonázory a pak vás nechá, abyste si hráli. Základní principy vítězství spočívají v pokoření ostatních civilizací, nebo v kolonizaci určitého procenta obyvatelných planet. Jenže než se k jednomu či k druhému doberete, ukradne vám hra ze života klidně desítky hodiny reálného času.

 Ať už si budete navrhovat vlastní loďstvo, osazovat planetu infrastrukturou nebo jen plachtit flotilou mezi systémy, vše zařídíte relativně snadno.

Minimálně ze začátku nebudete vědět, kam dřív skočit, a vaše herní odpoledne se budou měnit v noci a následně v rána. Galaxie je obrovská a plná hvězdných systémů, které je třeba prozkoumat: Pokud jsou v nich užitečné přírodní zdroje, je prima rozjet jejich těžbu. A když se vám do cesty připlete obyvatelná planeta, určitě byste měli začít zvažovat její kolonizaci. Vše ovládáte skrz hvězdnou mapu podepřenou relativně intuitivním uživatelským rozhraním, kterým vás navíc provede vyčerpávající tutoriál. Ať už si budete navrhovat vlastní loďstvo, osazovat planetu infrastrukturou nebo jen plachtit flotilou mezi systémy, vše zařídíte relativně snadno. Takže pokud plánujete s vesmírně-budovatelským žánrem prostřednictvím Stellaris začít, rozhodně vám nebude bránit. 

BUDOVÁNÍ MAPY

Hrou se sice netáhne žádný „globální příběh“ vaší vyvolené rasy, nicméně od toho, aby zažila nějaké dobrodružství, má přece vás. Do nekonečna a ještě dál se vydáte díky různým anomáliím, na které natrefíte při zkoumání hvězdných systémů. Když se vám do cesty připlete technologicky zaostalá rasa, máte řadu možností, jak s ní naložit: Rozhodnete-li se ji vzít pod svá křídla a pomoct jí růst, může se posléze po nějakém čase přidat do vašeho impéria. Anebo také ne. Záleží na vás, jakou jí dáte volnost a jak zamáváte s jejím osudem. K řadě národů nebo civilizací si proto vytvoříte vztah, a i když se posléze vaše cesty rozejdou, stejně budete mít radost z toho, jak vaše děti prospívají. Samozřejmě pokud pak proti vám nakonec nenamíří své zbraně…

Další příjemné osvěžení představují různé mimozemské artefakty, které odhalují příběhy zaniklých ras nebo vás mohou například nasměrovat k různým ztraceným lodím či k dávno zapomenutým technologiím. Zkoumání vesmíru je zkrátka propracované a zábavné – nabízí vzrušení, odměny a případné nebezpečí. Úkolů je dost na to, aby vás udržely neustále zaujaté, a když posléze z hloubi kosmu začnou vykukovat vaši sousedé, rozjedou se ozubená kola diplomacie.

 JAK JE NAŠTVAT?

Ideologie každé rasy je propracovaná a stojí na mnoha pilířích, které často ostře kontrastují s jinými. S některými civilizacemi proto můžete uzavřít spojenectví, jiné vám naopak stěží dovolí postavit na svém území ambasádu, nebo vám dokonce zamítnou pouhý průlet svým teritoriem. Můžete je popichovat, uzavírat s nimi obchody, označit je za rivaly, nebo jim prachsprostě vyhlásit válku. Možností je spousta, ovšem překvapivě ne pro každou situaci. 

 Neexistuje také žádná stealthová technologie, pod jejímž příkrovem byste mohli cestovat skrz nepřátelská území.

Chybí například funkce špionáže, která by vám dovolovala krást sousedské know-how. Neexistuje také žádná stealthová technologie, pod jejímž příkrovem byste mohli cestovat skrz nepřátelská území… Celkově mi přišlo, že krom přímočarého vyhlášení války chybí ve hře více prvků ke znesváření sousedů nebo alespoň k „rozvíření vody“, což se podepisuje na hratelnosti poté, co opadne prvotní objevitelská fáze.

RUČNÍ BRZDA

Vzrušení z objevování má své meze: Sektory je potřeba osadit warpovými bránami kvůli mezihvězdným skokům. Vzdálené solární systémy navíc musíte vybavit předsunutými základnami kvůli správě stanic a území, což hon za senzacemi a rozšiřováním hranic značně zbrzdí. Najednou se ocitnete ve vesmíru, kde vaší hlavní zábavou je těžba surovin a budování infrastruktury, a pokud vám hra dříve nenadělila nějaký vyvíjející se scénář, můžete se utopit v moři nudy.

Stellaris
i Zdroj: Hrej.cz

Těžko říct, jestli jsem měl smůlu na namíchané rasy sousedů, nicméně i při mnohonásobném rozehrání mi přišlo, že se umělá inteligence oponentů chová velice pasivně a dokud se sami nerozhodnete trochu zatopit pod kotlem, skoro si vás nevšímá. Vaše miniquesty se vyčerpají, ostatní rasy si žijí vlastním životem a vy se musíte věnovat nepříliš zábavnému grindu, abyste měli prostředky pro další rozvoj. Najednou sedíte před hvězdnou mapou, budujete důlní stanice, pracujete na velice jednoduchém osidlování planet a čekáte na něco vzrušujícího – jenže nic takového nepřichází.

NÁHODA JE BLBEC

Nutno však podotknout, že se tahle situace neopakuje vždy, což vyplývá z řady náhodných prvků, které hra implementuje při tvorbě galaxie. Pokud si nachytáte dostatek úkolů a vašemu směřování nechybí cíl ani po prvotní řadě expanzí, dobře pro vás, čekají vás hodiny zábavy. V opačném případě ale nejednou hru prostě ukončíte a rozjedete znovu, protože se v první řadě chcete bavit.

 Namísto vývojových stromů, po nichž byste mohli šplhat k vytouženému vynálezu, který zrovna potřebujete, dostáváte do tří kategorií rozdělené kartičky objevů.

Svým dílem k nejistotě přispívá také systém výzkumu, který Paradox Interactive opět podepřelo náhodností: Namísto vývojových stromů, po nichž byste mohli šplhat k vytouženému vynálezu, který zrovna potřebujete, dostáváte do tří kategorií rozdělené kartičky objevů. Vybrat si můžete vždy jen jednu, zatímco zbylé jsou zamíchány zpět do balíčku, a když máte smůlu, už se s nimi během hry nemusíte setkat. Tenhle princip na jedné straně zajišťuje, že se nikdy nebudete vyvíjet stejně. Na druhé ale kvůli němu vznikají situace, kdy nemůžete zcela ovlivnit, jakým směrem se vydáte, a často pak nemáte k dispozici docela zásadní technologii.

OBOUSTRANNÁ ČEPEL

Stellaris je tedy poněkud rozporný: V lepším případě je to velice zábavná hra, která vás k sobě dokáže doslova přikovat. V určitých fázích ale může takzvaně dojet na svou proměnlivost a její tempo vyšumí do ztracena. Někdy se u ní budete bavit hodiny, jindy se po dlouhém období nudy seberete a rozjede své tažení znovu. Mnohem víc jak u jiných taktických a budovatelských strategií je proto potřeba zdůraznit, že bez trpělivosti se ve Stellaris opravdu neobejdete nejen při samotném hraní ale také při honbě za kvalitním zážitkem. A to není zrovna ideální vlastnost.  

Stellaris
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac

Verdikt

První dojem ze Stellaris je skvělý – hra je svižná, přístupná, zábavná a neustále se v ní něco děje. Postupem času je ale stále více cítit, že některé její podstatné části nešťastně vsázejí na nahodilost. Její koupí neprohloupíte, ale musíte se obrnit trpělivostí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama