State of Decay: Year One Survival Edition Recenze State of Decay: Year-One Survival Edition

State of Decay: Year-One Survival Edition

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

7. 5. 2015 15:01 3
Reklama

State of Decay je další v řadě her, které si vysloužily své ostruhy na předchozí generaci konzolí, ale ve vylepšené edici zkouší štěstí i na té aktuální. Nepříliš šťastné pojmenování Year-One Survival Edition (původní titul vyšel před téměř dvěma lety) vám o novinkách v reedici neřekne vůbec nic. Možná je to záměr, protože kromě vyššího rozlišení, několika herních drobností (nový model auta, pár zbraní a jedna nová postava) a 30 minut soundtracku se výčet novinek zastaví na hezky kulaté nule. Jak moc je hra totožná se svou dva roky starou předchůdkyní, dokonale ilustruje vlastně moc fajn funkce přenesení uložených pozic z Xboxu 360/PC na Xbox One/PC, tudíž můžete pokračovat přesně tam, kde jste skončili.

JEHLA V KUPCE SENA

Je docela pravděpodobné, že vám původní hra mohla zapadnout ve výčtu zajímavějších her předchozí generace. Sluší se tedy připomenout, o co vlastně v State of Decay kráčí. Základní koncept by se dal popsat jako kombinace Minecraftu a DayZ. Můžete hrát za několik postav, mezi nimiž lze libovolně přepínat, a vaším hlavním úkolem je se starat o svoji skupinu přeživších. Ze svého úkrytu se musíte neustále vydávat na výpravy do okolních budov, městeček a industriálních komplexů, kde hledáte jídlo, suroviny a různé předměty, které vám pomohou v boji proti všudypřítomným zombíkům. Jakmile vyčerpáte své možnosti v jedné části mapy, je na čase se přesunout do zatím neprozkoumané oblasti a zkusit štěstí tam. Musíte však neustále počítat s tím, že vy i vaši společníci jste v permanentním ohrožení a to jak během hraní, tak po dobu vypnuté hry, v níž v kondenzované podobě neustále ubíhá čas.

Skutečně máte strach o své náhodně generované svěřence a když o některého z nich přijdete, cítíte jeho ztrátu pěkně dlouho.

Remaster nabízí navíc i oba dva přídavky, které byly pro hru uvolněny po vydání. První s názvem Breakdown je čistým sandboxem, kdy hra nikdy nekončí a je pouze na vás, kde se svou tlupou naleznete útočiště, na koho hodíte bobek a jak se obrníte proti zombie hordám. Druhé DLC, pojmenované Lifeline, je naopak striktně příběhové a točí se kolem počátků zombie nákazy. Zde se vžijete do role posledních existujících armádních složek, které se snaží zachránit co nejvíce důležitých osob z nemrtvé šlamastyky. Dohromady můžete ve všech třech částech dohromady strávit slušných deset hodin pouze objevováním nových věcí, což rozhodně není špatné.

NOC OŽIVLÝCH MRTVOL

State of Decay nelze upřít, že dovede na mnoho hodin neskutečně chytnout, zatímco vy se staráte o přežití svých lidiček a obstarávání potřebných materiálů pro opevnění svého aktuálního příbytku. Část hry jako by téměř vypadla z raných filmů George Romera. Skutečně máte strach o náhodně generované svěřence, které ale přímo formují jejich (většinou vaše) činy. Když o některého z nich přijdete, cítíte ztrátu daného prvku perfektně fungující soustavy pěkně dlouho. Kradmé loupení v opuštěných budovách u okraje silnice, adrenalin při sebemenším skřípnutí dveří a vylomení okenní tabule – to vše skvěle funguje. A pokud se dovedete přenést přes opravdu ošklivou grafiku, která snad ani nepatří do letošního roku, budete napjatí i při obyčejném plížení od vchodových dveří k vašemu autu s pytlem plným dobrot. 

Paradoxně je však daleko lepší o podobných věcech v souvislosti se hrou pouze mluvit a představovat si je. Proč? Stejně jako na X360 se ani „vylepšená“ verze neobešla bez obludných chyb, které v lepším případě naštvou, v tom horším shodí celou hru do základního menu a v tom nejhorším do základní nabídky konzole s poškozenou uloženou pozicí. Zombíci velmi často nerušeně prochází skrz zavřené dveře a ploty nebo se objevují zcela náhodně okolo vás. Proč? Asi proč ne. Vaši společníci dovedou občas skvěle strážit pozici, například když prohledáváte dům, ale daleko častěji se dívají do zdi a nechávají se bez hnutí brvy žrát osamocenými zombíky. Jsou to takoví kujóni, že i když se mlčky krčíte ve křoví a snažíte se na sebe neupozornit hladovou hordu nemrtvých, přijde jim jako super nápad začít pálit bez tlumiče do všech stran. Do roku 1995 vás vrátí doskakování předmětů okolo silnice při trochu rychlejší jízdě. Při větším počtu objektů na scéně často padá framerate, občas až na úplnou nulu. Neděje se to neustále a dva vydané patche situaci notně vylepšily, ale vy si i tak neustále připadáte, jako když balancujete na hraně funkčního a nefunkčního softwaru.

State of Decay v novogenerační edici a navíc s oběma bonusovými kampaněmi je i přes nemalé výhrady vlastně docela dobrá a zábavná hra, kterou bych se nebál doporučit. Určitě zamrzí, že ani tato verze neobsahuje multiplayerovou kooperaci, kterou autoři omlouvali již u původní hry, ale State of Decay po ní prostě přímo volá. Jakkoliv je hra nehezká a AI parťáků vás dokáže často vytočit, v tomto apokalypsou stiženém světě je strašně snadné se na mnoho zábavou prosycených hodin ztratit a vrátit se se zážitky, které v jiné hře jednoduše nenajdete.

State of Decay: Year One Survival Edition
Xbox Xbox One
Windows PC

Verdikt

Stále ojedinělý herní kousek, který nemá ve svém žánru důstojnou konkurenci. Velká škoda opakujících se nedostatků výhradně technického rázu, které v remasterované verzi skutečně nemají co dělat.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama