State of Decay 2
Stav exkluzivních titulů na Xboxu One je už poněkud vyčpělé téma. Microsoft má nyní na trhu tu nejsilnější konzoli a zjevně se soustředí spíše na poskytování prvotřídních a pro hráče nadmíru zajímavých služeb, a také na zkrášlování dříve vydaných titulů. Co se ale týče nové produkce, není to žádná sláva, která by lačné zájemce nahnala do obchodů. Ostatně, už jen fakt, že si nové hry z produkce studií Microsoftu můžete od prvního dne bez omezení vyzkoušet skrz službu Game Pass jasně naznačuje, že se redmontský gigant vydává značně odlišnou cestou než jeho japonská konkurence. Pro hráče a jejich peněženky je samozřejmě nesmírně lákavá a svou premiéru si tento model odbyl v případě březnového Sea of Thieves. Nyní se situace opakuje se State of Decay 2 a rovnou vám povím, že za stažení a zkoušku tahle hra rozhodně stojí.
STARÁ KLASIKA
State of Decay 2 navazuje na titul z roku 2013, který vyšel ještě na Xboxu 360 a PC, o dva roky později se pak dočkal remasteru pro novou generaci. O novém dílu jsme se prvně dozvěděli před dvěma lety na E3 a jeho záměr je zcela zřejmý – být větší a lepší a klást větší důraz na společné hraní. V mnoha ohledech se tuto výzvu podařilo překonat, během hraní se ale jen těžko zbavíte dojmu, že se nejedná o vycizelovaný AAA titul. Ale nepředbíhejme.
State of Decay 2 je zombie hrou jako řemen, vývojáři využívají všechny důležité žánrové prvky, jako je opotřebení zbraní, všudypřítomné nebezpečí a nedostatek zdrojů. Samotná akce je ale vyvážena nutností správy vaší malé komunity uprostřed apokalypsy. Na samém začátku si zvolíte ústřední dvojici, která se může skládat z dlouho odcizených sourozenců, rozhádaného lesbického páru nebo třeba dvojice, která by se za normálních okolností asi dohromady nedala, ale prekérní situace se zombiemi jí pomohla nalézt vzájemné zalíbení. V rámci tutorialu se seznámíte s nejdůležitějšími mechanismy, několika novými členy party a také hrozbou v podobě nové zákeřné nákazy. Následně dostanete na výběr ze tří variant lokací, kam se vaše nově poskládaná skupinka přeživších vydá hledat nový domov a než se nadějete, už pobíháte po okolí a sháníte důležité zdroje, které možná na čas oddálí neustále kolem kroužící problémy.
KRIZOVÝ MANAŽER
Ty nemusí mít nutně podobu hladových zombií, starat se musíte o ledacos. Hlad dokáže potrápit podobně jako kousanec od ohnilého zmetka a lékařského materiálu nebo munice také není nikdy dost. Je sympatické, že hra umí neustále vyvíjet tlak a nutit vás řešit zásadní problémy. Správa základny je poměrně komplexní a bohatá a rodinný domek, v němž se usídlíte, navíc není nafukovací, budete se tedy muset často rozhodovat, zda na kousku volného prostranství vybudovat to či ono. Jen stěží docílíte úplné spokojenosti všech a zejména z počátku si budete lámat hlavu nad tím, jak udržet morálku té své bandy nespokojenců aspoň trochu nad vodou. Kromě samotné základny musíte své pole působnosti rozšiřovat i o další budovy, které vám budou pravidelně dodávat cenné zásoby, a to samozřejmě znamená opustit relativní bezpečí oploceného útočiště a cestu mezi nemrtváky.
Druhů nepřátel je tu víc, nepříjemní Screameři umí například rychle svolat posily ze širokého okolí, potkáte se s rychlými a neúnavně pronásledujícími běžci, nejdůležitější jsou ale nosiči záhadné nákazy.
Výpravy za kořistí jsou denním chlebem a vaši hrdinové při nich pravděpodobně nenechají jediné šuple, krabici nebo ledničku ladem. Prohledávat skrýše můžete buď pomalu a tiše, nebo to zkusit rychle, avšak s rizikem, že na sebe přilákáte nevítanou pozornost. Rachotit, když se kolem prochází tlupa zombií, se moc nevyplácí, na druhou stranu ale při troše opatrnosti brzy poznáte, že z nemrtvých není třeba mít zas takový strach. Hra na vás nikdy nepošle takový dav, na jaké jsme zvyklí třeba z Dead Risingu, a i když je opotřebení zbraní nepříjemnou komplikací, vždycky máte k dispozici aspoň záložní nůž, který nějakou tu parádu také nadělá. Na druhou stranu nespoléhejte na to, že budete v poklidu kosit šourající se tupá monstra. Druhů nepřátel je tu víc, nepříjemní Screameři umí například rychle svolat posily ze širokého okolí, potkáte se s rychlými a neúnavně pronásledujícími běžci, nejdůležitější jsou ale nosiči záhadné nákazy. Tyto zlobivce bezpečně poznáte podle rudě zářících očí a nadměrného apetitu na lidské masíčko. Právě okolo nich se točí příběh hry, který je ale zapomenutelný jako průměrné díly The Walking Dead. Jednotlivé úkoly prakticky nepřinášejí nic moc zajímavého, občas vás ale hra aspoň postaví před možnost důležité volby, která ovlivní následný vývoj situace.
ZAHRAJEME SI OKOUNA NEBO LOUSKÁČKA?
Je trochu škoda, že State of Decay 2 více nepracuje s emocemi, s ohledem na to, že je smrt postav permanentní bych čekal trochu větší reakci od ostatních členů skupinky, než jen strohý pokles ukazatele morálky. Právě lidské příběhy by vypravování a vašemu snažení mohly přidat trochu šťávy a hlavně hráče víc motivovat k tomu, aby se s postavami sžil a opravdu se o ně staral a strachoval. Za své konání získáváte body vlivu, které jsou jednak univerzálním platidlem při obchodování s jinými přeživšími, jednak slouží k zabírání nových prospěšných budov. I vaši svěřenci se postupem času zlepšují a mohou si odemykat zvláštní schopnosti. Hra pracuje i s takovými mechanismy, jako je únava, takže není možné do nekonečna ždímat jedinou postavu, každý si občas potřebuje dát šlofíčka a být vystřídán. Ve hře se plynule střídá den a noc a je třeba uznat, že v noci dostane atmosféra úplně nový rozměr. Spoléhat se totiž můžete jen na poměrně slabou baterku, a když ve tmě zburcujete takového Screamera, máte o zábavu postaráno.
JAK TO BĚŽÍ?
Díky programu Play Anywhere si State of Decay 2 můžete po zakoupení na Microsoft Store užít jak na Xboxu One, tak na PC. Hru jsme testovali jak na Xboxu One X, tak na sestavě LYNX PowerMedia Aura s procesorem i7 8700 @ 3,70 GHz, 16 GB RAM a grafickou kartou ZOTAC Geforce GTX 1080 Ti Mini. Co se grafiky týče, hra běží na Unreal Enginu 4 a rozhodně se nemůže měřit s aktuální špičkou, na druhou stranu také vůbec neurazí, zamrzí snad jen občasná rozmazaná textura. Na Xboxu One X hra po vizuální stránce snese srovnání s PC verzí ve 4K na ultra nastavení, byť občas ztrácí v detailech a hlavně dohledové vzdálenosti. Hlavní rozdíl ale tkví v celkové plynulosti. Zatímco výše zmíněná sestava si se State of Decay 2 poradila v maximálním nastavením při 60 FPS, na Xboxu je framerate uzamčen na 30 snímků za vteřinu, kteréžto hodnoty ale často nedosahuje, především v situacích, kdy se okolo vás nachází větší počet nepřátel. Mnohem větším problémem jsou ale bugy, které vás budou provázet po celou dobu hraní a mnohdy jde o skutečně závažné nedostatky, které vám mohou i zamezit v dokončení mise. Nezbývá než doufat, že se vývojáři o hru budou v následujících týdnech pečlivě starat a podobné nepříjemnosti vychytají.
S čím bohužel asi nic moc nenadělají je repetitivní a po čase únavná hratelnost. Náplň hry se prostě brzy smrskne na několik roboticky prováděných úkonů a State of Decay 2 má problém udržet hráče dostatečně zainteresovaného tak, aby hře chtěl věnovat větší množství času. Částečně to může vyřešit kooperativní hraní pro čtyři hráče navíc propojené mezi Xboxem i PC. Bohužel i tady narazíte na technické problémy a na Xboxu půjde framerate často ještě o kousek níž.
State of Decay 2 je hrou, která rozhodně stojí za vyzkoušení přes Xbox Game Pass, její pořízení za plnou cenu bych vám ale v tuto chvíli nedoporučil, i když se prodává za necelých 800 korun, díky čemuž lze řadu problémů odpustit. Vývojáři přichystali docela zábavný mix akce a managementu, kterému ale brzy dojde dech a bohužel také postrádá sex-appeal a vybroušenost velkých značek.
Verdikt
Neurazí, ale ani nenadchne. Tomuhle survivalu totiž dochází dech rychleji než zombii s uhnilými plícemi a navíc jej sráží technické chyby. Management vaší skupiny přeživších a brutální násilí však dokáže na čas zabavit.
