Starlink: Battle for Atlas Recenze Starlink: Battle for Atlas

Starlink: Battle for Atlas

Jakub Štěpánek

Jakub Štěpánek

22. 10. 2018 11:50 1
Reklama

Koncept toys-to-life je vlastně chytrý způsob, jak vydělat slušné peníze. Zákazníci si nejdříve zakoupí základní hru, k níž si následně v ideálním případě pořídí hromadu hraček, které ve hře zpřístupní nový obsah. Zlatý důl? Na papíře to vypadá slibně, realita je však trochu jiná. Hned několik ambiciózních počinů v tomto specifickém žánru pohořelo, třeba Disney Infinity, Skylanders nebo Lego Dimensions. Nyní zkouší štěstí Ubisoft. Podaří se mu zlomit prokletí toys-to-life sérií?

TŘÍDÍME PLASTY

Pojďme si nejdřív ujasnit, co všechno skrývá krabice, za níž v obchodě požadují dva tisíce korun. Jednak samozřejmě menší a důvěrně známou plastovou krabičku s diskem, na ní není nic zvláštního. O něco zajímavější je plastový model vesmírného korábu, postavička pilota a základní sada zbraní. Zpracování neurazí, ale ani nenadchne. Sběratelé drahého herního swagu by si model na poličku zřejmě nedali, maximálně do druhé až třetí řady. To ale vůbec nevadí, protože jde především o jeho funkčnost, stran toho, že spíše než o model jde vlastně o hračku. Na krabici lze spatřit nenápadnou sedmičku, jejíž přítomnost naznačuje, pro koho je hra určena v první řadě. K tomu se ale dostanu až později.

Dobrodružství začíná již snahou vysvobodit vesmírný kluzák z plastové cely. Dovedu si představit, že nechtěně ulomené křídlo by zážitek z hraní zásadně ovlivnilo. První vítězství a pocit zadostiučinění přichází v momentě, kdy člověk zvládne posadit letoun na speciální nástavec na gamepadu. Nutno dodat, že nástavec musí být během hraní kabelem stále připojený ke konzoli. Alespoň že je dostatečně dlouhý. Na všem se má hledat to dobré a já zde vidím fajn možnost raketu i s gamepadem na kabelu pořádně roztočit a nechat jí proletět po bytě, třeba v případě, kdy hráče naštve mimozemská fauna.

Příběh poskytuje především jakési ospravedlnění pro zabíjení robotických emzáků takzvané Ztracené legie, scénáristé si s ním moc práce nedali.

Vše připojeno, vesmírná odysea může začít. Raketa na gamepadu nesedí jen tak pro nic za nic. Hra její přítomnost reflektuje a zvolený setting se přímo v reálném čase přenáší do hry. Pokud tedy hráč během letu odejme plamenomet z pravého křídla, změna se okamžitě projeví i ve hře. Vyměnit lze také pilota nebo celou loď. A to je oč tu běží.

VZHŮRU DO NEKONEČNA

Když už máme připravenou raketu, navrhuji výlet na jinou planetu. Respektive do jiného hvězdného systému. Na Zemi totiž dopadla vesmírná loď, v níž Victor St. Grand, vědec a dobrodruh v jedné osobě, našel přeživšího mimozemšťana. Pojmenoval ho Judge. Dali hlavy dohromady a vynalezli možnost cestovat nadsvětelnou rychlostí. Při té příležitosti založili organizaci Starlink, nabrali několik pochybných existencí a vystřelili do nekonečného vesmíru, aby zjistili více o původu ztroskotaného mimozemšťana. Zhruba takto celé dobrodružství začíná.

Vyprávění by se dalo označit jako jednoduchá space opera. Animované filmečky jsou krásné, ale je jich setsakra málo. Mimo ně spolu postavy komunikují pouze skrze vysílačku, což nedává mnoho prostoru k rozvíjení vztahů. Je to škoda. Ani jeden z animovaných parťáků navíc, snad až na jeden moment, hráče na bojišti nepodpoří, čímž se vytrácí pocit sounáležitosti. Případnou osamělost může zahnat leda kámoš ve splitscreen režimu. Příběh poskytuje především jakési ospravedlnění pro zabíjení robotických emzáků takzvané Ztracené legie, scénáristé si s ním moc práce nedali. Rádoby dramatickým pasážím chybí šťáva, hráče nic moc nepřekvapí. Prostý příběhový rámec ale i tak hře prokazuje medvědí službu. Kupředu mě hnala zvědavost, jak celá polízanice skončí, bezcílnost typická pro No Man’s Sky zde patrná není.

TĚŽKÁ VÁHA

Hráč se ocitá v kůži člena posádky vesmírné lodi Equinox. Kterého konkrétně? No to záleží, jaká figurka zrovna sedí v kokpitu plastového kluzáku. Z příběhového hlediska je situace řešena tím, že se v cutscénách objevují většinou všichni hrdinové pohromadě, takže je vlastně jedno, za koho se hraje. K dispozici jsem měl pilota ze základního balíku, jímž je Mason Rana. Čas od času jsem ho nechal odpočinout a vyměnil za pilota z rozšiřující edice, kterou jsem měl také k dispozici. Tím byl výše zmíněný mimozemšťan Judge. Změna pilota však není pouze kosmetická záležitost. Každý má unikátní schopnosti. Třeba Judge umí zpomalit čas, Mason může pro změnu zavelet k mocnému útoku orbitálního laseru. Krom unikátní schopnosti má každý pilot také jedinečné pasivní skilly. Pilotů je na PS4 k dispozici devět, pro majitele Nintendo Switch je připravena jedna exkluzivní postavička navíc – lišák Fox McCloud. Jeho přítomnost je reflektována také v cutscénách, dalo by se tedy říct, že pro Foxe vývojáři připravili unikátní příběh.

A teď malé přiznání. S lodí na gamepadu jsem vydržel hrát asi první tři hodiny. Pak jsem nástavec odpojil a odložil na stůl. Loď s pilotem a nástavcem sice není kdovíjak velká zátěž, jde o pár desítek gramů navíc, ale řeknu vám, i to je znát.

Také lodě se od sebe zásadně odlišují. Jejich chování je dáno vlastnostmi, mezi něž patří rychlost, ovladatelnost, obranyschopnost, energie a váha. Těžší loď je sice pomalejší, ale hodně vydrží. Lehčí plavidlo je zase rychlejší, ale křehčí. Jednotlivé lodě se od sebe skutečně odlišují, v praxi je to znát. Statistiky se nicméně dají poupravit také prostřednictvím upgradů, které lze získat za splněné mise, nebo vytřískat z všudypřítomných nepřátel. Preferoval jsem subtilnější základní loď, s níž se dalo pohodlně manévrovat. V pozdější fázi jsem trochu navýšil obranu a nebyl problém. Nedovedu si však představit, že bych lodě pravidelně vyměňoval, to člověka velmi brzy přejde.

Jediné, co je opravdu nutné měnit, jsou zbraně. Aktuálně je jich celkem patnáct. V základním balíku jsou ale pouze tři, zbytek se musí dokoupit. Ke střídání zbraní vybízí rozmanitá paleta nepřátelských emzáků. Sem tam se totiž našla potvora imunní vůči ledovému poškození, moje oblíbená mrazivá „kaťuše” najednou ztratila na efektivitě a musela být vyměněna za plamenomet. Ten je zase k ničemu v meziplanetárním prostoru, protože se útočí na větší vzdálenosti. Změnu je možné provést i v klidu po zapauzování hry a rovnou nasadit nějaký ten zlepšovák. Také zbraně se totiž dají modifikovat. Ba co víc – některé zbraně se vzájemně zajímavě doplňují, palebná síla může být zefektivněna jejich vhodnou kombinací. Hráč má poměrně široké možnosti úprav a může si tedy výbavu přizpůsobit vlastnímu hernímu stylu.

A teď malé přiznání. S lodí na gamepadu jsem vydržel hrát asi první tři hodiny. Pak jsem nástavec odpojil a odložil na stůl. Loď s pilotem a nástavcem sice není kdovíjak velká zátěž, jde o pár desítek gramů navíc, ale řeknu vám, i to je znát. Během hraní se navíc občas zčistajasna objevím v horizontální poloze, v tu chvíli je každý gram navíc cítit. Škoda, že designéři na tuto možnost nemysleli a nástavec neumí posloužit také jako stojan na stole. Kluzák tím pádem ležel opřený o křídlo a čumák, což působilo dojmem, že prodělal závažnou havárii a do vzduchu se už nechystá.

VESMÍRNÝ GRIND

Někdo by mohl nabýt dojmu, že plnohodnotný zážitek ze hry je možný pouze při zakoupení edice s fyzickým modelem. Dovolím si tvrdit, že hra obstojí i sama o sobě a bez plastové loďky se kdekdo obejde. Hra totiž nabízí poměrně slušnou hratelnost. Pohyb kluzáků je bezchybný a rychle přejde do krve. S úhybnými manévry se dá docela slušně vyblbnout. Klouzaní po povrchu planety, následné zažehnutí motorů a nabírání výšky, to se nikdy neomrzí. Soubojový systém rozhodně neurazí, také vesmírné potyčky si zaslouží pochválit. Samozřejmostí je plynulý přílet na planetu bez jediného loadingu. Hra běží na enginu Snowdrop, na němž stojí třeba The Division. Vývojáři si ho pochvalují mimo jiné pro jeho flexibilitu a univerzálnost. Starlink tato slova potvrzuje a engine předvádí v tom nejlepším světle. Skvělé je také vizuální zpracování. Výraznější stylizace ničemu nevadí, ba naopak. Zvolená barevná paleta umí vyčarovat nádhernou podívanou. Zpracování planet budí dojem, že se autoři silně inspirovali procedurálně generovaným No Man’s Sky. Oproti němu je však Starlink výrazně menší hrou. Tím pádem si vývojáři mohli dát tu práci a pohlídat si i ten nejmenší detail, což je při průzkumu planet znát.

Hra mě ale překvapila i nemile. V pozdější fázi se totiž dostavuje silný stereotyp. Zhruba od druhé třetiny hry totiž dělá hráč stále to samé pořád dokola. Ve zkratce - po příletu na novou planetu je potřeba vyhubit příslušníky Legie, hlavně toho největšího neřáda. Takzvaný Prime je velká pavoukovitá potvora rozsévající těžební stanice, s jejichž pomocí získává Electrum, prvek využitelný jako palivo, energie. Aby bylo možné porazit přerostlou potvoru, je nejprve potřeba zničit hned několik těchto těžebních stanic, čímž je oslabena. Jasně, k tomu je možné skenovat faunu, floru a získávat zkušenosti, stavět základny zvyšující dohled na mapě a další podpůrné budovy. Princip je ale vždy stejný.

Hráč se pohybuje stále kupředu, objevuje nová prostředí, dělá nové věci. Nadšení u mě zmizelo ve chvíli, kdy jsem pojal podezření, že mě už nic nového nečeká. A bohužel to byla pravda.

V tomto ohledu moc nepomáhají ani různé variace nepřátelských robotů, kteří sem tam překvapí nečekaným útokem. To samé platí i pro vedlejší úkoly, jimiž je možné proces očištění planety trochu urychlit. Ty jsou totiž také stále stejné. V závěrečné fázi čeká na hráče nefalšovaný grind. Mrzí mě to hlavně z toho důvodu, že první třetina hry působí zcela opačně. Hráč se pohybuje stále kupředu, objevuje nová prostředí, dělá nové věci. Nadšení u mě zmizelo ve chvíli, kdy jsem pojal podezření, že mě už nic nového nečeká. A bohužel to byla pravda. Je mi naprosto jasné, proč se autoři rozhodli jít tímto směrem. Dobrodružství je potřeba výrazně naředit a zpomalit postup hrou, aby si zákazníci stihli pořídit co nejvíc dalších pilotů, lodí a zbraní. Jestli se tahle taktika vyplatí, ukáže až čas.

PŘISTÁVÁME

Na závěr je třeba podotknout, že hra nabízí pouze singleplayerový zážitek. Žádné online elementy neobsahuje. Jediná možnost, jak se ve hře s někým setkat, je splitscreen. Dává to smysl. Na druhou stranu si dovedu představit, že by hra mohla obsahovat různé multiplayerové režimy, kompetitivní i kooperativní. Možnost zamachrovat novou lodí před kamarády přímo ve hře by přeci mohla být dalším stimulem pro nákup nové hračky. Za zmínku stojí také široké možnosti ohledně nastavení. Třeba asistence míření má hned čtyři úrovně, v kooperativním režimu jistě potěší možnost vypnout poškození neúmyslnou palbou do vlastních řád. Čtyři úrovně jsou k dispozici také v nastavení obtížnosti. Při té nejtěžší se člověk opravdu pořádně zapotí. Sympatická je možnost zvětšit titulky, po níž hráči na konzolích volají už dlouhé roky. Škoda jen, že nedošlo na českou lokalizaci. Vzhledem k cílové skupině by skutečně byla na místě.

Jak už jsem zmínil výše, základní balík stojí dva tisíce korun. Dále lze investovat do balíčku s novou lodí, pilotem a zbraní, ten vychází na 750 Kč. Dvě nové zbraně vyjdou na 300 Kč, balíček s hrdinou na 200 Kč. Digitální verze doplňků na PS Storu jsou o něco levnější, pokud se tedy hráč obejde bez dalších plastových hraček, dá se zde trochu ušetřit.

Takže kdo si vlastně Starlink užije nejvíc? Zde není třeba dlouho přemýšlet. Mladší hráči s nadšením ocení vychytávku v podobě plastového modelu, na nějž hra okamžitě reaguje. Právě jim budou všechny výše zmíněné výtky pravděpodobně zcela ukradené. Dobrou zprávou je ale skutečnost, že si s nimi mohou zahrát také rodiče, které hra v žádném případě neurazí – ať už se jedná o hardcore pařany, nebo příležitostné hráče.

Hru si můžete zakoupit v e-shopu Xzone.cz.

Starlink: Battle for Atlas
Xbox Xbox One
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Na pohled krásná space opera trpí hlavně na slabší příběh a repetitivní hratelnost. Mladší piloti si však nedostatků pravděpodobně ani nevšimnou. Právě jim udělá interaktivní plastový koráb největší radost.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama