Star Wars: The Old Republic

Nikdo se neschová před tím, kým kdysi byl. Ani Revan. Hrdina mandalorianských válek, který zradil radu Jediů a přešel na temnou stranu, aby založil své vlastní sithské impérium. A spolu se svým učněm Malakem patřili mezi první, kteří si ke jménu připojili slovíčko „Darth“. Jenže Malak Revana zradil. Zaútočil na jeho vlajkovou loď a zničil jí, domnívajíc se, že Revana zabil. Ale jeho bývalého mistra něco udrželo naživu. Náhoda? Síla? Kdo ví. Revana se však ujali Jediové, vymazali mu paměť a využili ho ke zničení Malaka. Pak Revan zmizel. „Opustil spoustu lidí, kterým na něm záleželo,“ vzpomínal na něj jeho dřívější parťák Carth Onasi.

A opustil i fanoušky série Knights of the Old Republic. Jen málokterá hra nechala uprostřed rozjeté série tolik otázek, jako první a druhý díl KOTORů. Málokde zároveň hráči tolik toužili po odpovědích: oba tituly totiž nabídly velmi silný příběh s důrazem na jednotlivé charaktery, k nimž si hráč mohl vybudovat silnější vztah. A co z něj zbylo? Jen velké neznámé. Jak skončil Revan? Co se stalo s Attonem? A co s Carthem, Bastilou, Bao-durem nebo Joleem? Zatímco Mass Effect tvůrci z Bioware dopředu označili za trilogii a slíbili dořešení všech otázek ve třetím dílu, KOTOR skončil až příliš otevřeně. A třetí pokračování pořád nikde a nikde. Kromě vzpomínek však po sobě oba KOTORy zanechaly alespoň něco. Svět. Krásný a přitom neprobádaný svět Staré republiky, nebo spíše nové příběhy, odehrávající se zhruba tři a půl tisíce let před událostmi ze Star Wars filmů. V tomto světě teď díky novému MMORPG Star Wars: The Old Republic můžete strávit klidně celý následující rok – a pro fanouška Star Wars to bude rok splněného snu.

Nekonečný KOTOR

The Old Republic je totiž KOTOR, který nekončí. Úžasné dobrodružství ze skvěle zpracovaného světa, které není nutné po 30 hodinách hraní odložit na polici. Kdepak; tou dobou budete teprve na začátku vaší cesty, budete poznávat hru i její mechanismy a většina zážitků na vás teprve bude čekat. TOR nabízí zábavu na tisíce hodin, osm povolání s osmi různými příběhy, což je prvek, který dává pojmu znovuhratelnost nový rozměr. Odlišné začátky profesí v Dragon Age proti tomu působí jako nesmělý pokus, tentokrát však Bioware trefili jackpot. Dohrát linii jednoho povolání zabere zhruba 200 hodin, pak na vás čeká dalších 200 a dalších a dalších... Zatímco v singleplayerových RPG znamená opakované hraní možnost zkusit si pár nových schopností, udělat několik odlišných rozhodnutí a vidět jiný konec, v TOR je skutečný rozdíl, jestli hrajete za sithského válečníka, nebo republikového vojáka. Styl hraní, lokace, úkoly, příběh... to vše je u rozdílných povolání odlišné, tu více, tu méně, nemluvě o volbách, kterých v průběhu hraní uděláte stovky. A většina z nich se vám později nějakým způsobem vrátí.

Zásadní je hned ta první, tedy volba strany: Republika, či Impérium. Do hry vstoupíte tři sta let po událostech z KOTORů, kdy mezi oběma frakcemi panuje křehké příměří. Psát historii Staré republiky můžete za Impérium v roli dvou sithských povolání (válečník, inkvizitor), případně jako nájemný lovec nebo imperiální agent. Republika nabízí pro změnu dvě jediiské profese (rytíř a konzul), dále vojáka a pašeráka. Pak si musíte zvolit rasu, těch je ve hře celkem devět, každé povolání jich však povoluje jen několik. Jako voják například nemůžete být Twi'lek, Sithové zase mohou zapomenout na rasu namodralých Chissů. Každé povolání si navíc na 10. úrovni vybírá jednu ze dvou specializací, volbu je tedy třeba dobře promyslet, aby byla v souladu s tím, kým chcete ve Star Wars světě být. Poté je možné provést základní úpravy vizáže – a vzhůru na nejdelší herní dobrodružství, jaké vám současné Star Wars hry mohou nabídnout.

Dobrodružství vs. grind

Na rozdíl od většiny dalších onlinovek lze v případě TOR skutečně mluvit o dobrodružství, nikoliv jen honbě za dalšími zkušenostmi a lepšími předměty. I když... ani té se nevyhnete. Ano, TOR obsahuje napínavou příběhovou linku, která díky namluvení všech dialogů skutečně vtáhne. Pak nabízí i řadu zajímavých questů, například výslech vězně, hledání bomb na náměstí v časovém limitu či označování potenciálních živých cílů ve městě, kde si Sithové krátí čas krutou zabijáckou hrou. Příběhové i originální úkoly však naprosto válcuje drtivá většina klasických questů „přines – odnes“, „zabij – vrať se“, případně jejich kombinace. Místy mi to připomnělo první Mass Effect, kde kvalita vedlejších questů za těmi hlavními silně zaostávala. Jenže v ME nebylo třeba většinu vedlejších úkolů plnit; dost zkušeností jste pobrali i bez nich. Ne tak v TOR: pokud si chcete udržovat level, potřebný pro zvládnutí bojů v příběhových úkolech, musíte plnit i valnou část často otravných a opakujících se questů. Na obranu Bioware je třeba říct, že se snaží hráči aspoň trochu jeho levelovací „dřinu“ usnadnit: ať už umísťováním více questů do stejné oblasti, nebo přidanými zkušenostmi za plnění bonusových úkolů. Ty spočívají v zabití určitého počtu nepřátel v oblasti, což je požadavek, který beztak většinou automaticky splníte, TOR vás však za něj odmění zkušenostmi navíc.

Na jednu stranu se TOR od KOTORů zas tolik neliší. I zde platí klasické schéma Bioware: vypracujete se od nuly – dostanete vlastní loď – budete cestovat po planetách, plnit úkoly a nabírat společníky. Jenže všechno v mnohem větším měřítku, než na jaké jsme byli zvyklí. Od chvíle, kdy dostanete vlastní loď (okolo 16.-17. úrovně), lze vyrazit na jakoukoliv ze 17 přístupných planet. A každá, kromě o něco menších startovních, nabízí mnoho rozsáhlých lokací, které je často radost prozkoumávat. Graficky sice hra nevypadá úplně úžasně (doporučuji zapnout antialiasing), ale vizuální stránka má své kouzlo a na každé planetě dokáže vytvořit specifickou atmosféru. I proto je snadné se nechat hrou unést. Když jsem procházel zamračené a depresivní sídlo Impéria na Dromund Kaasu, poslouchal vřeštění laserových děl na válkou zmítané Balmoře, obdivoval unikátní architekturu okoukaného, leč pořád fascinujícího Tatooinu, procházel neutěšenými ruinami kdysi krásného Tarisu, proplétal se v taxíku spletitými uličkami pašeráckého sídla na Nar Shaddě... tak jsem se cítil pohlcený ve světě Star Wars tak jako nikdy dřív. A když jsem poprvé uslyšel o řádu Revanitů, přišlo jemné mrazení v zádech. Hru si lze užít i bez znalosti obou KOTORů, ale unikne vám řada narážek a odkazů.

Single, nebo MMO?

Pocit perfektní imerze umocňuje i absence ukládání, což je výrazný rozdíl proti singleplayerovým titulům. Kde šlo v KOTORu snadno vrátit neuvážené rozhodnutí jedním rychlým quickloadem, tady vaše činy platí. Nezvratně. Popravíte poraženého soupeře, místo abyste ho omilostnili? Naučte se s tím žit, i když vám teoreticky mohl v budoucnu zachránit krk. Rozlítíte svou odpovědí vaše společníky? Můžete si je zkusit usmířit, ale odpověď už zpět nevezmete. Systém společníků funguje podobně jako v KOTORu 2, reagují na vaše činy, a to velmi často. Nemůžete se s nimi sice rozhádat, ale jen když s nimi budete dobře vycházet, tak se dostanete ke speciálním úkolům – a třeba i bližšímu vztahu.

Ale i kdyby ne, určitě vám společníci přijdou vhod. Jednoho vždy můžete vzít s sebou do akce, další lze vyslat na mise, které zlepší jejich schopnosti craftování. O čem je řeč? O dovednostech typu sběru různých materiálů a jejich postupnému zpracovávání a výrobě zbraní, předmětů, krystalů a podobně. Možnost posílat společníky vykonávat tuto práci za vás je příjemná, byť její neustálé používání začne být časem trochu stereotypní. Ke stereotypu se váže ještě jedna výtka. Některé herní lokace jsou doslova přeplněny nepřáteli, kteří se navíc často respawnují. Procházet tuto oblast vícekrát za sebou, což je někdy nutné, je pak zbytečné, otravné a nudné.

Stejně tak je trochu smutné, že i když jsou všechny planety hezky navržené, jejich obsah někdy působí prázdně. Žije na nich sice spoustu postav, které dokonce někdy pro dotvoření atmosféry vykonávají nějakou činnost, jenže mluvit jde jen s těmi, kteří vám zadávají nějaký quest. To je škoda – pamatuji si, jak mě bavilo v KOTORu si jen tak klábosit o historii planety, o nejnovějších drbech, poznávat zajímavé postavy, které třeba nemusí být klíčové pro osud galaxie, ale umí pobavit a vtáhnout svým vlastním příběhem. Že tu od toho jsou živí lidé? No, jak kteří.

Ostatně u MMO prvku stojí za to se chvíli zastavit. TOR lze hrát jako čistě singleplayerové dobrodružství, do párování s ostatními vás nikdo nenutí a vzhledem k podobnostem s KOTORem můžete brát TOR jako jeho pokračování. Nebo spíše jako několik pokračování, neboť jak sami tvůrci tvrdí, tohle není KOTOR 3, to je i KOTOR 4, 5, 6, 7 a 8. Pravda, ve hře jsou i questy, jejichž úspěšné absolvování vyžaduje spolupráci ve více lidech. Jak jsem uvedl: nikdo vás do nich nenutí, přesto působí dojmem, že jsou na hru naroubovány trochu násilně, jen aby hráče přiměli spojit se s dalšími. Tu a tam se totiž na planetě objeví oblast, kde jsou najednou nepřátelé daleko silnější a odolnější a většinou se v ní nalézá právě nějaký Heroic quest, tedy úkol pro více lidí. O něco větší smysl dávala spolupráce při Flashpointech, příběhových instancích, jakýchsi minidobrodružství zhruba na hodinu, která rovněž vyžadují partu spoluhráčů. S nimi se pak dělíte o zkušenosti, nalezené předměty – a pozoruhodně i o volby při rozhovorech. Hra pokaždé určí jednoho mluvčího, jehož volba se v rozhovoru objeví, což dává dialogům ve více lidech určité napětí. Nejvíc to funguje při opravdu důležitých rozhodnutích, kde se často větví temná a světlá strana. Někdy vás sice třeba zklame, když se vaši spoluhráči rozhodnou zabít generála, kterého byste ušetřili, ale není to tak někdy i ve skutečnosti? I v reálu s vaším rozhodnutím parta může, ale nemusí souhlasit. Co je však podstatné, body světlé/temné strany vám zůstanou dle vašeho rozhodnutí a volba party na něj nemá vliv.

V koridorovém vesmíru

Ze stereotypu po pobíhání po planetách a plnění hromady questů dokáží na chvíli vytrhnout mise ve vesmíru. K těm lze vyrážet pomocí hvězdné mapy na vaší lodi a zahrnují zpravidla několikaminutovou přestřelku ve vesmíru, ať už za účelem eskorty jiné lodi, zničení nepřátelského plavidla nebo stanice. ALE! Velmi mě zklamalo, když jsem zjistil, jakým způsobem jsou vesmírné mise ztvárněny. Nemůžete v nich létat, kam se vám zlíbí, vaše plavidlo se pohybuje po předem určené trase, vy s ním můžete jen mírně uhýbat. V 21. století mi tento přístup přijde velmi zpátečnický. Chápu, že zabudovat do už tak ultrarozsáhlé hry ještě vesmírný simulátor by vyžadovalo další měsíce práce, ale milerád bych ho vyměnil za desítky opakujících se questů na planetách. Ano, jsem rád, že v TOR alespoň nějaké létání je; jeho forma mě však silně zklamala.

Rozpačité dojmy jsem měl i z PvP. Všechny tři módy, ať už Huttball, bláznivá variace na fotbal, Void Star, dobývací mód odehrávající se na křižníku Impéria, nebo Alderaan, klasický režim se zabíráním základny, mají svůj nápad a vyžadují kooperaci hráčů, přesto však výrazně zvýhodňují ty s vyššími levely. Pokud nejste level 35+, patrně si PvP příliš neužijete.

TOR není bezchybný. Spousta otravných questů vám bude pít midichloriany, vyprázdněnost některých planet nebo omezené vesmírné souboje zamrzí. Jenže to nic nemění na tom, že nevybudovat si závislost na TOR je těžší než porazit Sebulbu v závodě kluzáků. Vývojáři vám totiž perfektně servírují další a další důvody, proč se od ní neodtrhávat. Polapí vás zajímavým příběhem, šplhnou si tvrzením o vaší výjimečnosti, pak vám nadělí loď, umožní koupit si vlastní speeder... a už jsem mluvil o příběhu? Všechna lákadla vám tvůrci postupně předhazují jako pamlsky a je těžké se jimi nezasytit. A ještě těžší je se od hry odtrhnout, tím spíš, že konec je i po sto hodinách stále v nedohlednu. Jenže...

… vás snad nezajímá, jak to s tím Revanem bylo?