Star Wars: Squadrons

Pju pju pju vrrrrrrrrrr všuuuuuuuu brm brm brm vzzzum. Jakožto pilot legendárního X-wingu prolétám trosky imperiálního TIE Fighteru, který jsem právě sestřelil. Velmi rychle zkontroluji poškození na svém stroji. Nic hrozného, štíty si s lasery hravě poradily. Energii přesouvám do motorů a odlétám do dalšího dění. „Karle? Karle, kde jsou? Jo, už je vidím! Jsou u televize!“. Zvedám se a po koberci přebíhám k dalšímu střetu, ve kterém bojuje můj kamarád Karel. Jen co se přiblížím k nepřátelskému bombardéru, přichází oznámení převracející celý střet. „Karle, volala mi tvoje mamka, máš jít domů na večeři!“ Naděje na dnešní vítězství jsou ztraceny. Fiktivní Star Destroyer zůstává nedotčen. Touto větou končí naše tažení za zničením Impéria, které se musí přesunout na zítřejší den.

I když chápu, že se začátek této recenze může zdát poněkud zvláštní, věřte, že dává smysl. Alespoň mně osobně. Star Wars: Squadrons se totiž skutečně zdá jako oživení dětské fantazie. Stejně, jako jsem skákal radostí, když jsem po sestavování beybladů z lega dostal ten skutečný, kovový, tak jsem se bavil při hraní Squadrons. EA vás totiž posadí do legendárních stíhačů, které jste viděli jen na obrazovkách. A i když by se mohlo zdát, že jen pouhá licence může znamenat jasné prodeje, není tomu tak. Stačí špatně nadesignované ovládání, bídná grafika nebo zabugované vydání a celé snažení EA Motive mohlo vyjít vniveč. Jak ale možná poznáváte z předchozích řádků, nestalo se tak.

CO SI VEZMU

Star Wars: Squadrons se pouští do žánru, který byl téměř zapomenut. Přitom nelze říct, že bychom na trhu měli málo vesmírných her. Pokud máte náladu se jen tak proletět v plavidlu napříč vesmírem, máte na výběr – Elite Dangerous, No Man’s Sky a další. Jenže tyto hry cílí právě na průzkum, relaxační létání, a boj je jen vedlejší záležitostí. U Squadrons nikoliv. Novinka totiž cílí na arkádový, ale kompetitivní styl hraní, při kterém neřešíte teplotu motorů nebo množství paliva, ale nepřátelské letouny a svoje štíty.

Předem je nutné říct, že celé Squadrons se neodehrává z pohledu třetí osoby, nýbrž přímo z pohledu pilota v kokpitu.

Pokud prominete, k příběhu se vyjádřím až později. Osobně jsem totiž jak před, tak i při hraní vnímal jako hlavní cíl Squadrons právě multiplayer. Pochopitelně je zabíjení nepřátel v multiplayeru o něco složitější. Přece jen hrajete proti dalším hráčům, kteří si palbu rozhodně nenechají líbit. Právě tady se ale ukazuje to, jak komplexně můžete využívat síly svého letounu.

Předem je nutné říct, že se celé Squadrons neodehrává z pohledu třetí osoby, nýbrž přímo z pohledu pilota v kokpitu. Tomu je přizpůsobené všechno – nečeká vás klasický HUD, ale skutečné kontrolky ukazující poškození lodi, vaši rychlost nebo rozdělení energie. Výhled ven je tak vždy závislý na tom, jakou loď právě ovládáte – a jak hádáte správně, v kokpitu TIE Fighteru je vás rozhled značně omezený. Zajišťuje to ale skvělý pocit toho, že právě VY v bitevní vřavě skutečně úřadujete. Samotné plavidlo je vždy detailně zpracováno a detaily jako popraskané sklo při větším poškození skvěle doplňují celkovou atmosféru.

Jak už bylo před vydáním naznačeno, hra se odehrává v době konfliktu Impéria a Nové Republiky po zničení druhé Hvězdy smrti. Obě strany mají na výběr celkem 4 třídy lodí, každá sloužící svému vlastnímu účelu. Klasický fighter (X-Wing či TIE Fighter) je všestranný letoun určený hlavně k boji proti ostatním stíhačům, ale i proti křižníkům. Následují bombardéry (Y-Wing či TIE Bomber), které jsou sice pomalé, ale svým arzenálem dokáží pořádně pochroumat nepřátelské křižníky. Pro extrémně rychlé jedince jsou připravené stíhače (A-Wing či TIE Interceptor), které jsou velmi křehkými kusy, což však vyvažují obrovskou rychlostí a představují mimořádně nebezpečné, otravné komáry. Tomu by měla zabránit poslední třída podpůrných letounů (U-Wing či TIE Reaper), které mohou ostatní, přátelské lodě léčit nebo jim doplňovat munici, a v případě nouze poslouží externí palebná věž. Každá loď má tak celkem tři „schopnosti“, které je možné dále upravovat. Většinou jde o setřesení nepřátelských raket, oprava lodi, posílení laserů a jistá forma raket/min.

POJĎME VÁLČIT

Bohužel, i přes evidentní soustředění na multiplayer vývojáři nedodali moc multiplayerových režimů. Přesněji jsou na výběr dva - Dogfights a Fleet Battles. I když nemohu říct, že je singleplayer vyloženě triviální, potenciál bitev skutečně těží jen hra více hráčů. Ve střetu s reálnými protivníky musíte využít nejen všech předností své třídy, ale také dalších, komplexnějších možností, které vývojáři do plavidel vměstnali.

Při rychlých pohybech prstů navíc můžete zvolit, jestli v dané chvíli chcete využívat pouze přední nebo zadní štíty.

Kromě výše uvedených schopností má každá loď možnost soustředit energii. Na výběr jsou tři cíle – motory, lasery nebo štíty. Pomocí šipek na ovladači si tak volíte, kam má zrovna téct proud energie, čímž zvýšíte atributy dané součástky (a ty ostatní potlačíte). To je nezbytně nutné. Zatímco v situaci, kdy agresivně lovíte svého nepřítele, přemostíte energii do laserů nebo motorů, v případě oběti energii naopak napumpujete do štítů. Při rychlých pohybech prstů navíc můžete zvolit, jestli v dané chvíli chcete využívat pouze přední nebo zadní štíty. Naopak při maximálním využití motorů je zase nutné použít boost a následný drift – svůj letoun tak velmi rychle obrátíte o 180 stupňů a jednoduše se svému pronásledovateli ztratíte.

I když se ovládání možná zdá z textu mírně složité, perfektní průpravu představuje kampaň. Ta většinu mechanismů vysvětlí a pomyslný knipl si velmi rychle osvojíte. Multiplayer je pak opravdovým zážitkem – přeci jen ten pocit, kdy všechnu energii usměrníte do zadního štítu, hbitě se proderete skrze trosky, rychle nakrmíte motory, spustíte boost a zasmykujete, díky čemuž se najednou role kočky a myši obrátí, je zkrátka nepopsatelný. Samozřejmě je nejlepší Squadrons hrát na ovladači. Zkoušel jsem i klávesnici a myš, zde je ale pohyb dost chaotický a navíc se mi často nepodařilo s myší včas zareagovat na pohyb nepřítele, což vyústilo v další vteřiny ztracené otáčením letounu. Bohužel jsem neměl možnost vyzkoušet letecké periferie (knipl), které by zcela jistě fungovaly ještě lépe, než ovladač.

i Zdroj: Hrej.cz

Vývojářům se povedlo i vybalancování sil, i když se to zpočátku zdát nemusí. V Dogfights totiž na jiné než klasické fightery nebo interceptory moc nenarazíte. To ale neznamená, že by snad byly k ničemu – jen musí být ve vaší povaze to, že chcete ostatním spíše pomáhat než hromadit zabití. Odstavec výše tak sedí především na tento mód, který je v podstatě team deathmatchem.

Jakmile se ale proderete až na 5. úroveň, zpřístupní se vám Fleet Battles. A to už je jiná. Vaším úkolem totiž nebude pouze zabíjet ostatní hráče, ale překonat hradbu klasických stíhačů, následně zničit křižníky a postavit se proti vlajkové lodi. Jde tak o výrazně taktičtější boj, ve kterém už zužitkujete i pomalé a silné bombardéry, které potřebují doplňovat munici. Následný útok na vlajkovou loď je pak epická jízda, a to díky mohutnosti nepřítele i grafickému zpracování.

ALE TO NENÍ VŮBEC ŠPATNÉ

Grafické zpracování je patrné především v kampani. Je to logické, v multiplayeru, tedy v kokpitu, detaily textur příliš nesledujete a ani filmečků zde moc nenajdete. V kampani je tomu právě naopak. A musím říct, že jsem byl opět překvapen. Na to, jak malým projektem Squadrons vlastně jsou, je totiž grafické zpracování povedené. Kampaň vás totiž vedle kokpitu nechá pozorovat okolí v pohledu z první osoby. Háček je ale v tom, že se nemůžete hýbat.

Jakmile pak usednete do kokpitu, zjistíte, že si zde vývojáři dali opravdu práci s nejdrobnějšími detaily a výsledek musím velmi ocenit.

Toto rozhodnutí je možná překvapivé a nejspíše souvisí s implementováním virtuální reality. Pokud jste v interiéru, je grafické zpracování, detaily a ostrost textur na jedničku. Jakmile pak usednete do kokpitu, zjistíte, že si zde vývojáři dali opravdu práci s nejdrobnějšími detaily a výsledek musím velmi ocenit. Výše zdůrazňuji, že HUD se přesunul na tlačítka a ukazatele v kokpitu. I u zbytku prvků ale je čím se kochat. Co se týče samotných modelů letounů, na velkou vzdálenost i z bezprostřední blízkosti vypadají zkrátka skvěle. Pochopitelně, pokud se nerozhodnete analyzovat každý nýt na trupu, tam už ostrost textur nestačí. Ale to ani není záměr. Obecně je grafika opravdu dobrá. A to samé lze říct i o technickém stavu – nesetkal jsem se s bugy ani jinými problémy.

Když se zaměříme na kampaň jako takovou, není asi třeba rozmazávat příběh. Ten je celkem zajímavý, nejde ale o nic převratného. Nechybí samozřejmě řada různých typů misí, vedle klasických šarvátek hráče vrhnou Squadrons i do stealth misí nebo situací, které můžeme znát z filmů. V průběhu hraní vás hra seznamuje s různými mechanismy, určitě ji tedy doporučuji projít. Jak kvůli postavám a bitvám známým z filmů, tak kvůli osvojení ovládání.

FAKT TU JSEM!

Poslední odstavec jsem si nechal na virtuální realitu. Už tak je Star Wars: Squadrons skvělým zážitkem, který bych doporučil nejen fanouškům značky. Pokud si ale někde seženete VR headset, nebo jej v nejlepším případě vlastníte, dostává hraní Squadrons úplně jiný rozměr. Nadchne vás všechno – už pouhé postávání v hangáru, kde před vámi stojí TIE Fighter a ostatní letouny, vypadá skvostně.

i Zdroj: Hrej.cz

Jakmile usednete do kokpitu, naplno se rozvine to, co jsem v recenzi již zmiňoval – detailní zpracování je zkrátka skvělé a ve VR jej oceníte ještě o to více. Vývojáři pochopitelně zpracovali i zadní část kabiny, tudíž se můžete dívat za sebe nebo na strop a pozorovat vesmír skrze malé okenní štěrbiny. Ještě zajímavější je fakt, že vás hra nijak nelimituje v tom, co můžete a nemůžete s virtuální realitou dělat – chcete si nasadit headset a bojovat v plnohodnotném zápase, jako kdybyste hráli na klasické obrazovce? Samozřejmě!

S „VRkem“ na hlavě, zvoleným bombardérem a ovladačem v ruce jsem se vydal do Fleet Battles a hraní je ve výsledku skutečně nepopsatelné. Jediné, co mi v tu chvíli chybělo, byl knipl, případně podpora ovladačů k virtuální realitě, které by tento zážitek ještě umocnily.

SHYRIIWOOK

Star Wars: Squadrons je skvělým zážitkem, který pochopitelně cílí hlavně na multiplayerové střílení. Asi bych nedoporučil hru pořizovat jen kvůli příběhu, i tak ale není důvod si kampaň alespoň nevyzkoušet. Multiplayer je ale v tom, co dělá, skvělý a osobně jsem si naprosto zamiloval režim Fleet Battles. Když si k výsledku přičteme virtuální realitu, jsou Squadrons neuvěřitelné. Teď jen doufat, že do budoucna autoři přidají další módy. Dostupná dvojka by se mohla velmi rychle okoukat.